Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásko, jsem vlkodlak - 25. kapitola

05.02.2012 (12:45) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2178×

Jacob

Seděl jsem na zemi a díval se na ni. Pohled mi oplácela a po tvářích jí tekly slzy štěstí. Nevěřil jsem tomu, že to vyjde, ale stalo se. Řekla ano.

Jednou rukou jsem ji pohladil po tváři a druhou sjel na její bříško. Jemně jsem ho pohladil a usmál se. Rostl v ní nový život, který jsme zplodili. My dva.

„Odjedeme ještě dnes,“ řekl jsem a sedl si. Tvářila se překvapeně, ale její oči zářily.

„Nemůžu to tu všechno opustit. Za chvilku je tu maturita,“ zašeptala a povzdychla si. Pohladil jsem ji po tváři a usmál se.

„Jsi těhotná, můžeš ji udělat na dálku. Pochopí tě,“ přemlouval jsem ji a hleděl do jejích očí. Zvedla se z postele, z kapsy džínů vyndala telefon a přiložila si ho k uchu. Neměl jsem tušení, komu volá.

„Ahoj,“ zašeptala a vzlykla. Chtěl jsem jít k ní a obejmout ji, ale nedovolila mi to. Podívala se z okna a snažila se uklidnit.

„Odjíždím. Neptej se mě proč a kam, ale musím na chvilku odjet. Slibuju, že se uvidíme, ale teď to nejde. Měj se hezky a nedělej si o mě starosti, za pár měsíců se vrátím. Mám tě moc ráda,“ řekla a mobil hodila na zem. Hlavu si složila do dlaní a vzlykala. Přešel jsem k ní a objal ji. Pevně se mě chytla a máčela mi tričko svými slzami. Pochopil jsem, že volala svému tátovi.

„To bude v pořádku. Začneme nový, hezčí život,“ slíbil jsem jí a políbil ji do vlasů.

Paul

Ležel jsem v posteli a měl zvláštní pocit. Netušil jsem proč, ale zdálo se mi, že se něco děje. Něco s Bellou.

Zvedl jsem se z postele a podíval se z okna. Všude byla tma a na nebi zářil měsíc. Hleděl jsem na něj a u srdce mě bolestně píchlo. Když se dneska Bella vrátila, byla ke mně nepřátelská a chladná. Nechápal jsem proč, ale hned odjela a nedala o sobě vědět.

Podíval jsem se vedle postele a usmál se na její fotku. Usmívala se na ní a jednou rukou si hladila bříško. Přešel jsem k ní a pohladil ji. Svlékl jsem se a za skoku z okna jsem se přeměnil. Dopadl jsem na tvrdou půdu a uháněl k jejímu domu. V jejím okně se svítilo, ale necítil jsem její pach. Zhluboka jsem se nadechl a ucítil Sama. Zmateně jsem hleděl na Emily, která stála u stromu vedle jejího domu a rozhlížela se kolem. Když mě uviděla, znejistěla. Přiběhl jsem k ní a zahleděl se do jejích očí.

„Paule, ona odjíždí. Vrátila se k otci svého dítěte. Je mi to líto,“ zašeptala a se mnou se zatočil svět. V uších mi hučelo a všechno kolem mě zmizelo. Bella se vrátila k otci svého dítěte. Je s Jacobem. Odjíždí.

Nevím, jak dlouho jsem byl mimo, ale když jsem zase začal vnímat, Emily ani Sam už tu nebyli. Zatřepal jsem hlavou a rozběhl se k silnici. Už z dálky jsem slyšel auto, a proto jsem zrychlil. Uháněl jsem k okraji lesa a modlil se, aby to byli oni. Mé tlapy se dotkly asfaltu a já se rozhlédl kolem sebe. V dáli jsem viděl auto, které patřilo Jacobovi. Chtěla jsem se rozběhnout a zastavit ho, ale nemělo to cenu.

Když jsem auto ztratil z dohledu, posadil jsem se a zoufale zavyl. Hleděl jsem na stříbrný měsíc a poddal se svému zoufalství. Celé mé tělo naplnil smutek a zklamání. Byl jsem tak hluboko ponořený do svého zoufalství, že jsem nevnímal nic kolem sebe. Poslední, co jsem si pamatoval, bylo modré auto, které do mě narazilo, a já odletěl několik metrů od něj. Ležel jsem na silnici a loučil se se životem.

Bella

Netušila jsem, co se to se mnou těch posledních pár měsíců dělo. Milovala jsem Jacoba a v hloubi duše jsem toužila po tom být s ním. Navždy.

Paul byl milý a hodný, ale mé srdce patřilo jinému. Pokaždé, když jsem mu říkala, že ho miluji, lhala jsem. Ta dvě slova patřila někomu jinému. Cítila jsem se z toho špatně, ale Jacob mi dodával pocit, že dělám správnou věc. Byla jsem s člověkem, kterého jsem milovala.

„Bello, prospi se. Máme dlouhou cestu a nechci, aby jsi byla unavená, až tam dorazíme,“ zašeptal a já se na něj usmála. Trochu jsem se na sedadle nadzvedla a políbila ho na tvář.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem mu do ucha a on se šťastně usmál.

„Já tebe víc,“ řekl a já se zasmála. Pohodlně jsem se uvelebila v sedadle a hlavu si položila na okýnko. Usnula jsem během pár chvil.

Sen, který se mi zdál, byl překrásný. Byla jsem v něm já, Jacob a malý chlapeček. Byl snědý a hlavičku mu zdobily černé kudrliny. Byl sladký a jeho úsměv mě pohladil po duši. V obličeji byl podobný Jacobovi, ale když jsem pozorovala jeho chůzi a gesta, viděla jsem sebe. Nezdálo se mi nic důležitého, jen jsem pozorovala šťastnou rodinku a u srdce mě zahřálo.

Spala bych dál, ale něco mě probudilo. Otevřela jsem oči, ale kolem mě byla jen tma. Posadila jsem se a rozhlédla se kolem sebe. Stáli jsme u lesa a vedle mě se ozvalo tiché chrápání. Zasmála jsem se a podívala se na svého snoubence. Byl celý pokroucený a pevně mě držel za ruku. Dívala jsem se na jeho dokonalou tvář a ucítila to. Pohyb v mém lůně.

Překvapeně jsem se podívala na své bříško a volnou rukou si ho pohladila. Než jsem se stačila vzpamatovat z prvního pohybu, pod dlaní jsem ucítila druhý. Jemný pohyb mého miminka mě naprosto odzbrojil a já tupě hleděla na své bříško. Užívala jsem si ten dokonalý pocit a po tváři mi stekla slza radosti.

„Jacobe,“ zašeptala jsem a doufala, že mě slyšel. Podívala jsem se na něj, ale pořád spal. Pustila jsem jeho ruku a pohladila ho po tváři. Lehce se ošil, ale dál spal. Netrpělivě jsem ho udeřila do ruky a on se konečně probudil. Zmateně hleděl kolem sebe a rukou si třel oči.

„Jacobe,“ zašeptala jsem a on se na mě podíval. Musel si všimnout slz, protože se v jeho tváři objevil strach.

„Bello, děje se něco?“ zeptal se vyděšeně a já zakroutila hlavou. Vzala jsem do dlaní jeho ruku a položila si ji na bříško. Zmateně na mě hleděl, ale když ucítil pohyb v mém lůně, překvapeně se podíval na mé bříško. Pozoroval svou dlaň a na tváři se mu objevil úsměv. Ke své dlani přidal i tu druhou a sklonil se ke mně. Povytáhl mi triko, aby odhalil holou kůži a rty se dotkl mého břicha. Ten polibek byl tak krásný a plný lásky. Pozorovala jsem ho a jednou rukou ho vískala ve vlasech. On však nic nevnímal a s očima rozšířenýma radostí se věnoval našemu miminku. Tiše k němu promlouval a usmíval se.

„Bello,“ zašeptal a podíval se mi do očí. Jeho tvář byla rozzářená štěstím a radostí. Spokojeně jsem se usmála a pohladila ho po tváři. Sklonil se ke mně a věnoval mi polibek. Jeho rty jemně ochutnávaly ty moje a já tiše vzdychala. Byla jsem vzrušená a to mě zatím jen líbal. Četla jsem, že v těle těhotné ženy proudí mnohem více hormonů a snadněji se vzruší. Něco na tom bude. Jednou rukou jsem ho pohladila po tváři a druhou mu dala za krk. Přitáhla jsem si ho blíž a spokojeně zavzdychala, když náš polibek prohloubil.

Paul

Ležel jsem na silnici a hleděl na měsíc. Jeho stříbrná zář zbarvovala vše kolem mě do šeda a modra. Pozoroval jsem strom nade mnou a myslel na ni. Odjela a opustila mě kvůli němu. Věděl jsem, že pro ni nikdy nebudu jako on, ale doufal jsem, že na něj díky mně zapomene. Říkala, že mě miluje, ale byla to lež. Pořád myslela na Jacoba a ta dvě slova patřila jemu.

„Ach, ne,“ uslyšel jsem a teprve teď si uvědomil, co se vlastně stalo. Stál jsem na silnici a do mého těla vrazilo auto, které se vyřítilo ze zatáčky. Cítil jsem bolest, ale přebila ji ta u srdce. Necítil jsem nohy ani ruce, ale pořád jsem žil. Chtěl jsem se otočit za vyděšeným hlasem toho, kdo mě srazil a poděkovat mu. Nechci žít s myšlenkou, že jsem o ni přišel. Navždy.

„Jste v pořádku?“ Trochu jsem pootočil hlavou a pohlédl na dívku, která stála vedle mého těla. Byl jsem nahý, špinavý a určitě i zakrvácený. Setkal jsem se s očima svého anděla smrti a zalapal po dechu. Nevnímal jsem ostrou bolest a ani to, že umírám. Hleděl jsem do jejích vyděšených očí a věděl, že je to ona. Stála nade mnou, plakala a nadávala si za to, co provedla. Pozoroval jsem její dokonalou tvář a zapisoval si ji do paměti. Kulatý obličej, v němž byly zasazeny ty nejhezčí oči, které jsem kdy viděl. Zářily jako dvě studánky. Krátké blonďaté vlasy jí padaly do obličeje a ona si je strčila za ucho. Všiml jsem si několika malých jizev na její levé tváři, ale na kráse jí to neubíralo. Z posledních sil jsem se usmál a pak opustil tento svět. Opustil jsem ho s myšlenkou na ni.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lásko, jsem vlkodlak - 25. kapitola :