Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Life with the taste of blood - 2. kapitola

28.05.2013 (21:00) • KairaTay, mmonik • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 3537×

Stála jsem před domem, který byl jako vystřižený z časopisu na dokonalý domov. Velký, rozsáhlý, honosný, s bílou omítkou a anglickým trávníkem před ním. Jen ta hlasitá hudba, která řvala z každého okna, a proudy mých spolužáků, kteří si cestu k němu krátili přes ten dokonale zastřižený trávník, mi k němu neseděly.

Nakonec jsem se nechala stáhnout davem a vešla dovnitř. I tam byl přesně takový, jak jsem čekala. Točité dřevěné schodiště, velký obývák a na druhé straně obrovská jídelna. Jak jsem jím procházela, ocitla jsem se u pultu s pitím. Lidi kolem mě procházeli a strkali do sebe. Snažila jsem se jim vyhýbat a nepřicházet s nikým do kontaktu. Jenže od toho jsem tu nebyla. Otočila jsem se k barovému pultu a sáhla po první skleničce, která mi přišla pod ruku. Její obsah jsem bezmyšlenkovitě kopla do sebe. Znechuceně jsem se zamračila a snažila se udržet to v sobě. Ne, nebyla jsem zrovna pijan. Jenže tohle se přece na párty očekává. Nespoutaná zábava a chlast. Posilněná první skleničkou jsem se natáhla pro další. Tentokrát pro tu, co měla jinou barvu než ta první. K mému překvapení tohle chutnalo mnohem líp.

Pozorovala jsem skupinky lidí v mém věku, jak se družně baví a smějí, zatímco já tam stála a nebyla schopná se pohnout dál. Při třetí skleničce jsem začala cítit, jak mi rudnou tváře. Netrvalo dlouho a já začala očima hledat dveře, které by mohly značit toaletu. Jenže se přede mnou objevila známá tvář, která mi překazila plány.

„Ty jsi Isabella, viď?“ zeptala se mile.

„Bella,“ upřesnila jsem a natáhla ruku k brunetce s mírně kudrnatými vlasy, jež se usmívala, jako by byla něčím sjetá. I když na tak velkém večírku bych se asi divit neměla.

„Já jsem Jessica,“ zakřenila se a hned potom pokynula vedle sebe.

„Tohle je Angela. Angelo, tohle je Bella,“ představila nás a já se pokusila o milý úsměv. Nakonec se ukázalo, že holky jsou nejlepší kamarádky už od školky. Bylo od nich moc milé, že mě přijaly mezi sebe. Postupně mě zasvětily do místních poměrů a možná i to byl přijímací rituál mezi ně samotné. Jak jsme si povídaly a drbaly všechny kolem, úplně jsme zapomněly na čas. Po dlouhé době jsem se cítila jinak než doposud. Konečně jsem si připadala, že někam patřím. Byl to příjemný večer, který jsem si k mému překvapení užívala i já.

„Máte všechno, dámy?“ ozvalo se za mnou. Ohlédla jsem se přes rameno, abych zjistila, že to samotný pan hostitel se na nás přišel podívat. Díky holkám jsem teď měla daleko větší přehled o lidech, kteří se tu pohybovali.

„Vlastně… právě jsme dopily,“ řekla jsem a sama se divila, jak jistě zním. A pak, že alkohol neposilňuje. Do ruky jsem mu vrazila prázdné skleničky a on se za chvíli vrátil s plnými.

„Mikeu, Bella. Bello, tohle je náš Mike,“ zahlásila Jessica a já se k němu otočila úplně.

„Těší mě,“ řekla jsem a zářivě se usmála. Moje dobrá nálada se projevovala v plném proudu.

„Potěšení na mé straně,“ uklonil se a políbil hřbet mé ruky. Všichni jsme se tomu zasmáli a pak jsme se opět s holkami vrátily k tomu, z čeho nás Mike předtím vyrušil. Přešlápla jsem z nohy na nohu, jelikož jsem začala cítit těžknoucí nohy, a hned zase začala vnímat okolí.

„A, Bello, jaké to vlastně je, sedět vedle pana božského?“ culila se Angela a zasněně se podívala do stropu. Nevěděla jsem, jestli se jí oči leskly od samé lásky k němu nebo z toho alkoholu.

„No, vlastně… ani nevím,“ vyblekotala jsem a teprve teď zjistila, jak těžce mi jdou slova z pusy. V hlavě mi začala lítat myšlenka, že bych měla přestat pít nebo se nedostanu domů po svých. Nakonec jsem jen pohodila rameny a mírně se napila ze skleničky, co donesl Mike.

„Ale prosím tě! Nedělej se…. Už jen ta jeho vůně tě musí přivádět do extáze. Dýchat ji celou hodinu… Nechceš mi říct, že sedíš vedle kluka snů a přesto se soustředíš na učení, že ne?“ skočila do toho Jessica a já se podívala dolů. Místnost přede mnou se začala nehorázně točit dokolečka a podlaha se nebezpečně blížila k mému obličeji. Reflex zafungoval a já dala nohu před sebe a zkusila balancovat. Chytla jsem se a zem jsem tak nepotkala ani z dálky. Rovnováha byla na chviličku zase zpátky. Očima jsem se podívala na holky, které netrpělivě čekaly na můj referát o panu dokonalém.

„No, rozhodně je to ten nejhezčí kluk na škole. Aspoň podle toho, co jsem viděla ve třídě,“ vyblekotala jsem.

„To je řeč,“ usmála se Angela a společně jsme se všechny zasmály. Nakonec jsem si vyslechla několik pěkných historek o panu nedostupném. Jeho rodinnou anamnézu a dokonalý popis všeho, co Edward dělá v průběhu hodiny, jak se tváří, když je smutný a něco ho trápí, když se nudí, když je otrávený, když má dobrou náladu. Bylo neskutečné, jak ho měly holky vysledovaného. Dokonce mi přísahaly, že když se mračí, tak má na jinak dokonalém čele takovou malou vrásku. Bylo zvláštní poslouchat jejich názory a vyprávění. Hned vzápětí jsem se totiž ujistila, jak moc jsem se v něm spletla. Špatně jsem ho odhadla, což bylo vlastně dobré. Holky mě jen utvrdily v tom, že mu přece jen dám ještě šanci a znovu s ním zkusím promluvit.

„A je tady?“ ptala jsem se zvědavě. Nechtěla jsem to nechávat až na zítřek. A navíc, cítila jsem se sebejistá a silná, což měl z velké části na svědomí ten alkohol. Byla jsem si jistá, že bych dnes mohla panu dokonalému čelit daleko líp než zítra ve škole.

„Ne. Edward na tyhle párty nechodí,“ mávla rukou Angela a otočila se pro další várku pití.

„No není úžasný?“ vyjekla Jessica. Chtěla jsem jí udělat radost, tak jsem mile přikývla. Ve skutečnosti mě ale spíš zajímalo, co měl se mnou za problém. A jestli je šance, že spolu zvládneme zbytek roku. Zbytek obsahu ve skleničce jsem kopla na ex do sebe a málem se mi zvedl žaludek.

Když si Angela všimla, že mám prázdno, vrazila mi další skleničku s pitím. Jenže to by už můj měchýř zjevně nevydržel a veřejné faux pas jsem si skutečně nedokázala představit. Už před hodně dlouhou dobou jsem přestala počítat vypité skleničky, které do mě zahučely, ani jsem netušila jak, natož jak se mi dostaly do rukou. Ale jedno mi bylo úplně jasné, a to, že už vážně musím najít záchod!

„Musím na záchod,“ řekla jsem holkám a odložila si pití na baru. Jessica mě nasměrovala a já vyrazila. Sice jsem se dost divila, jak jsem se dostala až ke schodišti, ale dostala.

Chytila jsem se zábradlí, když se přede mnou objevila povědomá tvář. Zprvu jsem ho nemohla poznat, ale hned vzápětí mi došlo, s kým mám tu čest. Otráveně jsem ustoupila před jeho postavou a nepatrně se přichytila zdi. Byl pro mě čím dál větší problém držet se jen tak na nohou a nespadnout.

„Asi jsme předtím nezačali nejlíp. Co kdybychom na to zapomněli a zkusili to znova?“ usmál se a přistoupil trochu blíž. „Jsem Kaleb a ty jsi Bella, viď?“ Zamračila jsem se, protože tohle musel buď někde slyšet, nebo mu to musel někdo říct. A to se mi vůbec nelíbilo.

„Promiň, ale já musím…“ ukázala jsem nahoru a doufala, že ustoupí.

„Proč jsi tak protivná? Za ten dnešek jsem se ti omluvil, tak bys na mě snad mohla být milejší…“ udělal další krok ke mně. Natlačila jsem se víc ke zdi.

„Nemám zájem!“ prskla jsem mu do tváře a v duchu děkovala své hladince alkoholu, že mi k tomu dala sílu. „Dovolíš?!“ zasyčela jsem a tvrdě se mu podívala do očí. Co na tom, že jsem ho viděla třikrát. Hlavně že to zafungovalo a on ustoupil. Vrazila jsem do něj ramenem a schody pro jistotu brala po dvou. Nechtěla jsem riskovat, že mi cestu zastoupí znova.

Šel za mnou. Což mě ještě víc naštvalo, než aby mě to znepokojilo. Došla jsem nasupeně ke koupelně a tvrdě mu zabouchla dveře před nosem. Obratně jsem se zamkla a doufala, že ho to čekání bude nudit a vzdá to.

Postavila jsem se k umyvadlu a pustila vodu. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a zjistila, že už toho mám vážně plné kecky. Rozmazané šmouhy místo postav a točité místnosti místo rovných zdí. Rozhodně jsem to s pitím přehnala. Opláchla jsem si obličej a trochu se napila vody. Čím dýl jsem byla ve světle bodovek, tím víc se mi motání hlavy zhoršovalo. Došla jsem k záchodové míse a s obtížemi si na ni sedla. Když jsem se pak znovu dostala umyvadlu, musela jsem se ho přidržet. Všechno se semnou točilo jako na kolotoči. Věci, na které jsem se snažila soustředit, mi problikávaly před očima.

Bylo mi jasné, že se odsud musím co nejdřív dostat. Musela jsem na vzduch. Musela jsem domů. S obtížemi jsem rozrazila dveře a soustředila se na chodbu před sebou. Upřela jsem se na začátek schodiště, ke kterému jsem chtěla dojít. Hlasitá hudba se mi odrážela v uších a vidění se mi značně rozostřilo. Srdce mi hlasitě bušilo a v krku jsem měla jako na Sahaře. Ztrácela jsem prostorové vnímání a tak jsem se tělem natlačila na zeď u schodiště. Schod po schodu jsem klesala dolů. Dezorientovaná jsem jen sotva zaznamenala něčí ruku, která mě chytla pod paždím a pomohla mi dostat se na vzduch. Nevnímala jsem nic okolo sebe, jen jsem s chutí přivítala čerstvý vzduch. Z plných plic jsem se nadechla, jako by to mohlo způsobit, že zase bude všechno v normálu.

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), mmonik, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Life with the taste of blood - 2. kapitola: