Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska mého života - 20. kapitola

07.02.2012 (11:45) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 3612×

Bella tiše spala a já ji hladil po zádech. Tiše jsem si broukal ukolébavku, kterou jsem pro ni složil a v hlavě si představoval její nádherný úsměv, který v mé přítomnosti zdobil její nádhernou tvář. V hlavě Alice se zrodil plán, že by mohla Bellu vytáhnout na nákupy, ale to já jsem hodlal zavrhnout. Měl jsem mnohem lepší plán než ona. Chtěl jsem Bellu vzít na chatu do hor, abych si s ní užil romantickou večeři. Doufal jsem, že Bells bude souhlasit a my si tak užijeme nádherný večer při svíčkách a dobrém jídle, které navaří Esmé.

„Edwarde, na to zapomeň!“ křičela na mě Alice v hlavě a já se zákeřně usmál. Přece si můžu naplánovat vlastní den s Bellou. Jednou za čas mám možnost s ní být sám tak toho využiji.

Bellin tep se začal zrychlovat a její dlouhé řasy se zatřepotaly a hned poté mi do tváře pohlédly dvě hnědé studánky.

„Dobré ráno,“ zašeptal jsem a políbil ji na ospalou tvář.

„Ahoj,“ zamručela zhrublým hlasem.

„Proč nespíš? Je teprve sedm hodin,“ zeptal jsem se zvědavě a ona se ke mně ještě víc přitulila.

„Nechce se mi. Včera jsem prospala celý den a tak už spánek nepotřebuji. Jak to, že nespíš ty?“ opáčila a já se zamračil.

„Před chvílí jsem se probudil a pozoroval tě při spánku,“ odpověděl jsem a ona zrudla. Byla si vědoma toho, že mluví ze spaní. I dnes v noci párkrát zavzdychala mé jméno a já se tetelil blahem.

„Tys… Já… Ehm, mluvila jsem ze spaní?“ zeptala se narovinu a já přikývl.

„Ach ne,“ zamumlala Bella a zavrtala hlavu do peřiny. Spokojeně jsem se zasmál a odrhnul přikrývku z její tváře.

„Ale neříkalas nic hrozného,“ utěšoval jsem ji, ale ona kroutila hlavou.

„Já vždycky věděla, že mluvím ze spaní. Máma i Timy se kvůli tomu smáli,“ drdlala a já se pořád usmíval.

„Říkalas, že mě miluješ,“ zavrněl jsem spokojeně a ona se trošku uklidnila. „Ale to už vím. A ty víš, že já miluji tebe,“ řekl jsem zamilovaně a ona se šťastně usmála. Přitáhla si mě za krk k její tváři a svoje plné, sladké rty přisála k těm mým. Líbala mě s láskou a já si ten polibek užíval. Byla to ohromná extáze. Neuměl jsem si představit krásnější věc na světě než je líbat se s touto kráskou.

Bella se ode mě udýchaně odtáhla a podívala se mi do očí.

„Co je dneska v plánu?“ zeptala se zvědavě a já se tajemně usmál.

„Překvapení,“ odvětil jsem a ona pozvedla obočí.

„Překvapení? Nemám ráda překvapení,“ zamručela a já omluvně pokrčil rameny.

„Budeš si muset zvykat na překvapení, protože se mnou tě čekají často,“ upozornil jsem ji a ona něco potichu zafrkala.

„Ale doufám, že se ti to bude líbit,“ dodal jsem rychle a ona vyplázla jazyk.

„Edwarde, pojď sem!“ zakřičela na mě v myšlenkách Esmé a já ze sebe opatrně sundal Bellu.

„Jdu ti pro snídani,“ informoval jsem ji, ona jen přikývla a zahrabala se do peřiny. Z postele na mě provokativně pokukovala, ale já se nenechal přesvědčit a šel do kuchyně.

„Co se děje?“ zeptal jsem se Esmé.

„Napadlo mě, že bychom se zbytkem rodiny jeli na lov a ty bys mohl s Bellou zůstat tady, aby se nemusela trmácet tak dlouho v autě a myslím, že by to tak bylo mnohem lepší,“ odpověděla Esmé a já se zamyslel. Měla pravdu, asi by to bylo lepší a Bella by zůstala v domě, akorát by se upravila trošku moje ložnice, aby dostala mnohem romantičtější vzhled.

„Dobře,“ odsouhlasil jsem a ona se usmál. Natáhla se pro velký tác, který mi podala a spiklenecky na mě mrkla.

„Hned začnu vařit nějaké dobroty a Alice řeknu, aby Belle vybrala nějaké šaty,“ informovala mě Esmé a já přikývl. I s tácem jsem se vrátil do pokoje, kde netrpělivě čekala Bella.

„Nese se snídaně, madam,“ zasmál jsem se a položil jí tác na klín. Bella se mlsně olízla a hned se vrhla na jahody, které byly na talířku. Když se do jahody mlsně zakousla, troška šťávy jí stekla po bradě a já se k ní nahnul a cestičku lehce oblízl. Bella se na mě překvapeně dívala a ani já jsem nechápal, proč jsem to udělal. Jediná možnost byla, že mě její krásná pokožka tak moc lákala, že jsem neodolal. Když si Bells uvědomila, co jsem udělal, okamžitě zrudla a rychle spolkla zbytek jahody. Do ruky vzala další jahodu a přiložila mi ji ke rtům. O můj Bože, to snad ne! Co mám teď dělat? Určitě jí to připadalo jako romantické gesto, ale pro mě to nebyla úžasná zpráva, teď tu jahodu budu muset sníst. Váhavě jsem pootevřel rty a ona mi jahodu vsunula do pusy. Zatvářil jsem se kysele a rychle tu jahodu polkl. Bella se natahovala pro další, ale já ji rychle zarazil a jahodu vzal mezi prsty.

„Já jíst nepotřebuji, ale ty ano,“ upozornil jsem ji a nabídl jí jahodu. Bella ji nadšeně ukousla a šťastně se usmála.

„Miluji tě,“ řekla s úsměvem, když polkla.

„Já tebe,“ odpověděl jsem a přitáhl si ji k polibku.

„Hm,“ zamručel jsem a oblízl si rty. Chutnala opravdu hodně sladce.

„Za chvilku pro tebe přijde Alice,“ upozornil jsem ji a ona ztuhla.

„Proč?“

„Musím připravit to překvapení a ty v tomto pokoji nesmíš být,“ odpověděl jsem a tím hodně prozradil.

„Dobře,“ vydechla a znovu se nalepila na mé rty. Pochopil jsem, jak si líbání zamilovala, kdykoliv měla příležitost mě políbit, udělala to.

„Bells,“ zarazil jsem ji dřív, než jsem sebekontrolu ztratil úplně. Bella zhluboka dýchala a dívala se mi do očí. Ani jeden z nás neuhnul. Připadalo mi, že její pátravý pohled mi kouká až do duše. Vlastně jsem si nebyl ani jistý, jestli jako upír mám duši.

„Bello!“ zakřičela Alice, která bez zaklepání vběhla do pokoje a Bella překvapeně vykřikla.

„Alice,“ napomenul jsem ji a ona protočila panenky.

„Promiň, Bello, pojď, musíme se připravit,“ řekla Alice vesele a Bella se zarazila.

„Neboj, na žádné nákupy nejdeme,“ uklidňovala ji Alice a Bella nahlas vydechla. Nahlas jsem se rozesmál a Alice mě zpražila naštvaným pohledem.

„To mi jednou vynahradíš, ale teď pojď,“ pobídla ji Alice a Bella vstala z postele a poslušně k ní došla. Opět jsem měl dokonalý výhled na její nádherné nohy, které trčely zpod mého trička.

„Proč si neřekla, že chceš košilku na spaní?“

„Právě proto, že bys mi dala nějakou tu kratičkou košilku, která skoro nic nezakrývá,“ odpověděla Bella a Alice si odfrkla.

„Děláš, jako by ta košile zakrývala mnohem víc.“ Bella jen pokrčila rameny a společně s Alice vyšla z pokoje a mířila k Alicině ložnici, kde už čekala Rosalie a snažila se vymyslet, co za šaty Belle obléknou.

„Emmette, Jazzi, pojďte mi pomoct!“ zakřičel jsem přes celý dům a ti dva během vteřiny stáli přede mnou a culili se.

„Co je?“

„Ale nic,“ odvětil Jasper, ale pořád se tak blbě usmíval, což mi opravdu lezlo hodně na nervy.

„Teď na vaše blbé připomínky nemám čas, potřebuji, abyste mi pomohli nachystat pokoj na romantickou večeři,“ vysvětlil jsem a ti dva už okamžitě věděli, co mají dělat. V tomhle měli mnohem větší praxi než já. Tedy hlavně Emmett, který si Rosalie utěšoval každou chvíli.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska mého života - 20. kapitola: