Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska je nevyzpytatelná 2. kapitola: Škola

Stephenie Meyer


Láska je nevyzpytatelná  2. kapitola: ŠkolaV téhle kapitolce půjde Bella do školy. Jediné, co vám prozradím je to, že potká Cullenovi. PS: Zanechte komentář, budu moc vděčná.

Pohled Belly:

Probudila jsem se v relativně dobré náladě, ale to mi pokazilo zatažené nebe. Dnes je ten slavný den, zpívala jsem si v duchu. Nejprve jsem šla do koupelny ze sebe udělat člověka a pak jsem se převlékla. Charlie už na mě čekal dole s míchanými vajíčky (nic jiného totiž neuměl). I on si všiml mé smutné nálady.

„Dobré ráno, Bello. Tak co jak ses vyspala?“

Mám říct pravdu nebo lež? Takže poloviční lež.

„Jo, šlo to,“ zasedla jsem ke stolu a vajíčka snědla naráz.

„Hele, Bello, asi tě budu muset odvézt, viď?“ To ne! Nemám zrovna moc náladu na to, abych se s Charliem vozila po městě s autem, které má modro červený majáček.

„Tati, to je dobrý. Já to zvládnu ujít i pěšky.“

„Bello, snad sis nemyslela, že to myslím vážně!“ Tak teď jsem to teda nechápala.

„Pojď se mnou,“ řekl a šel ven.

Teda aspoň jsem si to myslela, dokud se nezastavil ve dveřích. Podívala jsem se tím stejným směrem, co on. Na dvorku jsem uviděla cizí náklaďáček. Byl červený a jak je vidět, tak docela i starý. Na Charlieho jsem se podívala s otazníky v očích.

„Tak co tomu říkáš?“

„Čemu?“

„No na to auto. Je tvoje. Koupil jsem ho od Billyho Blacka. Je na vozíčku, a tak v něm už nemůže jezdit. Pamatuješ si ho?“ Chvíli jsem přemýšlela, než mi to docvaklo. To auto je moje! Wow. Musím uznat, že je pěkné. Fakt pěkné. Billy Black? Aha, už vím.

„Jo, už jsem si na něj vzpomněla a mimochodem to auto je super! Díky!“ řekla jsem a vrhla se mu kolem krku.

„Dobře, Bells, jsem rád, že se ti líbí, ale už se mě můžeš pustit,“ mluvil celý rozpačitý, a tak jsem se ho pustila.

Popadla jsem mikinu, ještě jednou mu poděkovala a pádila jsem ten náklaďáček vyzkoušet. Jak jsem jela, tak jsem zjistila, že rádio funguje bezva! Po jednom zabloudění jsem dojela ke škole. Viděla jsem nápis na dveřích „Příjmací kancelář“. Zaparkovala jsem a šla dovnitř. Přede mnou byli nějací další lidé, a tak jsem musela počkat. Zvědavost mi nedala a musela jsem si je prohlédnout. A to jsem neměla dělat. Byli neuvěřitelně krásní. Byli celkem 4.

Ten první byl obrovský a svalnatý, měl černé kudrny a nejspíše chodil s tou blondýnou, co byla vedle něho. Podle jeho výrazu a gest jsem pochopila, že je to velký srandista. Blondýna oproti němu vypadala jako trpaslík a byla z nich asi nejhezčí. Také mi připadala kapánek namyšlená. Vedle nich byl kluk, který byl také svalnatý, ale ne až tak jako ten velký. Měl blonďaté vlasy a nejspíše chodil s tou černovláskou. Na první pohled bych i řekla, že ho něco bolí. Černovláska měla rozježené vlasy a vypadala jako elf se sluníčkem dohromady. Podle toho, čeho si všímala, jsem pochopila, že je to velký shopaholik. Všichni měli stylové oblečení a to je dělalo ještě krásnějšími.

Žena za pultem jim právě podávala rozvrhy a tak jsem usoudila, že jsou tu také noví. Aha počkat. Charlie říkal něco o Cullenových. Tak to budou nejspíš oni, ale proč mám takový pocit, že spolu chodí? Nejednou se otočili a chtěli odcházet. Ta malá černovláska se na mě usmála širokým úsměvem (jestli to bylo možné, byla totiž tak drobná). Ostatní jsem však nechápala. Dívali se na mě… naštvaně? To se mi muselo jen zdát, vždyť mě ani neznají.

Přišla jsem k pultu a ohlásila se:

„Dobrý den, já jsem Isabella Swanová. Jsem tu nová.“ Ani jsem to nedořekla a ta žena za pultem mi už podávala rozvrh hodin a nějaké papíry k tomu.

„Ano, jistě, já vím. Pan Swan se už pochlubil.“ Začervenala jsem se a ona se jenom pousmála.

„Dobře, tady máte rozvrh hodin, mapku školy a papír, na který se vám podepíšou učitelé.“

„Děkuji,“ řekla jsem a pádila na první hodinu (měla jsem zpoždění).

Cestou jsem potkala jednoho kluka, který se mi představil jako Erik Yorkie. Typický šachový týpek. Zeptala jsem se ho na učebnu angličtiny. On mě tam odvedl a sedl si na své místo. Takže chodí na stejnou hodinu jako já. Učiteli jsem dala papír a on se mi na něj podepsal.

Potom mi ukázal, kam si mám sednout a já si všimla, že je to vedle té malé černovlásky, která se na mě v kanceláři tak usmívala. Samozřejmě teď se na mě usmívala taky, to by jinak nebyla ona. Úsměv jsem jí stydlivě oplatila a sedla si vedle ní. Jak jsem předpokládala, promluvila na mě.

„Ahoj, jmenuji se Alice Cullenová. Jak ty?“ řekla a natáhla ke mně svoji ruku. Já na ni chvíli zírala, než mi došlo, že se chce se mnou seznámit.

„Ahoj, já jsem Bella Swanová. Ty jsi tu taky nová, že?“ řekla jsem na oplátku, abych nezaostávala a podala si s ní ruku. Brr byla tak studená, ale vždyť není zima, nebo ano?

„Odkud ses přistěhovala?“

„Z Phoenixu. A ty?“ Uchichtla se, ale já nevěděla čemu. To je zvláštní člověk.

„Z Aljašky. To musí být pro tebe změna. Ze sluníčka na mráčky,“ řekla a zasmála se svým zvonivým smíchem.

„Hmm…,“ odpověděla jsem jí a soustředila se na hodinu.

Zbytek dne ubíhal rychle. Stihla jsem se ještě seznámit s Jessicou Stanleyovou, Angelou Weberovou a Mikem Newtonem. Šla jsem na oběd a cestou omylem do někoho narazila. Každopádně byl tvrdý jako kámen. Válela jsem se po zemi a někdo ke mně napřáhl ruku. Všimla jsem si, že je to Alice.

„Promiň, já jsem nechtěla, Alice.“

„To nic. Hele, nechceš jít se mnou na oběd? Představím tě mým sourozencům.“

„Tak jo. Bude mi potěšením,“ řekla jsem a zasmála se s Alice. Došly jsme do jídelny a všichni na nás zírali. Myslela jsem, že omdlím. S Alice jsme si vzaly tácky a nějaké to jídlo. Potom jsme šly ke stolu, kde už seděli všichni. Alice nás nejdříve představila.

„Takže, rodino, tohle je moje nová kamarádka Bella.“ Všichni mě sborově pozdravili.

„Ahoj.“

Bylo to trochu legrační, ale v tomhle případě jsem se nemohla smát.

„Bello, tohle je Rosalie a Jasper Haleovi a tohle Emmett Cullen, mě už asi znáš,“ řekla a zasmála se. Také jsem je pozdravila.

„Ahoj. Moc mě těší.“

Potom jsme sedli ke stolu a jedli. No, vlastně oni nejedli, vymluvili se na to, že mají zvláštní dietu. Nedalo mi to a musela jsem se zeptat na jejich příjmení. Cullenovi a Haleovi? Vždyť říkala, že jsou to sourozenci.

„Alice? Odpusť, jestli jsem příliš zvědavá, ale proč se ty a Emmett jmenujete Cullenovi a Jasper s Rosalie jsou Haleovi?“

„Ale to nic, každý by se zeptal. My jsme totiž adoptovaní, víš? Jasper a Rosalie si chtěli nechat svoje jména.“

„Aha.“

Tak proto spolu můžou chodit.

„Máme ještě jednoho sourozence, našeho Edíka,“ řekl pro změnu Emmett. Supeeer, takže se mi to ráno jenom zdálo. Mají mě rádi, aspoň doufám. Počkat, Edíka?

„Jakého Edíka?“

„No, Edwarda Cullena, ale bohužel je nemocný.“ Emmett se přitom smál, ale mně to nepřipadalo moc k smíchu.

„Není to vážné, že ne? Nebo jo?“

„Nééé, normální angína. Do školy přijde nejspíš za týden.“

„Aha, dobře. Vyřiďte mu, ať se brzo uzdraví.“

„Jo, spolehni se.“

Potom jsme už mlčeli, až skončila škola, tak jsem odjela domů svým náklaďáčkem. Uběhl týden a nic se nezměnilo. Akorát to, že jsem ve svém pokoji cítila zvláštní vůni, Cullenovi nic na obědě nejedli a den ode dne jim tmavly oči. Zajímavé. Alice mě pořád vodila za svými sourozenci, všechno bylo v pohodě, a přesto mi připadalo, že se má něco zlomového stát. No uvidíme, jestli se zítra něco stane.

Pohled Edwarda:

Rozhodl jsem se, že s tím něco budu dělat, a tak jsem v době školy vyrazil do jejího domu. Vpadl jsem k ní do pokoje a nedýchal jsem.

„No tak, srabe, nadechni se!“ Volal na mě ďábel.

„Prosím tě, nech ho na pokoji! Nedýchej!“ Radil mi anděl.

Výjimečně jsem poslechl ďábla a nadechl se. Ach, ta vůně byla tak omamná. Zase mi hrdlo spalovaly plameny. Ze začátku to bylo těžké, ale postupně jsem si zvykl. Takhle jsem „inhaloval“ až do té doby, než přišla ona. Rychle jsem pokoj opustil oknem a vzal si s sebou její tričko na ramínkách, které určitě hledat nebude. Tady je na něj moc zima. Doběhl jsem k nám domů, kde ještě nikdo naštěstí nebyl.

Carlisle byl v práci, Esme byla na zahradě a ostatní byli ještě ve škole. Pro mé štěstí se museli zdržet. To tričko jsem si dal do pokoje. Potom jsem sešel dolů a čekal. Domů se přiřítilo 6 medvědů. Teda vlastně „upírů“.

„Ahoj, Edwarde!“ pozdravili mě všichni sborově.

„Ahoj,“ řekl jsem jim.

Emmett si už zase na mě vtipkoval.

„Na co tak nepřítomně civí???“

Cože? Já necivím! Nebo jo?

„No jo, ta straka na stromě! Tam se dívá! Jůů, on se nám zamiloval!“

Já bych ho…! Alice se po mně začala sápat a chtěla mi něco říct, tak jsme šli do mého pokoje. Posadili jsme se na pohovku a Alice začala.

„Ták jo, Ede, dneska jsem se skamarádila s Bellou a prý ti vzkazuje, ať se brzo uzdravíš,“ zachichotala se.

„Počkat, ty ses s ní skamarádila?“ řekl jsem překvapeně a trochu i podrážděně.

„Jo, promiň, jestli ti to vadí.“ Udělala na mě psí oči. Chvíli jsem nad tím přemýšlel a usoudil jsem, že ne.

„Hmm… tak když nad tím přemýšlím, tak asi ne. Je to tvoje věc.“

„A nevadí ti, že s námi bude sedět i v jídelně?“

„To nemyslíš vážně!!!“ zahřměl jsem.

Vedle se ale ozvalo malé odkašlání od Jaspera a tak jsem se musel omluvit.

„Promiň. Já prostě nevím, jestli se dokážu ovládat.“

„Ale dokážeš.“

„No tak dobře, nevadí mi to,“ řekl jsem poraženecky.

Alice si vždycky prosadí svou. Jenom se na mě usmála a šla za Jasperem. Já si vzal tričko Belly a nasával její vůni. Takhle jsem do jejího pokoje chodil každý den a postupně si zvykl tak, že jsem plameny cítil skoro jako u normálního člověka. Na konci týdne mě čekal rozhovor s Carlislem v pracovně.

„Tak co, Edwarde? Našel jsi řešení?“

„Ano, asi ano. Zítra půjdu do školy. Už jsem si na její vůni zvykl.“ Carlisle jen pozvedl obočí. Juj, teď jsem se podřekl. Takže, s pravdou ven.

„No, vlastně já jsem chodil k jejímu domu a zvykal si.“ Carlisle jenom přikývl.

Ještěže neví o tom, že jsem chodil do jejího pokoje. To by už nepřikyvoval. Nebo to tričko, to by to s ním asi šlehlo.

„Dobře, tak jsme domluvení. Zítra jdeš do školy. Jsem na tebe pyšný, že jsi to zvládl.“

„Díky, tati,“ řekl jsem a radostně běžel do svého pokoje za „svým tričkem“.


Kapitola 1. x Kapitola 3.


Shrnutí




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska je nevyzpytatelná 2. kapitola: Škola:

 1
22.08.2011 [18:22]

Kika57Já... Já si neodpustím malou kritiku... Trochu mi neseděl ten shopaholik... Nevím, ale já myslím, že když jsem s někým ani nemluvila, tak o něm nemůžu něco takového říct. Není to něco, co se dá poznat na první pohled Emoticon Emoticon Jinak je to krásný! Emoticon Alice zabodovala. Takhle se jejich seznámení nebude zbytečně protahovat a... já už se strašně těším na další. Jsem zvědavá, jak na ni Edward bude reagovat a co si budou povídat. Emoticon Taky se mi moc líbí (a smála jsem se u toho), že Cullenivi jsou z Phoenixu a Bella z Aljašky Emoticon Chytrý, vtipný, originální a poutavý příběh. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10.07.2011 [12:34]

zuzka88Tak to jsme vážně zvědavá, jak to zvládne Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!