Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska je mocná čarodějka - Kapitola 17. - „Je pryč.“

08.02.2012 (10:00) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 30× • zobrazeno 3155×

Láska je mocná čarodějka - Kapitola 17. – „Je pryč.“

Bella

Jen, co jsem se rozloučila s Edwardem, rozjela jsem se domů.

Jeho rty jsem stále ještě cítila na svých a v hlavě jsem si přehrávala stále dokola, že se odstěhoval od Clare.

On se od ní odstěhoval!

Mrzelo mě, že se spolu při rozhovoru nepohodli. Ale co jiného jsem mohla čekat? I když jsem věřila tomu, že se skutečně nemilovali, přece jen spolu žili hrozně dlouho. A než Edward poznal mě, vyhovovalo mu vracet se domů ke Clare. A to muselo určitě vyhovovat i jí. Takže se nebylo čemu divit, že to jeho stěhování neskousla.

A byla jsem přesvědčená o tom, že za vše dávala vinu mně.

Ale bát se jí?

No, měla jsem trošičku obavu z toho, co mi řekne, až mě uvidí, ale to bych Edwardovi nikdy nepřiznala. A možná mě i vyhodí, napadlo mě. Rozhodně jsem se ale nebála toho, že by mi jakkoli ublížila. Věděla jsem, že z nás už nikdy kamarádky nebudou, ale něco mi říkalo, že i když se na mě musela hodně zlobit, stejně by mi neublížila.

Potěšilo mě, jak velký o mě měl Edward strach. Ale jeho žádosti, abych dnes nechodila do práce, jsem vyhovět nemohla.

Ano, byla jsem to já, kdo vlastně… donutil Edwarda, aby se od Clare odstěhoval.

Pokud jsme měli být spolu, a při té představě mi tělem projel příjemný pocit, tak mezi námi nesměla Clare stát.

Náhle jsem si pustila fantazii na špacír a viděla jsem sebe, Davida a Edwarda ráno v kuchyni. Jak sedíme, my s Davidem snídáme a všichni společně diskutujeme o tom, co podnikneme o víkendu. Dále jsem viděla, jak přijíždím z práce domů a nemůžu se dočkat toho, až dorazí Edward s Davidem. Odpoledne se spolu smějeme, koukáme na televizi, Edward se věnuje Davidovi a pomáhá mu s učením, mezitím já chystám večeři pro mě a Davida. A poté, co uložíme Davida do postele a on usne, přesuneme se i my s Edwardem do naší ložnice a tam se oddáváme mazlení a dalším milostným radovánkám…

Byla jsem jen kousek od domu, a přesto jsem věděla, že musím hned zastavit, protože jinak bych se mohla vybourat.

Celé tělo mi lehce vibrovalo a nemohla jsem popadnout dech. Cítila jsem všechny možné emoce. Touhu, lásku, naději... Ale tyto pocity se ve mně mísily s obavou, zda bychom mohli být jednou s Edwardem opravdu šťastní. Mohli bychom časem společně s Davidem utvořit fungující rodinu?

Co by asi na tohle řekl Connor? Určitě by nechtěl, abych po něm po zbytek života truchlila.

Ne, to by rozhodně nechtěl! Byl tak dobrosrdečný a vždy si přál, abych byla šťastná. Abychom byli s Davidem šťastní. Stále jsem ho milovala a v mém srdci měl a bude mít vždy svoje místo.

Ale nyní se o to místo dělil s dalším mužem, do kterého jsem se zamilovala, a na kterém mi záleželo.

S mužem, který se jmenoval Edward.

Krásný upír, který se odstěhoval od ženy, se kterou žil několik desítek let.

Tím mi dal jasně najevo, jak moc si přál, abych mu dala šanci.

Šanci na to, aby mi mohl dokázat, jak moc o mě stál.

A já se rozhodla, že mu tu šanci chci dát.

Chtěla jsem být zase šťastná a mít po boku muže, který by mě miloval. A kterého bych i já milovala.

Bála jsem se Davidovy reakce, až nás uvidí s Edwardem spolu. Ale David nevypadal, že by s tím měl problém.

Zhluboka jsem se nadechla, vyfoukla vzduch z úst a to jsem zopakovala ještě třikrát. Jakmile jsem se zkoncentrovala, nastartovala jsem a vydala se zase na cestu k domu.

Během dvou minut už jsem otevírala vchodové dveře. V ložnici jsem se svlékla a rozešla se ke koupelně.

Kapky teplé vody mi padaly na tělo a já si náhle vzpomněla na to, jak moc jsem chtěla v noci Edwarda. Bylo to tak silné. A zároveň i nečekané. Ten pocit, že ho musím mít, přišel tak náhle…

Znovu jsem ucítila v podbřišku chvění.

Od chvíle, kdy jsem ho viděla poprvé, se něco změnilo. Já se změnila. Opět jsem začala cítit a mít potřeby, které jsem v sobě po smrti Connora potlačila. A Edward byl ten, kdo je ve mně dokázal znovu probudit.

Ano, chtěla jsem zase žít a milovat.

V rychlosti jsem se přesunula z koupelny do ložnice, hodila na sebe rifle a tričko a pospíchala do kuchyně. K snídani mi stačil jen hrnek kafe a jeden lívanec, který zbyl na talíři Davidovi.

Poté jsem sedla do auta a rozjela se k obchodu.

Čím jsem mu byla blíž, tím silněji mi bušilo srdce. Skousla jsem si ret. Co mi asi Clare řekne? Bude se se mnou vůbec chtít bavit?

Zaparkovala jsem před obchodem. Pomalým krokem jsem došla ke dveřím. Trošku mě udivilo, že se uvnitř nesvítilo. Možná byla Clare ve skladu, napadlo mě.

Vzala jsem za kliku a nic. Dveře byly zamčené. Vytáhla jsem z kapsy mobil a podívala se na čas. Za pět minut devět. Divné. V tuto dobu tu Clare vždy bývala. Z druhé kapsy jsem vylovila klíče a odemknula si.

Kde mohla být? Zaspat nemohla. To bylo nemožné. A že by měla nehodu, to se mi zdálo nepravděpodobné.

Rozhodla jsem se počkat, zda se neukáže později. Zatím jsem nechtěla plašit.

Uběhla hodina a já už obsloužila tři zákaznice.

Clare stále nedorazila. Vyťukala jsem na mobilu její číslo, ale ženský hlas v telefonu mi oznámil, že je volaný účastník momentálně nedostupný…

Tohle bylo vážně divné. Potřebovala jsem mluvit s Edwardem.

„Bello?“ ozval se mi v telefonu hned po prvním zazvonění. Zněl trochu vystrašeně.

„Edwarde, Clare nedorazila do práce,“ oznámila jsem mu stručně.

„Cože? Ty jsi tam sama? Zkoušela jsi jí volat?“ chrlil na mě otázky.

„Má zřejmě vypnutý mobil. Nevím, co se děje.“

„Ani já ne. Její chování se od včerejší noci totálně vymyká tomu, na které jsem u ní byl zvyklý,“ podotknul váhavě.

„Co uděláme?“ zeptala jsem se ho.

„No… Zvládneš to sama v obchodě?“

„Bez problémů,“ odvětila jsem mu.

„Dobře. Zkusím se domluvit ve škole, že bych si na chvíli odskočil a zajedu se podívat do našeho domu,“ svěřil se mi se svým plánem.

„Stavíš se pak za mnou?“

„Určitě,“ ujistil mě a pak zavěsil.

Clare byla upírka, nemohlo se jí nic stát. Ale proč o sobě nedala vědět? Kde mohla být?

Byla jsem nervózní a stále kontrolovala čas na mobilu. Od telefonátu s Edwardem uběhla další hodina.

Na moment mě i napadlo, jak jednoduché by teď pro Clare bylo, aby se z pomsty zmocnila Davida. Edward byl zřejmě mimo školu, já jsem byla v obchodě… Ale hned jsem to zase zavrhla. I když se její chování hodně změnilo, Davidovi by neublížila. Ne!

Trošku jsem nadskočila, když mi začal vyzvánět mobil.

„Edwarde?“ vyhrkla jsem.

„Je pryč,“ vydechl do telefonu.

„Jak je pryč? Kde? A kdy se vrátí?“

V telefonu jsem slyšela povzdech. „Jedu za tebou,“ oznámil mi a ukončil hovor.

Zašla jsem k výloze a na dveřích otočila cedulku z Otevřeno na Zavřeno. Teď jsem se nedokázala soustředit na obchod.

Netrpělivě jsem vyhlížela Edwardovo auto.

Během pár minut dorazil. Jen, co vstoupil do obchodu, zamknula jsem za ním.

Stačil mi jediný pohled do jeho tváře, abych si všimla, že se mu v ní zračilo překvapení a snad tam bylo ještě něco, co jsem ale nedokázala odhalit. Každopádně byl odtažitý. Ani pusu mi nedal. Měla jsem trochu strach z toho, co přijde.

Beze slov jsem se vydala za ním k pultu.

„Tak co? Kde je?“ spustila jsem na něj, jakmile jsem nám přinesla ze skladu židle a postavila je za pult. Posadila jsem se a Edward si sedl naproti mě.

„Tohle bych od ní nečekal,“ zašeptal Edward.

„Edwarde, kruci, tak už mluv. Co bys od ní nečekal?“

„Jel jsem do našeho domu,“ začal. „ V ložnici jsem si všiml otevřené skříně, ve které chybělo její oblečení. I kosmetika z koupelny zmizela,“ pokračoval. „A pak jsem našel na posteli obálku, na které bylo napsané moje jméno.“

„A? Co bylo uvnitř?“ popoháněla jsem ho.

„Na, přečti si to sama,“ řekl a podal mi složený list papíru.

Nejistě jsem ho od něj vzala, rozložila ho a po krátkém zaváhání se začetla.

Edwarde,

netušila jsem, že mě Tvůj odchod tak moc raní. Věděla jsem, že toužíš po Belle, dokonce i to, že ses do ní zamiloval, ale nepočítala jsem s tím, že bys mě opustil.

Holt, jednou to přijít muselo. Akorát se to stalo ve chvíli, kdy jsem na to nebyla vůbec připravená.

Ale dost řečí.

Mluvila jsem s Rose a nabízela jí, aby vedla místo mě obchod. S díky odmítla. Prý by jí to nepřinášelo potěšení.

Jako druhá v pořadí mě napadla Alice. A ta souhlasila.

Co se týče Belly, nemusí se bát o své místo. S Alice jsem se dohodla, že Bella o své místo nepřijde. Podmínky jí zůstanou takové, jaké jsem s ní vyjednala já.

Nebudu se omlouvat za svoje chování. Ale ráda bych, abys věděl, že bych Belle nedokázala ublížit. A také jí nechci nijak škodit. I když mi Tě vzala.

Bylo mi s Tebou moc hezky.

Děkuji Ti za společně strávené roky.

Je pravda, že Tě nemiluji, ale dívat se na to, jak jsi šťastný s Bellou, to je i na mě moc.

Odcházím, abych se pokusila i já najít svoje štěstí.

Tobě a Belle přeji hodně lásky.

Snad se ještě potkáme.

Líbám Tě.

Clare

Zírala jsem na text, který jsem si právě přečetla, a nebyla schopná slova.

Ona skutečně odešla.

Natáhla jsem ruku s dopisem k Edwardovi a na sucho jsem polkla.

„Vypadá to, že se můžu z vily vrátit zpět do domu, kde jsem bydlel s Clare, když už tam ona nebude,“ poznamenal Edward zamyšleně. Odložil dopis na pult a vzal mě za ruce.

„Mrzí tě, že odešla?“ zeptala jsem se ho zastřeným hlasem. Působil na mě tak nějak smutně.

„Mrzí… mrzí… Ne, nemrzí mě, že odešla. Mrzí mě jiná věc.“

Čekala jsem, zda bude pokračovat, ale on mlčel s hlavou skloněnou k zemi.

„Jaká?“ optala jsem se ho po pár vteřinách.

„Připadám si, jako kdybych ji vůbec neznal. Netušil jsem, že by ji mohlo tak ranit to, že ji opustím,“ říkal mi stále zamyšleně. „Měl jsem za to, že máme mezi sebou jasno. Ale vypadá to, že jsem se mýlil,“ dodal hned vzápětí.

Přemýšlela jsem, co mu na to říct, ale nic mě nenapadalo. Akorát jsem se cítila zvláštně. Zdálo se mi, že se Edwarda odchod Clare dotkl víc, než jsem čekala. A vůbec se mi to nelíbilo. Raději bych si vyslechla její křik na mě, možná i nadávky. Kdyby mě vyhodila, říkala bych si, že jsem si to zasloužila… A Edward by bydlel u své rodiny a postupně bychom se sbližovali…

Jenže teď jsem měla dojem, že i když už tu Clare podle všeho nebyla – a nedokázala jsem odhadnout, jak daleko od Forks mohla v tuto chvíli být - pořád stála mezi námi.

Edward zvedl hlavu a podíval se mi do očí. „Bello, musím se vrátit do školy. Jestli chceš, můžeme obchod do konce týdne zavřít. Moje rodina by měla dorazit do Forks během pátku. Rád bych vás o víkendu seznámil a ty by ses pak mohla domluvit s Alice co a jak dál. Pokud tady tedy budeš chtít i nadále pracovat,“ seznamoval mě se svým plánem. „Osobně nevidím důvod, proč bys tu měla končit. Alice je bezva, určitě si budete rozumět.“

„Stavíš se po škole k nám?“ vysoukala jsem ze sebe. V tento okamžik pro mě bylo důležité znát jeho odpověď na tuto otázku. Obávala jsem se toho, aby ho odchod Clare nevykolejil natolik, že by chtěl trávit dnešní odpoledne o samotě.

„Určitě, počítám s tím,“ odvětil mi s mírným úsměvem. Hned na to mi pustil ruce a pohladil mě po tváři. „Těším se,“ řekl šeptem a s těmito slovy se postavil.

Vstala jsem také a doprovodila ho ke dveřím.

„V kolik dnes končí Davidovi vyučování?“ ověřovala jsem si, abych věděla, kdy mám zavřít obchod a vydat se pro něj.

„O půl jedné,“ oznámil mi, nahnul se ke mně a políbil mě zlehka na rty.

Pak si odemkl dveře a za pár vteřin už jsem viděla, jak odjížděl od obchodu zpět ke škole.

Otočila jsem cedulku ze Zavřeno zpět na Otevřeno a rozešla se k pultu.

Zajímalo by mě, zda už byl při našem loučení zase v pohodě nebo se jen moc snažil, aby to tak vypadalo. No, ať už to bylo jakkoli, hlavní bylo, že mi potvrdil, že se za mnou po škole staví.

Na parkovišti jsem čekala na Davida a zvažovala jsem, zda bych opravdu neměla nechat obchod do konce týdne zavřený.

Dnes jsem zvládla obsloužit pět zákaznic sama úplně bez problémů. Takže jsem se nakonec rozhodla, že není důvod, proč nechodit do práce.

Začínala jsem být opravdu zvědavá na tu Edwardovu rodinu. Sice jsem měla trochu obavu z toho, jak mě a Davida přijmou, ale nezbývalo mi nic jiného než doufat, že si sedneme.

„Davide,“ křikla jsem na svého syna. Loudal se ze školy se skloněnou hlavou. U vchodových dveří jsem zahlédla Edwarda, který se na mě usmál a mávl na mě. Poté zašel dovnitř.

„Stalo se něco?“ vyrukovala jsem na Davida, jakmile došel až ke mně.

„To nevím. Ale Edward dnes nebyl docela dlouho ve škole,“ říkal mi zadumaně. „A víš co? Teď jsem se ho ptal, proč musel odejít a on mi odpověděl, že si musel něco zařídit,“ pokračoval a ukazováčkem si poklepával o bradu. „Mohl jsem ho přinutit, aby mi pověděl pravdu, ale nezdálo se mi to správné,“ dodal o poznání tišeji.

„No, to by teda nebylo správné! Příště ať tě to ani nenapadne!“ pokárala jsem ho.

„No jo no, ale když mě by fakt zajímalo, kde byl,“ zakňoural.

Povzdechla jsem si a otevřela mu zadní dveře. „Nasedni,“ přikázala jsem mu.

David se na mě zašklebil, odfrkl si a poslušně si sedl do auta. Připnula jsem mu pás a během chvíle už jsme vyjížděli z parkoviště.

„Odpoledne k nám přijde Edward,“ oznámila jsem mu.

„Hmm,“ ozvalo se ze zadní sedačky absolutně bez zájmu.

„Davide, to jako budeš po zbytek dne trucovat?“

„Jo,“ zamručel po chvíli. Podívala jsem se do zpětného zrcátka a viděla, jak seděl s rukama založenýma na hrudi a koukal se přitom z okna.

Protočila jsem oči a dál se s ním odmítala na téma Edwardova odjezdu ze školy bavit. Klidně bych mu řekla o Clare, ale když se choval takhle umíněně, neměla jsem náladu mu cokoli vysvětlovat.

Jen, co jsme přijeli domů, David se rozběhl ke schodišti a zmizel ve svém pokoji. Nezapomněl za sebou hlučně zavřít dveře.

Takhle se ještě nechoval. Na to, aby byl v pubertě, bylo ještě brzy. Tak co mu, sakra, přelétlo přes nos?

Zakroutila jsem hlavou a posadila se do obýváku. Možná bych si mohla na chvíli zavřít oči, napadlo mě. S Edwardem jsem se nedomluvila na přesnou hodinu, takže mohl dorazit až kdoví kdy.

Natáhla jsem se pro polštář, který byl v křesle, a položila ho na sedačku. Pak jsem si na něj složila hlavu…

--------------------------------------------------------------------------------

Další kapitolka je za vámi. Zajímalo by mě, co si teď myslíte o Clare...

V příští kapitole nás čeká Edwardova návštěva u Belly. A myslím, že bude docela dost zajímavá.

Děkuji vám za všechny krásné komentáře, které jste mi nechaly u minulé kapitolky. Nečekala jsem jich tolik. :-)

Budu moc ráda, když mi necháte nějaký komentář i pod touhle kapitolkou. Děkuji.

EdBeJa

Kapitola 16. ♣ Kapitola 18.

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska je mocná čarodějka - Kapitola 17. - „Je pryč.“: