Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Liam, moje záchrana - 15. kapitola

13.02.2011 (18:15) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 4292×

Bella

Někdo zaklepal na dveře nemocničního pokoje.

„Dále,“ řekla jsem a pohladila Liama po tváři.

Otevřely se dveře a za nimi stáli Warnerovi s Charliem. Usmála jsem se na ně. Naomi vypadala, jako by jí spadl kámen ze srdce a pak mě objala.

„Naomi, asi mě udusíš,“ řekla jsem přiškrceným hlasem.

„Promiň,“ řekla a odtáhla se.

Objal mě i Charlie. Pak mě začali Warnerovi objímat jeden po druhém. Tak moc mi všichni chyběli. Tohle byla rodina, do které jsem chtěla patřit.

Alice

Seděla jsem venku před Belliným pokojem a čekala, až za ní budu moci jít také. Koukala jsem před sebe a spatřila Edwarda, jak odchází.

„Edwarde, ne tak rychle,“ řekla jsem a zastavila ho.

„Co chceš, Alice?“ zeptal se mě unaveně, i přesto, že jako upír být unavený nemohl.

„Chci od tebe čestné slovo, že už se Belle nebudeš plést do života.“

„Už jsem to slíbil Liamovi, takže to slibuju i tobě,“ řekl Edward.

„Jak to, že ses rozhodl už ji nemučit a prostě ji nechal jít?“

„Protože, Alice, ona se málem zabila, to je i na mě moc. Možná zabíjím lidi, ale ne takhle. Když mi došlo, že takhle dokážu někomu ublížit, bylo mi ze sebe samého špatně.“

„Ona tě vážně změnila,“ konstatovala jsem a usmála se.

„Mysli si co chceš, důležité je, že Bella může začít žít svůj život tak, jak si ho zaslouží,“ řekl Edward a vyšel z nemocnice a na nějakou dobu i z našeho života.

Bella

Carlisle po pár dnech usoudil, že už mohu domů. Byla jsem ráda, protože jsem se v nemocnici opravdu nudila. Měla jsem tam sice Liama, ale ani to nudu nezahnalo, i když on věděl, jak mě zaměstnat.

 Liam se o mě pořád staral, k tomu patřilo to, že u nás byl pořád, prakticky u nás bydlel. Charliemu to nevadilo, spíš vypadal, že je rád. Z toho jsem měla radost. Chtěla jsem, aby s Liamem vycházel, už proto, že to byl můj snoubenec. Teda skoro. Nevěděla jsem, jak na tom teď jsme, vzhledem k tomu rozchodu a symbolického předání prstýnku zpátky do jeho rukou. K tomuhle tématu jsem se ještě ani zdaleka nedostali. Ani jsem to moc nechtěla řešit, stačilo mi vědět, že právě v tuhle chvíli je se mnou a opravdu mě miluje.

Asi týden po tom, co jsem se vrátila domů, za mnou přišla Naomi a Adriana s oblečením, které jsem si měla vzít na večer. Nevěděla jsem, o čem mluví. Nechtěly mi odpovědět, a tak jsem se poslušně začala oblékat. Šaty byly jednoduché, ale moc se mi líbily. Nechápala jsem, k čemu bych si měla oblékat šaty. Odpověď jsem dostala o deset minut později. Někdo zazvonil na zvonek u dveří, seběhla jsem dolů, abych otevřela. Za dveřmi stál Liam.

„Ahoj,“ řekl a políbil mě.

„Ahoj,“ odpověděla jsem mu a objala ho.

„Sluší ti to, ostatně jako vždycky,“ řekl a usmál se na mě.

„Jasně, ta sádra je úžasnej doplněk,“ řekla jsem se smíchem a ukázala na levou ruku.

„Tobě by to slušelo, i kdybys měla pod sádrou obě ruce,“ řekl mi a usmál se.

„Můžeš mi říct, proč jsi chtěl, abych se takhle oblíkla?“ zeptala jsem se ho.

„Jedeme na jídlo,“ odpověděl mi prostě a chytil mě za zdravou ruku.

„Bavte se,“ zavolaly za námi Adriana s Naomi.

„Abych nezapomněl,“ řekl Liam a uvázal mi šátek přes oči.

„Je tohle vážně zapotřebí?“ zeptala jsem se ho otráveně.

„Ano, jinak bys věděla, kam jedeme,“ řekl a nastartoval auto.

„Ty mě snad unášíš, že nesmím znát cestu?“ zeptala jsem se Liama s úsměvem na rtech.

„Ne, ale chci, aby to bylo překvapení,“ řekl a zasmál se.

Povzdechla jsem si a snažila se vydržet cestu.

„A jsme na místě,“ řekl Liam po patnácti minutách a zastavil.

„Už si můžu sundat ten šátek?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.

„Ne,“ řekl mi a pomohl mi z auta.

„Takhle se daleko nedostaneme,“ poznamenala jsem, když jsem málem upadla.

Neviděla jsem Liamův výraz, ale hned jak jsem to dořekla, tak mě vzal do náruče. Zasmála jsem se a dala mu ruce kolem krku. Liam se rozeběhl upíří rychlostí. Vítr kolem mě svištěl a cuchal mi vlasy. Nechtěla jsem vědět, jak budu vypadat, až mě postaví na zem.

Zajímalo mě, kde vlastně jsme. Nikoho jsem neslyšela, nebylo možné, abychom šli do normální restaurace, ale jak řekl Liam, nechala jsem se překvapit.

Po chvilce jsme zastavili a Liam mě postavil na zem. Poté mi sundal šátek z očí a já zůstala šokovaně stát.

„To všechno jsi udělal ty?“ zeptala jsem se ho.

Koukala jsem před sebe, byli jsme uprostřed lesa na krásné louce, která teď na jaře kvetla. Uprostřed louky bylo místo osvícené svíčkami. Byla tam deka a na ní plno jídla. Celkově to dělalo romantický dojem.

„S něčím mi pomohly holky, ale většinu jsem obstaral já,“ řekl Liam a usmál se na mě.

„Je to úžasné, Liame,“ řekla jsem mu ohromeně.

„Jsem rád, že se ti to líbí,“ řekl.

„Líbí je slabé slovo,“ řekl jsem a chytla ho za ruku.

Společně jsme šli k tomu místu a já se nemohla vynadívat. Posadili jsme se na deku a já se podívala na tu spoustu jídla, co bylo před námi.

„Očekáváme ještě někoho?“ zeptala jsem se Liama.

„Ne,“ řekl Liam.

„Ty mě chceš vážně vykrmit,“ řekla jsem mu naoko vážně.

„No, nebylo mi úplně jasné, co máš nejradši, tak jsem vzal od všeho trochu,“ řekl Liam a už ukrajoval kousek čokoládového dortu a chtěl mě nakrmit.

Usmála jsem se tomu a jako poslušné dítě otevřela pusu. Všechno bylo samozřejmě výtečné, jako vždycky, když jsem šla s Liamem na jídlo. Když jsem dojedla, vzal mě Liam do náruče a políbil mě.

„Bello, najíst se nebyl jediný důvod, proč jsem tě sem vzal,“ řekl Liam najednou.

„A jaký je ten další důvod?“ zeptala jsem se ho.

Liam se usmál a trochu se odtáhl, takže jsme teď klečeli naproti sobě.

„Isabello Marie Swanová, miluju tě a chci s tebou být navždy. Podruhé se tě ptám. Vezmeš si mě?“

„Ano,“ řekla jsem šťastně a objala ho kolem krku.

Liam mi nasadil prstýnek a otočil se se mnou dokola. Políbili jsme se a já byla šťastnější více než kdy dřív.

„Miluju tě,“ pošeptala jsem mu a usmála se.

„Já tebe víc,“ řekl Liam a přitiskl mě k sobě.

Edward

„Gratuluju, Bello,“ řekl jsem potichu, tak, že to nemohl slyšet ani Liam.

Sledoval jsem Liama a Bellu, dokud to mezi nimi nezačínalo být dětem nepřístupno a potom jsem se vytratil a zamířil ke svému autu.

Mohl jsem teď s klidem odjet z Forks. O Bellu bylo postaráno. S Liamem se vezmou, on ji pak přemění a budou spolu navždy šťastní. Po tom všem, co jsem těm dvěma provedl, si to Bella zasloužila.

Doufám, že se vám dnešní kapitola líbila. Omlouvám se, že jsem dlouho nic nenapsala, ale měla jsem menší tvůrčí krizi, přesto doufám, že tahle kapitola nestála úplně za nic.

S pozdravem.

Kajushqa1

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Liam, moje záchrana - 15. kapitola: