Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásko, jsem vlkodlak - 5. kapitola

04.11.2011 (12:00) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 4137×

Bella

To, co se před chvilkou stalo, se nedalo popsat. Během vteřiny se z mého milovaného Jacoba stal vlk. Ležela jsem na zemi, ale když dopadl na zem jako obrovské zvíře, vyděšeně jsem se zvedla ze země.

„Jacobe?“ Nepoznávala jsem svůj hlas. Byl plný strachu, lásky, ale i obav. Co se to sakra stalo? To jsem se zbláznila, nebo co? Jeho velká hlava se ke mně otočila a udělal krok ke mně, ale já couvla. Jeho smutný pohled mě zabíjel, ale byla jsem z toho tak vyděšená, že jsem raději utekla do domu a sesunula se na zem. Celý kmen, včetně mého přítele, jsou vlci. Ruce se mi klepaly, hlava se točila, ale to nejhorší teprve mělo přijít. Dveře se otevřely a dovnitř vstoupila Emily, má sousedka. Vzala mě kolem ramen, zvedla mě a šla se mnou k pohovce. Posadila jsem se a zkoumavě se na ni podívala. Jizva, která se táhla od jejího levého oka až ke koutku rtu ji hyzdila, ale nikdy jsem nevěděla od čeho, nebo od koho ji má. Teď mi to došlo. Vlci. Ubližují lidem. Natáhla ke mně ruku, ale já se rychle zvedla a udělala několik kroků od ní.

„Bello, já nejsem ta, které by ses měla bát. Jsem člověk, stejně jako ty,“ řekla upřímným hlasem, ale já jí nevěřila. Jednou rukou si pohladila jizvu a druhou se chytla kolem trupu. Měla jsem strach, že jí něco je, ale pořád jsme se bála tolik, že jsem nebyla schopná jí jít pomoct. Sedla si na pohovku a poklepala na místo vedle sebe. Nejistě jsem si sedla na určené místo a čekala, co z ní vypadne.

„Vzpomínám si, jak jsem se zachovala já, když mi Sam řekl, co je zač. Bála jsem se stejně jako ty, ale moje láska k němu mi pomohla se přes to přenést. Když vidím vás dva, je mi do breku. Ten tvůj pohled, kterým se na něj díváš a ten jeho oddaný výraz. Kulka, která by patřila tobě, by se zaryla do jeho těla. Jsi pro něj cennější než jeho vlastní život,“ pověděla mi, ale místo toho, aby mě uklidnila, ještě víc mě vyděsila. Kulka, která by patřila mně, by se zaryla do jeho těla? To mě vyděsilo ještě víc než skutečnost, že se můj drahý mění ve vlka.

„Bello, on za to nemůže. Je to jeho osud a poslání. Musí chránit kmen a své milované. Asi se ptáš, od koho mám tu jizvu,“ pohladila si ji a smutně se usmála, „je od Sama. Jednoho dne se příliš rozzuřil a já byla moc blízko. Nikdy si to neodpustí, ale já mu prominula hned, jak jsem se probudila. Miluji ho tolik, že mi nevadí, že je vlk a udělal mi tohle.“ V jejích očích jsem viděla tolik lásky a pochopení, že jsem ihned pochopila její důvody k tomu, aby mu odpustila. Kdyby se stalo totéž mně, Jacobovi bych také odpustila hned. Věděla jsem, že s ním budu navždy šťastná, ale pořád jsem měla před očima obrovského vlka.

„Řekni mi o vlcích víc, abych věděla, na co se mám připravit,“ poprosila jsem ji a na její tváři se objevil úsměv. Nechala jsem se od ní obejmout kolem ramen. Skoro jsem ji neznala, ale věděla jsem, že je to hodný a milující člověk. Budeme dobré přítelkyně. Úsměv jsem jí oplatila a čekala, co všechno mi řekne.

„Až se Jacob vrátí, bude z toho špatný. Bude mít strach z toho, co na něj řekneš a jestli ho neopustíš. Musíš být s ním a pomoct mu. Vlci jsou bezpeční, ale nesmí se rozzuřit. Kdykoliv uvidíš, že se hodně třese, musíš ho uklidnit. Slova lásky a podpory mu pomůžou. Nezabíjí ani neubližují lidem. Jediní, koho musí zabít, jsou upíři,“ vyprávěla mi dál, ale já ji nevnímala. Upíři? Můj překvapený pohled ji zastavil a ona mě seznámila s dalšími nadpřirozenými tvory. Cullenovi. Slyšela jsem o nich, chodí s námi do školy. Alice, ta malá černovlasá dívka na mě byla milá a vždy mi pomáhala. Její přítel Jasper mi několikrát pomáhal s úkolem. Mám je začít nenávidět jen proto, že před několika desítkami let něco provedli?

„O upírech už víš dost, ale o vlcích nevíš nic. Jsou nesmrtelní, ale když se přestanou měnit, zestárnou. Mohou mít děti a jsou to dokonalí partneři. Párkrát za měsíc mají hlídku, takže v noci budeš sama, ale bydlíme kousek od sebe, takže se u mě můžeš stavit kdykoliv chceš. Pokud se do tebe Jacob otiskne, máš zaručený šťastný život,“ řekla zasněně a pohladila řetízek, který se jí houpal na krku.

„Otiskne? To asi bude něco jako láska,“ přemýšlela jsem nahlas a čekala, až mi to Emily vysvětlí. Usmála se na mě a pohladila mě po rameni.

„Otisk je víc než láska. Když se do tebe vlk otiskne, navždy tě bude milovat, ctít a chránit. Zapadnete do sebe, jako dva kousky skládačky. Kdykoliv budeš něco potřebovat, on to udělá. Kdykoliv budeš potřebovat obejmout a slyšet slova lásky, udělá to a přidá k tomu ještě mnohem víc krásných věcí. Když umřeš ty, zemře i on. Važ si otisku, protože ti dává možnost strávit život plný lásky, štěstí a spokojenosti,“ řekla mi a já si představila mě a Jacoba, jako otištěný pár. Co by se mezi námi změnilo? Milovala jsem ho tolik, že život bez něj pro mě nemá smysl. On to cítil stejně, několikrát mi to řekl a dokonce i dokázal.

„Děkuju ti, Emily. Vážně si mi moc pomohla. Jen se chci na něco zeptat,“ zašeptala jsem a sklopila zrak na své ruce. Pobídla mě, abych povídala, ale mě to přišlo trošku trapné.

„Co když mě přestane milovat? Co když se neotiskne a uteče mi za lepší?“ Smích, který jsem uslyšela, určitě nepatřil Emily. Byl tady, vrátil se.

„Tak já asi půjdu,“ řekla Emily a potichu odešla. Otočila jsem se na Jacoba a hledala známky toho, že se nějak změnil. Jeho vlasy, ústa, oči i tělo bylo pořád stejné, ale výraz v jeho očích se změnil. Zvedla jsem se a stála kus od něj. Udělal krok ke mně, pohladil mě po vlasech, ale já se otřásla a trochu se odtáhla. Netušila jsem, proč se tak stalo, ale moje tělo si dělalo, co chtělo. Začal se mi omlouvat a šeptat slova lásky. Prohlížela jsem si jeho tělo, když jsem na jeho ruce uviděla to tetování. Byly to složité znaky spletené do jednoho a uvnitř toho složitého obrazce se skrývala krátká věta.

„Jaku, co to máš na ruce?“ Podíval se na své rameno a já mu vyhrnula rukáv trika, které měl na sobě. Přešel k zrcadlu a dlouho si prohlížel svou ruku. Poté se usmál a zeptal se mě, jestli nevím, co znamená ta věta v jeho tetování. Zakroutila jsem hlavou ve znamení, že nevím a on mi to prozradil. Miluj a ochraňuj. Usmála jsem se a přitáhla si ho k sobě.

„Bello, otiskl jsem se do tebe. Miluju tě,“ zašeptal a já se tetelila blahem. Otiskl se.

„Otiskl? Emily mi o tom něco říkala. Je mi jedno, co jsi. Jsem tu pro tebe a miluju tě,“ zašeptala jsem mu zpátky a nechala se od něj políbit. Byl teplejší než jindy, ale vůbec mi to nevadilo.

„Takže můj přítel je vlkodlak,“ zasmála jsem se a spokojeně poslouchala jeho hluboký melodický smích. Znovu se ke mně sklonil a já se od něj nechala líbat. Při představě, jak bojuje s tak silným protivníkem, jako je upír, jsem se lehce otřásla. Okamžitě se ode mě odtáhl a hleděl na mě s otázkou v očích.

„Děsí mě představa, že budeš bojovat s upíry. Podle Emily se ke Cullenovým přidali tři noví. Jacobe, já mám o tebe strach,“ svěřila jsem se mu a hleděla do jeho překvapených očí.

„Lásko, já jsem stvořený k boji s takovými, jako jsou oni. Nemusíš mít strach, budu v pořádku. Vůbec se mi zítra nechce do školy. Pokud ty pijavice potkám, něco jim od plic řeknu,“ tiše zavrčel a začal se třást. Položila jsem mu ruku na tvář a donutila ho, aby se na mě podíval.

„Nemáš důvod jim ubližovat, zatím nic neprovedli. Ve škole se budeme dál chovat, jako bychom nic nevěděli. Až bude třeba, vypustím vlčka z klece,“ řekla jsem se smíchem a utekla do kuchyně. Slyšela jsem za sebou jeho kroky, ale dál jsme utíkala. Zrovna jsem vybíhala zpoza rohu, když mě jeho pevné ruce chytly kolem pasu. Vypískla jsem a začala se smát.

„Nezlob, jinak se vlček naštve,“ zapředl mi do ucha a poté ho políbil. Cítila jsem, jak jeho rty kloužou po mém krku a zastavují se na hrudníku. Odtáhla jsem se od něj a nevšímala si jeho ublíženého pohledu.

„Zítra musíme do školy, žádné zlobení. Pár dní jsem se pořádně nevyspala, tak to chci dneska napravit,“ zašeptala jsem mu do ucha a zcela vědomě jsem mu ho olízla špičkou svého jazyka. Vzal mě do náruče a několikrát se se mnou zatočil.

„Společnou sprchu si ale dát můžeme,“ řekl a začal ze mě strhávat oblečení.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lásko, jsem vlkodlak - 5. kapitola: