Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ledová princezna 8. kapitola

03.09.2010 (10:45) • Paes • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4481×

„Zřejmě ne, ale nevím to najisto,“ přiznala a vypadala naštvaně, že to neví jistě. V tom se ten černovlasý Emmett k nám otočil a šibalsky na mě mrkl. Hned se otočil zpět, zatímco ho Rosalie počastovala zlobným pohledem a já jen vykuleně zírala, co to vlastně mělo znamenat.

8. Kapitola - les

Celou hodinu jsem uvažovala nad Edwardem. Byla jsem jakoby duchem nepřítomna a zřejmě si toho Jess všimla. Častovala mě zamyšlenými pohledy, zřejmě chtěla zjistit, co se mnou je. Jenže to jsem popravdě nevěděla ani já sama. Když konečně zazvonil zvonek, chtěla jsem ihned odejít, ale to by nebyla Jess, aby mě nezastavila.

„Prosím tě co se to s tebou děje?“ zeptala se a zřejmě byla odhodlaná mi nedat pokoj, dokud nezjistí, co se mi vlastně honí hlavou.

„Ani nevím, jen se nemůžu soustředit, asi jsem se špatně vyspala,“ řekla jsem jí, i když jsem věděla, že tohle vysvětlení jí stačit nebude.

„Já myslím, že je zatím ještě něco nebo snad někdo?“ a když uviděla můj překvapený pohled, začala se usmívat. Hned jsem věděla, že je zle. Ona byla jediná holka na škole, která milovala drby víc než cokoliv jiného.

„Takže zatím je nějaký kluk? Kdo to je?“ vyhrkla na mě a já ji nechtěla odpovídat. Když viděla, že ze mě nic nedostane, tak řekla: „Já to stejně zjistím, Bello,“ vítězně prohlásila a šla na další hodinu. Super teď mě bude pronásledovat ještě Jess. Další hodinu jsem měla biologii.

Moc mě nebavila, protože to co se probíralo, jsem už uměla s Phoenixu, ale aspoň jsem se mohla ulívat. Když jsem přišla do třídy, udiveně jsem zírala na svou lavici.

Vždycky byla prázdná, seděla jsem tam jen já, ale teď si tam sedí Edward! Zřejmě jsem měla mít radost z toho, že ho znovu vidím, ale já jsem začínala být vzteky bez sebe. To je moje místo! To si nemohl sednout někam jinam? Rozhlédla jsem se po třídě a usoudila, že si nikam jinam sednout nemohl. Vzdychla jsem si a rezignovaně si šla sednout vedle Edwarda. On se na mě celou dobu díval a zřejmě jsem ho hodně pobavila.

Super teď si o mně bude myslet, že jsem cvok. Pokud si to teda už nemyslí, popravdě bych se ani nedivila, kdyby si to myslel.

„Ahoj,“ pozdravil mě Edward. Chtěla jsem mu jen něco odseknout, ale když jsem se na něj podívala, nešlo to. Úplně jsem se utápěla v jeho topazových očích. Díval se na mě a v koutcích mu začalo cukat. Co to vlastně říkal?

„Ehm, ahoj,“ dostala jsem ze sebe, když jsem si konečně vzpomněla, že mě pozdravil. Otočila jsem se k tabuli a přehodila si vlasy do obličeje, aby neviděl, jak jsem zrudla. Že zrovna já se začnu takhle chovat, kdo by si to byl pomyslel. Učitel vešel do třídy a já byla vděčná, že začala hodina.

Seděla jsem, jak na trní. Měla jsem takovou chuť se otočit a podívat na Edwarda, ale nedokázala jsem se odvážit. Co když by mě nachytal, jak na něj zase civím? Asi by z toho neměl moc radost. Nebo by měl? Kdo se v tom má vyznat. V rozčilení jsem otrhávala sešit, abych nějak zaměstnala svoje ruce.

Po hodině jsem se chtěla nenápadně vypařit, ale to se mi nepovedlo. Když jsem prudce vstala, tak moje židle spadla na podlahu. Všichni se začali smát a učitel mi vynadal, že dělám rámus. Teď už jsem vůbec neměla odvahu se podívat na Edwarda, nechtěla jsem vidět jeho výsměšný pohled. Jen jsem si vzala svoje věci, omluvila se učiteli a vyšla ven ze třídy.

„Bello, počkej,“ zavolal na mě Edward. Ne, zrovna jemu se chci vyhnout. Bohužel mě brzy dohnal, protože jsem před ním nemohla utíkat, jako malá holka. Navíc bych se někde zřejmě natáhla a to nemůžu dovolit. Když jsme vyšli ze školy ven, tak už mě začala zachvacovat nervozita. Proč nic neříká a kvůli čemu za mnou šel? Myslela jsem, že se mi brzo zavaří mozek, když konečně promluvil.

„Zapomněla jsi svůj sešit na stole. Tak jsem ti ho vzal, kdybys ho chtěla zpět.“ Podívala jsem se na něj a uviděla svůj otrhaný sešit. No zřejmě šel za mnou jenom kvůli tomu.

„Jo, díky. Asi jsem na něj zapomněla,“ řekla jsem a cítila, jak se mi obličej zkroutil zklamáním. Nevím, co jsem čekala. Zřejmě by za mnou jinak nešel, kdybych tam nenechala ten zpropadený sešit. Vzala jsem si ho od něj a ucítila, že je velmi studený a taky jakoby mě zasáhl elektrický proud, který vyvolal příjemné mrazení v mém těle. Trochu mě to překvapilo, ale nechtěla jsem, aby to zjistil.

„Tak jsem si říkal, jestli by ses nešla projít?“ zeptal se a já na něj nevěřícně zírala. Opravdu mě někam pozval? Musela jsem, ale zchladit svoje nadšení.

„Vždyť za chvíli bude zvonit na další hodinu.“ Bože, teď jsem musela znít, jako nějaká šprtka.

„Tak vynecháme jednu nebo více hodin, pokud ti to nevadí,“ a jen na mě šibalsky mrkl. Přikývla jsem na souhlas a už jsme nastupovali do jeho auta. V té chvíli mě ani nenapadlo se zeptat, co bude s mým autem nebo kam vůbec jedeme. Taky jsem neřešila, že jsem si odešla uprostřed školy. Jen jsem si chtěla užívat jeho přítomnosti. Rozjeli jsme se a mířili někam k lesu.

„Kam vůbec jedeme?“ až teď mě napadlo se ho zeptat. Vždyť ho ani neznám, co když mě někde bude chtít zamordovat? Hned jsem si vzpomněla na svůj sen, ale snažila jsem se ho hned zapudit. Teď nebudu myslet na takové morbidní věci.

„Na louku, kde jsme se poprvé potkali,“ řekl a věnoval se dál řízení. Krajina ubíhala rychleji než bych čekala a než jsem se nadála, uviděla jsem les. Tam jsme museli zastavit a jít pěkně pěšky. Najednou jsem chtěla utíkat, věděla jsem, že Edwardovi neuteču, ale trocha sportu nám přece neublíží. Mě možná jo, ale v tu chvíli mi to bylo jedno.

Vystartovala jsem a Edward byl hned za mnou. Přišlo mi, že utíkám opravdu rychle, ale Edward mě předběhl. To jsem si nechtěla nechat líbit. Cítila jsem, jak mi tělem proudí vzrušení z toho, že tu spolu běháme. Předběhla jsem ho a zastavila se na louce.

Jak to, že jsme tu tak rychle? Podívala jsem se na své ruce a viděla, že jsou zase bělejší než normálně. Zřejmě jsem se zase přeměnila, co když se mě bude bát? Jeho reakce mě však udivila. Přistoupil ke mně a chytil mě za holý pas.

„Jsi ještě krásnější,“ zašeptal mi do ucha. Jeho dotek teď vůbec nestudil, jenom to mrazení pořád přetrvávalo. Než jsem stačila něco říct, tak mě políbil. Jeho polibek byl velmi vášnivý, až se mi z toho zatočila hlava a podlomily se mi kolena. Chtěla jsem víc, když se ode mě naráz odtrhl a jeho pohled směroval k lesu.

Budu ráda pokud mi tu i nadále budete nechávat komentáře. :)

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ledová princezna 8. kapitola: