Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ledová princezna 5. kapitola

19.07.2010 (09:45) • Paes • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5061×

Na louku vyšel chlapec, který byl nádherný jako anděl a já hned věděla, že to bude někdo další z Cullenů. Můj vztek se začal mísit s jinými emocemi. Byla tam zvědavost, ale i jakési toužení, které jsem moc dobře nechápala. Chlapec se na mě opatrně usmál a já mu hned ten úsměv oplatila.   

5. Kapitola - Host

Dlouhou chvíli jsme se na sebe jen dívali. Můj vztek se zmenšoval, zatímco zvědavost stále rostla. Kdopak je ten nádherný anděl, co se tu přede mnou tak náhle zjevil? Měla jsem chuť se ho zeptat, jak se jmenuje, ale nedokázala jsem se přimět k tomu, abych alespoň otevřela pusu, natož ze sebe vydat hlásku. Jakoby mě hypnotizoval těma krásnýma topazovýma očima.

Cítila jsem, že se mé tělo chce zase změnit na tu dokonalou bytost, která mě tolik děsila. Snažila jsem se to potlačit a možná to i fungovalo, protože se mu ve tváři nezračilo žádné překvapení, což by má proměna určitě vyvolala.

O krok přistoupil ke mně a začal se tvářit frustrovaně. Měla jsem chuť ho nějak rozptýlit, ale nevěděla jsem, jak to mám udělat. Skoro nevědomky jsem k němu taky o krok přistoupila, ale pořád jsme byli od sebe dost daleko. Uslyšela jsem ten nejkrásnější hlas na světě. Byl tak sametově jemný, až jsem si myslela, že jsem si ho vymyslela.

„Ahoj, jsi Bella, že?“ zeptal se a tím mě zaskočil.

„Jak to, že znáš mé jméno?“ divila jsem se. Přece ho vidím poprvé, tak by mě neměl znát jménem.

„No, ehm, Alice mi tě popisovala a myslel jsem si, že tě tady uvidím. Tohle místo asi moc lidí nezná, že?“ Snažil se mě přivést na jiné myšlenky a já to pro tentokrát nechala být.

„Asi ne, popravdě jsem tu teprve po druhé a proč si doufal, že mě tady uvidíš?,“ zeptala jsem se ho. Přišlo mi divné, že si s ním povídám, když ho neznám. To není můj styl seznamování. Nejprve bych ho ignorovala, jakoby to byl vzduch a nechala ho utápět v nevědomosti. Teprve pak bych se s ním začala pomalu bavit. Ale s ním to bylo jiné. Nechtěla jsem, aby odešel, jakoby mě to k němu táhlo.

„To víš, nikoho tady neznám,“ mrkl na mě. Já se jen stydlivě podívala do země. Přece nejsem stydlivá, tak proč mě on tak vyvádí z míry? Nechápala jsem to, žádný kluk mě nikdy nepřiměl, abych se chovala jako puberťačka.

„Pokud tedy znáš mé jméno, můžeš mi říct své?“ Nevydržela jsem a musela si o jeho jméno říct. On se jen plácl po čele a uchechtl se.

„Promiň mi, že jsem tak nezdvořilý. Jmenuju se Cullen, Edward Cullen.“ Parodoval Jamese Bonda tak dobře, až jsem se začala smát.

K mému smíchu se přidal i jeho a kupodivu to znělo jako dobře zpracovaná symfonie. Jakoby jeho hlas přesně pasoval k tomu mému. Nevím, jestli si toho všimnul. Možná ani nebylo čeho, možná jsem si tu symfonii hlasů představovala jen ve své choré hlavě.

Začala jsem být velmi unavená. Zřejmě tento víkend byl pro mě moc vyčerpávající. Edward se na mě díval a vypadalo to, jako by se na něco soustředil. Po chvíli jen zavrtěl hlavou a smutně si povzdychl.

„Co se stalo, Edwarde?“ vyhrkla jsem rychle. Podíval se na mě a zase se tak sladce usmál.

„Nic, jen jsem měl pocit, že jsem na něco zapomněl, ale asi to nebylo důležité.“ Připadalo mi, že mi neříká pravdu, tak jsem se zamračila a naštvaně našpulila pusu. Buď začínám být paranoidní, nebo opravdu něco skrývá, ale jak to zjistit? On mi to neřekne, to je víc než jasné. Nakonec ho neznám, tak bych měla jít domů, stejně ho uvidím ve škole a tam snad něco vymyslím.

„Už půjdu domů, začíná být pozdě,“ oznámila jsem mu a byla rozhodnutá hned odejít. Vypadal překvapeně, ale nezabránil mi v odchodu. Nasupeně jsem tedy odešla směrem do lesa. Proč mě tak vytočila myšlenka na to, že by mi lhal? Proč mi to není jedno? Ve spěchu jsme zakopávala o kořeny stromů a byla čím dál víc na sebe naštvaná.

Kdybych nebyla tak prudké povahy, ještě jsem si s ním mohla povídat. Naštvaně jsem došla domů, kde naštěstí nikdo nebyl. Charlie byl na rybách s nějakým kamarádem a já jsem s ním nechtěla mluvit. Charlie nebyl sice moc mluvka, ale zato si dokázal všimnout, že se něco stalo.

Došla jsem do pokoje a vztekle se vyzula a ani nevnímala, kam ty boty kopu. Začala jsem chodit do kolečka, abych se trochu uklidnila, ale nepomáhalo to. Myšlenky se mi stále vracely k Edwardovi a to mě přihánělo k šílenství. Stejně to bude jen nějaký machýrek, co si o sobě myslí bůhví co.

Jenže nejhorší bylo, že na machra nevypadal, ale stejně na něm něco zvláštního je. A tím nemyslím zvláštní barvu očí nebo jeho krásu, ale něco skrývá a já na to přijdu. Po chvíli jsem se uklidnila. Jak se ten vztek nečekaně objevil, tak i zmizel. Mrskla jsem sebou na postel a nějakou chvíli zírala do zdi. 

Naráz jsem si sedla, byla jsem si jistá, že jsem uslyšela bouchnout dole dveře. Zřejmě to je Charlie, uklidňovala jsem se, ale moje srdce bušilo tak rychle, jakoby mi chtělo vyskočit z hrudi. Jenže Charlie by na mě už ode dveří volal a ani jsem neslyšela přijet jeho auto. Pomalu jsem otevřela dveře od pokoje a rozhlédla se po okolí.

Nikoho jsem neviděla, tak jsem se rozhodla vydat ze schodů. Pro jistotu jsem si vzala baseballovou pálku, kdybych se potřebovala bránit. Kdybych nebyla k smrti vyděšená, asi bych se začala smát. Sestoupila jsem ze schodů a pálku jsem napřáhla, abych mohla případného zloděje praštit.

„Je tu někdo?“ zavolala jsem, ale můj hlas se zlomil.

„Mám zbraň a nebojím se ji použít,“ vyhrkla jsem, ale ke konci se malinko zajíkla.

„Bože, jestli existuješ, ať tu nikdo není,“ modlila jsem se v duchu a šla do kuchyně. Dveře od kuchyně byly dokořán a já je určitě zavírala.

Připlížila jsem se pomalu ke dveřím a pálku měla stále nachystanou k pohotovosti. Riskla jsem to a vstoupila do kuchyně. Jenže jsem uviděla někoho, koho jsem vůbec nečekala.

„Ahoj, Bello, prosím tě, odlož tu pálku. Přece si nemyslíš, že jsem ti přijela ublížit,“ řekla moje matka, která seděla u jídelního stolu. Já tam jen stála s pusou dokořán a nechápala, proč sem přijela.

Všem moc děkuji za vaše komentáře. Nadále budu šťastná za jakoukoli pochvalu či kritiku.

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ledová princezna 5. kapitola: