Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska mezi námi - 5. kapitola

15.04.2011 (07:30) • enchantress • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4463×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Láska mezi námi - 5. kapitola - Svatba

Seděla jsem v první řadě a sledovala nervózního Carlislea. Dnes to bylo asi poprvé, co jsem ho viděla nervózního. Na sobě měl černý oblek a vyhlížel Esme, ale to bude čekat ještě chvilku, protože Rosalie dodělává poslední úpravy…

„Bello,“ přišla ke mně Rosalie.

„Co se děje?“ zeptala jsem se jí a ona znervózněla.

„Máme problém,“ špitla, abych to slyšela jen já. Ihned jsem se zvedla a šla s ní nahoru do pokoje, kde byla Esme a Renesmé.

„Co se děje?“ zeptala jsem se tiše a podívala se na Esme, která ještě neměla svatební šaty.

„Bello, budeš muset hrát na piano,“ řekla mi a já měla otazníky v očích. Vždyť měla hrát Rosalie…

„Renesmé chce, abych byla s ní družička,“ řekla mi na vysvětlenou a já se usmála. Moje Renesmé si vždy musela něco vymyslet.

„Rosalie, ale nevím, jestli to zahraju správně,“ špitla jsem.

„Bello, ty to zvládneš,“ řekla pro změnu  Esme. Jen jsem kývla a Renesmé dala pusu na čelíčko. Byla kouzelná. Měla na sobě krásné šaty a čekala, až bude moc jít.

„Tak já jdu,“ řekla jsem a ona mě ještě zastavila.

„Bello, vezmi si ty druhé šaty,“ pokárala mě a já letěla do svého pokoje, abych se převlékla. Nevím, co se jí nelíbilo na červených šatech, ale nebudu to řešit. Oblékla jsem si ty druhé šaty, které byly velmi pestré a barevné. Dále jsem si pozor na účes, abych si ho nezničila… Když jsem byla spokojená, šla jsem dolů a zamířila si to rovnou k pianu. Přišel za mnou Jasper.

„Bello, sluší i to,“ pochválil mě. Kdybych mohla, byla bych rudá jako rajče, ale to mi dovoleno není.

„Tobě taky,“ dostala jsem ze sebe.

„Kdy půjde Esme?“ zeptal se, protože on ji měl vést k oltáři. Emmett se cítil zbytečný, ale Esme ho hned zaúkolovala jinak, takže si myslel, že on je ten nejlepší. Někdy mám pocit, že Emmett je větší dítě než Renesmé.

„Za chvíli,“ usmála jsem se a v tom mi dala Rosalie znamení.

„Jaspere, už můžeš jít,“ řekla jsem m a on odešel. Sedla jsem si za piano a začala hrát skladbu určenou pro družičky. Měla jsem strach, abych něco nezkazila. Jedním okem jsem také sledovala schodiště a čekala, až se tam objeví moje princezna. Za chvíli se stalo… Renesmé sešla schody a já byla ve střehu, kdyby náhodou padala. Nešikovnost zdědila pro mě, takže na ni musím dávat pozor. Sešla schody a za ní se objevila Rosalie… Prošly uličkou a já začala hrát Wagnerův pochod. Na chvíli jsem si vzpomněla na svatbu s Edwardem, ale rychle jsem myšlenky zahnala…

Na vrchu schodiště se objevila Esme, která měla nádherné svatební šaty. Rosalie se opravdu vyřádila. Všichni přítomní se postavili a sledovali Esme, jak jsme s Jasperem k oltáři. Carlisle se usmíval a sledoval ji. Bylo na nic vidět, že by jeden pro druhého dovedl zemřít. Přála jsem jim to. Oni byli bezvadný pár a bezvadní rodičové… Zakončila jsem skladbu a rychle a nepozorovaně se přesunula na své místo v první řadě. Vedle Jaspera. Usmívala jsem se a sledovala tu obrovskou událost před sebou.

 „Ptám se vás, Carlisle Cullene, zda si berete zde přítomnou Esme Evenson?“ zeptal se oddávající.

„Ano, beru,“ řekl nahlas a zřetelně, aby šlo rozumět.

„Ptám se vás, Esme Evenson, zda si berete zde přítomného Carlislea Cullena?“ zeptal se znovu.

„Ano, beru,“ špitla a oddávající dokončil svou řeč. Vyměnili si prstýnky a dlouze se políbili. Byl to nádherný a vyvedený obřad. Zvedla jsem se, abych šla pogratulovat manželům Cullenovým. Bylo to vtipné, protože oni jsou Cullenovi od začátku, ale to bylo vedlejší. Došla jsem k nim a pogratulovala. Oba dva se usmívali a užívali si každou sekundu jejich svatby…

Z obřadu se najednou stala párty, která už byla pouze pro blízké. Všichni se dobře bavili. Tancovalo se a oslavovalo, ale čas utíkal rychleji, než jsme si dokázali představit… Už byl čas, aby odjeli na své líbánky. Ze začátku nechtěli. Nechtěli nás nechávat samotné, ale my je přesvědčili. Musí mít svatbu se vším všudy.

„Měli byste vyrazit,“ řekla jsem jim a oni se usmáli.

„Zvládnete to?“ zeptala se starostlivě Esme.

„Samozřejmě… Jeďte a užijte si to,“ řekla jsem a za mnou někdo vybuchl smíchy. Otočila jsem se a podívala se na mého bratříčka, který měl záchvat smíchy.

„Emmette,“ napomenula jsem ho a za ním se objevila Rosalie. Ihned zmlknul…

Odjeli… Konečně se ujistili, že bude vše v pořádku a odjeli, ale hostina pokračovala dál. Pořád tu byli upíři, kteří se chtěli bavit a i má rodina se pořád bavila. Jen Renesmé usínala, proto jsem ji vzala do náruče a odnesla do jejího pokoje, kde jsem ji převlékla do pyžamka a uložila ke spánku.

„Maminko, byl to krásný den,“ řekla mi a já se na ni usmála.

„Byl, zlatíčko, ale teď už spinkej,“ políbila jsem ji na čelíčko a ona v momentě usnula. Potichu jsem odešla z jejího pokoje a šla se převléct z těch dlouhých šatů.

Zamířila jsem si to do skříně, kde jsem hledala nějaké šaty, které bych si mohla vzít. Venku to připomínalo spíše diskotéku než svatbu, ale taky byla pravda, že manželé tu nebyli, takže se pouze tancovalo a hlavně se popíjela krev.

Vzala jsem si obyčejné černé šaty a rychle se převlékla. Zamířila jsem si to opět dolů, kde to náramně žilo. Chtěla jsem si chvíli odpočinout, proto jsem si to zamířila do lesa…

„Bello, kam jdeš?“ zeptala se mě Rose.

„Jdu se projít… Nessie spí,“ řekla jsem a vydala se do lesa, kde jsem se procházela. Došla jsem na malou mýtinku, nad kterou svítilo slunce. Byl úplněk… Ale uprostřed té mýtinky seděl Jasper a podpíral se rukama. Došla jsem k němu a posadila se vedle něho. Podle všeho jsme museli být dál od domu, protože tu šla jen málo slyšet hudba, ale přesto šla slyšet.

„Byl to dnes krásný den,“ řekl Jasper a já se usmála.

„Ano, máš pravdu,“ usmála jsem se.

Zrovna začala hrát pomalá hudba.

„Smím prosit?“ zeptal se mě Jasper a já kývla. Zvedli jsme se a já mu ruce omotala kolem krku. Začali jsme tancovat. Bylo to kouzelné… Tančili jsme do rytmu písničky a užívali si pocit, kdy nás nikdo neruší. Mohli jsme tancovat… Vlastně jsem dlouho netancovala. Málem jsem zapomněla jaké to vlastně je. Tanec jsem si velmi oblíbila, protože to bylo opravdu něco neuvěřitelné krásného…

„Už jsem ti říkal, že ti to sluší?“ zeptal se mě a já se zasmála.

„Třikrát,“ usmála jsem se…

On mě chytil jemně za hlavu a přiblížil se ke mně. Přitiskl své ledové rty na mé a my se začali líbat. Cítila jsem se jako na obláčku. V břiše mi poletoval milión motýlků, ale pak mi něco došlo. Já nesmím! Nesmím ho líbat… Vždyť ještě před pár týdny to byl manžel mé kamarádky a můj švagr. Odtáhla jsem se od něj…

„Promiň,“ špitla jsem a utekla domů. Zamířila jsem si to rovnou do svého pokoje, kde jsem si lehla na postel a tiše vzlykala. Doufala jsem, že mě nikdo nebude rušit. Chtěla jsem být sama a přemýšlet nad vším, co se v poslední době odehrálo…

Pohled neutrální osoby

Zatímco ona vzlykala a vzpomínala, tak on seděl na louce a sledoval měsíc. Byl smutný a zklamaný. Nevěděl, co se stalo… Byl zmatený a přemýšlel. Přemýšlel nad všemi události v posledních týdnech…

Ale přeci tu byli ještě dva upíři, kteří si naprosto užívali svou svobodu. Drželi se za ruce a procházeli se městem zamilovaných – Paříží. Na své bývalé lásky dočista zapomněli. Měli jen sebe a na nic jiného nemysleli. On si ani na svou dceru nevzpomněl. Nevzpomněl si na Renesmé, která byla jeho dcera. On žil jen Alicí a ona zase ním…