Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska na splátky - 2. kapitola

qwerfdswqer


Láska na splátky - 2. kapitolaKdyž hrdina můj odešel, opadl první lásky pel, a jako první jarní květ, to okouzlení mizí hned... Kde první lásky, kdepak jsou? Ty štěstí nikdy nenajdou? A časy malin nezralých jsou pryč jak v létě loňský sníh. Jen večer, když svět usíná, mé srdce na to vzpomíná…
2. kapitola - Každého právo
Seznamte se s trochu nevšední skupinou upírů.

Vzbudila se do deštivého rána. Kapky vody dopadaly na římsu a bubnovaly svou mokrou píseň. Zase, pomyslela si a odkopla přikrývku, aby mohla vstát. Prsty si prohrábla vlasy a vběhla do koupelny. Smotala si vlasy do culíku, vyčistila zuby a opláchla obličej. Přestalo pršet. V pokoji se oblékla do tepláků, sebrala empétrojku ze stolku a vyběhla ven. Každé ráno běhala. Naučila se to už jako malá holka. Běhávala s tátou. Charlie byl vnukem prababičky Marie. Babička Swanová ho do toho nezasvětila. Nemělo to cenu. Selhalo by to na prvním pokusu, jak znala Charlieho. Počkala si a pak se narodila Bella.

Když přebíhala z jedné silnice na druhou, vzpomněla si na babiččiny připomínky. Nikdy nechoď bez pásku! Nauč se rychle a vytrvale běhat, abys mohla utéct! Nikomu nevěř!

Všechno jí odkývala a všechno do puntíku – porušila. Pásek nosila, jen když si na něj vzpomněla. Její běhání bylo sice dobré, ale rychlé ne. I kdyby však bylo, tak jak rychlý může být on, jestli je vážně tím, čím si předcházející dvě generace mysleli? A ve třetím bodě také selhala. Existovala osoba, která o jejím „úkolu“ věděla a rozhodně se jí to nelíbilo, ale ta byla daleko. V Charlieho rodném Forks. Přítel z dětství. Indián. Zrádce, pomyslela si, když si vzpomněla, jak se jí vysmál. Přitom i oni měli legendy! Když odjela, ani jí nenapsal. Byla pryč už rok.

Vběhla do parku a zpomalila. Zapnula si hudbu do sluchátek a v rytmu Muse běhala po chodnících.

Dnes měla v plánu zajít na hřbitov. Něco ji v noci napadlo. Zdálo se jí o tom. Slyšela mužský hlas v dáli a jasně si pamatovala jeho slova: Hřbitov.

Neměla důvod neposlechnout. Při vzpomínce na barvu hlasu se zachvěla. Byl zvláštní. Možná, že její podvědomí začínalo samo o sobě bláznit. Vždyť i včerejšek v těch garážích byl… Jo, byl děsivě děsivý, uznala. A pak v noci…

Zastavila se u jedné lavičky a posadila se.

Po hřbitově by se možná měla vrátit do archívu. Ani nevěděla, kolik Masenových tu žilo, dokud nezačala pátrat. Kde vůbec vzala to počáteční přesvědčení, že to bude zábavné, dobrodružné a lehké? Kevin měl možná pravdu. Byla cvok. Magor, co nevěděl, kam se sebou, a tak se po maturitě rozhodl toulat. Nejhorší tehdy byl rozhovor s Charliem. Vynadal jí. Šíleně se pohádali, ale Bella si nakonec prosadila svou. Charlie také. Musela volat. Každý den přesně v poledne. Ve forkské poledne.

Zkontrolovala hodiny a ulevilo se jí. Má ještě čas.

Zvedla se z lavičky a pomalým poklusem se vracela do bytu. Po cestě se stavila v pekařství pod ulicí a koupila si snídani. Proběhla pod železným lešením a protáhla se v cihlové zdi. Bylo to tudy kratší. Vyhnula se kaluži oleje a přelezla plot z pletiva, aby se dostala ke svým dveřím. Když seskočila z třesoucího se plůtku, hupsla přímo do jedné z mokrých kaluží. Jenže čeho si nevšimla, byla díra pod ní. Skácela se k zemi.

„Kur… sakra,“ vrčela a mnula si chodidlo. Došlápla pěkně hloupě. Rozhlédla se jestli nenajde nějakou pomoc. U popelnice se válel jen jakýsi bezdomovec a očividně měl dost řádně upito. Ten jí nepomůže. Hlavu mě zakrytou pleteným kulichem a přes sebe rozložené plátky novin. Zvedla pytlík se snídaní a sledovala, jak z něj odkapává voda. „Skvělý,“ sykla vztekle a zahodila ho. Pokusila se vstát. Párkrát zkusmo šlápla a když si byla jistá, že to půjde, pokračovala pomalou chůzí domů.

Kdyby jen věděla, kdo se pod starými vydáními novin skrývá, nejspíš by tak moc nespěchala. Ani ji nenapadlo pátrat po tom, proč ho předtím neviděla. Jednoduše tam nebyl.

Zpod čepice ji sledoval pár zvědavých a zlatě žhnoucích očí. Ano, zlatě.

Přestože byl už pár desítek let upírem, krvelačnou bestií, sající lidi, naučil se ovládat. Pomohl mu přítel z jeho minulosti, se kterým se kdysi setkal. Teď mohl chodit mezi lidmi a hrát si na jednoho z nich, ale nestál o to. Byl posedlý rodem Swanů a jejich ženami. Pamatoval si Caroline, babičku Belly. Stopovala ho dlouho. Občas ji úmyslně našel sám, aby zjistil, jak si vede, ale nic závratného. Když se jí narodil syn, doufal, že honba za ním skončí. Ale pletl se. Charlie vyrostl a narodila se mu dcera, kterou Caroline zasvětila do poslání. Pamatoval si, když za Caroline přišel do nemocnice. Na jejich první a zároveň poslední rozhovor…

 

„Existuješ,“ vydechla z posledních sil žena na lůžku.

„Třeba se ti jen zdám,“ odporoval jí.

„Edwarde?“ Caroline zavřela oči a naposledy se usmála. Zemřela.

 

Odhodil noviny a vyskočil na lešení. Z lešení na střechu a jediným plavným skokem se přemístil na budovu, kde bydlela Bella. Sešplhal do úrovně druhého patra a protáhl se pootevřeným oknem do její koupelny.

„Sakra,“ sykl tiše, jako vánek a zavřel oči. Přitom se přitiskl ke zdi sprchového koutu. Byla tam. Stála k němu zády a přes průhledný závěs viděl její křivky.

Ano, mělo to být jako s Caroline a Marií, ale pak se jí podíval do očí. Ona si to nejspíš nepamatovala, protože blouznila v horečkách. Spadla tehdy do jezera. Tenkrát mu byla opravdu blízko na stopě. Udělal chybu a málem na ni doplatil. Místo toho ji musel vytáhnout z jezera, aby se neutopila. Nešika, přirovnal její talent na nehody. V jeho mrtvém těle se tenkrát cosi pohnulo a on už ji nedokázal nechat jediný den být. Teď tu stála. Nahá a ve sladkém nevědomí. Odolal a neotevřel oči, dokud nebyl zpět na střeše.

Kdyby mohl snít, nejspíš by snil o ní. O její sladké vůni a jemné kůži. O jejích dotecích a polibcích. Teď bude doma. Měla svůj rituál, kterého se držela. Běh, sprcha, snídaně, telefon do Forks a pak teprve nějaká akce. Doufal, že ho poslechne a půjde na hřbitov. Celou noc ji o to prosil. Snad bude schopná rozluštit hádanku na jeho náhrobku. Marie to nedokázala a Caroline taky ne. Bella to zvládne. Věřil v ni. A když ne, najde způsob, jak jí pomoct. Vždycky ho našel. Přeskákal střechy domů Chicaga a zamířil do lesa za ním. Proběhl kolem velké skály a přeskočil bublající potok. Před ním se rozevřely stromy a objevil se velký dům. Kdysi to byl ústav pro choromyslné. Ukrytý v lesích, aby na ně normální lidé neviděli. Vyhořel a od té doby byl opuštěný. Tedy pro oko člověka. Opřel se do železné branky, která s úpěním zavrzala a otevřela se. Všiml si postavy v okně. Zase ho šmíroval. Edward potlačil znechucené odfrknutí a vešel do tmavého domu. Bylo to, jako kdyby se vrátil v čase. Starý nábytek, svícny a tlusté koberce.

„Co nového u lidí?“ nadhodil upír s  dlouhými blond vlasy svázanými černou vázankou.

„Od kdy tě to zajímá?“opáčil Edward a posadil se do křesla s červeným polstrováním.

„Od té doby, co tam jsi každý den, ale jsem rád, že se vracíš stále domů. Byly časy, kdy jsi býval pryč i celé týdny.“

„Myslel jsem, že z toho máš radost, Lestate,“ ušklíbl se Edward.

„Měl bych mít?“

„Možná.“

„Ale nemám,“ odsekl. „Jsi příliš lehkovážný a nezodpovědný! Překračuješ veškerá pravidla. Lovíš zvěř! Miluješ!“ vyjmenovával.

„Co je špatného na lásce, Lestate?“

„Neexistuje a sám to víš.“

„Ne. Já si to jen tehdy myslel. Změnil jsem názor. Na to má každý právo.“

„My ne.“

„I my!“

Lestat si Edwarda změřil pohledem, ale mlčel. Věděl, že nemá cenu se s ním hádat. Edward nebyl Louie. Louieho zvládal přesvědčit. Přeci jen ho stvořil on. Do pokoje vešli další dva. Vysocí a ramenatí. Edward se ani neotočil. Věděl, kdo to je. Slyšel je.

„Představte si, co nevymyslí!“ smál se nakrátko ostříhaný černovlasý upír a hodil před Edwarda stoh knih.

„To určitě Elena,“ zamručel a probodl druhého hnědovlasého upíra pohledem.

„Nemyslím si, Damone. Proč by to dělala?“ odporoval.

„Protože se ti chce mstít, Stefane?“ odpověděl otázkou Damon a zavrtěl hlavou.

„Upíří deníky?“ nechápal Lestat, když vzal jednu knihu do ruky. „Pomsta ženy je mnohdy horší, než od samotného Boha,“ zašeptal. Sám moc dobře věděl, jak tohle bolí a důkazem byl i absurdně podaný film o něm a o jeho příteli Louiem.

„Zajímalo by mě, jestli i tobě se Bella pomstí, až tě najde,“ ušklíbl se Damon. Edward si jen smutně vzdychl a vstal. Stefan s Louiem byli klidná dvojice. Dokázal s nimi mluvit a bavit se. Smát se. Lestat s Damonem byli opak. Živočišní, akční a zákeřní. Říkali jejich domu Pánský klub. Edward s Louiem a Stefanem se přikláněli spíš k ústavu pro choromyslné. Bella a mstít se? Mohlo by se to stát, pokud by neodolal. V tom měl Damon pravdu. Jenže i když byl upír, nedokázal přestat myslet na to, co mu Bella chce. Proč ho tři generace žen pronásledují? Kvůli čemu? Jejich prababička se měla stát paní Masenovou. Byla to ideální volba. On chtěl být vojákem. Nepotřeboval mít za ženu někoho, od koho se nedokáže odtrhnout a Marie byla velice sladká a půvabná. Byla jeho nejlepší přítelkyní. Dokázal s ní hodiny mluvit o ničem a náramně si to užít. Ona byla správnou volbou. Stalo se to. Požádal jejího otce o její ruku a Marie souhlasila. Věděl, že ho miluje a bude na něj vždy čekat. Měl ji rád. Svým způsobem ji miloval, možná. Ale až s její pravnučkou cítil ten vnitřní neklid, když nebyla blízko. Vnímal sevření mrtvého žaludku, když spadla…. Bylo to, jako kdyby žil a v jeho vyschlých žilách byla opět krev.

„Kam jdeš zase?“ nadhodil Lestat, když vzal Edward za kliku.

„Ven.“

„Pozdravuj ji,“ mrkl na něj Damon. Ty jejich vtipy. Věděl, že jde jen o čistou závist, že se mu zatím nechce mstít. Damon o svou Katherine přišel a Stefan naletěl Eleně. Lestat nikdy nehledal pravou lásku. A Louie… ten čekal, až přijde. Ale co když vážně měli pravdu?

Ta otázka ho trápila do chvíle, než ji opět uviděl, jak sedí za stolem ve svém pokoji a čte. Deník Marie. Taky si ho mohl přečíst, ale přišlo mu to zvrácené. Rozhodně víc, než se vloupat mladé dívce do pokoje a sledovat ji, jak spí.

Kdyby Bella věděla, že má opět na blízku svého pozorovatele, možná by neseděla tak nahrbeně a neměla pusu dokořán. Ale ona to nevěděla. Civěla do zažloutlých listů a představovala si, jak Edward žádá prababičku o ruku. Klečí na jednom koleni a na prst jí navléká nádherný diamantový prsten po jeho matce.

Bella ho měla. Schovaný v malém trezorku pod postelí v podlaze. To se mělo stát. Měla najít Edwarda a vrátit mu jeho dědictví. Jeho dárek. Tímhle byla její prababička posedlá a babička se snažila splnit slib, že mu prsten vrátí. Teď to bylo na Belle.

„Edwarde! Kde jsi? Jen ti chci něco dát,“ úpěla Bella v pokoji a složila hlavu do dlaní.

Edward ji slyšel. Seděl mlčky na římse okna, skrytý před očima Belly i pohledy sousedů a kolemjdoucích.

„Jednou mi to dáš, Bello. Jednou ano,“ sliboval jí i sobě. A hodně se přemáhal, aby neotevřel okno a neudělal tak velkou chybu. Stále doufal, že to vzdá.

Caroline to vzdala, když našla svého Charlieho staršího. Nebo spíš polevila. Stejně jako Marie, která našla svou životní lásku a vdala se. I Bella se jednou vdá. Jen to pomyšlení ho nutilo k tichému vrčení. Splašil tím párek holubů. Zmateně se vznesli do vzduchu a narazili do Bellina okna.

Bella sebou uvnitř trhla a vzhlédla. Vytřeštila oči, když uviděla cíp kabátu. Jenže než stihla otevřít okno, byl pryč. Možná to byl jen holub, napadlo ji zklamaně a okno opět zavřela.

Na střeše jejího domu si mezitím Edward nadával do pitomců a hlupáků.

Předchozí

Mé shrnutí

Další



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska na splátky - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!