Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Love the way you lie 4. kapitola


Ahoj! Tak jsme tu zase... :) Tuhle kapitolu napsala převážně úžasná MartinaBlack, takže potlesk, protože se povedla a mně se moc líbí! Jinak, dneska to bude o příjezdu Alice a Belly do najednou deštivého LA. Držte si klobouky! Jedeme z kopce! Hehe... Vaše TwilightMishka a MartinaBlack

4. kapitola

Museli jsme se dát do kupy. Nemohli jsme tu sedět, když večer přijedou Alice a Bella. Zjistily by, že mě Jake mlátí, a bylo by moc zle. Teda, moc jsem nemohla chodit, ale on se o mně dokonce staral! Nechal mě ležet na posteli. A to jsem protestovala. Přede mnou spravil okno. Přeci jenom je to vlkodlak. Doufám, že to jednou skončí a my budeme mít klid.


Bylo asi pět odpoledne. Seděli jsme s Jakem v obýváku a dívali se na televizi. Byla jsem zachumlaná do deky a přitulená k němu. Měla jsem tušení, že dneska Jake bude hodný a nic mi neudělá. Ještě k tomu by měly přijet holky. Nezmlátí mě před nimi, ne?
„Zlato?“ vzdychl po chvíli. Koukla jsem na něj.
„Ano?“
„Víš, já vím, že to poznají, a… Chtěl bych, abys mě nehájila,“ řekl mi vážně. Chvíli jsem na něj koukala.
„Co? Budu tě hájit! Sám jsi říkal, že…“
„Já vím. Nessie, já chci, aby se mnou něco udělaly. Klidně ať mě zabijou,“ mávl rukou.
„Cože? Zbláznil ses? Ne! To ne! Nemůžu bez tebe žít,“ vydechla jsem.
„Ale nepovídej! Mlátím tě! To chceš tak být celý život? Klidně s nimi odjeď. Nechci ti ubližovat, vážně ne. Jen…“ vzdychl a skousl si ret.
„Žádný jen! Chci být s tebou. Miluju tě,“ nesouhlasila jsem rychle. S úsměvem mě pohladil po tváři.
„Věř, že bys byla šťastnější beze mě,“ řekl a já chtěla něco namítat, ale než jsem to stihla, políbil mě. Hned jsem zapomněla, co jsem chtěla. Cítila jsem z něj, že je pořád nejistý, ale bylo to z lásky. Ruku jsem mu zapletla do vlasů a přitáhla si ho blíž. Najednou šíleně dlouze začal zvonit zvonek. Málem jsem vyletěla z kůže. Polekaně jsem se odtáhla. Zasmál se.
„Dojdu tam. Klidně seď,“ usmál se a zvedl se. Rychle jsem ho chytla za ruku a přitáhla blíž.
„Spadla jsem ze schodů, ale mojí nešikovností po mámě. Staráš se o mně, jasný?“ zašeptala jsem sotva slyšitelně. Ztrápeně zasténal.
„Dobře,“ přikývl a krátce mě políbil. Potom rychle šel do chodby a ke dveřím. Chvíli bylo ticho. Najednou do obýváku přitančila Alice.
„No čáu, ne!“ smála se s taškami v rukou.
„Ahoj, Alice,“ usmála jsem se jemně. Najednou se zamračila a přišla ke mně blíž.
„Co to je?“ zeptala se a prstem mi přejela po krku.
„Moje šikovnost. Měla jsem radost z toho, že sem jedete a… spadla jsem ze schodů,“ zašklebila jsem se. Vykulila oči.
„Co? Ty jsi vážně nešika!“ kroutila hlavou a dovnitř přišla máma s Jakem.
„Jak se má moje holčička?“ zasmála se vesele.
„Špatně. Spadla ze schodů,“ vzdychla Alice za mě. Máma vykulila oči jako Alice a přilítla ke mně.
„To se o ni neumíš postarat?“ zavrčela máma na Jaka, když zkontrolovala moje modřiny. Jake se díval na špičky bot a byl nejistý. Máma si toho nevšímala a jen nespokojeně mlaskla.
„Buď v klidu, mami. Jake se o mně stará,“ mávla jsem s úsměvem rukou. Mamka se letmo usmála.
„Dobře, holčičko moje. A jak se jinak máme?“ zaculila se na mě a pohladila po vlasech. Zasmála jsem se.
„Moc dobře,“ usmála jsem se. Nebyla to tak docela lež, když byl Jake v pohodě, měla jsem se dokonale.
„To jsem ráda, víš, že se kdykoliv můžeš vrátit domů!“
„Mami, jsem vdaná a umím se o sebe postarat,“ řekla jsem.
„Já jen abys to věděla, broučku,“ podívala se na mě významně.
„Ale mami…“
„Dobře, už jsem zticha.“
„Tak holky! Razíme na nákupy?“ vykvákla Alice.
Rozesmála jsem se, tolik mi chyběla!
„Jak jinak,“ řekla jsem rezignovaně. Nákupy s Alice jsou jediné, co mi nechybělo. Né že bych neměla ráda úžasný oblečení, ale s ní je to ták vyčerpávající! Nedovolí mi odejít, dokud nemám dvě plné tašky.

Vyrazily jsme a za půl hodiny jsme byly v mém oblíbeném nákupním centru. Hned jsme se rozběhly do obchodů a začaly skupovat ve velkém. Bella šla nakoupit něco pro Rosalii, která nemohla přijet, protože byla na dovolené s Emmettem.
Já a Alice jsme vyrazily do mého oblíbeného butiku. Alice mi z věšáků strhala všechno, co se jí líbilo, a nastrkala mě do kabinky. Pak zatáhla závěs a šla lovit dál.
Svlékla jsem si tričko a kalhoty a chtěla jsem si zkoušet různé outfity. V tu chvíli ale do kabinky strčila hlavu Alice. Zarazila se a zůstala na mě civět. Teda spíš na mé tělo. Modřiny, vzpomínáte?
„Co to je?“ zeptala se vážným hlasem.
„Co? Vždyť víš, že jsem spadla!“
„Ale… no dobře, budu ti to věřit, ale nedává to smysl!“ zamračila se na mě.
„Alice…“
„No jo, no jo, vyzkoušej si ty věci, jen jsem ti přinesla tohle…“ řekla a položila mi do kabinky tričko. Odešla a já se sesypala na podlahu kabinky. Jestli přijde na to, od čeho, nebo spíš koho, ty modřiny jsou, je to v háji.
Pomalu jsem se zvedla a oblékla si svoje oblečení. Před Alice jsem předstírala, že jsem i to vyzkoušela a že mi většina je. Ty kusy, které se mi nelíbily, jsem vrátila na stojany.
Alice zaplatila a šly jsme na sraz s Bellou. Setkaly jsme se před knihkupectvím, kde Bella doplňovala své zásoby knih.
„Ahoj, co jste koupily?“ zeptala se Bella s úsměvem. Alice jí začala ukazovat tašky s oblečením a já doufala, že Belle neřekne o tom, co viděla v kabince. Šly jsme si sednout k McDonaldovi a Alice mi objednala colu a hranolky. Povídaly jsme si o všem možném, o Cullenových, o vlkodlacích a o Jacobově práci. Celou dobu, co jsem mluvila o Jakeovi, mě Alice probodávala pohledem. Chladným, upířím pohledem. Ona to ví.

Vrátily jsme se pozdě večer. Nákupy zabraly dlouho. Jacob vařil moje oblíbené tortilly a měl puštěnou televizi. Bella se šla převléct nahoru a já jsem tím pádem zůstala sama s Jakem a Alice. Sakra!
„Dáš si jídlo, lásko?“ zeptal se mě Jake. Ten samý Jake, co mě dneska ráno shodil ze schodů.
„Ano, broučku,“ usmála jsem se na něj. Žádná faleš.
Alice si nás měřila pohledem.
„Jacobe? Jak Nessie dneska spadla z těch schodů?“
Sakra! Srdce mi naskočilo rychlostí světla a zrudla jsem jak rajče, kterým Jake zrovna naplňoval placky. Viděla jsem, jak se mu klepou ruce.
„Jak to myslíš? Vždyť ji znáš, je děsně nešikovná,“ zasmál se. Bylo poznat, že to jen hraje. A Alice by mu na to nikdy neskočila. Měřila si ho pohledem, vraždícím pohledem.
„Jo, to vím, ale proč má modřiny po celém těle? I na krku? Vždyť kdyby spadla ze schodů, nemohla by mít modřiny na takových místech!“
„Alice! Tak jsem prostě spadla idiotsky, víš, že se mi pořád dějí divné věci,“ vložila jsem se do toho.
„No, jak myslíte,“ řekla Alice a přešla místnost až k sedačce.
Oddechla jsem si. Ale ne na dlouho.



Konečně jsem se chystala do postele. Byl to opravdu dlouhý den. Celý večer jsem seděla s Jakem, Bellou a Alice u televize. Alice nic neříkala, jen se každou chvíli podívala na mě nebo na Jacoba. Bella vesele vyprávěla a nevšímala si, že pomalu umírám.


Čistila jsem si zuby a zírala na sebe do zrcadla. Mohla jsem si nalhávat, co jsem chtěla – že jsem krásná poloupírka – ale upřímně, vypadala jsem příšerně.
Dodělala jsem hygienu a zhluboka se nadechla. Měla jsem ten pocit, že to zase přijde. Jacobův nával vzteku. Ale přece, nemůže mi nic udělat, když patro pod námi jsou moje matka a teta!


Hodila jsem poslední zoufalý pohled do zrcadla a vyšla z koupelny. Jacob ležel na posteli, sledoval malou plazmovou televizi postavenou na skříňce. Když mě spatřil, natočil hlavu do boku a díval se na mě. Neodhadla jsem, jaký to byl pohled. Jestli naštvaný, úchylný, nebo úplně normální.
Sklopila jsem oči a začala jsem si chystat postel na spaní. Jacob ale neměl v úmyslu spát.
Zvedl se a natáhl se pro moji ruku. Jako obvykle mi drtil zápěstí.
„Co to bylo?“ zeptal se potichu, ale příkře.
„Co máš na mysli?“ zeptala jsem se rádoby ledabyle.
„Renesmé, nehraj si se mnou, víš moc dobře, o čem mluvím.“
„Ale Jakeu…“ zoufale jsem zakníkala.
„Co? Co to mělo znamenat? Co Alice viděla na tvém těle,“ řekl a při slově „tělo“ mě sjel pohledem.
„No co myslíš! Jestli sis nevšiml, tak mám po celém těle modřiny a škrábance! Viděla mě v kabince v obchoďáku.“
„A co se máš sakra před ní ukazovat? Copak jsme se nedohodli na něčem? Budeš držet hubu a skrývat se!“ syčel na mě rozzuřeně šeptem.
„Tak to jsme si teda nedomluvili! Sám jsi říkal, že tě mám udat!“
„Tak jsem si to rozmyslel, ty špíno, budeš dělat, co ti řeknu!“
„Jak to se mnou mluvíš?“ zašeptala jsem. Chtěla jsem znít hrozivě, jak upír, ale místo toho jsem byla jak malá, zbytečná, ukvílená myš.
Přešel blíž ke mně.
„Jak já to s tebou mluvím?“ řekl s tím jeho ledově klidným hlasem, který jsem moc dobře znala. Věděla jsem význam jeho slov.
„Jak já to mluvím s tebou? S malou, tupou, zrzavou krávou?“ usekával a v očích měl šílený výraz. Napřáhl ruku a pak to šlo jak ve zpomaleném filmu. Automaticky jsem si zakryla obličej a v tu chvíli se rozrazily dveře.
„Ness, zapoměla jsem ti říct že - oh.“
Alice. Do prdele. Jacob spustil ruku a ignoroval Alicin pohled. Ledový, nepřátelský pohled, který říkal: zabiju tě.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Love the way you lie 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!