Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lovkyně lovců 3. kapitola

19.05.2011 (19:30) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1531×

3. kapitola

Po dlouhé koupeli jsem se oblékla a zalezla do postele s knihou. V této poloze jsem zůstala až do rána. Když jsem konečně usoudila, že bych se mohla alespoň pohnout, vstala jsem a rychle se osprchovala. Poté jsem si na sebe vzala džíny, top a lodičky a vyrazila jsem do školy.

Na přeplněném parkovišti jsem si našla místo a vystoupila z auta. Všichni samozřejmě zase zmlkli. Usmála jsem se a houpavým krokem jsem vešla do budovy a mířila si to na svou první hodinu.

U dveří třídy se mi kolem boků obmotaly mužské ruce. Tiše jsem zavrčela a rozzuřeně se podívala na toho muže. Samozřejmě že to byl ten slizák Mike.

„Ahoj, lásko," řekl a vášnivě mě políbil na rty. To už jsem se probrala z transu. Vysmekla jsem se z jeho objetí a vrazila mu silnou facku.

„Už na mě nikdy takhle nesahej!" zavrčela jsem na něj.

Všichni nás pozorovali.

Mike přivřel zlobně oči a pak mě téměř odhodil na zeď a celým tělem se na mě přitiskl. Drtil mě v náruči a polibky mučil mé rty. Jistě že by bylo absolutně jednoduché se mu prostě vysmeknout, ale copak můžu ukázat svou sílu ve třídě plné lidí? To by nešlo...

Jediné, co jsem mohla dělat, bylo kroutit se, a když zrovna Mike neobsazoval mé rty, křičet.

Jeho doteky začaly být vlezlejší. Začala jsem vidět rudě.

Když najednou Mikova váha celá zmizela. Já s tím však nepočítala a sesunula jsem se po zdi a dopadla na špinavou podlahu.

Zahlédla jsem Edwarda, jak drží pod krkem Mike asi deset centimetrů nad zemi.

„Nech mě bejt! Najdi si jinou! Takhle, kočka, je moje!" sípal ze sebe Mike.

Edward na něj rozzuřeně zavrčel a práskl s ním o zem.

„Už se k ní nikdy ani nepřiblížíš! A jestli jo! Tak si tě najdu!" vrčel Edward.

Mika jeho kámoši odtáhli na ošetřovnu, ale ve třídě všichni zůstávali ztuhlí - včetně mě.

Edward se na mě podíval a okamžitě nenávist vystřídal pohled plný něhy. Došel ke mně a poklekl vedle mě.

„Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě. Nechápavě jsem jej pozorovala.

„Fyzicky jo," šeptla jsem a sklopila zrak.

Edward si mě ochranitelsky přivinul na svou hruď a kolébal mě ze strany na stranu.

Pak se se mnou zvedl a odešel - i se mnou - ze třídy. Vyšli jsme před budovu a zamířili k lesu.

Bylo mi  jedno, kam mě vede a nevnímala jsem své ochranitelské reflexy, které se mohly zbláznit, jen aby mě dostaly z toho lesa a hlavně z Edwardovy náruče. Ale když jsem byla v jeho blízkosti, tak se mnou rozléval takový krásný pocit. Líbila se mi jeho přítomnost.

Sedli jsme si na jeden velký kámen a on mě stále utěšoval pomalým kolébáním.

„Děkuju," šeptla jsem zlomeně.

„Nemáš za co," šeptl. Ani jeden z nás nechtěl kazit takovou chvíli. Ale myslí mi hlodal takový malý červíček.

„Jsem sama a vás je sedm. Pokusila jsem se tě zabít, ale i když si měl příležitost, nezabil si mě. Proč? Teď si mohl nechat Mike, aby mě znásilnil, ale pomohl si mi. Proč? Proč mě teď utěšuješ, když jsem tě ohrozila na životě?" šeptla jsem a trochu se odtáhla z jeho náruče.

Povzdechl si.

„Nejsi pro nás nebezpečná. Nevadí nám pobyt dalšího upíra, pokud nezabíjí lidi. Klidně bych zemřel tvou rukou, ale tobě bych nikdy neublížil. Mike ti ubližovat a já cítil takovou ohromnou potřebu ti pomoct. Záleží mi na tobě, Bello," šeptl a podíval se mi do očí.

O-oh! To je špatné hodně špatné! A to nemyslím jen to, že při jeho slovech skáču radostí! Takhle to dopadnout nemělo. Nikomu na mě nemá záležet! Já jsem přece zabiják samotář! Navíc bych jej mohla dostat do problémů s Volterrou. Záleží mi na něj a moc! Ale ohrozila bych jej a na to ho mám až příliš ráda. Ještě nikdy jsem nikoho takhle ráda neměla. Znám ho sotva pár dní, ale i přes to si vyhloubil obrovskou díru v mém mrtvém srdci. Nechtěla jsem si to přiznávat, ale bylo to tak. Milovala jsem jej a právě proto s ním nemohu být.

Smutně jsem si povzdechla.

„Edwarde, tohle je moc špatný nápad. Nemohu to nechat dál pokročit, ještě dnes se stěhuju," řekla jsem a pomalu se zvedla.

Můj pohyb napodobil.

„Pojedu s tebou," řekl rozhodně a zadíval se mi do očí. Tak přesně tohle jsem nechtěla. Bude to sice bolestivé, ale udělám vše, abych ho dostala z dosahu nebezpečí.

Zatvářila jsem se panovačně a nepřístupně.

„Jenomže já nechci, aby si se mnou šel! Dej mi pokoj! Co si o sobě myslíš?! Já nikomu nepatřím a nikdy patřit nebudu! Nechci tě, Edwarde! Kdo by chtěl takového ťulpase, jako jsi ty! Nenávidím tě, Edwarde Cullene!" křičela jsem na něj a pak se co největší rychlostí rozeběhla ke mně domů. Po cestě jsem beze slz vzlykala.

Kéž bych teď s ním mohla být. Byla bych zase jednou šťastná. Milovala bych jej celým svým srdcem.

Avšak štěstí mi není přáno. Já budu do konce věčnosti trpět a on si prostě někoho najde. S jeho povahou a vzhledem může mít na každém prstu hned deset holek. Ale nepřipadalo by mi, že by byl Edward ten typ děvkaře. To je jeho další plus.

Pořád vzlykajíc jsem do pár tašek naházela nezbytné věci. A vyšla před dům.

Vykřikla jsem leknutím. U mého auta stál Edward a pozoroval mě.

„Kam si myslíš, že jedeš?" ptal se, provrtával mě pohledem.

Vzala jsem svoje tašky a protáhla se kolem něj a všechny je naházela do kufru.

„Pryč o tebe," řekla jsem a chtěla nastoupit na místo řidiče, ale on mě chytnul za ruku.

„Už jsem ti říkal, že jedu s tebou, ať se ti to líbí, nebo ne," řekl rozhodně a usmál se na mě. Povzdechla jsem si. Odkdy je tak tvrdohlavý?

„No to teda nejdeš," řekla jsem a vyškubla svou ruku.

Usmál se na mě a pomalu se na mě svým tělem natiskl. Nechápavě jsem jej měřila pohledem.

„Bello, je mi jedno čím vším si budu muset projít, abych si získal tvou přízeň. Budu se ti dvořit klidně tisíc let, abych si vysloužil alespoň jeden jediný tvůj úsměv. Řekni, jestli opravdu chceš, abych odešel, a já tě nechám jít. Navždy v mém srdci však zůstaneš pouze ty. Nechci o tebe přijít, Bello," šeptal a upřímnýma očima se vpíjel do těch mých.

Věděla jsem, že teď je ta část, kdy bych mu měla začít nadávat a odhánět ho od sebe, ale nedokázala jsem to. Jeho slova mnou projela jako šíp, věděla jsem, že chci pouze jeho! Nikdy nikoho tolik nebudu chtít! Milovala jsem ho!

„Jenomže já nechci, aby si šel," šeptla jsem a sklopila zrak.

„Tak v čem je problém?"

„Problém je v tom, že jsem dříve dělávala hodně zlé věci a Volturiovi mě za ně chtějí potrestat. Bojím se, že když s tebou zůstanu, tak že tě ohrozím a to bych nikdy nechtěla," šeptala jsem.

„Nebojím se Volturiových, klidně se jim postavím, abych tě ochránil," řekl Edward a usmál se na mě.

„Nastěhuj se k mé rodině, budeš tam v bezpečí. Volturiovi se k nám neodváží."

„To, to, to nejde!" koktala jsem. Tolik by pro mě udělal!

„Proč?"

Povzdechla jsem si.

„Edwarde, nejdřív bych ti měla něco říct z mé minulosti, teprve pak si vše rozmysli, jestli mě chceš pouštět ke své rodině."

„Poslouchám."

„Znáš upíra přezdívaného také jako Smrt?"

„Jistě, to je upír, který zabíjí upíry. Nikdo po jeho střetnutí nepřežil, ale proč mi to říkáš? Nějak ses s ním zapletla? Chce ti ublížit?!" šílel Edward. Smutně jsem si povzdechla.

„Ne, nechce mi ublížit. Já jsem... Smrt," řekla jsem a sklopila pohled. Nic neříkal, jen na mě zíral.

„Tehdy, když jsem ti chtěla utrhnou ruku... Měl jsi zemřít," šeptla jsem.

To už se z transu probral.

„Jsem rád, že si mi to řekla, ale nic na tom nemění, chci aby ses k nám přidala," šeptl.

„Děláš si srandu? To ti fakt nevadí?"

„Ne, nevadí. Jak už jsem řekl, záleží mi na tobě a moc. Chci, aby ses ke mně nastěhovala," řekl a lehce mi stiskl ruku.

„Já... já nevím co říct..."

„Stačí, když řekneš, ano."

Usmála jsem se na něj.

„Ano," řekla jsem. Usmál se na mě a přátelsky mě objal. Já si jeho blízkost užívala.

Nasedl do mého auta a já si sedla vedle něj. Vyjel a já byla štěstím bez sebe.

Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lovkyně lovců 3. kapitola: