Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska mého života - 18. kapitola

24.01.2012 (07:30) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 25× • zobrazeno 3573×

„Bells, klid,“ utěšoval mě Edward, když se se mnou loučil před třídou.

„Bojím se,“ přiznala jsem a lehce zrudla. Edward mě pohladil po tváři a následně políbil na líčko.

„Není čeho. Pokud si někdo něco zkusí, tak mi to povíš a já si to s ním vyřídím. Dobře?“

„Asi jo,“ odpověděla jsem a on se usmál.

„Teď už jdi. Učitel už sem míří,“ poradil mi Edward a políbil mě na rty.

„Miluji tě,“ křikla jsem za ním, když odcházel, věnoval mi přes rameno jeden dokonalý úsměv. Zhluboka jsem se nadechla a opatrně vešla do třídy. Připadalo mi, že všichni čekají jen na mě. Jejich pohledy nebyly přívětivé a zkřivené rty znamenaly, že nic nedopadne dobře.

„Swanová,“ zasmála se Jessica, vstala ze židle a šla si stoupnout ke mně.

„Copak jsi musela Cullenovi dát, aby ti koupil tak drahé šaty?“

„Nic,“ odpověděla jsem a snažila se proklouznout.

„Kampak,“ zasmál se Mike a šel podpořit Jessicu.

„Když jsem vás uviděla na parkovišti, nechápala jsem, proč by se měl zrovna zahazovat s tebou,“ řekla nahlas Jessica a já zrudla vztekem. Nedokázala jsem však říct nic. Stála jsem mezi ní a Mikem a doufala, že učitel přijde co nejdříve.

„Copak nám povíš, Bellinko?“ zasmál se Mike a chytil moji bradu, abych se nemohla pohnout.

„Co by asi Cullen řekl, kdyby věděl, že není jediný, kdo tě políbil?“

„Co to?“ zamumlala jsem, ale větu jsem říct nestihla, protože přitiskl své rty na mé a začal mě tvrdě líbat. Tenhle polibek se mi vůbec, ale vůbec nelíbil. Nebyl tak něžný jako od Edwarda, který mé rty lehce okusoval, olizoval a tím mi dopřával neskutečnou slast.

Začala jsem mlátit Mikea pěstmi do hrudi, ale on vůbec nereagoval. Slyšela jsem smích ostatních a snažila se mu vykroutit, přišlo mi to nechutné a trapné.

„Pusť,“ zavzlykala jsem a nechala slzy volně spadat po tváři. Mike se ode mě odtáhl a olízl si rty.

„Nevěřil bych, že to řeknu, ale chutná fakt dobře,“ prohlásil na celou třídu a všichni kluci pomalu začali vstávat, aby si ověřili jeho slova.

„Co se to tu děje?“ zařval učitel přes celou třídu a Mike mě konečně pustil. Svezla jsem se na zem a rozbrečela se naplno.

„Co jste jí udělali?“ křičel na všechny, ale nikdo nic neříkal. Vstala jsem ze země a otřela si tvář. Omluvně jsem se podívala na učitele a i s taškou vyběhla ze třídy. Utíkala jsem chodbou a snažila se najít klidné útočiště, kde bych se mohla poddat svému smutku. Našla jsem opuštěnou třídu, kde nikdo nebyl. Rychle jsem tam vběhla a sedla si na jednu z lavic a opět se rozbrečela.

„Bello!“ ozval se známý křik, ale já pořád seděla na lavici. „Sakra, Bello!“ Z ničeho nic někdo rozrazil dveře a v nich stál Edward se smutným výrazem na tváři. „Lásko, jsi v pořádku?“ zeptal se a já jen přikývla. Opatrně ke mně došel a pevně mě objal.

„Lásko, neplač. O všechno se postarám,“ utěšoval mě a já zabořila tvář do jeho voňavého trička a vdechovala jeho krásnou vůni.

„Oni…Oni,“ koktala jsem a on mě pohladil po tváři.

„Pššš,“ tišil mě.

„Já si to s ním vyřídím,“ slíbil mi a pohladil mě po vlasech.

„Chceš jít ještě dneska na další hodinu?“ zeptal se mě a já zakroutila hlavou.

„Pojedeme k nám, co ty na to?“ Jen jsem přikývla a on mě vzal do náruče. Držel mě, jako bych vážila jen pár kilo. Nesl mě chodbou a já pevně držela jeho tričko v rukách. Nemohla bych ho pustit. Cítila jsem se unavená. Bylo toho na mě psychicky moc.

„Odvezu ji k nám. Jestli potkáš Newtona tak mu vzkaž, ať se mi radši vyhýbá, jinak si fotbálek už nikdy nezahraje,“ slyšela jsem Edwarda, jak někomu něco říká. Odpověď se neozvala a my pokračovali v cestě. Cítila jsem, jak na mě padá únava a pak už jsem byla jen v říši snů, kde jsem se odprostila od reality.

Edward:

Dovezl jsem Bellu k nám domů, kde jsem ji položil do mé postele a pořádně zabalil do deky. Byl jsem rád, že usnula, protože to pro ni vůbec nebylo lehké. Nechápal jsem Newtona, ale jedno jsem věděl jistě. Až se mi dostane do ruky, rozhodně už nikdy nepoužije svoje klenoty. Měl jsem co dělat, abych spící Bellu nenechal v autě a nešel si pro Mikea přímo do třídy.

„Edwarde,“ zamručela Bella ve spánku a já si sundal boty a vlezl k ní.

„Lásko, spi. Jsem tu s tebou,“ zašeptal jsem jí do vlasů a ona se ke mně přitiskla. Bylo úžasné cítit její hřejivé tělo na tom mém. Zabořil jsem jí obličej do voňavých vlasů, které lehce splývaly po polštáři. Miloval jsem ty hnědé, sametové, neposedné vlasy. Začal jsem si broukat neznámou melodii, která se mi hodně zalíbila.

„Spinkej, andílku,“ zašeptal jsem jí do vlasů. Bella se lehce zamrvila a přitiskla se ke mně ještě víc.

„Miluji tě.“

„Edwarde!“ ozval se hlas Esmé v mé hlavě. Vykroutil jsem se ze sevření Belly a sešel dolů do obýváku, kde na mě čekala Esmé.

„Co se tu děje?“ zeptala se zvědavě a já se posadil na pohovku. Vysvětlil jsem Esmé, co se stalo a ona se na mě soucitně podívala.

„Mělo by se to začít řešit,“ podotkla a já přikývl.

„Jenže nejhorší je, že Bella to nechce řešit. Nechápu ji. Psychicky, ale i fyzicky ji týrají, ale ona se bojí cokoliv říct. Vždyť proboha její táta je šerif, ale ona nic neřekne,“ řekl jsem nešťastně a ona mě objala.

„Napadlo mě, co kdyby na pár dní zůstala u nás?“ navrhla a já se zarazil.

„Co Timy? Bez Timyho jen tak nepůjde a její rodiče nedovolí, aby Timy zůstal tady. Přišli by o obě děti,“ upozornil jsem ji a ona přikývla.

„Zařiď dovolenou pro její rodiče.“

„Nenechají si nic zaplatit. Jsou jako Bella,“ zasmál jsem se.

„Je to komplikované,“ přitakala a já jen přikývl.

„Edwarde!“ ozval se výkřik z ložnice a já rychle vstal a upíří rychlostí utíkal do patra, kde jsem následně rozrazil dveře a podíval se na vyděšenou Bellu.

„Co se děje, lásko?“ zeptal jsem se zvědavě a sedl si k ní na postel.

„Já se bála, že tu nejsi, že jsem někde sama, já to tady ze začátku nepoznala,“ chrlila ze sebe rychle a já ji pevně objal.

„Lásko, nemáš se už čeho bát,“ utěšoval jsem ji a ona se ke mně přitulila, jak nejvíc to šlo.

„Miluju tě,“ řekla, když se mi podívala do očí.

„Já tebe,“ odpověděl jsem a políbil ji na pootevřené rty. Ze začátku jsem se trošku bál, jak zareaguje, ale když se do polibku zapojila a lehce oždibovala moje rty, všechen strach ze mě opadl a já si polibek začal pořádně užívat.

Jedno jsem věděl jistě. Tuhle dívku už navždy budu milovat a chránit před tím zlým světem.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska mého života - 18. kapitola: