Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ledová princezna 16. kapitola

11.11.2010 (19:15) • Paes • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3854×

Opřela jsem se o volant a nechala jsem jim volný průchod. Když jsem se uklidnila, zvedla jsem hlavu a div jsem nezařvala, jak jsem se lekla. Přímo před autem stál Edward a díval se na mě utrápeně. On má drzost mi přijít ještě na oči? Já mu ukážu, že nemá podvádět Cherici. Znovu jsem se změnila a tentokrát jsem mu nehodlala dát jenom facku.

16. kapitola - Vysvětlení

Bella:

Edward na mě vyděšeně vytřeštil oči. Zřejmě si už nebyl tak moc jistý, že bych mu neublížila. Pomalu jsem vyšla z auta. Štěstí, že nikdo nebyl v dohledu, asi by se divil, co se mnou stalo. Edward začal pomalu couvat a ruce zvedl, jakože se vzdává.

„Proboha Bello, nech mě to vysvětlit. Vždyť ty sis to vyložila úplně špatně,“ říkal a vypadal, že to myslí vážně. Copak to šlo pochopit špatně? Ne, teď o sobě nemůžu začít pochybovat. Vím, že ho nezabiju, ale chtěla jsem, aby trpěl tak jako já v tuhle chvíli.

„Tomu já nevěřím, vím, co jsem tam viděla,“ řekla jsem mu s ledovým klidem, z kterého šel mráz po zádech.

„Jak chceš, já před tebou nic netajím. Klidně mě tu zabij, ale já se odtud ani nehnu, dokud si mě neposlechneš,“ zastavil se u domu a díval se na mě, jak zareaguju. Popravdě mě to hodně zaskočilo. Copak to myslí vážně nebo mě jen zkouší? Kdybych chtěla, tak už by možná bylo po něm, ani by nemrkl, ale to já nechci. Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit, abych se vrátila do lidské podoby. Až jsem se zklidnila, tak jsem se podívala, jestli tam Edward stále stojí. Stál a zkoumavě si mě prohlížel, zřejmě nevěděl, co mám za lubem.

„Dobře, vyslechnu si tě,“ rezignovala jsem. Pořád jsem nevěděla, jestli mi Edward říkal pravdu, ale za zkoušku nic nedám. Na nejhůř to bude pravda a pak se asi zase rozčílím, ale zatím se budu snažit zachovat klid. Pomalu chápu, jakou měla Alice obavu, přece jsem v tom nová a snadno vybuchnu, jak jsem teď zjistila.

„A budeme to řešit tady nebo mě pozveš dál?“ zeptal se. Beze slova jsem šla k domu a odemkla dveře. Otočila jsem se a on pořád stál na tom samém místě.

„Tak půjdeš nebo tam míníš vystát důlek?“ zavolala jsem na něj. Než jsem to dořekla, už stál u mě. Ani jsem se nelekla, jako bych cítila, že to udělá. Potichu jsme šli do obýváku, kde si Edward sedl na gauč a zřejmě čekal, že si sednu za ním, ale já jsem si naschvál sedla do křesla. Trochu se zamračil, ale zřejmě si uvědomil, o co se tu jedná a tak to dál neřešil.

„Nejprve ti musím vysvětlit, kdo je Tanya,“ řekl a já sebou škubla, když zmínil, jak se ta bloncka jmenuje. No samozřejmě, že se musí nějak jmenovat a že Edward to jméno bude znát. Dělal, že si mé reakce nevšiml.

„Patří k naší rodině, ona a zbytek její rodiny jsou jediní „vegetariáni“ jako my, které jsme našli. Nikdy jsem s ní nic neměl, opravdu si myslíš, že bych ti to udělal?“ zeptal se mě a jeho hnědozlaté oči se vpíjely do mých. Tohle dává smysl, navíc kdyby měl poměr, tak bych ho určitě tak lehce nenachytala.

„Ale co tu dělala a proč si mi neřekl, že dojedou? A proč si neměl tričko?“ Sice jsem mu začínala pomalu věřit, ale to tričko mi hodně vrtalo hlavou.

„Dozvěděl jsem se to, až jsem se vrátil z letiště. Bylo to jejich rychlé rozhodnutí, ale je to rodina, tak jsme je nemohli vyhodit. A to tričko ti taky vysvětlím, Tanye jsem uvolnil svůj pokoj, protože zbytek její rodiny jsou v párech a ti potřebují více soukromí. Zrovna jsem se převlékal v koupelně a chtěl jsem se jít podívat k tobě domů, jestli jsi už přijela, když jsem uslyšel zvuk, tak jsem vyběhl a nevšiml jsem si, že nemám košili,“ vysvětloval mi, ale mě upoutalo něco jiného v jeho povídání.

„Takže Tanya nikoho nemá?“ zeptala jsem se. Zřejmě jsem hodně žárlivá, no to se mnou moc nevyhrál. Mladá, nevyrovnaná Cherici, která je ještě k tomu žárlivá.

„Ale přece bys nežárlila. Ona mě opravdu vůbec nezajímá. Pro mě si opravdu jediná,“ říkal a já viděla, že se mu koutky úst pomalu zvedly. Zřejmě jsem byla přímo k popukání. Povzdechla jsem si, dneska toho na mě už bylo moc.

„Víš, Edwarde, věřím ti, ale je toho na mě moc a potřebovala bych si jít lehnout. Zítra se uvidíme ve škole,“ řekla jsem mu. Moc nadšený z toho nebyl, ale poslechl mě. Než odešel, tak mě letmo políbil na rty a zašeptal: „Kdybys chtěla, tak zavolej a hned tu budu,“ a pak zmizel. Dnes ho rozhodně nezavolám. Kdo by řekl, že budu tak vysílená. Teď je pro mě hlavní postel a zítra se uvidí.

Edward:

Když jsem od ní odcházel, tak jsem poznal, že to pochopila, ale i přesto mě teď u sebe nechtěla. Trochu mě to bolelo, ale splnil jsem její přání a utíkal domů. Stejně byla strašně roztomilá, když žárlila, a že zrovna na Tanyu, vždyť je stokrát krásnější než ona. Alespoň já jsem to tak viděl. Prostě se odehrála jen velká shoda náhod, a tak se to zamotalo. Sice jsem Tanye o Belle říkal, ale vypadala docela vyděšeně, když se Bella tak rychle proměnila. Je pravda, že se v tom proměňování zlepšuje, alespoň pokud jde o čas.

Ještě jsem nebyl u domu, když jsem zaslechl Tanyiny myšlenky.

Ta holka je strašná, dělá scény, pro nic za nic. Nechápu, jak s ní Edward může být, když ví nebo to aspoň tuší, že já jsem pro něj ta pravá. No neboj, miláčku, já už si tě získám, vždyť přece vím, jak svést muže. To přece není žádná věda…

No, to už je vrchol. Jak si něco takového může myslet, když jsem jí už několikrát vysvětloval, že mezi námi nikdy nic nebude? Přece si moji lásku nemůže jen tak vynutit. Měla by se radši brzo vrátit do Denali, jinak to nedopadne dobře. Tím jsem si docela jistý. Neměla by pokoušet Bellu. Zázrak, že se na ni Bella nevrhla hned u nás. Možná do konce její návštěvy zůstanu u Belly, pokud bude chtít. Ale neřeknu jí, jaké má Tanya úmysly. Nechci ji zbytečně rozčilovat.

Děkuji vám za vaše krásné komentáře. Velmi si jich cením a budu ráda, když mi i nadále napíšete pochvalný či kritický komentář. Přece jen nikdo není dokonalý a věřím, že bych se mohla ještě zlepšit, pokud my s tím pomůžete.

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ledová princezna 16. kapitola: