Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Liam, moje záchrana - 5. kapitola

jjjj


Liam, moje záchrana - 5. kapitolaA je tu další kapitolka. Dokáže Bella říct Liamovi co k němu cítí?

Dny ve škole bez Warnerových mi připadaly dlouhé. Pořád jsem musela přemýšlet nad Liamem. Byla jsem rozhodnutá, že za ním v úterý přijdu a řeknu mu, co cítím. Na druhou stranu jsem byla hrozně vyděšená z toho, že by mě odmítl. Celé úterý jsem byla ve škole byla jak na trní. Když jsem opět přemýšlela nad Liamem, byla jsem u skříňky a brala jsem si věci na poslední hodinu. Bez přemýšlení jsem zabouchla dvířka od skříňky a za nimi stála Jessica. Trochu jsem sebou trhla.

„Vyděsila jsem tě?“ zeptala se až podezřele mile.

„Trochu jo, ale to je jedno, co potřebuješ?“

„Spíš, co potřebuješ ty. Psychiatra. Myslela jsem, že jeden kluk už ti stačil. Edward Cullen tě opustil, ani se nedivím, kdo by o tebe stál? Liama se očividně snažíš sbalit, ale jestli ti to ještě nedošlo, on je můj a nikdy by o tebe nestál,“ řekla naštvaně a já na ni jen zírala.

„Víš, Jessico, zvláštní ale je, že si Edward, jako zpestření svých dnů vybral mě a ne tebe a co se týče Liama, nic ti není do toho, koho se snažím sbalit,“ řekla jsem jí mile a s předstíraným úsměvem odešla na poslední hodinu.

Nechápala jsem, kde se v Jessice tohle vzalo, vždyť jsme byli kamarádky. Každopádně mi došlo, že Edwarda už nemiluji, kdyby ano, určitě bych nebyla schopna říct jeho jméno, aniž bych se nerozbrečela, teď jsem K Edwardovi nic necítila, bylo to, jako kdyby se ten cit přesunul k někomu jinému a ještě zesílil.

Když jsem stála před domem Warnerových, ještě víc jsem znejistěla. Jak mu to mám říct? Neměla jsem vůbec ponětí. Rozhodla jsem, že nebudu myslet dopředu a prostě to udělám. Zazvonila jsem a čekala, až mi Liam přijde otevřít.

„Bello, pojď dál,“ řekl Liam a objal mě.

„Ahoj,“ špitla jsem a vešla do dveří.

„Tak mě napadlo, že bychom mohli jít ven, do lesa. Co ty na to?“ zeptal se mě, když jsem byla vevnitř.

„Procházka zní skvěle,“ řekla jsem a už Liama táhla ven.

Šli jsme nějakou lesní stezkou a povídali si, nějak jsem nenašla odvahu mu to říct.

„Tak co ve škole?“ zeptal se mě Liam.

„Nic moc, bez vás je tam nuda.“

„Chyběl jsem ti?“

„Samozřejmě, že jsi mi chyběl, všichni jste mi chyběli, i když to jsou jen dva dny, bez vás to prostě není ono.“

Usmál se a pokračovali jsme dál v cestě. Najednou Liam zastavil a záludně se usmíval.

„Tak mě napadá, už jsi někdy zažila opravdu rychlý běh?“

„Ano,“ řekla jsem popravdě.

„Tak už znáš všechny bezpečnostní předpisy,“ řekl a vysadil si mě na záda.

Rozeběhl se se mnou. Byla to celkem legrace. Po chvíli mu ale začal zvonit telefon. Pomalu zastavil a já se posadila na nejbližší pařez a snažila se uklidnit, přece jenom, tohle není nic pro normálního člověka.

„Rozumím,“ řekl Liam do telefonu a usmál se na mě.

„To byla Naomi, volali jí z té firmy, kde vyvolávají fotky, právě dokončili ty naše a máme si pro ně přijet.“

„Jasně," řekla jsem a zvedla se.

„Zvládneš ještě jeden běh?“ zeptal se mě Liam starostlivě.

„Určitě,“ řekla jsem a šla k němu.

Za pár minut jsme byli u domu Warnerových a Liam startoval svoje auto. Cestou do obchodu jsem se dozvěděla, že Naomi fotila i na vánočním večírku a dalších akcích.

Počkala jsem v autě, zatímco Liam šel pro fotky.

„No tak, vzchop se a řekni mu to,“ říkal jsem si potichu.

Nakonec jsem dospěla k závěru, že mu to řeknu u nich doma, až budeme třídit fotky do alb. Skvělá příležitost, pomyslela jsem si ironicky.

„Tak, těch fotek je snad tisíc,“ řekl Liam, když nasedl do auta s obrovským balíčkem.

„To věřím, vždyť Naomi foťák nedala z ruky,“ řekla jsem a zasmáli jsme se.

„Bello, zdáš se mi nervózní, děje se něco?“ zeptal se mě Liam, když jsme dojeli k domu Warnerovým.

„Ne, jsem v pohodě,“ řekla jsem a vystoupila z auta, jak nejrychleji jsem mohla.

Liam už se mě nevyptával, jenom mě vzal kamarádsky kolem ramen a vešli jsme do jeho domu. Šli jsme do jeho pokoje, jako kolikrát, když jsme u nich byla. Proč mi to teď připadalo jiné? Aha, zřejmě proto, že dneska buď úplně potopím naše přátelství a nebo spolu budeme chodit. Posadila jsem se k němu na postel a otevřela balíček s fotkami. Liam zatím pustil Debussyho. Vypadalo to jako další normální odpoledne mezi dvěma přáteli. Liam si sedl vedle mě. Společně jsme se probírali fotkami a vzpomínali na společné zážitky, přitom jsme fotky zařazovali do alb, které Naomi vybrala. Právě jsme se dostali k fotce z bruslení. Byli jsme na ní já a Liam, skoro líbající se. Dala jsem ji do alba a pak jsem se podívala na Liama. Koukali jsme na sebe a ani jeden nevěděl co říct. Nakonec jsem to ticho porušila já.

„Víš, Liame, nechci, aby věci mezi námi byly divné a tak ti prostě řeknu co mám na srdci.“

„Poslouchám,“ řekl Liam mile a usmál se.

„Asi jsem se do tebe zamilovala,“ řekla jsem potichu a sledovala jeho výraz.

Nic neříkal a já znervózněla. Určitě to byla hloupost, že jsem mu to řekla, byla ta největší blbost.

„Já věděla, že ti to nemám říkat, promiň, já jen, že...“

Už jsem nestihla nic dalšího říct. Vzal můj obličej do dlaní a políbil mě. Ten polibek byl tak nádherný a já nechtěla, aby mě přestal líbat. Po chvíli už mi ale chyběl vzduch a potřebovala jsem se nadechnout. Liam se na mě usmíval a pohladil mě po tváři.

„Nejsi jediná, kdo se do někoho zamiloval, miluji tě od první chvíle, co jsem tě spatřil,“ řekl a já ho políbila.

Dala jsem mu ruce kolem krku a on mě zvedl z postele a postavil na zem. Zasmáli jsme se a já ho znovu políbila.

Když mě pak po pár hodinách vezl Liam domů, drželi jsme se za ruce.

„Uvidíme se, lásko. Až Charlie usne, jsem u tebe,“ řekl a políbil mě.

„Budu se těšit,“ řekla jsem mu a naposledy ho políbila.

S úsměvem na tváři jsem vešla do domu.

„Ahoj, Bello,“ řekl Charlie a usmíval se.

„Ahoj,“ odpověděla jsem mu rozpačitě, protože mi došlo, že nás s Liamem pravděpodobně viděl.

„No, jak vidím, tak ty a Liam jste si padli do oka.“

„Dalo by se to tak říct,“ řekla jsem mu opatrně.

„No, to jsem moc rád, Liam je moc hodný kluk a věřím, že nebude takový jako Edward Cullen.“

„Já taky,“ řekla jsem Charliemu a šla se vysprchovat.

Když Charlie usnul, otevřela jsem okno jako znamení Liamovi. Hned vylezl do mého pokoje a já ho objala a políbila.

„Už jsem myslel, že se mnou nechceš mluvit.“

„To nehrozí,“ řekla jsem mu a políbila ho.

Dlouho do noci jsme si povídali a já pomalu usínala.

„Klidně spi, zůstanu tady s tebou,“ řekl Liam a já se uvelebila na jeho hrudi.

Ráno už u mě Liam nebyl, ale zanechal mi vzkaz.

Dobré ráno, lásko.

Už jsem musel jít, protože Charlie vstal. Už teď se mi stýská. Dávej na sebe přes den pozor. Jestli chceš, můžeš se po škole stavit u mě, záleží jen na tobě.

Miluji tě.

Liam

P.S: Jsi hrozně roztomilá, když spíš.

Usmála jsem se nad tím vzkazem a šla jsem si dát sprchu. Po sprše jsem si oblékla nějaké ucházející oblečení a šla si dát snídani.

Ve škole jsem vůbec nedávala pozor a myslela na Liama. Po škole jsem se hned vydala k Liamovi. Sotva jsem zazvonila, už mi Liam otevíral dveře. Objala jsem ho kolem krku a políbila ho, on mě hladil po vlasech a usmíval se.

Seděli jsme na pohovce a dívali se na film. Liam mě držel kolem ramen a já k němu byla schoulená. Popravdě, věnovala jsem víc pozornosti Liamovi, než filmu. Políbila jsem ho. Polibky mi oplácel a já zatím vypla televizi.

„Jé, to je táááák sladký,“ ozvali se za námi Ethan a Damien.

„Co tady děláte,“ zeptali jsme se jich s Liamem překvapeně.

„No, zítra už nebude svítit slunko, tak...“ začal říkat Naomi a přestala mluvit, když viděla mě a Liama.

„No konečně, už jsem myslela, že spolu nebudete,“ řekla Naomi.

„Jo, Liam je tak staromódní,“ řekla Ade.

Liam se na ni podíval vyčítavě.

„No jo, už mizíme a vy si můžete užívat jeden druhého,“ řekla Ade a všichni odešli.

Usmála jsem se na Liama a políbila ho.

„Zítra už jdeme všichni do školy, což znamená, že se každý dozví, že spolu chodíme,“ řekl šibalsky Liam.

„No, tím pádem, bychom se měli ukázat jako nejlepší pár na škole,“ řekla jsem mu a políbila ho.

„Mmhmm, to vypadá jako skvělý plán,“ řekl Liam a políbil mě.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Liam, moje záchrana - 5. kapitola:

 1
1. Petronela webmaster
17.07.2011 [12:48]

PetronelaTakže jsou spolu - fajn Emoticon.
Jsem ale nehorázně zvědavá, kdy tahle jejich idilka skončí Emoticon. Nechci nic přivolávat, ale ono se dá něco v budoucnu očekávat Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!