Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ledové srdce 8. kapitola

Bella a Alice


Ledové srdce 8. kapitolaZ nečekané návštěvy ve Volteře se vyklube někdo naprosto jiný, ale ne vítanější. Rozpoutá se tak hra o moc, která se omotává také kolem Belly.

8. kapitola

 

V sále bylo naprosté ticho. Všichni včetně mě šokovaně hleděli na Viktora, který právě vešel do sálu a se spokojeným úsměvem kolem nás procházel. Měl jsem co dělat, aby to se mnou neseklo. Málem zničil celou naši rodinu, viděl jsem, jak z něj zbyl jen prach a teď si tu kráčí jako by se nic nestalo?

Pohlédl jsem k Volturiovým. Ti jediní seděli naprosto klidně na svých místech, jako by se nic nedělo a v jejích očích se zračila jen mírná zvědavost. Bella stojící vedle nich byla také klidná a tvářila se dokonce trochu podrážděně a otráveně.

Nenápadně jsem se prodíral kolem zdi blíže k ní. Nebyl to problém, nikomu se nechtělo do Viktorovi blízkosti po té, co se tu odehrálo. Zůstal jsem stát kousek od ní a nedůvěřivě jej sledoval.

Stále mu hrál na tváři úsměv a kráčel přímo k Belle. Z jeho pohledu jsem téměř cítil jak rád ji vidí, ale také něco slizkého, co by mi nikdy nedovolilo uvěřit, že by mu na ní opravdu záleželo.

Bez zaváhání došel až k ní, zatím co ona k němu udělala jeden sotva patrný krok.

„Lucasi,“ pozdravila ho Bella a já na ni překvapeně hleděl.

To však nemělo konkurenci se šokovaným pohledem, který jsem vrhl na něho. Aniž by cokoliv udělal, jeho obrys se mírně rozmazal a v příštím okamžiku místo Viktora stál sotva šestnáctiletý upír. Jeho světlé vlasy mu dosahovaly do půli krku, výškou stěží převyšoval Bellu a v rysech jsem zahlédl něco povědomého. Jen ten jeho slizký pohled zůstával stejný.

 

Na tváři se mu objevil lačný úsměv.

„Máti.“

Familiérně ji objal a políbil na obě tváře. Užíval si každý dotek a jeho ruce jen pomalu klouzaly z jejích zad dolů. Měl jsem neodolatelnou chuť mu je zpřerážet. Obzvlášť, když jsem viděl i na její tváři odpor.

Teprve po tomto nechutném představení se konečně obrátil ke královské rodině. S nacvičenou poklonou je uctivě pozdravil.

„Jak koukám, tak si stále potrpíš na dramata, Lucasi,“ oslovil jej Aro.

„Po tom nedávném incidentu jsem prostě neodolal.“

Incident? Nevěřícně jsme sledoval chladný a úlisný výraz v jeho tváři. Nyní už jsem dokázal určit, proč mi na něm bylo něco povědomého. V rysech se podobal Viktorovi, byl to jeho skutečný syn. Přesto se o jeho smrti vyjadřoval jako o pouhém incidentu?

„Ano tvůj otec tu vyvolal značný rozruch. Bella bohužel nemohla jednat jinak.“

Lucas odtrhl pohled od Ara a sklouzl jím k Belle.

„Tím jsem si jist. Táta byl poněkud rozhořčen, když se mu o této své schopnosti nesvěřila ještě před obřadem.“

Bella na něj otráveně pohlédla.

„Já mu neřekla o mé schopnosti manipulovat s ohněm a on mi zas neřekl, že má na krku takového drzého a rozmazleného spratka. Myslím, že jsme si byli kvit.“

Všichni včetně mě těkali pohledy po této neobvyklé rodince. Ticho přerušil až Aro.

„K vůli rodinné záležitosti zde ale zřejmě nejsi.“

Lucas se zatvářil tím nejoddanějším výrazem jakého byl schopen.

„Přišel jsem požádat o svěření otcových závazků,“ s lačným pohledem se obrátil k Belle a dodal. „Všech závazků.“

Zatnul jsem ruce v pěst. Kéž bych v nich mohl držet toho spratka. Vyděšeně jsem se otočil na Ara, který stále nic neříkal. Snad o tom nepřemýšlí. S hrůzou mi začalo docházet, že by si tím pojistil rozsáhlá území a měl by Lucase pod kontrolou.

Bella se celou tu dobu tvářila netečně, jako by se jí to vůbec netýkalo, jako by jí nezáleželo jak se Volturiovi rozhodnou. Co když se jí přece jen bude zdát tohle manželství výhodné a překoná k vůli tomu i očividný odpor k Lucasovi? Udržela by si tak vše na co je už zvyklá.

To přece nemůže!

Zavřel jsem oči a snažil se sám sebe přesvědčit, že je to naprosto nemožné. Nepomáhalo to. Stále mě ovládal děs. Bella nic nenamítala a Aro stále mlčel, jako by si to potřeboval promyslet.

Podíval jsem se na ni a střetl jsem se s jejím pohledem. Zaraženě si mě prohlížela. Vpil jsem se do jejího pohledu. Jak může takhle žít? Jak se dokáže vyrovnat s tím, že její život řídí někdo jiný?

Sledoval jsem její hluboké oči a čekal na Arovo rozhodnutí. Ten si dotykem ruky poslechl názory i Marcuse a Caria, teprve pak konečně promluvil. Hltal jsem každé jeho slovo, ale pohled od ní jsem odtrhnout nedokázal.

„Území mohou zůstat v tvé državě, ale co se týče ostatních závazků, tak tohle rozhodnutí nenáleží nám,“ pokynul k Belle.

Pohlédl jsem pro jistotu na Volturiovy. Opravdu jsem slyšel dobře? Lucasův zklamaný výraz mi to potvrzoval.

V sále to šumělo tichým dohadováním a probírání různých teorií. Jediní naprosto těmto událostem neteční zůstávali jen Volturiovi a Bella. Sledoval jsem její tvář. Arovo prohlášení u ní nevyvolalo ani sebemenší změnu výrazu. Musela to vědět. To, o co bude žádat i odpověď.

V Lucasově výrazu se zračilo mírné nespokojení, ale s podlézavým hlasem královské rodině s uctivou úklonou poděkoval.

„Hodláš se zde ještě zdržet?“ zeptal se ho Aro.

„Možná chvíli,“ ohlédl se k Belle.

Volturiovi ho propustili a on se okamžitě vydal k ní s rádoby milým úsměvem, který jsem měl chuť mu setřít z tváře vlastní podrážkou.

„Nechal jsem přenést svá zavazadla do tvých pokojů.“

Klid Edwarde, je to jen malý otravný fakan. Snažil jsem se uklidit své svědící ruce zatlé v pěst.

Bella na něj nevzrušeně pohlédla.

„Postarám se o to,“

To snad nemyslí vážně! Ona nechá toho slizkého spratka u sebe? Aniž bych to dokázal ovlivnit, hlavou se mi honily libé představy, jak ho zatáhnu za roh a nadělám z něj štěrk na skalku.

Bella se otočila k odchodu, od jeho odpudivého úsměvu a lačného pohledu.

„aby je okamžitě odnesli.“

Jooo!

Dopřál jsem si jen vteřinu pohledu na jeho tuhnoucí úsměv a naštvané vystrčení brady, než jsem se otočil a vyběhl za Bellou. Po těch předešlých minutách jsem měl chuť si skoro poskakovat. Jako by ze mě spadlo tunové závaží.

Dohnal jsem ji až po pár vteřinách. Naštvaně kráčela ke svým pokojům a být cokoliv poblíž, asi by to proletělo jednou ze zdí. Byla mi sice jen po bradu a o třetinu lehčí, přesto její výraz naháněl strach. Zůstal jsem tedy jen na dosah od ní a přizpůsobil se její chůzi.

Stále mi na rtech pohrával úsměv, který ostře kontrastoval s její zlobnou vráskou na čele.

„Řekneš mi co se tam stalo?“

Mé věčné otázky se začínaly stávat pravidelnou rutinou. Bella to zřejmě začala brát stejně, protože její vztek polevil a protočila oči. Zřejmě se s tím, k mé nekonečné radosti, už smířila.

„Lucas dokáže měnit svůj vzhled. Napodobí kohokoliv koho kdy viděl a rád tím ostatní vyvádí z míry.“

To by tedy vysvětlovalo ten téměř infarktový příchod. Mě však zajímalo něco jiného, nevěděl jsem však jak to ze sebe dostat. Ještě teď se mi z toho ježily vlasy na krku.

„On chtěl... On žádat o ...“

Kde sakra ten Emmett je, když ho potřebuju. Jedna dobře mířená rána by mi snad pomohla, aby se mi to v té hlavě urovnalo.

„Mě?“ doplnila Bella pobavená mou evidentně nedostačující slovní zásobou.

Přikývl jsem. O další koktání jsem se už raději ani nepokoušel.

„Lucas žil 700 let ve stínu svého otce. Lační po moci a já se svými schopnostmi představuju poměrně cenný majetek.“

„Ty přece nejsi...“ rozčílil jsem se. Jak o sobě může takhle mluvit?

„Majetek, věc? V tomhle světě ano. Zde jde jen o moc.“

Chtěl jsem namítat a popírat, ale znal jsem Volteru příliš dobře, věděl jsem, že tu jde pouze o moc. Vše ostatní šlo stranou. Jak tu dokáže probůh žít?

„Teď pokud mě omluvíš, tak mě čeká vyhazování nějakého smetí z okna.“

Ústa se jí roztáhla do mírného potměšilého úsměvu, který však na mě dolehl s takovou silou, že jsem zůstal beze slova stát. Tolik mi připomínal tu krátkou chvíli, kdy jsme byli spolu, kdy nezáleželo na ničem jiném než na nás dvou.

Zíral jsem na její postavu mizející na konci chodby.

 

<<        >>

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ledové srdce 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!