Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lovci - Nová generace - 9. kapitola

The Host


Lovci - Nová generace - 9. kapitolaTakže - v dnešní kapitole budeme pokračovat v událostech z předchozí kapitoly, ale mrkneme na to z pohledu Veroniky.
Nebude to však to jediné, co se tady odehraje. Ve světě lovců se něco děje a lovci bijí na poplach.

9. kapitola

Osočit měniče na veřejnosti nebyl nejlepší nápad, jaký kdy Renesmée měla, ale už bylo pozdě na to, abych se do toho nějak montovala. Doufala jsem, že mé upozornění ji donutí trochu zapřemýšlet nad tím, že by se měla mít na pozoru, ale sledovat ten šok v tváři toho indiána, bylo skutečně v popukání. Zřejmě se mu něco podobného neděje každý den.

„J-jak to víš?“ vykoktal ze sebe, když se trochu vzpamatoval, ale to už jsem byla u jejich stolu. Říct měniči, že je měnič, je jedna věc, ale věcí druhou byl fakt, že by mu byla schopna říct i všechno o lovcích, a to jsem jí prostě nesměla dovolit. Renesmée se stále neorientovala ve všech našich zákonech, a proto mohl být rozhovor, který v následujících okamžicích povede, dost nebezpečný.

Renesmée na mě koukla a ty její čokoládové oči vypadaly dost nejistě.

„Má… ehm, sestra, má zálibu v čtení různých legend a povídek. Občas podobné řeči zkouší na každého a ty… Chytil ses?“ Zkusila jsem to. Nebyla to zrovna skvělá kamufláž, ale doufala jsem, že Jake není ten nejinteligentnější měnič, jakého kdy svět nosil.

„Sestra?“ oslovila mě z ničeho nic tiše Renesmée a já jenom přikývla. Teď jsem to nechtěla nějak víc rozvádět a bylo lepší, že jsem ji tak nazvala, protože to dodávalo mým předchozím slovům trochu větší důvěru. A já potřebovala, aby mi Jacob – jak ho Renesmée nazývala – věřil.

„Předpokládám, že z mé původní otázky jste pravdu pochopili, takže se spíš zeptám na něco jiného – nebojíte se?“ zeptal se po chvíli, kdy naprosto ignoroval ten tichý a následně i němý rozhovor mezi mnou a Ness. Přísným výrazem v obličeji jsem se snažila Renesmée varovat, aby nedělala žádnou hloupost, které by mohla následně litovat.

„Ne,“ zamumlala Renesmée.

„Rovněž ne. Docela ráda bych však chtěla vidět tu přeměnu. Znělo to zajímavě, když o tom Ness četla,“ odvětila jsem a dál si trvala na svém, že jsme si všechno jenom načetly. Vidět přeměnu měniče se jen tak nějakému lovci nepoštěstí, a proto jsem toho chtěla využít, když mám tu možnost.

Jacob nad mou žádostí zaváhal. Následně se rozhlédl po baru a až potom se na mě znovu podíval.

„Nečekáš, že se proměním právě teď a tady, že ne?“ zajímal se.

„Blázníš? Myslíš, že se kvůli tobě nechám vyhodit z tohohle podniku? Vstup sem mají zakázán i ti kabelkoví psi natož něco většího,“ upozornila jsem ho a zasmála se jeho znepokojení. Renesmée vedle mě byla napnutá jak struna a nezmohla se ani na půl slova.

„Vlk velký jako medvěd by jim tu asi trochu překážel,“ uchechtl se Jacob uvolněně a já přikývla. Vypadalo to, že strávil skutečnost, že o něm víme vcelku rychle.

„Omluvíš mě?“ dostala ze sebe najednou Renesmée a když Jake přikývl, popadla mě za ruku a vedla mě k baru. „Co mám teď dělat?“ žádala mě o radu a vypadala při tom značně vyklepaně.

„Coby? Jake vypadá v pohodě,“ pohodila jsem rameny. „Měla by ses za ním vrátit a dál se bavit. Jak skončím, vyzvednu si tě,“ ujistila jsem ji a poslala ji zpět ke stolku. Nemohla jsem s ní právě rozebírat nic důležitého. Jacob měl uši našpicované, i když se to na první pohled nezdálo. Po odhalení jeho pravé totožnosti se musel zajímat o náš rozhovor – minimálně já na jeho místě bych se o něj zajímala. A tudíž jsem s Ness nehodlala rozebírat lovecké záležitosti.

 

Bylo docela vtipné, jak se Ness ještě hodnou chvíli před Jacobem kroutila. Byla nesvá ze zjištění, že první kluk, který se jí skutečně zalíbil, je ve skutečnosti měnič. Na druhou stranu jsem musela uznat, že má Jake jisté kouzlo. Měniči byli v našem světě ti nejméně nebezpeční. A přestože jsem Renesmée varovala, nemohla jsem jí podobné přátelství zakazovat. Jenom jsem ji potřebovala upozornit na pár maličkostí. Stejně jsem však pochybovala, že by jim vztah mohl vydržet dlouho bez toho, aniž by mu nakonec vyklopila o lovcích pravdu. Nejednou přijde zraněná a Jacobovi to bude připadat divné, začne se vyptávat, podezřívat ji a ji to bude deptat, až se s ním rozejde – pro dobro lovců.

Není nad to, randit pouze s lovci. Těm nemusíte lhát.

Každopádně poté víc jak hodině se s ní Jacob rozloučil s tím, že pokud ho bude chtít ještě někdy vidět, jeho číslo má. Bylo od něj ohleduplné, že se ji nesnažil nutit do vztahu s někým, jako je on. Ne každá holka by snesla fakt, že se její přítel sem tam promění v nějaké zvíře. U Renesmée to bylo sice něco jiného, ale pořád to byla holka.

Jen co se pak za Jacobem zavřely dveře, přesunula se Nes za mnou k baru. Dneska jsme spolu měly opět vyrazit na obhlídku terénu a já se nemohla dočkat, až si podám nějakého toho upíra. Už pár dnů jsem ve městě zaznamenávala podivnou aktivitu nepřirozených a dneska jsem přímo cítila v kostech, že musíme na nějakého narazit. Nebylo by to vůbec na škodu. Renesmée už prošla několika lekcemi s Teddem a Kevinem. Od mého skoro bráchy jsem se dozvěděla, že si ji dneska Tedd podal pěkně s mečem. Fakt, že už týden podstupuje skutečný trénink bylo skvělé a podle Tedda dělala opravdu pokroky. Dokonce jsem zvažovala, že bych ji měla vzít s sebou na střelnici. Ze všech lovců, které jsem znala, jsem měla nejlepší mušku právě já a Renesmée ještě pořádnou pistoli v rukou nedržela.

„Tak, tohle byla katastrofa. Jak jsem to na něj mohla takhle vypálit?“ zeptala se mě sklíčeně, když došla k baru. Všechny stoličky byly plné, a tak jí nezbylo nic jiného, než zůstat stát. Já jsem právě Kyleovi pomáhala se špinavým sklem. Během večera se tu umylo na několik stovek skleniček a teď byl docela klid, takže to dvě holky na placu vcelku stíhaly.

„Byla to chyba, která se na prvním rande může stát každému,“ pokrčila jsem rameny.

„Vážně každému?“ podivila se sarkasticky a já se jenom ušklíbla. Tohle se vážně jenom tak někomu nestane, ale o to je větší sranda, když jste přítomni u toho, když ano.

Umyla jsem zbylé skleničky a vrátila se k servírování. Renesmée jsem nechala jejím vlastním myšlenkám o tom, jak moc to pohnojila a jak je blbé, že si začala s měničem – předpokládala jsem, že právě tohle se jí musí honit hlavou. Já na podobné úvahy neměla čas a konec konců se mě to ani netýkalo. Ráda si počkám, k jakým závěrům nakonec dojde.

 

K mé velké smůle jsme nad ránem nenatrefily v ulicích Seattlu na žádného nepřirozeného. V půlce července bylo ve městě opět horko k nevydržení a déšť v nedohlednu. Během dne se sice slunce schovávalo pod mraky, ale i tak bylo vždy slušně nad třicet a během noci jsme se pod dvacet stupňů nikdy nedostali.

„Kdy budu mít vlastní zbraně?“ zeptala se Ness těsně předtím, než jsme se měly pro dnešek rozloučit.

„Až na to budeš připravená Tedd ti nějaký nůž ze své sbírky svěří, tím si buď jistá,“ prohodila jsem.

„Mám dojem, že Tedd se mnou spokojený nikdy nebude. Je dost náročný,“ povzdechla si a já se usmála. Pokud považovala Renesmée Tedda za náročného trenéra, měla štěstí, že jsem se toho potěšení trénovat ji vzdala. Na trénink jsem nervy neměla, ale sekundovat mi, jsem Ness dovolila. Jako jediný další lovec v Seattlu mi stačila.

„Neboj se, jednou spokojený určitě bude. Á propos to mi připomíná, že bych se u něj měla stavit. Zítra je bar zavřený, takže mám volno. Sejdeme se u něj a já tak zkouknu, jak si vedeš,“ navrhla jsem.

„Nevím, jestli budeš s mými pokroky spokojená. Kevin mě nešetří, ale i tak…“ Renesmée zaváhala.

„Být lovcem není nic jednoduchého, ale jakmile si to vydřeš, nebude nic lepšího,“ ujistila jsem ji. Sama jsem snad nepoznala nic návykovějšího, než ten nespoutaný běh po městě. Tu neohroženost, která se mi rozpínala v žilách. Bylo to přímo obluzující… A když se mi při tom podařilo zbavit svět nějakého toho monstra, připadala jsem si jako vítěz milionového jackpotu.

 

Odpoledne jsem u Mooreových byla o něco dřív než Ness. Sarah byla někde s Miou a Kevin se připravoval v suterénu na další lekci s Renesmée. Tedda jsem zaznamenala v kuchyni, jak se tam baví s Warkaiem Mazharem. Byl to bratr Nashira Mazhara a rovněž to byl jeden z nejlepších lovců ve městě.

Na oba bratry byl vždy úchvatný pohled. Ten jejich orientální vzhled, který byl dominujícím rysem jejich rodiny i přes mnohé generace, které strávili v Americe, byl impozantní.

Warkai si s Teddem však něco šeptali a já jsem nechtěla působit nějak drze a vyzvídat o čem, takže jsem rovnou zamířila do suterénu, kde jsem Kevina našla u boxovacího pytle.

„Trénuješ, abys mohl Ness oslňovat nabušeným svalstvem?“ rýpla jsem si, když jsem si ho prohlídla. Kevin zásadně trénoval bez trička a při každém úderu do boxovacího pytle bylo krásně vidět, jak se mu napínají jednotlivé svaly. Byla to pěkná podívaná, což o to, ale každou normální holku to mohlo značně vyvádět z míry.

„Trénuju jako normálně. Nic jiného za tím nehledej,“ namítl a ještě jednou praštil do pytle, než mi začal věnovat plnou pozornost.

„Nevíš, co tady chceš Warkai?“ zavedla jsem řeč na něco, co mě zajímalo. „Bylo mi žinantní poslouchat za dveřmi kuchyně,“ dodala jsem na vysvětlenou, když na mě koukl s udiveným výrazem ve tváři. Znal mě moc dobře na to, aby věděl, že jsem podobného činu schopna, ale zrovna dneska – když mi navíc Tedd dělal laskavost ohledně Ness – jsem nechtěla narušovat jeho soukromí.

„Řeší nějaké problémy mezi lovci, pokud vím,“ pohodil rameny a já si všimla, jak mu po zádech stékají kapičky potu.

Odtrhla jsem zrak od těch kapiček a podívala se mu do obličeje. „Problémy? O ničem jsem neslyšela. Co se stalo?“

„Poslední dobou se tu taky sotva ukážeš a když už potom přijde řeč na lovce, mluvíme hlavně o Renesmée, takže se nediv, že nejsi v obraze, co se kde děje,“ zabrblal a začal si rozvazovat chrániče na rukou. „Všichni lovci z předních rodin o tom už vědí a proto je tu taky Warkai. Není to totiž poprvé za poslední dva týdny.“

„A řekneš mi, co se děje nebo si mám rovnou zavolat do New Yorku, aby mi babička řekla, o co jde?“ zeptala jsem se ho dost kysele. Byla pravda, že jsem moc neřešila komunitu lovců jako takovou, převážně jsem se dost nimrala ve svých vlastních problémech a pocitech, ale pokud se už něco dělo, měli mi o tom říct. Prostě a jednoduše – Vero, sklapni a chvíli nás poslouchej – copak je něco podobného tak těžkého?

„Pár zmizelých lovců. Nejedná se však o nikoho z předních rodin, takže se nemusíš bát, že bys byla další v hledáčku. Ačkoliv máme jistou obavu, že ať už za těmi zmizeními stojí kdokoliv, má namířeno do Seattlu,“ podotkl a já nestačila zírat.

„Kdo zmizel?“ zeptala jsem se skoro šeptem.

„Ta jména by ti nic neříkala. Všichni byli na podobné úrovni, jako jsem já nebo táta. Nic moc extra. Nikdo, koho by všichni postrádali. Proto taky docela dlouho trvalo, že se vůbec přišlo na to, že dotyční lovci chybí. Navíc po celém světě.“ Kevin mi odpovídal, ale nepřestával se u toho mračit. Zřejmě se ho to dotýkalo víc, než by chtěl sám přiznat.

Už-už jsem se ho na to chtěla zeptat, když jsem zaslechla, jak se v přízemí otvírají dveře do suterénu a jenom pár sekund na to už po schodech scházela i Renesmée.

„Už jsi tady!“ zněla nadšeně a zároveň trochu překvapeně.

„Jo, už chvíli,“ zamumlala jsem a pohlédla na Kevina. Ten však jenom zavrtěl hlavou. Zřejmě se mu nechtěly problémy řešit před nováčkem. Před Ness si musel zachovat masku nedotknutelného lovce, aspoň dokud si nebudou aspoň trochu rovni, což znamenalo do okamžiku, než Renesmée uloví svého prvního nepřirozeného.

Což mi připomnělo, že by byla docela švanda Kevinovi říct, že Ness s jedním nepřirozeným už byla dokonce na rande. Určitě by se nad tím velmi pobavil. Ne každému lovci se něco podobného povede. Vlastně – ono se to nepovede asi žádnému. Všichni už od mala víme, kdo jsou naši protivníci a jak je poznáme. To, že Renesmée tomu ještě nevěnuje tak úplně pozornost, bylo hlavní vinou toho faux pas, ale pobavit jsem se tedy pobavila.

 

Kevin se ujal výuky, když se Tedd nedostavil ani během deseti minut, co jsme byli v tělocvičně. Ukázal Ness, aby si stoupla proti němu na žíněnku a založil si ruce.

„Co je první problém, když narazíš ne nepřirozeného?“

„Že je nesmrtelný?“ zkusila to Ness a já jsem se usmála. S nesmrtelností to nemělo nic společného, nebo možná ano, ale jenom trošku. Důvod, který mi však vykouzlil úsměv na tváři, byl ten, že jsem si přesně vybavovala chvíli před sedmi lety, kdy se mě na stejnou otázku ptal Tedd.

„Napadá tě něco zásadnějšího?“ zeptal se Kevin, když na Renesméinu odpověď zakroutil záporně hlavou. Ness vypadala trochu bezradně.

„Mohou být větší než ty. A silnější,“ odpověděla jsem místo ní. Ness procházela tréninkem na lovce zrychleně. Neměla čas pořádně všechno zažít a naučit se. Nebyla od mala vychovávána jako lovec. Nedokázala myslet jako lovec. A nejpodstatnější pro ni byla ta nesmrtelnost. Nůž, který jsem měla schovaný za pasem svých kalhot, však vypovídal o něčem jiném. Nikdo není skutečně nesmrtelný. Kdyby tomu totiž tak bylo, lovci by byli na světě k ničemu.

Kevin mým směrem přikývl a pak se opět obrátil k Ness. Sledovala jsem je s rukama založenýma na hrudi. V tu chvíli mi Kevin neskutečně připomínal Tedda.

„Je těžké je přemoct, ale není to nemožné. Když je tvůj protivník vyšší a těžší, většinou to můžeš využít proti němu,“ instruoval ji a následně předvedl několik chvatů, při kterých Renesmée ukazoval, kam se pohnout a jak udeřit. Bylo potřeba, aby se naučila bojovat i beze zbraně, přestože bylo jasné, že si brzy půjde k Simonovi pro vlastní výzbroj.  

Po víc jak půl hodině, kdy probíral jednotlivé techniky úderů, vyzval Ness, aby ho zkusila uhodit. Věděla jsem, že společně už bojovali, ale většinou to bylo jenom takové to škádlení – co se chcete naučit za necelých čtrnáct dnů, když já ji tahal převážně po střechách a zdokonalovala její výdrž, Tedd ji vysvětloval naše zákony a různé slabiny nepřítele, no a Kevin tu byl od boje?

Viděla jsem, jak Renesmée výraz ve tváři zpřísněl a následně udělala výpad vpřed. Pokusila se Kevinovi zasadit ránu, ale on ji okamžitě odrazil a srazil ji na žíněnku. Všimla jsem si, že sebou Ness škubla a bylo mi jasné, že ten pád byl trochu bolestivý, ale ani tak nezaváhala a během okamžiku vyskočila, aby na Kevina znovu zaútočila. Zřejmě doufala, že zastihne Kevina nepřipraveného.

Nezastihla.

Po několika marných pokusech to však vzdala a zvedla ruce, jako že se vzdává. „Fajn. Tak co dělám špatně?“ zeptala se.

„Nic.“

Renesmée se pohrdavě ušklíbla nad jeho odpovědí a to mě donutila k úsměvu. „Kdybych nedělala nic špatně, už bys tady ležel v bezvědomí,“ prohodila a můj úsměv se ještě rozšířil.

„To těžko,“ namítl Kevin. „Pohybuješ se správně, ale teď je to poprvé, co doopravdy zkoušíš bojovat. Já to dělám už léta,“ dodal a já přikývla. Renesmée byla nedočkavá a myslela si, že za těch pár dnů se naučí něco, co my pilovala víc jak čtrnáct let.

 

Když jsem s Renesmée vycházela ze suterénu, všimla jsem si, že Tedd je stále v kuchyni s Warkaiem a pořád o něčem diskutují. Pokud to téma bylo stejné jako v době mého příchodu sem, byl ten problém mezi lovci větší, než mi Kevin naznačil.

Pohlédla jsem na Ness a byla jsem v pokušení poslat ji domů, zatímco bych se sama přidala těm dvěma lovcům v kuchyni. Předpokládala jsem, že něco podobného udělá i Kevin v okamžiku, kdy Ness odejde z jejich domu, a já jsem nechtěla být z něčeho podobného vynechaná.

„Měla by sis jít trochu odpočinout a načerpat síly. Zítra vyrazíme na takový menší vytrvalostní trénink,“ informovala jsem ji a už jsem jí otvírala dveře, abych ji vyprovodila.

„Ty se mnou nepůjdeš?“ podivila se.

„Ne, máme tady ještě něco k řešení… Něco, co se tě netýká,“ odvětila jsem, když se Renesmée nadechovala k protestu. Bylo mi jasné, že by se ráda zapojila do všeho, co jsme dělali, ale i Kevin si myslel, že to není vhodné a já s ním musela souhlasit. Renesmée se zatím jenom učila a jakékoliv problémy mezi lovci se jí ještě tak úplně netýkaly.

Jen co jsem za Ness zavřela dveře, vydala jsem se do kuchyně. Kevin už byl přítomen a měl na sobě dokonce i tričko, což jsem považovala za překvapivé, ale vhodné.

„Řeknete mi, co se tady děje?“ zeptala jsem se, když ani Tedd ani Warkai nezvedli hlavu od papírů položených na kuchyňském stole. Můj hlas je však vyrušil a konečně mi věnovali trochu pozornosti.

„Mizí lovci. Po celém světě,“ odvětil Tedd a já přikývla, jako že rozumím.

„Kevin mi něco takového řekl taky. Tušíte, jak je to možné?“ zajímala jsem se a došla až ke stolu, abych se mohla podívat na papíry, které si předtím oba lovci prohlíželi. Vypadalo to jako kopie policejních zpráv o pohřešovaných, ale bylo to trochu jiné. Lidé o zmizelých lovcích nevěděli a tohle byly zprávy vydávané samotnými lovci. V horní čtvrtině listu byla vždy fotografie daného lovce a hned vedle ní byl jeho fyzický popis. Dále jsem zahlédla krátký popis toho, za jakých okolní dotyčný zmizel a kdy ho viděli naposledy.

„Nemáme nejmenší zdáni, kdo by za tím mohl stát. Tipujeme to na nějakého talentovaného vanilkového, vzhledem k těm pár zprávám, na které jsme narazili,“ informoval mě Warkai.

„Vanilkoví o nás přece nevědí, jak by se tedy mohli zaměřit pouze na lovce?“ podivila jsem se.

V tu samou chvíli na sebe Warkai a Tedd pohlédli a já zaznamenala v jejich pohledu něco jako tichou domluvu. Jako by se domlouvali, jestli mi mají něco říct nebo ne. Zamračila jsem se a chtěla bouchnout do stolu. Pokud jsem se měla přidat k pátrání po lovcích, měla bych být informována o všem. Všichni bychom měli vědět o všech komplikacích, co mohou nastat.

„Pár vanilkových o nás ví, ale o ně strach nemáme,“ zamumlal Tedd a vzal ze stolu jeden z papírů. Začal si důkladně prohlížet fotografii toho mladého lovce – mohlo mu být sotva dvacet pět, když zmizel – a já se mezi tím snažila vstřebat informaci, kterou mi podal. Nějaký nepřirozený ví o lovcích? A lovce to neznepokojuje?

„Jak je možné, že o nás vanilkoví vědí?“ zajímala jsem se.

„To je dávná minulost a jak jsem řekl, tyhle vanilkové můžeme jako podezřelé eliminovat,“ odvětil příkře Tedd a já jsem se na něj dál mračila. Tajnosti jsem nikdy neměla ráda. A Tedd jich měl poslední dobou hodně. Byl pro mě sice jako druhý otec, ale pochybovala jsem o tom, že můj pravý táta by mi neřekl pravdu.

„Domníváte se, že ti zmizelí lovci měli co dočinění s nějakým talentovaným vanilkovým?“ vložil se do rozhovoru i Kevin a zamyšleně si rovněž prohlížel papíry.

„Dary vanilkových na nás nefungují,“ odfrkla jsem si.

„A v tom je ten problém – ta trhlina v jinak naprosto logickém vysvětlení těch zmizení,“ přitakal Waikar.

„Co vás vůbec vede k tomu, že za vším stojí talentovaný vanilkový?“ zeptal se opět Kevin a jeho otázky zněly kupodivu velmi inteligentně. Pokládal ty správné otázky, které nás měly velmi rychle posunout v pátrání. Pohlédla jsem na něj a viděla ten rozzlobený pohled jeho očí. Už dole v tělocvičně ho rozčilovalo to, že mizí lovci, ale očividně za tím bylo něco víc. A Kevin byl odhodlaný všechny vypátrat.

„Jedná se o tyhle úmrtní listy,“ odvětil Waikar a ze složky, která ležela pod všemi těmi zprávy o pohřešovaných, vytáhl několik dalších papírů. Jeden jsem si vzala a začetla jsem se do něj. Jednalo se o kopii úředního dokumentu, který byl vydán v roce jeden tisíc devět set osmdesát tři. Jméno zemřelého bylo…

V tom jsem se zarazila a hned na to jsem začala zběsile prohledávat papíry o pohřešovaných.

Augusto Aguilera – stejné jméno na papíru pohřešovaných a taky na tom úmrtním listu. A nebylo jediné, které bylo stejné.


Pro dnešek jsem se rozhodla vám sem vložit takové menší video, jak by mohl vypadat trénink Veroniky s Ness. Je to opravdu podařené video dvou dívek, pobíhajících po střechách... Lovy samozřejmě vypadjí jinak - respektive je při nich zapotřebí méně té gymnastické části, ale tak... snad se vám video bude líbit.

P.S. vzhledem k tomu, že mám trochu problém se zobrazením videa v tomto článku, je zde jenom odkaz na ytb - video.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lovci - Nová generace - 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!