Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska na splátky - 12. kapitola

08.12.2010 (10:00) • MisaBells • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2257×

Byl rád, že je Edward pryč a on může jít spokojeně domů – k Belle – a strávit s ní den. Možná ji přiměje, aby s ním odjela zpět do Forks. Na Chicago se blížila zima a mrazy se sněhem. Ošklivé baldachýny a ledový vítr. Cítil to v kostech a přijít to mělo brzy. Dřív, než ve Forks, což bylo zvláštní. Jenže doma na něj čekalo překvapení – respektive nečekalo. Byla pryč.

„Bells?“ křikl do ticha, ale pohled na botník jej utvrdil v tom, že se odpovědi nedočká. „Nesu víno!“ křikl znovu zmateně. Odložil tašku na kuchyňskou linku, přejel pohledem po chlebu se sýrem, do kterého sotva dvakrát kousla a na vychladlý čaj. „Kde jsi?“ zašeptal sotva slyšitelně. Měl vztek. Napadlo ho, že proto Edward tak rychle zmizel. Asi našel způsob, jak ji odlákat. Možná se tu stavil a vytáhl ji ven. Proč by na něj jinak nepočkala? Sedl si ke stolu a vztekle si kousl do jejího chleba. Chtělo by to kus šunky, napadlo ho a vstal. Když zíral do lednice, ozvala se rána. Lekl se a praštil hlavou o vrchní foch.

„Do prdele,“ sykl bolestivě a mnul si temeno. Vpochodoval do chodby ke zdroji rámusu a strnul. „Bells?“ vyhrkl. Stála tam, rvala ze sebe kabát a prala se s jeho zapínáním. Boty zouvala prazvláštním stylem, zapřená špičkou jedné nohy o patu druhé. Balancovala v malém prostoru a každou chvilku se musela opřít o zeď. „Co je?“

„Nestarej se,“ sykla a popotáhla nudli.

„Jsi v pořádku?“ nenechal se odbýt.

„Řekla jsem ti, ať se nestaráš. Neslyšel jsi – nebo nepochopil?“

„Kdo tě tak nastartoval?“

„Ježíši, Jacobe! To vážně musíš na všechno znát odpovědi? Co když ti to prostě nechci říct?“ vyjela. Jakeovi spadla brada.

„Jen mám o tebe starost,“ bránil se. Bella na něj chvíli rozzuřeně zírala, než si povzdychla a začala nekontrolovatelně brečet. Proč brečí? Nikdy kvůli chlapovi nebrečela a teď narazí na toho kluka a on ji pošle do háje a ona… Je normální? Bolelo ji, když s ní vyběhl jako s odpadkovým košem. Pěknou chvíli v Galerii stála a doufala, že se vzbudí a bude se jí to jen zdát. Původně tam šla, aby našla stopu toho „potomka Edwarda“. Ale místo toho tam našla jeho. A dopadla přímo na čumák, napadlo ji. Utřela si do rukávu nos a vztekle dupla.

„Co ti udělal?“ vyjekl Jacob a natáhl k ní paže. Objal ji a konejšivě s ní lehce otáčel do stran. „Chceš to víno?“ dodal.

„Totálně se mnou vyběhl, Jakeu. Jak s husou a… Hele, jak to víš?“ sykla a odtáhla se.

„Co?“

„Jak víš, že mi on něco udělal?“

„Jak on? Já neřekl on,“ lhal Jacob. Moc dobře věděl, že plácl blbost.

„Řekl jsi: co ti udělal?“ zopakovala mu.

„Ne ne, řekl jsem: Co ti kdo udělal, Bells. Kdo jsem řekl. Fakt,“ blekotal.

„Asi jsem už i hluchá. Nejen blbá, ale i hluchá,“ vzdala to.

„Naliju ti to víno, pojď,“ vybídl ji a posadil na gauč. Chtěla do křesla, ale Jacob byl stratég. Na gauč se vejdou oba. Vrátil se do kuchyně, nalil jednu plnou sklenici a do druhé jen tři čtvrti. Zbytek dolil vodkou. Ne moc, protože by to určitě i jako abstinentka poznala. Vytáhl lžičku a preventivně to zamíchal. Několikrát se nadechl a vzal sklenky do ruky.

„Ty hovado, vylej to!“ sykl od okna jedovatý hlas.

„Co jsi jí udělal?“ vrčel Jacob tiše, aby ho Bella neslyšela.

„Vylej to,“ trval si na svém Edward. Nikdy v životě nebyl tak sprostý, jako posledních pár dní s tímhle psem. Dokonce byl i nespisovný, ale to ho štvalo nejmíň. Ten blbec si neuvědomoval, co jí dělá.

„Pomůže jí to zapomenout!“ ospravedlnil se Jacob.

„A na co asi? Na to, že jsi zvrhlý prase?“

„Na tebe,“ odsekl Jake a vyšel z kuchyně. Edward jen vztekle zavrčel a přemístil se k oknu u obýváku. Kdyby jí tak nezrychtoval, nepila by. Ale on ne, prostě musel být idiot zrovna dnes. A teď tu byl a musel se dívat, jak Bella usrkává, ne počkat – upíjí… Taky ne – pije… Vypila! Ona tu skleničku vypila naráz! Edward málem děsem spadl z římsy.

Zato Jacob to sledoval nehnutě. V jednu chvíli zvažoval, že jí to vezme, protože byla jako losí mládě, ale nakonec to nechal být. Potřebuje rozehřát.

Bella několikrát zamrkala a ošila se odporem po víně. Koupil něco levného a hnusného, nebo to víno fakt chutná vždy odporně?

„Ještě?“ zeptal se pobaveně Jacob. Bella kývla a obývák se lehce zavlnil. Ok, netřást hlavou, navrhla v duchu sama sobě.

„Jo,“ souhlasila bez pohnutí.

„Jsem tu hned,“ slíbil a odešel. Napadlo ho, že to bude fakt rychlé, jestli bude takhle pít. Ubral na intenzitě. Vodky dal o něco méně. Nemohl jí po tomhle výkonu nalít čistého vína. Ušklíbl se té ironii.

„Zabiju tě, jestli ji přiotrávíš.“ Edward se krčil zase v okně, ale tentokrát seskočil do kuchyně.

„Zmiz, jsi tu navíc. My se bavíme,“ sykl Jacob. Edward mu vytrhl z ruky sklenici a vylil ji do dřezu.

„Nalij jí čistého vína, pse. Přiznej se jí,“ ušklíbl se Edward a použil jeho myšlenku.

„Nestarej se. Když jsi takový gentleman a upřímňáček, tak proč se jí nepřiznáš sám? Jdi teď za ní a řekni, kdo jsi a jak si s ní hraješ. Chceš něco vidět, pane čtenáři myšlenek?“ sykl Jake a přehrál mu scénu z chodby. Edward sebou trhl. „Tak jdi! Buď Herkules, ty komiksová postavičko.“ Jacob otevřel znovu víno a nalil jej. Nečekal na odpověď a vrátil se k Belle. Vodku si samozřejmě neodpustil.

Když Edward zaslechl blížící se kroky, zmizel na římse. Zase on? To vypila další? Takhle to nejde, zabije ji to! Vytratil se ven a zamířil do obchodu.

„Jo, to bývávalo,“ zasmála se jedné ze vzpomínek.

„Náhodou, ten vlnivý tanec byl kouzelný,“ dobíral si ji dál.

„Orignální!“ vyhrkla. Jacob se rozesmál. Začínala motat písmenka.

„Jo, a pak jsme se málem dali dohromady,“ přitlačil na pilu.

„Njo! Tý jo, to by byl průšvih. Billy by mě zabil,“ odfrkla si.

„Ne, proč? On by byl rád, já bych byl rád a ty bys byla ráda, no ne?“

„Jsi můj kamarád,“ odpověděla a přestala se smát.

„A ty moje kamarádka,“vzdychl a natáhl se k ní blíž. Neucukla.

„Jsi kamarád,“ zopakovala a několikrát zamrkala.

„A chceš, abych byl jen kamarád?“ vyhrkl a opět se o kus přiblížil. Bella se nadechla k odpovědi a pootevřela při tom rty. Jacob zničil zbytek vzdálenosti mezi nimi a přitiskl rty na její.  Belle se točila hlava. Ne z toho, co udělal, ale vzteky a alkoholem. Proč ji chce vždycky někdo, koho ona nechce? Zapřela se mu dlaněmi o hruď a zkusila ho odstrčit. Tlačil se jí jazykem do pusy. Musela mezi ně vklínit koleno a posléze celé lýtko, aby ho odtáhla, ale nepodařilo se jí to. Jacob místo toho Bellinu nohu protáhl až na druhý konec, takže jej obepínala a on k ní měl lepší cestu. Dlaní jí přejel po stehnech. Odtáhla se, jak jen mohla přes jeho drtivé polibky a prsty v jejím týlu. Tiskl ji k sobě.

„Jacobe,“ zaúpěla. Jake vzdychl. Konečně. Slyšel její slastné vzdychnutí. Vůbec nepřemýšlel nad tím, že šlo o její nedostatek vzduchu a nával paniky.

„Bello,“ zasténal a nadzvedl se nad ni. Nepřestával ji vášnivě líbat. Ale Bella se vzpouzela čím dál víc. Vrtěla se, popadla Jakeovu košili do pěstí a škubla, aby ho dostala od sebe pryč, ale jediné, čeho docílila, byly utrhané knoflíky. A Jake se na ni najednou tiskl nahou hrudí. Hřála ji a Bella měla pocit, jako by se choulila u kamen. Chtělo se jí smotat se do klubíčka a usnout jako kotě…

„Jakeu,“ zavrněla.

„Bello,“ zasténal a vyhrnul jí tričko. Zabořil tvář do úžlabiny mezi prsy a polibky vroubil okraj podprsenky.

„To lechtá,“ zahihňala se. Alkohol, který do ní Jake nalil, účinkoval, a jí to začalo najednou být všechno jedno. Nechala si svléknout tričko a pak i kalhoty. Zavřela oči…

Edward se mezitím probíral zbožím v obchodě.

„Přání?“ culila se na něj prodavačka.

„Ovocný mošt,“ poručil si mile a koupil ještě placatku vodky, nesycenou stolní vodu a víno stejné značky, co bylo u Belly. Když vyšel z obchodu, vylil průzračnou tekutinu a většinu vína do kanálu. Ne celé, protože by Jacob poznal, že to nesedí, ale dost na to, aby z lahve cítil víno, až ji otevře. Do lahve se zbytkem vína nalil ovocný rybízový mošt a do placatky od vodky minerálku. Voda neměla zápach, což bylo v pořádku. Placatka byla ještě cítit po alkoholu, snad to Jacob nepozná.

Sakra, zdržel se víc, než chtěl. Ale snad nic nezmeškal. Bella toho čokla prokoukne, určitě, dál pít nebude. Určitě se nenechá obalamutit, ujišťoval se Edward. Do chvíle, než se vrátil a z obýváku nebylo slyšet vůbec nic. Vyděsilo ho to.

Nakoukl do pokoje a zatmělo se mu před očima. Nahé Bellino rameno v Jacobově objetí, její bělostná pleť kontrastovala s tou tmavou indiánskou a v něm vzkypěl nesmírný vztek. Co to psisko…? Zmetek jeden! A Bella… věděla vůbec, co dělá? Teprve doširoka otevřené Jacobovy oči a pohrdavý úsměv ho přivedly zpátky k vědomí a on si uvědomil, že divoce vrčí.

„Nechtěl bys nám nechat trochu soukromí?“ zeptal se Jake ironicky. „Jak vidíš, jsi tu navíc.“

„Cos jí to udělal, ty bastarde?“ syčel Edward, oči nenávistí černé jako noc. „Vždyť byla opilá, nevěděla, co dělá, ty jsi ji… zneužil jsi ji, ty podvraťáku!“

Jacob pohrdavě ohrnul ret. „Žárlíš, pijavice. A že nevěděla, co dělá?“ A promítl v myšlenkách Edwardovi Bellu sténající pod jeho tělem, Bellu se zamlženýma očima, Bellu s vlasy rozhozenými po polštáři, šeptající jeho jméno… Jakeu,miláčku… ano…. ach ano!

Edward se zapotácel. Ale pak mu najednou do zmatených myšlenek pronikl fakt, že Bellu ani jejich dost hlasitá výměna názorů nevzbudila. Leží v Jakeově náruči úplně nehnutě a rty má bledé… Proboha!

„Idiote!“ zařval na Jacoba. „Vždyť je v bezvědomí! Přiotrávils ji alkoholem a pak ještě… ty kreténe! Teď dělej, co umíš. Jdu napustit vodu do vany, musíme ji vzbudit. Ledová voda bude nejlepší. A měla by něco sníst.“

Jacob se zamračil a sledoval Edwardova záda, mizející směrem ke koupelně, a pak pohlédl znovu na Bellu. Vážně dýchala nějak povrchně… a ani se nehnula. Krucinál! Honem odhodil deku, snažil se nevnímat, co s ním ten pohled dělá, a natáhl jí svoje tričko. A to už sem znovu vtrhl Edward. Klekl si u postele, sáhl Belle na čelo a pak jí měřil puls.

„Co je jí?“ panikařil Jake.

„To, co jsem ti říkal. Je přiotrávená. Jsi sobec, Blacku. Chováš se jako nadržený puberťák a já blbec tě nechal,“ vrčel Edward a vzal Bellu do náruče.

„Co si myslíš, že s ní děláš?“ sykl Jake.

„Jdu ji dát do vany, co myslíš? Jdi mi z cesty, jinak dneska za sebe vážně neručím.“

„Udělám to, dej ji sem. To kvůli tobě pije.“

„Jo, ale díky tobě je v tomhle stavu.“

„Ty…“ vrčel Jacob.

„Nehádejte se!“ zaúpěla Bella a oba ztuhli.

„Bells?“ vyhrkl Jacob.

„Dej mi pokoj, Jacobe,“ pronesla ještě napůl mimo. Edward se vítězoslavně usmál.

„A ty jsi mizera,“ dodala a zabodla do Edwardovy hrudi prst. Trhl sebou. „Ale chladíš, tak nikam nechoď,“ vydechla. Rozzářil se jako měsíček. Jacobovy rysy ztvrdly a vztekle si zkřížil ruce na prsou.

„Umíš polívku?“ sykl na Jakea Edward. „Vývar.“

Jacob kývl a ani nemusel nikdo nic víc dodávat. Edward vanu s Bellou, Jacob vaření se slepicí, nebo krávou, anebo něčím podobným. Jen to někde koupit.

Edward byl v rozpacích. Odnesl ji do koupelny.

Posadil ji do vany plné studené vody. Bella se zajíkla.

„Není to moc studené?“ vyzvídal.

„Sudená,“ vydechla. Přidal trochu teplé.

„Lepší?“

„Sudená,“ zopakovala a otřásla se.

„Bello, teplejší ti to neudělám,“ zavrtěl hlavou zoufale. „Potřebuješ se vzpamatovat.“

„Chci sudenou,“ vyblekotala a Edward se začal smát. Takže voda byla ok, jeho střed vesmíru chtěl studenou.

„Tak jo,“ souhlasil.

„Ok,“ usmála se a natáhla k němu ruce. Naklonil se k ní blíž a Bella ho prudce stáhla k sobě. Nečekal to, a tudíž se vedle ní svalil. Voda vystříkla po celé koupelně. „Si tu,“ vzdychla a objala ho. Ztuhl. Tak tohohle využil Jacob? Že když je opilá, tulí se… nechá se objímat? Z myšlenek ho vytrhl dotek. Její ruka mu přejela po košili směrem ke kalhotám. Vykulil oči a napjal se. Už se nedivil, že Jacob neodolal.

„Proč jsi mě odmítl,“ vzlykla a její ruka zůstala na jeho břiše.

„Nikdy bych tě doopravdy neodmítl, Bello,“ špitl a nespouštěl oči z její ruky. Opět se pohnula. O kus níž.

„Jak se jmenuješ?“

„Nevěřila bys mi,“ přiznal se. Belly ruka zase o kus popojela. Napnul se v zádech a zavřel oči, když mu vjela na džíny a zamířila k tříslům. Tak tohle nemůže zvládnout, měl by zmizet, ale co s ní? Probůh! Tohle nesmí dovolit! Je opilá a on není Jacob – Belly ruka mu slabě stiskla vnitřní stranu stehen.

„Bello, neblázni,“ prosil a její paže ochabla. „Bells?“ znejistěl. Zaplavilo ho několik emocí. První byla úleva, že poslechla. Druhá smutek, že poslechla. Třetí překvapení, že poslechla a čtvrtá děs. Jak to, že poslechla tak rychle?

Předchozí

Mé shrnutí

Další

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska na splátky - 12. kapitola: