Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska, nebo přátelství? - 10. kapitolka

03.11.2011 (13:45) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 3672×

10. kapitola – Dohoda

(pohled Belly)

Dny bez Jaka se slily v jednu neúnosnou nudu. Nebýt mých malých andílku, seděla bych neustále zamčená ve svém pokoji a nevycházela, ale s nimi, a především kvůli nim, to nebylo možné.

„Mamí, nad čím přemýšlíš?“ zeptala se mě deset dnů po Jakově odchodu Nessie.

„Nad ničím důležitým.“

„Jake se vrátí,“ usmála se a pohladila mě po tváři. Neměla bych uklidňovat já ji?

„Já vím. A víš co? Mezitím bychom si měli někam vyrazit. Co třeba do zoo?“ navrhla jsem. Nessie zavýskla tak nahlas, že to museli lidé slyšet až na ulici. Taky mi skočila kolem krku.

„Jdu to říct Chrisovi,“ zašvitořila mi do ucha a uháněla pryč. Chris měl právě hodinu stopování s Demetrim a Felixem. Felix se schoval a Chris s Demetrim ho hledali. Ze začátku to ti dva Chrisovi dost ulehčovali, ale dnes už se Felix snažil doopravdy schovat. A Chris ho skoro pokaždé našel. Byl to takový můj ústupek. Zatím ho nebudou učit bojovat, ale jen stopovat. Na boj bude času dost až dospěje.

Vzhledem k tomu, že bylo stále zamračeno, ale nepršelo, bylo možné aby s námi šly i Viky a Jane. Chrisovi se zpočátku moc nechtělo, protože jsme neměli žádný další mužský doprovod, ale Viky, Ness a Jane ho přemluvily. Kapituloval s poznámkou, že ženským se nedá odporovat. Znovu jsem nad tím jen zakroutila hlavou. Neměla bych ho nechávat s Jakem tak často o samotě.

Při vzpomínce na Jaka jsem znovu zesmutněla. Dělala jsem si o něj, ale i o ostatní, obrovské starosti. Aro říkal, že se nemám proč bát, ale tak dlouho se na misi ještě nikdo nikdy nezdržel, alespoň za tu dobu, co jsme sem přišli.

„No není nádherná?“ rozplývala se Jane nad Ness v nových šatech. Chris se zachichotal a Viky do něj šťouchla. Věnoval jí kajícný pohled. Nessie si toho ani nevšimla, pomáhala totiž Jane s účesem. Tak pokud to takhle půjde dál, stane se z mé dcery naprostá odbornice na módu, říkala jsem si, když se Nessie dohadovala s Jane o tom, jestli nechat vlasy volně splývat na ramena, nebo vyčesat. Zakroutila jsem nad tím hlavou a sama se šla obléct.

Vzala jsem si černé kalhoty, bílý top a k tomu černé boty, co mi vybrala Nessie. Vzala jsem si je, abych jí udělala radost.

Jane si vzala bílé kraťásky a růžový top a bílé botky. Nakonec nechala vlasy rozpuštěné.

Viky si na sebe vzala minišaty á la zebra. Chrisovi to přišlo strašně legrační, i když jí to moc slušelo. K tomu samozřejmě černé botky na podpatku.

Chrisovi Jane i přes jeho protesty navlékla modré triko s nějakou příšerkou a modré třičtvrťáky ve vojenském stylu. Možná to byl jen zaujatý názor matky, ale těm dvěma to moc slušelo.

„Fajn, ještě to dojdu říct Arovi, že se chystáme ven. Počkejte na mě.“

Viky a Jane kývly a já se vydala k Arově pracovně. Stráže byly pryč a dveře vypadaly, jakoby jimi něco velkého prolétlo. Byly vyhozené z pantů.

Rychle jsem vešla dál. Obávala jsem se, že se Arovi něco stalo, ale on tam seděl bez hnutí u stolu, hlavu položenou v dlaních.

„Aro? Děje se něco?“

„Bello? Co tady děláš?“ zeptal se a rychle vzhlédl.

„Já… Chtěla jsem ti jen oznámit, že vyrážíme s dětmi do zoo. Co se tady stalo? Napadl tě někdo? Ale já kolem tebe mám stále svůj štít, jak by mohlo –“

„To jsem byl já.“ Zůstala jsem na něj fascinovaně zírat.

„Proč?“

„Já… Přišly nové zprávy z výpravy. Vrací se domů… Ale hodně našich, nebo spíš mých starých, přátel je po smrti. Ty jsi je ještě moc neznala… Věci se prostě zkomplikovaly…“

„Je Jake… Nebo Riley?!“

„Podle mých posledních zpráv jsou Jake i Riley v pořádku. A měli by už brzo dorazit, ale kvůli tomu tady ty nejsi. Běžte do zoo a užijte si den.“

„Ale Aro… Jsi v pořádku?“ Podíval se na mě pohledem, který mi zrovna moc neřekl.

„Běž.“

Výraz v jeho očích byl varovný a zároveň tam byla prosba. Beze slova jsem se otočila a zamířila ke svému pokoji. Jakmile jsem zašla za roh, uslyšela jsem rachot rozbíjejícího se nábytku.

Nikdy mě nenapadlo, že Aro má k nám, obyčejným upírům bez královské krve, tak blízko. Bylo mi až špatně při pomyšlení, co se muselo stát, že začal takhle vyvádět. Cestou ke svému pokoji jsem potkala Sulpicii, která na mě smutně kývla. Kývla jsem nazpět a věděla, že ona se právě půjde pokusit zmírnit Arův žal. To bude na dlouho.

Oddechla jsem si až ve svém pokoji.

„Tak šup, šup, ať už jste vy dva v autě,“ napomenula jsem Ness a Chrise, kteří se právě o něčem dohadovali. Ve skutečnosti jsem nechtěla, aby slyšeli ty rány, které začínaly být čím dál hlasitější, že jsem je u sebe v pokoji slyšela i já - poloupírka.

Viky a Jane se na mě podívaly. Neznatelně jsem zavrtěla hlavou a naznačila jim, že jim vše vypovím, ale až bude vhodná doba.

*   *   *

„Mamí, já chci plyšáka,“ zaprosila Nessie v zoo před takovým tím automatem, kde si musíte plyšáka vylovit. Vložila jsem jí do ruky hrst mincí.

„Na, vyber si nějakého pěkného a vezmi s sebou i bratra, už podezřele dlouho je nějaký zamlklý. Zkus zjistit, co se děje.

„Rozkaz, mami,“ zašeptala moje dcera, spiklenecky na mě zamrkala a běžela k automatu. Chrise jsem poslala za ní. Řekla jsem mu, že na ně počkáme v kavárně naproti automatu.

Jen jsme si s Viky a Jane sedly, už nad námi stál číšník a byl ochotný až na půdu. Nakonec jsme si objednaly třikrát latté a pro děti dva zmrzlinové poháry, až se vrátí.

„Tak, co se děje, Bello?“ zeptala se Viky, když číšník přinesl kávu a poháry. Počkala jsem si, až odejde. Zamíchala jsem si kávu a bez zájmu usrkla. Jane se ušklíbla. Jasně, jí to nechutná.

„Aro dostal nějaké novinky z výpravy. Moc mi toho neřekl, ale vím, že někdo se nevrátí živý. Ale taky mě ubezpečil, že Jakovi a Rileymu nic není. Prý se věci zkomplikovaly. Aro je z toho dost vedle. Když jsem vešla do jeho pracovny, málem jsem to tam nepoznala. Bylo to, jakoby mu tam vlítlo tornádo. A… Nechtěla jsem vám to říkat před dětmi, aby se zbytečně nevystrašily.“

„Chápu,“ přikývla smutně Jane.

„Netušila jsem, že mu tak moc záleží i na obyčejných členech gardy,“ poznamenala Viky a bez dalších poznámek se napila kávy.

„Ani já ne,“ zakroutila jsem hlavou.

„Ještě ho moc dobře neznáte. Doopravdy nás všechny bere jako svou rodinu. Mezi členy gardy měl blízké a dlouholeté přátelé. Bojím se toho, kdo se nevrátí. Já je také znala.“

„To je mi líto,“ zašeptala jsem.

„Co je ti líto, mami?“ ozvalo se vedle mě. Nadskočila jsem na lavici. Vyděsilo mě moje vlastní dítě.

„Že tu s námi nemůžou být Riley a Jake,“ pousmála jsem se. Chris mi vlažný úsměv opětoval a posadil se vedle Viky. Nessie si vlezla na lavici vedle mě a na klíně třímala obrovského plyšového a nádherného polárního medvěda s černou kravatou kolem krku.

„Ten je ale pěkný,“ pochválila jí ho Jane.

„Jo, vylovil mi ho bráška.“

Chris se na Nessie podíval a usmál se.

„Podle mě byl hezčí ten medvěd grizzly, ale jak myslíš,“ podotkl. Medvěd grizzly. Vzpomněla jsem si na Emmetta. Copak asi dělá? Jak se asi má? Začalo se mi znovu stýskat…

Ne, dost! Máš tu děti – napomenula jsem se.

„Mně si líbil tenhle. Tamtoho sis mohl vylovit.“

„Nemohl. Zkoušela jsi to tolikrát a nešlo ti to, že nám nezbyli drobné,“ odporoval.

„A to si to nemohl říct hned?“ zeptala jsem se ho a vytáhla z peněženky další drobné. „Běž si pro něj,“ nakázala jsem mu.

„Díky, mami,“ zamumlal a byl v tahu. Otočila jsem se na Nessie, která zrovna dojídala pohár.

„Tak co, zjistila jsi, co mu je?“

„Ne, odbyl mě, že mu nic není a jestli s tím plyšákem nechci pomoct. Já bych být tajný agent nemohla, neumím ani zjistit, co se děje s bráškou.“

„To neříkej, byla bys úžasný tajný agent. A večer si s ním promluvím sama,“ povzbudila jsem ji.

„Tak já přespím u tety Jane v pokoji,“ navrhla Ness.

„Ano, uděláme si menší dámskou jízdu,“ přitakala Jane.

„Děkuju, Nessie.“

„Není zač, mami.“

„Mám ho,“ ozvalo se vedle mě znovu, ale tentokrát jsem to tak nějak čekala a nelekla se.

„To je super, je jako živý,“ řekla jsem a očima hodnotila plyšového medvěda, který doopravdy vypadal jako živý. Nakonec jsme ještě počkali na Chrise, než dojedl svůj pohár, a vydali se do Afrického pavilónu.

*     *     *

„Bolí mě nohy,“ zabědovala doma Nessie.

„To je zlé, myslela jsem si, že si uděláme menší módní přehlídku,“ utrousila jen jakoby náhodou Jane. Nessie byla v tu ránu na nohou.

„Super, jdeme hned!“ vyhrkla a už táhla Jane ke dveřím. Viky se taky vytratila. Chris si povzdechl a položil medvěda na pohovku a sedl si vedle něj.

Sedla jsem si vedle Chrise z druhé strany a opatrně se zeptala: „Není ti nic, Chrisi?“

„Ne.“

„To vidím. Celý den jsi zamlklý. Co se děje?“

„Nic se neděje,“ zamručel, slezl z pohovky a vydal se do svého pokoje.

„No tak, Chrisi. Stůj, když s tebou mluvím,“ zavolala jsem za ním. Prudce se otočil, svoji poloupírskou rychlost používal jen výjimečně. Něco se s ním opravdu muselo dít.

„Proč jsi nám lhala?!“ vyjekl.

„Lhala?“ opakovala jsem překvapeně.

„Prý, že ta akce nebude nebezpečná. Nikomu se nic nestane. Tak kdo to umřel?! Jake, Riley?!“ řekl naštvaně.

„Jak ses to –“

„Zapomínáš na moji schopnost, mami. Na tebe možná nepůsobí, ale na strážné ano.“

„Chrisi, nemůžeš jen tak mazat upírům paměť.“

„Můj dar se vyvíjí, mami. Zapomněla jsi? Ani to nepoznali, vzal jsem si jen ty vzpomínky, co jsem chtěl a zase jim je vrátil.“

„A proč si to udělal? Proč ses mě nezeptal?!“ zeptala jsem se ho.

„A řekla bys mi pravdu? Myslím, že ne. Podle tebe jsme na špatné zprávy ještě malí. Ano, umíme se chovat jako děti našeho věku, když chceme, ale zapomínáš, že uvnitř jsme mnohem starší,“ sypal ze sebe dál.

„Já… Promiň, já se o vás jen bála,“ zašeptala jsem zlomeně. Moje děti byly chytřejší a vyspělejší, než jsem si myslela. Popošel blíž.

„Dokážeme se vypořádat s pravdou.“

„Ví to Nessie?“ Zakroutil hlavou.

„Ještě jsem jí to neřekl. Sám o tom moc nevím, chtěl jsem jí to říct, až zjistím víc. Řekneš mi teď pravdu?“ A tak jsem mu vypověděla vše, co jsem věděla. Viditelně se mu ulevilo, když se dozvěděl, že Jake a Riley jsou v pořádku.

„Díky za upřímnost. A, mami… Promiň, nechtěl jsem být na tebe ošklivý,“ omluvil se Chris.

„To je v pořádku, zlatíčko, vlastně tě chápu. Kdysi se ke mně někdo choval podobně a já to nesnášela. Zapomněla jsem na to, jaký je to pocit, když se tě někdo pořád jenom snaží chránit a tobě se to nelíbí,“ zamumlala jsem.

„Že uhodnu, kdo to byl?“ nadhodil. Smutně jsem se usmála.

„Pamatuješ na naši dohodu?“

„Jo, vše se dozvíme, až ty uznáš, že jsme na to dost velcí a budeme to chápat.“

„Zatím byste to nepochopili, věř mi. Bylo to… složité.“

„Dobře. Stejně byl táta vůl, že si nechal ujít tak skvělou holku jako tebe, mami.“

„Díky, ale tohle neříkej.“

„Fajn. Mám tě rád, mami,“ usmál se.

„Pojď sem,“ zamumlala jsem a teď už mi tekly slzy. Přišel ke mně a já ho objala. Milovala jsem svoje dva andílky.

*    *    *

Ráno jsem se probudila, nebo mě spíš probudilo bouchání na dveře.

„Bello, okamžitě se všichni máme dostavit do trůnního sálu na rozkaz Ara,“ hulákal na mě přes zeď Alec, jako bych snad byla hluchá.

„Za chvilku jsem tam!“ zakřičela jsem i já, vyhrabala se z postele a šla vzbudit Chrise, abych ho varovala, že jdu pryč.

„Můžu s tebou, mami?“

„Já nevím… Ale na druhou stranu… Řekl všichni. Takže to platí i pro tebe s Nessie. Oblékej se, já ji zatím vyzvednu u Jane.“

„Díky, mami.“

„Řekli jsme si přece už žádná tajemství, ne?“ řekla jsem a mrkla jsem na něj ode dveří a vydala se hledat svoji dceru. Uvnitř hradu bylo živo. Všichni upíři jakoby najednou někam spěchali.

Když jsem otevírala dveře do Janina pokoje, zrovna odtamtud vycházela s Nessie po boku.

„Co se asi děje?“ zeptala jsem se.

„Nemám zdání,“ povzdechla si Jane a vyrazila pryč z pokoje. Cestou jsme to vzaly ještě jednou kolem toho našeho a já vyzvedla Chrise. Nessie se tvářila překvapeně, že jsem ji jenom nezavřela i s ním do pokoje, ale radši to nekomentovala, snad ze strachu, abych si to nerozmyslela.

Když jsme vešli do trůnního sálu, podíval se Aro trochu zmateně na děti, ale nechal to být. Vypadal, jakoby týden nespal. Jeho obličej byl strhaný a zachmuřený. A to se blíží ples na oslavu výročí založení Volterry.

„Spíš to tam bude vypadat jako pohřební hostina,“ pomyslela jsem si.

Na další uvažování už nebyl čas, protože zrovna v tu chvíli se otevřely dveře sálu a do těch vstoupil zbytek výpravy. Musela jsem držet sebe i děti, abych ihned neběžela skočit Jakovi kolem krku, ale teď se to prostě nehodilo.

Mezi nimi šla totiž i upírka, kterou jsem vůbec neznala. Válečný zajatec.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska, nebo přátelství? - 10. kapitolka: