Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásko, jsem vlkodlak - 23. kapitola

KEC


Lásko, jsem vlkodlak - 23. kapitolaBella je mladá, zamilovaná a zbouchnutá. Kdo je otcem toho malého stvoření, které nosí pod srdcem? Vaše IsabelMasen.

Bella

Srdce se mi zastavilo a svět se znovu začal točit. Rukama jsem pevně svírala opěradla lůžka a nemohla uvěřit tomu, co mi právě řekl.

„Těhotná,“ zašeptala jsem a lekla se toho, jak pravdivě to zní. Nemohla jsem čekat dítě. Studuji střední školu, poslední ročník. Nemůžu si dovolit přerušit studia. Přece jenom to za těch pět měsíců bude vidět.

„Bello, gratuluju,“ řekl doktor a do ruky mi vložil nějaký papír. Neměla jsem sílu se na něj podívat.

„Já nemůžu být těhotná,“ vzlykla jsem a papír pustila na zem. Třásla jsem se a ruce se mi klepaly.

„Ty to dítě nechceš?“ zeptal se mě vážně a hleděl mi do očí. Byla jsem zmatená. Uvnitř mě rostl nový život, který mě potřeboval. Jenže kdo je otec? Jacob, nebo Paul?

„Já nevím,“ odpověděla jsem a raději zavřela oči.

„Dobře si to rozmysli a za týden přijď na kontrolu,“ pověděl mi a pomohl mi zvednout se. Vděčně jsem se na něj usmála a snažila se přestat plakat.

„Děkuju,“ zašeptala jsem a vyšla z ordinace. Trvalo tři vteřiny, než jsem se ocitla v teplé náruči svého přítele. Pevně mě objímal a šeptal mi do ucha slova útěchy.

„Co ti je? Vypadáš smutně,“ řekl a zadíval se mi do očí. Musela jsem uhnout očima, protože intenzita jeho zkoumavého pohledu pro mě byla moc.

„Nic, jen mám něco s žaludkem. Musím držet dietu a za týden přijdu znovu,“ lhala jsem mu a bolestně mě píchlo u srdce. Lžu člověku, který patří mezi nedůležitější v mém životě.

„To je dobře,“ křikl a pevně mě objal. Zabořila jsem obličej do jeho trika a snažila se zahnat slzy, které mě tlačily do očí.

***

Ten samý den jsem odjela do La Push a vyhledala Jacoba. Nemusela jsem pátrat dlouho, byl ve své dílně a opravoval nějakou motorku.

„Ahoj, Jacobe,“ řekla jsem a on ke mně překvapeně vzhlédl. Pustil na zem nářadí, které svíral v ruce a zvedl se. Jeho tvář byla smutná, ale snažil se tvářit normálně. Moc mu to nešlo.

„Bello,“ zašeptal a objal mě. Pevně jsem ho sevřela ve své náruči a po tváři mi stekla jedna neposedná slza.

„Co se děje? Celá se chvěješ,“ řekl a odtáhl se ode mě. Ukázala jsem na židličku, na které seděl a on pochopil. Posadil se a já se opřela o stůl za mými zády. Zhluboka jsem se nadechla, zavřela oči a ruce spojila v pevném sevření.

„Jsem těhotná,“ zašeptala jsem a cítila se hrozně. Celý den bez jídla se na mě podepsal v tu nejnevhodnější chvíli. Lehce jsem zavrávorala, ale než jsem dopadla na tvrdou zem, zachytil mě. Otevřela jsem oči a v jeho tváři spatřila překvapení.

„Ty jsi těhotná,“ zasmál se a otočil se ke mně zády.

„Je moje, nebo Paulovo?“ zeptal se na otázku, kterou jsem čekala. V tu chvíli mě ještě víc mrzelo, že nevím odpověď.

„Já nevím. S tebou jsem spala několikrát, s Paulem jen dvakrát. Nemám tušení, jaký rozdíl je mezi jeho tělem a tvým,“ šeptla jsem a znovu se rozplakala.

„Bello, neplakej,“ poprosil mě a znovu mě objal. Pokusila jsem se jeho přání splnit, ale kdykoliv jsem pomyslela na to, že pod srdcem nosím dítě, které má dva možné otce, po tváři mi stekla nová slza.

„Jacobe, já nevím, co mám dělat. Na jednu stranu to dítě nechci zabít, ale v mém věku je to nemožné. Jsi jediný, kdo to ví. Prosím, poraď mi, co mám dělat,“ vzlykla jsem a trochu se do něj odtáhla. Vážně mi hleděl do očí a zhluboka se nadechl.

„Je mi jedno, jestli je to dítě moje, nebo Paulovo. Ty ho budeš nosit a porodíš ho, volba je na tobě. Jen jednu věc ti řeknu. Pokud si ho necháš vzít, do konce života si to budeš vyčítat,“ pověděl mi a já věděla, že má pravdu. Nikdy bych si nepřestala vyčítat vraždu nevinného a malého drobečka.

„Musím jet za Paulem,“ řekla jsem a pokusila se o úsměv. Pohladila jsem ho po tváři a otočila se k odchodu.

„Až se rozhodneš, ozvi se,“ požádal mě a já kývla hlavou. Nastoupila jsem do auta a pospíchala zpátky do Forks. Paul na mě čekal doma, poprosila jsem ho o to.

„Bello,“ zakřičel ode dveří, když jsem parkovala na příjezdové cestě. Nestačila jsem ani vystoupit, okamžitě mě sevřel ve své náruči.

„Paule, pusť mě,“ zasípala jsem. Okamžitě mě pustil a já se mohla zhluboka nadechnout. Vystoupila jsem, zamkla auto a šla dovnitř. Můj přítel mě následoval a doslova mi dýchal na záda. Sedla jsem si na pohovku v obýváku a podívala se do jeho tmavých očí. Byly plné strachu a lásky.

„Jsem těhotná,“ sdělila jsem mu a on zalapal po dechu. Celou dobu, co se na jeho tváři měnily výrazy, jsem ho sledovala. Bolest, láska, radost, zrada.

„Je moje?“ zeptal se a já se začala smát. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale celé mé tělo ochromila vlna smíchu. Viděla jsem Paula, jak na mě zmateně hledí, a to mě ještě víc rozesmálo. Oči jsem měla zalité slzami a břicho mě začínalo bolet.

„Nesměj se,“ poprosil mě Paul a já se snažila uklidnit. Když se mi to trochu povedlo, posadila jsem se zpátky na pohovku a zavřela oči.

„Nevím, čí to dítě je. S Jacobem jsem spala i v době, kdy se přestal měnit, takže je možné, že to bude normální dítě. Nebo je tvoje. Spali jsme spolu jen dvakrát, ale jsi vlk, tudíž je u tebe možné všechno,“ vysvětlila jsem mu a otevřela oči. Seděl celý ztuhlý a hleděl někam za mě.

„Paule,“ zašeptala jsem a přešla k němu. Pohladila jsem ho po tváři a donutila ho tak, aby se na mě podíval. Jeho pohled byl prázdný a plný obav.

„Necháš si ho?“ udeřil na mě a já se lehce zapotácela. Nebyla jsem si jistá, zda to zvládnu. Jsem mladá a zamilovaná, nebudu schopná vychovávat dítě.

„Nevím,“ odpověděla jsem a viděla, jak se jeho oči zalily slzami.

„Prosím, nech si ho. Budu se o tebe starat a je mi jedno, zda je to dítě Jacobovo. Budu milovat tebe i to malé,“ zašeptal a pro změnu jsem začala plakat já.

„Paule, je mi dvacet,“ vzlykla jsem a podívala se do jeho tmavých očí.

„My to zvládneme,“ slíbil mi a políbil mé mokré tváře.

***

„Tak jak ses rozhodla?“ zeptal se m doktor a já si pohladila ploché bříško. Pod víčky jsem viděla malou holčičku s copánky a tmavou pletí.

„Nechám si ho,“ zašeptala jsem a usmála se. V tu chvíli mě nezajímalo, jak moc budu svého rozhodnutí litovat, prostě jsem ho chtěla. Představovala jsem si, jak jsem s Paulem a tím malým zázrakem navždy šťastná.

„Děláš dobře, věř mi,“ řekl doktor a seznámil mě se situací, ve které jsem se ocitla. Dával mi různé rady a pokyny, tudíž jsem musela poslouchat. Snažila jsem se ho vnímat, ale myšlenky mi pořád utíkaly k Paulovi a miminku.

„Myslím, že je to všechno. Přeju ti hodně štěstí, a kdybys něco potřebovala, zavolej. Za měsíc se uvidíme,“ oznámil mi a já vyšla ze dveří. Sedla jsem si na plastovou židli a konečně mohla přemýšlet o tom, co jsem to vlastně udělala. Ruce se mi klepaly, ale byla jsem šťastná. Jacob měl pravdu. Kdybych si dítě nechala vzít, nikdy bych si to neodpustila.

***

Seděla jsem na židli v kuchyni a dívala se na své zpocené ruce. Poklepávala jsem nohou o dřevěnou podlahu a modlila se, ať to přežiju. Táta stál u dřezu a poté, co jsem mu řekla, že jsem těhotná, se už nepohnul. Bála jsem se na něj podívat. Bála jsem se dýchat.

„Těhotná,“ zašeptal a svalil se na židli naproti mně. Zhluboka dýchal a oči měl zavřené.

„Bello, je ti dvacet. Za pět měsíců budeš maturovat, chtěla si jít na vysokou školu. Jsi si jistá, že se toho všeho dokážeš vzdát?“ zeptal se a já pohlédla do jeho očí.

„Tati, nikdy bych si neodpustila, kdybych si to sítě nechala vzít. Je mi jedno, že nevím, kdo je otec a nepůjdu na vysokou. Nezajímá mě, co řeknou ve škole a sousedi, prostě ho chci a nenechám se přemluvit k opaku,“ řekla jsme rozhodně a zvedla se. Vyběhla jsem schody do svého pokoje a otevřela okno. Bylo mi jasné, že je Paul blízko a čeká, až ho pustím dovnitř. Ani jsem se nestihla převléct a už mě svíral v náruči. Neplakala jsem, netřásla jsem a ani mi nebylo smutno. Byla jsem šťastná. Měla jsem přítele, miminko na cestě a šanci na nový začátek.

„Miláčku, jsem tak šťastný, že si se rozhodla si to miminko nechat. Slibuju, že se o vás postarám,“ zašeptal mi do ucha a jednou rukou mě pohladil po bříšku. Pořád bylo ploché, ale cítila jsem, že tam roste nový život. Život, který je na mně závislý a potřebuje mě.

„Miluju vás,“ řekl Paul a podíval se mi do očí. Ten pohled byl plná lásky a štěstí. Usmála jsem se a užívala si ten pocit bezpečí, který mě zaplavil.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Lásko, jsem vlkodlak - 23. kapitola:

 1 2   Další »
11. Natysss
30.01.2012 [11:57]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. rosali
29.01.2012 [19:50]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. val
29.01.2012 [19:49]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. perla
29.01.2012 [19:47]

eýchlo daľšiu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Rossalliee
29.01.2012 [15:54]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.01.2012 [12:12]

ada1987 Emoticon Emoticon

5. Jana
29.01.2012 [12:05]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Janča
29.01.2012 [11:30]

moc by mě zajímalo, čí to dítě je :D a už se těším, co to bude, jestli holčička nebo kluk Emoticon Emoticon Emoticon

3. Ceola
29.01.2012 [11:24]

Jéééé...to je tak krásný....jsem zvědavá jak to dopadne :)))Rychle další :))) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. angela
29.01.2012 [11:17]

Wau on je neskutočnyBella ma veľke šťastie,že s Paulom.krásne,,myslím,si,že dieťa,je Paulove,rýchlo daľšiu kapitolu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!