Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love the way you lie 6. kapitola

06.04.2011 (19:45) • TwilightMishka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2335×

Pohled Jaspera


Slyšel jsem nahoře veselé zasmání Nessie a potom se otevřely dveře. Rychle utíkala dolů. Celá šťastná vykřikla, když mě uviděla.

„Strejdo!“ Rozeběhla se ke mně a já rozpřáhl ruce. Byla tak šťastná, ale něco tam nebylo v pořádku. Někde hluboko jako by byla moc zraněná. Skočila na mě a nohy mi zahákla za pas. Stejně mi vlepila pusu na tvář.

„Taky tě rád vidím, Nessie,“ usmál jsem se a ohlídl se po schodech. Nessie mezi tím seskočila. Nikdo tam nestál. „Kde je ten č… Tvůj manžel?“ zeptal jsem se a dost jsem se přemáhal, abych mu neřekl čokle po tom všem.

Nessie se zatvářila trošku smutně. Jak tak pohodila hlavou, uviděl jsem na krku jednu velkou žlutou modřinu. Měl jsem co dělat, abych nezavrčel.

„Nahoře. Oblíká se,“ usmála se a já cítil, jak se celá rozzářila, když řekla, že se oblíká. No to snad ne! Snad s ním nespala! Vždyť jí tolik ubližuje. Teda, podle Alice ji shodil ze schodů.

„Dává si na čas,“ zabručel jsem nepříjemně a naklonil hlavu, jak jsem slyšel otevřít dveře. Tiše našlapoval. Jako gepard. Během chvilky se objevil nad schody. Přivřel jsem oči a plně se začal šťourat v jeho citech. Trochu mě to překvapilo. Řekl bych, že je všechno v pořádku. Miluje ji nade vše. Tak proč… Jeho pohled zabloudil k Nessii. Ihned jsem ucítil něco neuvěřitelného. Posadilo mě to na sedačku. Ničila mě jeho bolest. Cítil jsem, jak je mu to líto. Jeho otisk. Takže on musí šíleně trpět. Ale to tedy nechápu. Rychle jsem se zvedl a upíří rychlostí se vyřítil na zahradu, kde to bylo lepší. Nebyl tak blízko. Bolela mě z toho hlava. Nikdy jsem tohle necítil. Ani u Edwarda s Bellou. Nic takového. Ani když jsem musel zabít a cítil, jak trpí. Tohle bylo vážně strašné.

„Lásko?“ ozval se vedle mě sopránový hlásek. Musel jsem se usmát. Jak mi chyběl. Podíval jsem se na ni. Svými něžnými kroky ke mně dotančila a objala mě kolem pasu. Letmo jsem ji políbil na rty. Na tváři se jí objevil krásný úsměv.

„Alice, Nessie je jeho otisk. Jak by ji mohl… mlátit? Nechápu to,“ vzdychl jsem.

„Já vím. Musíme to vyřešit. Vím, jak se mají rádi. A Nessie v budoucnu pořád nevidím, takže s ním zůstane. Přijdeme na to, neboj,“ zašeptala ke mně. Přikývl jsem. Pokud přežiju jeho bolest. Asi nebudu moct být ve stejné místnosti jako on. 


Nessie

Když Jasper odešel z místnosti, Alice utíkala za ním. Jake sešel schody a přišel ke mně.

„Udělal jsem něco?“ zeptal se nejistě.

„Nic, Jaku. On nám to Jasper potom řekne,“ usmála jsem se a objala ho.

„Dobře…“ přikývl a opřel si hlavu o tu moji. Pohladila jsem ho po tváři a povzdechla si.

„Nebuď smutná,“ řekl Jacob.

„Já nejsem, ale… štve mě, že tu jsou, budou nás hlídat na každém kroku.“

„Neboj, taky můžeme utéct. Můžeme jít do kina, na večeři… klidně ještě dneska, zítra ale už musím do práce,“ řekl Jake.

„Tak dobře, štěňátko, jak si přeješ,“ řekla jsem a Jacob se rozesmál tomu, jak jsem ho pojmenovala.
A ani se nenaštval. Vyběhla jsem po schodech nahoru a oblekla si košili a džíny. Na nohy jsem si dala kozačky na vysokém podpatku a na modřiny na krku a obličeji jsem si napatlala make-up. Na řasy jsem nanesla trochu řasenky a líčidla jsem ve spěchu hodila na postel. Pak jsem popadla kabelku a seběhla jsem zas dolů. Jacob stál u dveří s jemným úsměvem. Na sobě měl tmavé džíny a koženou bundu. Vypadal sexy. Cítila jsem, jak se mi po tváři pomalu rozlévá úsměv. Vrhla jsem se mu do náruče a políbila ho. Málem se mi podlomily kolena, když jsem ucítila jeho krásnou vůni.

Jake se zasmál a odvlekl mě ke svému autu. Nasedli jsme a vyjeli směrem kino.

Koupili jsme si lístky na nějakou romantickou komedii a šli jsme do sálu. Film začal a já se uvelebila Jakeovi v náručí. Každou chvilku jsme se políbili a on mě hladil ve vlasech. Bylo to nádherné. Jak ten film, tak Jakeovy dotyky. Film skončil a my jsme se začali sbírat k odchodu, byla jsem moc unavená, ale ještě jsme si řekli, že zajdeme na pizzu.

„Líbilo se ti to?“ zeptal se Jake.

„No jasně, jen jsme tam neměli vůbec soukromí,“ řekla jsem a objala ho kolem pasu.

„Neboj, doma… no, doma ho taky mít nebudeme,“ uvědomil si Jacob. Doma sedí Alice s Jasperem.

„Tak to je v háji,“ naštvala jsem se. „Víš, kdybys nedělal, co děláš, nemuselo se to stát!“ vyčetla jsem mu.

A neměla jsem to dělat. Jacob neřekl ani bů a vyvlekl mě z kina.

Venku už byla tma. Auto jsme měli zaparkované až dál a celou cestu jsme šli mlčky. Jake se najednou zastavil a rozhlédl. Nikdo kolem nebyl.

„Co jsi říkala?“ zeptal se naoko milým a klidným hlasem, ale já jsem na něm viděla, že to v něm vře.
V očích měl šílený pohled. Pohled, který jasně říkal, co by se mnou nejraději provedl.

„Nic, promiň, nemyslela jsem to tak, já jsem jen myslela, že když tam je teď Alice s Japerem tak…“

„Nepředstírej, že myslíš, jsi tupá jak podšev!“ řekl zvýšeným hlasem.

„Jaku, promiň!“ zoufale jsem ho žadonila.

„Co ti mám prominout? Že jsi taková kráva? Jsi naprosto hloupá a k ničemu, neumíš nic, vydělala jsi někdy něco? Uvařila jsi někdy něco dobrého? Jsi hrozná ve všem, v životě i v posteli, mimochodem, a nejsi vůbec tak hezká jak si asi myslíš, že jsi,“ řval na mě.

Přitiskla jsem si ruce na pusu, abych neřvala bolestí. Ne fyzickou, ale psychickou. Jake mi neubližoval jenom na těle, ale i na duši. Nikdy bych od něj nečekala, že řekne něco takového.

„Nechovej se jak hysterka, máš oči rozmazané jak nějaká šlapka!“ zakřičel a vrazil mi facku. Spadla jsem na zem. Kvílela jsem bolestí a snažila se zvednout. Jacob mě popadl a hodil do auta. Sám si nasedl a šlápl na plyn. Auto jelo opravdu rychle a já měla strach. Ale neodvážila jsem mu říct, ať zpomalí. Místo toho jsem ze dveří auta vytáhla nějaké svoje věci jako hřeben, zrcátko a tak, a začala se upravovat. Vypadala jsem jakž takž, nikdo by nepoznal, co se teď dělo, a tak jsem byla docela spokojená. Neměla jsem strach, protože jsme se blížili k našemu domu, a před Alice a Jasperem mi nic neřekne a už vůbec neublíží.

Zastavil a já chtěla vystoupit. Ale ozvalo se cvaknutí dveří. Zamkl mě tam se sebou.

„Renesmé.“

„Ano?“ zeptala jsem se potichu.

„Nejsem si jistý, co teď hodláš udělat, mohla by si mi to, prosím, říct?“

„Já ne - nevím,“ zakoktala jsem se, když jsem zachytila ten šílený pohled v jeho očích.

„Ale víš. Tak já ti něco řeknu, kočičko, jestli Alici jen něco cekneš, přísahám, že tě přerazím.“

„Nikdy bych jí nic neřekla, vím, co by s tebou udělala, já ti odpustím všechno, vážně,“ řekla jsem.

„To očekávám, jednou jsi moje manželka, ne?“ řekla a podezíravě se na mě díval.

Povzdechla jsem si.

„Přísahám, že tě nezradím, lásko,“ zakuňkala jsem.

Vystoupili jsme z auta a vešli do domu. V obýváku seděl Jasper a Alice. Jasper se lekl, nechápu proč, ale pak se na Jacoba opatrně podíval a tvářil se šokovaně. Já ho prostě nechápu.

Autor: TwilightMishka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Love the way you lie 6. kapitola: