Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lásko, jsem vlkodlak - 11. kapitola

27.11.2011 (07:00) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2944×

Jacob

Ty dvě hodiny, které jsem musel čekat na svou sladkou Bellu, byly nekonečné. Emily vařila a já jí chtěl pomoct, ale když jsem maso omylem osladil, okamžitě mě vykázala z kuchyně. Seděl jsem na pohovce a poklepával nohou o podlahu.

„Jacobe, nech toho,“ zahřměl Sam a já toho na chvíli nechal. Ani jsem si to neuvědomil, ale za pár vteřin jsem to dělal znovu.

„Já vím, že se na Bellu těšíš, ale nech toho, prosím,“ řekla mi Emily a já si lehl na pohovku. Sledoval jsem bílou stěnu a počítal neviditelné nerovnosti. Když jsem byl u pěti, pohovka se pohnula a já se podíval, kdo si přisedl. Jak jinak, byl to Sam.

„Jestli se Bella vrátí, bude si všechno vyčítat. Kmen se na ni zlobil, ale Paul nám řekl, jak je na tom špatně, a nejspíš jí to projde bez trestu. Musíš tu pro ni být, bude to mít těžké,“ zašeptal a já se posadil. Věděl jsem, že má pravdu. Vrátí se a bude si všechno vyčítat. Zlobil jsem se na ni, ale tak strašně moc mi chyběla, že zloba byla dávno pryč.

„Ty se na ni zlobíš,“ uhodil jsem na něj a on ke mně otočil hlavu.

„Jacobe, zradila kmen. Jsem vůdce smečky a ona zabránila tomu, pro co jsme byli stvořeni. Zabránila nám chránit naše blízké a území. Zlobím se, ale už ji chci zpátky. Nemůžu se dívat na to, jak se trápíš. Oba se trápíte,“ odpověděl a já se na něj usmál. Podíval jsem se na hodiny a úsměv mi zase zmizel. Ještě hodinu a půl.

„Jdu se proběhnout,“ řekl jsem a během skoku ze schodů se proměnil ve vlka. Kolem mě bylo roztrhané oblečení a já v duchu tiše zaklel. Ze dveří vyšla Emily a s úsměvem na tváři položila na zem vedle mě hromádku oblečení a pohladila mě po hlavě.

„Taky se nemůžu dočkat, až ji uvidím. Když teď vím, proč to udělala, je pro mě hrdinka,“ řekla a vběhla zpátky do domu. Moje Bella je hrdinka. Zasmál jsem se štěkavým smíchem a mezi zuby vzal oblečení. Běžel jsem do lesa a užíval si ten pocit volnosti a bezpečí. Měl jsem před očima Bellu a tu malou holku, kterou zachránila. Věděl jsem, že je hodná, ale že až tak, to mě překvapilo. Zradila kmen kvůli dítěti upíra a člověka. Opustila mě kvůli záchraně malého polovičního člověka. Byl jsem pořád smutný, ale u srdce mě hřála hrdost na mou přítelkyni.

Slunce nad mou hlavou se schovalo za mraky a les pohltilo šero. Zastavil jsem se, přeměnil se a oblékl si připravené oblečení. Již v džínech a košili jsem doběhl k mýtině, kde jsme se měli sejít. Vlci byly na cestě a já jsem se k nim přidal. Každým krokem ve mně rostla nervozita a neskutečná touha. Touha ji sevřít v náruči a nikdy ji nepustit. Došli jsme na místo a já se rozhlédl po upírech na druhé straně. Tu bloncku a jejího kluka jsem znal a Alici a jejího kluka taky. Muž s bronzovými vlasy a blonďatá žena vedle něj mi někoho připomínali, ale nebyl jsem si jistý. Upír, který stál v čele, byl známý a v myšlenkách smečky jsem se dozvěděl, že se jmenuje Carlisle a je něco jako jejich kápo. Moje oči sklouzly trochu doleva a já uviděl tu, na kterou jsem čekal. Vypadal unaveně, ale jen co se na mě podívala, její obličej se rozzářil. Moje tělo bylo plné štěstí a já bych se k ní nejraději rozběhl a objal ji tak, jako nikdy. Políbil bych ji a řekl jí, že už ji nikdy nenechám odejít.

Vlci a upíři si mezi sebou něco říkali, ale já je nevnímal. Pozoroval jsem svou lásku a trhalo mi srdce, jak vypadá. Vlasy neučesané a rozházené do všech stran, hnědé oči zapadlé a zdobené tmavými kruhy pod očima. Jejím rtům chyběl ten nádech růže a tvářím chyběl ruměnec, který jsem tak miloval.

„…chceme poprosit, aby se Bella mohla vrátit domů,“ uslyšel jsem a zůstal ztuhle stát. Cítil jsem na sobě Samův pohled, ale neopětoval jsem ho, jen jsem dál hleděl na dívku mého srdce.

„Ano, může se vrátit domů,“ odpověděl Sam a já se šťastně usmál. Bella se otočila na pijavice, poděkovala jim a Alice ji objala. Pak se otočila na mě a překročila pomyslnou hranici. Rozběhla se ke mně a já jí vyběhl naproti. Když jsme se sešli, objal jsem ji a několikrát se s ní zatočil. Její smích léčil mé nemocné srdce a hladil duši. Po tvářích mi tekly slzy a na hrudi jsem cítil ty její. Postavil jsem ji na zem a podíval se do jejích čokoládových očí. Pohladil jsem ji po tváři a sklonil se k ní.

„Chyběla jsi mi,“ zašeptal jsem a znovu ji pohladil na stejném místě.

„Taky jsi mi chyběl, odpusť mi,“ zaprosila a já kývl hlavou na souhlas. Po té jsem se k ní sklonil a vášnivě ji políbil. Cítil jsem tu dokonalou vůni a chuť jejích dokonalých rtů a tlumeně zavzdychal. Když jsme se od sebe po nekonečně dlouhé době odtrhly, její oči zářily životem a tváře zdobily dva ruměnce.

Bella

Seděla jsem na pohovce u Emily a Sama doma a dívala se do tváří vlků, které seděli přede mnou. Jacob seděl vedle mě a držel mě za ruku. Na dlaň mi maloval uklidňující kolečka a já spokojeně vrněla. Každému členovi smečky jsem věnovala pohled plný omluvy a rozpaků a nakonec promluvila.

„Všem se moc omlouvám. Vím, že jsem vás zklamala, ale nešlo to jinak. Ta malá holčička potřebovala mou pomoc a já vám musel zabránit v tom, abyste jí zabili rodinu. Vážně mě to mrzí,“ zašeptala jsem a se sklopenou hlavou čekala na bouři nadávek a odsouzení, ale bylo ticho. Zvedla jsem hlavu a všichni se na mě usmívali. Emily plakala a Sam ji držel kolem pasu. Paul seděl skoro u nich a hlavu měl sklopenou. Bylo mi ho hrozně líto, ale nemohla jsem nic dělat.

„Bello, my už ti odpustili. Kdyby si viděla Jacoba, jak se trápil. Doufám ale, že už nás nikdy neopustíš,“ řekl Sam a já se usmála.

„Nikdy,“ slíbila jsem a vstala. Během několika vteřin mě všichni objali a já zůstala stát tváří v tvář Paulovi. Přešla jsem k němu, objala ho a omluvila se mu.

„Nemáš se za co omlouvat,“ odpověděl a pustil mě. Všem jsem popřála dobrou noc a ruku v ruce šla se svým Jacobem do našeho domečku.

„Tak moc jsi mi chyběl. Už nikdy neudělám takovou hloupost. Bez tebe jsem troska,“ svěřila jsem se mu a on mě políbil. Vyhodil si mě do náruče a vešel se mnou do domu. Vše tu bylo tak, jak jsem to opustila. Moje halenka pořád ležela na zemi a Jacobovy ponožky se pořád sušily na topení.

„Bello, už mi to nikdy nedělej,“ poprosil mě a já se na něj s láskou v očích podívala. Pohladila jsem ho po tváři a věnovala mu polibek. Pomalu mě položil na zem a vedl mě do našeho pokoje. Cestou ze mě a ze sebe sundával oblečení, takže do ložnice jsme vešli tak, jak nás pán bůh stvořil. Tak moc jsem ho potřebovala a on byl na tom stejně. Zavřel dveře a opřel mě o ně. Nebyla žádná předehra, prostě do mě vniknul a já nahlas zasténala. Jacob mě líbal na krku a nahlas do něj vzdychal. Jeho tempo bylo rychlé a vášnivé. Cítila jsem, jak se lehce třese, a svoje ruce jsem přesunula jeho pevný zadek. Nehty jsem zabořila do jeho sametové kůže a na jeho půlkách nechala jejich otisky. Jacob se odlepil od mého krku a nahlas zavrčel. Jeho přírazy byly rychlejší a hlubší a já věděla, že za chvilku vybuchnu. Všechna ten smutek a bolest se změnila na touhu a nekončící lásku. Ještě třikrát přirazil a já zakřičela slastí. Po celém těle se mi rozlil dokonalý pocit uspokojení a štěstí. Můj přítel ještě dvakrát zasunul a vybuchl také. Cítila jsem, jak se uvolňuje, a jeho zpocené tělo se lepilo na to mé. Políbil mě na rameno a podíval se mi do očí.

„Miluju tě,“ zašeptal a políbil mě na ústa.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem do jeho rtů a polibek mu oplácela. Vystoupil ze mě a přenesl nás na postel. Unaveně jsem sebou hodila do peřin a chvíli vydýchávala ten dokonalý zážitek. Jacob měl zavřené oči a hladil mě po břichu. Zvedla jsem se a šla do koupelny se umýt. Vlezla jsem si do sprchového koutu a pustila na sebe příjemně teplou vodu. Vůně sprchového gelu a mého oblíbeného šampónu mi dávala pocit opravdového domova. Když jsem byla umytá, obalila jsem své nahé tělo osuškou a vyšla z koupelny. Jacob seděl na posteli pyšný ve své nahotě a hladově se na mě díval. Šla jsem si do prádelníku pro čistě pyžamo, ale jeho pevné ruce mě chytily na půli cesty a já spadla na postel. Jeho dokonalý smích naplnil místnost a já cítila tak krásný pocit, že jsem se skoro zalykala štěstím. Jacobova ústa vyhledala ty moje a naše jazyky začaly hrát vášnivou hru. Cítila jsem jeho horkou ruku, jak se sune po mém břiše a věděla, že to musím utnout. Na další kolo jsem byla příliš unavená.

„Jacobe, nech toho. Jsem tak unavená, že se ani neobléknu,“ smála jsem se a on se ke mně přidal. Vzal mi z rukou pyžamo a oblékl mi ho jako malému miminu. Kdykoliv se jeho ruce dotkly mé pokožky, musel to místo okamžitě políbit. Líbilo se mi to, ale ještě víc mě to uspávalo. Když jsem měla pyžamo na sobě, Jacob si lehl vedle mě a já na jeho očích i na jeho chloubě viděla, jak je vzrušený. Pohladil jsem ho po tváři a políbila ho na ústa. Poté jsem se na něj podívala a omluvným tónem zašeptala.

„Jaku, nechápu, že nejsi unavený. Já sotva mluvím a ty máš sílu na další kolo,“ zašeptala jsem a on se zasmál.

„Lásko, jsem vlkodlak. Já mám sílu na všechno,“ pověděl mi, ale já už byla jinde. Cítila jsem, jak mě políbil na tvář, ale po té jsem upadla do říše spánku.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lásko, jsem vlkodlak - 11. kapitola: