Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Letní škola - 10. kapitola

14.06.2015 (08:15) • BellaNess • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1288×

Kapitola desátá:

Chicago, pláž

„Tady bychom měli bydlet příští víkend,“ řekl Edward a ukázal na domeček, který vypadal velice draze i na pronájem. Bella se zamračila a Edward si toho všimnul. „Co se děje?“ zeptal se zmateně. To se jí nelíbí? ptal se sám sebe a na čele se mu utvořila malá vráska od znepokojení.

„Ale… ten domek bude drahý,“ poznamenala a sledovala Edwarda tázavým pohledem. Nebylo jí vůbec jasné, kde by na tak drahý pronájem vzal peníze. Určitě student, jako je on, nebude mít tolik peněz, aby pokryl celé nájemné luxusního domku na pláži.

„No… to sice ano, ale je to domek mého bývalého spolužáka, kterého jsem učil na klavír, takže bydlíme zadarmo,“ řekl s úsměvem. Pousmála se a chytila Edwarda za ruku. Když jeho tělem prošlo příjemné mravenčení, usmál se ještě víc. Bylo mu skvěle.

„Opravdu to není potřeba zaplatit?“ ptala se Is a jemně ho hladila po hřbetu ruky. Zakroutil hlavou a políbil ji na čelo.

„A líbí se ti to tu?“ zeptal se a Isabella přikývla na souhlas. Připadalo jí, že toto místo ani krásnější už být nemůže. Ruku v ruce se dál procházeli po pláži. Isabella přivřela oči a sledovala tu krásu okolo ní. Mořská hladina odrážela sluneční paprsky a šumění vln se nádherně poslouchalo. Bylo to uklidňující prostředí.

Vyzuli si boty a šli blíž k místu, kde se pláž setkávala s mořem, a nechali svá bosá chodidla máčet ve slané vodě. Mlčky se objali. Isabelle se na malou chvíli zdálo, že její starosti odplouvají s vlnami, které se v odlivu vracely zpět do hlubin.

Edwardovi připadalo, že Bella má v sobě nějaké kouzlo, protože jeho problémy šly do úplného pozadí, když trávil chvíle s ní.

Jejich přemýšlení přerušilo zvonění telefonu. Zvonil Bellin telefon. Vytáhla jej z kapsy a zadívala se na displej, kde měla příchozí zprávu od mamky:

Is, je tu Jacob Black, přijeď brzy. Mamka

Zamračeně si zprávu přečetla ještě jednou. Když ani potom jí ta zpráva smysl nedávala, zamyslela se.

„Stalo se něco?“ zeptal se tiše Edward, který ji stále objímal. Bella se mu zavrtěla v náruči a zamručela jako kočka.

„Ne,“ odpověděla automaticky. Edward se jen zachichotal do jejích vlasů a pevněji ji objal.

„To je vtipný, jak jsi zamyšlená,“ zašeptal a nemohl se přestat smát. Is se jen zavrtěla v jeho náruči, aby se přetočila. Byli tak blízko u sebe… Cítila jeho dech na své tváři a jeho pronikavé zelené oči se na ni dívaly s úžasem a obdivem.

„Už budu muset domů, máme nečekanou návštěvu,“ pronesla zklamaně. Edward ji s povzdechem políbil na čelo.

„Dobrá, však se zítra uvidíme,“ zašeptal a pohladil ji ukazovákem po červené líci.

„Jistě,“ hlesla a políbila ho na tvář. Byla šťastná, že se našel někdo, kdo její srdce znovu slepil dohromady. Hlavou jí vrtala však jediná otázka, a to na jak dlouho… S touto myšlenkou si vzala ze země své boty a zanechala ho na pláži samotného.

* * *

Rockford, dům Cullenových

Přijela před dům své rodiny a spatřila na příjezdové cestě modrý Mercedes. Zamračila se. Své auto zaparkovala vedle toho neznámého auta, vzala si svou kabelku a vystoupila. Ačkoliv se snažila sebelíp poslouchat, nezjistila, kdo by to mohl být. Nejistě přešla ke dveřím, u kterých si ještě přerovnala své vlasy tak, aby k něčemu vypadala. Ze své kabelky vyndala klíče a odemkla si.

„Jsem doma,“ zavolala, ale nikdo se jí neozval. Přišlo jí to velmi podezřelé. Odložila si své věci na skříňku v předsíňce. „Je tu někdo?“ zeptala se znovu a stále žádná odpověď, a proto se rozhodla prohledat naprosto celý dům.

Šla do kuchyně, ale nikoho tam nenašla. Z kuchyně prošla do obývacího pokoje, kde též nikdo nebyl, z obývacího pokoje odešla nahoru do patra. Prohledala všechny místnosti a vyhlížela i z oken, zda je neuvidí. Marně. Nikde ani děti, ani Esmé a ani ten Jacob Black…

Vyšla tedy znovu před dům, kde se rozhlížela. Pro jistotu obešla celý dům, i přes to, že se dívala z ložnic na okolní krajinu. Nikdo nikde. Dům se rozhodla obejít ještě jednou.

Když vyšla zpoza rohu, čekalo na ni milé překvapení. Po cestě k ní kráčel snědý mladík s černými vlasy. Za ním šla Esmé i s dětmi.

„Nečekal bych, že to budeš pořád… ty,“ konstatoval, když ji spatřil a přišel i o něco blíže. Prohlížel si ji stejně zvědavě jako ona jeho. Zaujalo ho její oblečení, které mu připadalo, že nepatří k jejímu stylu. Možná, že se jen pletl, protože ji naposledy viděl před sedmi lety. Tenkrát se oblékala přeci jen trochu jinak… Alespoň si to myslel. Modré džíny mu k ní neseděly. Spíš by mu k ní seděla sukně, protože ty před několika lety nosila téměř pořád.

„Taky ses moc nezměnil,“ řekla a zamyslela se. Když ho viděla naposledy, měl dlouhé vlasy. „Až na ty vlasy, dlouhé ti opravdu slušely,“ pokračovala a usmívala se. Nahlas se zasmál a objal ji.

„Je mi líto Jonathana,“ zašeptal, když ji pouštěl ze svého pevného sevření. Přikývla a rozhodla se, že se o Jonathanovi bavit nebudou. Přeci jen to bylo pořád citlivé téma, které nechtěla rozebírat ani s vlastní rodinou. „A myslel jsem si, že mi ten email psal Jonathan a to jsi byla teda ty,“ poznamenal a díval se na ni pěkně zmateně. Is se zamračila.

„Já ti žádný email nepsala,“ vyhrkla zaskočeně. Teď se zamračil nechápavě Jacob.

„Tak kdo, když ne ty?“ Isabella si nejprve myslela, že jde o Emmettův žertík, ale když se zadívala na Charlieho, okamžitě jí došlo, kdo v tom má prstíky. Jeho výraz v obličeji ho prozradil.

„Charlie,“ vydechla. Byla naprosto překvapená a absolutně tomu odmítala uvěřit. „Charlie, pojď sem,“ řekla přísně a její nezbedný synek k ní přišel. Tvářil se kajícně, ale to jí nezajímalo. Chtěla vysvětlení. „Co to má znamenat?“ Při této otázce sebou Charlie trhnul a o krok ustoupil dozadu, protože matčin hlas byl naplněn nevyřčenou hrozbou.

„Is, nech ho,“ zašeptala Esmé, když spatřila, jak se Charlie leknul toho, že se mu něco stane. Isabella si jen povzdychla a raději se rozhodla promluvit si s Jacobem.

„A my si to ještě vyřídíme, Charlie,“ pronesla a pokynula Jacobovi, aby šel dovnitř do domu. Charlie nepatrně přikývnul. Esmé se rozhodla, že vezme děti do města na zmrzlinu, aby si Is mohla promluvit s Jacobem sama.

Poslala děti převléknout se a sama se šla nachystat. Za malou chvíli byly nachystané a mohla s nimi vyrazit do toho města.

„My jedeme do města, Is,“ oznámila ještě své dceři Esmé a zavřela za sebou dveře. Isabella se na malou chvilku ve své řeči k Jacobovi zarazila, ale hned však pokračovala.

„A vlastně jsem se přestěhovala zpět k rodičům,“ vysvětlila mu poupravenou verzi svého příběhu. Jacob však nebyl hloupý a moc dobře si pamatoval, že měli chlapce a ten musel být už starší… Asi stejně starý jako je ten Charlie, pomyslel si. Začalo mu vše dávat smysl. Oni byli ti studení, o kterých vyprávěly historky z  klanu Quiletů, které mu vyprávěl děda a jeho otec. Odpovídalo by i to, že se Isabella téměř nezměnila od té doby, co ji viděl naposledy. Jenomže to by znamenalo, že se bude muset prozradit s tím, že je vlkodlak. Mohl by si to dovolit? S tímto klanem upírů se setkal vůbec poprvé, nevěděl, co by si měl počít…

* * *

Chicago, byt Edwarda Masena

Nebyl sice nadšený, že ho Bella spěšně opustila, ale nemohl s tím nic udělat. Proto se rozhodl, že si splní svůj dnešní domácí úkol ze školy. Usadil se ke stolu ve své pracovně a vytáhl si vypůjčené knihy a čistý bílý papír, na který hodlal psát. V šuplíku si ještě našel propisku a otevřel první knihu. Pročítal si obsah. Chvíli mu trvalo, než si našel správný nadpis a správnou stránku, ale hned se pustil do listování a stránku našel po malé chvíli hledání.

Jeho zelené oči byly plné touhy po nových informacích, jeho mysl i srdce pro historii byly přímo stvořeny. Pročítal si záznamy z období, kdy psal William Shakespeare, kterého velmi obdivoval. Jeho tvorba mu byla blízká, ačkoliv byl anglickým spisovatelem. Jenomže toto bylo něco jiného než samotná historická literární tvorba.

Po kratičké chvíli si začal vypisovat informace a zamračeně sledoval řádky v knize, když si vzpomněl na Bellinu přednášku. Při té vzpomínce se usmál a na chvíli i přestal psát. V té vzpomínce se na něj usmívala, jedině on věděl, že ten úsměv patří právě jen a pouze jemu a nikomu jinému.

Bella tu není a pokud nedostane domácí úkol, dostanu špatnou známku, pokáral se v mysli a podíval se z okna, které se nacházelo před psacím stolem. Bylo tam krásné počasí, proto se rozhodl jít na balkón, kde bude pracovat na svém úkolu.

Založil si knihu papírem a tužkou a vstal ze židle. Přešel přes celý byt a otevřel si balkónové dveře, posadil se na židli a na malém stolku si rozložil své přinesené věci.

„Ahoj, Edwarde,“ zahulákala Alice Brandonová, která procházela pod jeho balkónem domů. Pravděpodobně šla od Angely, ty dvě se už znaly od střední školy a byly dobrými kamarádkami. Pokaždé, když ho viděla, zdravila ho. Byl za to moc rád, protože to byl snad jediný člověk, který ho bral i přes to, že se s nikým nebavil.

„Ahoj, Alice,“ opětoval jí pozdrav s úsměvem a jen tak máchl rukou. Jak obyčejný pozdrav dokáže člověku pozvednout náladu. Alice doslova odtančila do dalších ulic Chicaga a Edward se znovu věnoval učení. 

 Ahoj, jsem ráda, že se Vám povídka ještě vůbec líbí. Máme tu první kulatou kapču. 

Užili jste si ji? 

Děkuji za každý zanechaný komentář.

Vaše BellaNess 

Autor: BellaNess (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Letní škola - 10. kapitola :