Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska je mocná čarodějka - Kapitola 13. - Dárek

Sraz Ostrava!!! 27


Láska je mocná čarodějka - Kapitola 13. - Dárek'„Udělá mu to radost,“ řekl mi Edward jistým hlasem do ucha. Vrátila jsem se pohledem k němu a k mému překvapení jsem zjistila, že se tvářil nadmíru spokojeně. Ano, spokojeně. V obličeji jen zářil. Copak neslyšel, jak ho prodavačka nazvala? Anebo to snad bylo právě proto?'

 

Láska je mocná čarodějka - Kapitola 13. – Dárek 

 

Bella

Bylo pro mě stále těžší chodit do práce, kde jsem se setkávala s Clare. I přesto, že mezi mnou a Edwardem k ničemu krom pusy nedošlo, připadala jsem si jako zrádkyně. Jako bychom dělali kdovíco a Clare na to za žádných okolností nesměla přijít.

Takhle to dál nešlo. Dnešek bude zlomový! Rozhodla jsem se, že počkám, až mi Edward objasní, jak jinak to bylo mezi jím a Clare a podle toho se pak zachovám. I když jsem měla pocit, že to mezi nimi nebylo příliš citově žhavé, úplně jistá jsem si tím nebyla. Každopádně jsem jim nechtěla rozbíjet vztah. Na to jsem neměla právo. Znovu mi na mysl vytanula myšlenka na to, co asi dělali po nocích, když nemůžou spát a v té chvíli jsem ucítila bolest, která projela mým srdcem jako dýka.

„Bello, jsi v pořádku?“ zeptala se mě Clare starostlivě a položila mi ruku na rameno.

Nebuď zbabělec a zeptej se jí, nabádalo mě mé vnitřní já. Blbost! Na co bych se jí asi tak měla zeptat? Jestli spí s Edwardem? Jaký vztah spolu mají? Ne!

„Jo, jen jsem se zamyslela,“ odpověděla jsem Clare šeptem.

„To teda musela být myšlenka,“ pronesla a povytáhla jedno obočí.

„Jak to myslíš?“ Nechápala jsem, o čem to mluvila.

„No, v jednu chvíli ses mračila a pak jsi nadskočila a položila sis ruku na srdce,“ objasňovala mi Clare.

„Ne…“ vydechla jsem a kroutila u toho hlavou jak pominutá. Nemohla jsem uvěřit tomu, co mi tu tvrdila. Že bych si v její přítomnosti zapomněla dávat pozor na to, jak se chovám?

„Ale jo. Něco tě trápí? Nechceš se mi svěřit?“ Svěřit? A s čím jako? Že jsem zmatená… ze svých pocitů a vůbec ze všeho? Že jsem se líbala s jejím klukem?

„Clare, díky, ale mě nic netrápí. To byla jen taková zbloudilá myšlenka. Už je pryč,“ řekla jsem jí a nejistě se na ni usmála.

Ještě chvilku si mě měřila pohledem a pak se ke mně otočila zády.

„Dobře, dělej, jak myslíš,“ utrousila po cestě ke skladu.

Zbytek dopoledne jsme mlčely. A mně to tak vyhovovalo. Měla jsem strach, že bych se třeba mohla nějak prozradit.

Jak jsem vůbec mohla dovolit, aby se ke mně Edward tak moc přiblížil?

Když jsem byla s ním, nemyslela jsem na Clare. Většinou. Takže jsem neměla výčitky. Ty se dostavily až později.

A Clare byla jen jednou stranou mince. Tou druhou byl Connor. Určitě by nechtěl, abych zůstala do konce života sama. Jak by se ale asi tvářil, kdyby mě viděl líbat se s upírem? S netvorem, kvůli kterému přišel o život? Ne, na to jsem nemohla myslet. Edward s Clare byli jiní jak ti, co zabili Connora!

Možná jsem časem mohla být s Clare kamarádka, ale teď? Kamarádky si přece nelezly do zelí. A pokud ano, tak to jejich kamarádství za nic nestálo.

Takže… Opravdové kamarádky už z nás dvou nikdy nebudou. Šance, že bychom se někdy mohly přátelit, se rozplynula jako pára nad hrncem v okamžiku, kdy jsem si pustila Edwarda tak blízko k tělu…

A Edward? Kým pro mě byl a kým jsem pro něj byla já? Líbil se mi, moc, vzbuzoval ve mně pocity, jaké jsem od Connorovy smrti necítila. Ve chvílích, kdy jsme byli spolu, jsem byla přesvědčená o tom, že jsem do něj byla zamilovaná. Snad bych mu v ten moment dokázala i říct, že ho miluji, jak byla moje mysl ovlivněna vzrušením z jeho doteků, polibků… zkrátka z jeho blízkosti.

Ale když moje mysl vystřízlivěla, už jsem ve svých citech tak jasno neměla. Byl to začarovaný kruh. A já nevěděla jak z něj ven. Co jsem si ale musela přiznat, bylo, že jsem se s Edwardem cítila moc dobře a záleželo mi na něm. Jeho přítomnost mě zároveň znervózňovala i těšila. A těšila mě i další věc. A to ta, že David měl Edwarda evidentně rád. Bral ho jako učitele, což bylo v pořádku, ale i jako našeho přítele, který znal naše tajemství, stejně jako jsme my znali to jeho.

Avšak… Zajímalo by mě, co si myslel David o mně a Edwardovi. Přinutil Edwarda, aby mě políbil. Co ho k tomu vedlo? Tak ráda bych se ho na to zeptala, ale nechtěla jsem v něm vzbuzovat zvědavost. Mohl by se začít vyptávat víc, než by bylo „zdrávo“ a to jsem teď nepotřebovala. Sama jsem v sobě měla zmatek, se kterým jsem si zatím nedokázala poradit.

 

Po poledni jsem se rozloučila s Clare a zamířila do obchodu s hračkami. Davidovy narozeniny se blížily a já pro něj ještě neměla žádný dárek.

Vešla jsem dovnitř a pozdravila tu samou paní, které jsem se před pár týdny ptala na práci. Jmenovala se Cooperová, jak jsem se dozvěděla od Clare.

Rozhlédla jsem se po obchodě a rozešla se k plyšákům. Vzala jsem do ruky roztomilou malou žirafu. Hned na to jsem zakroutila hlavou a položila ji zpátky do regálu. Uvědomila jsem si, že plyšové hračky asi nebudou přesně to, po čem by David toužil.

„Můžu vám nějak pomoct?“ ozvalo se po chvíli vedle mě, když jsem bezradně stála uprostřed obchodu a hledala… něco.

„No, můj syn bude mít sedm, tak bych mu chtěla koupit dárek,“ řekla jsem jí a usmála se na ni.

„A s čím si tak obvykle váš syn doma hraje? Má nějakou oblíbenou hračku?“ ptala se mě paní Cooperová zamyšleně a nespouštěla ze mě zrak.

Přemýšlela jsem, s čím jsem viděla naposled Davida si hrát, ale krom kalíšků, sklenic a jiných podobných věcí, které nechal vznášet se vzduchem, si s ničím nehrál. Divné. Nikdy před tím jsem si toho nevšimla. Co jsem mu vůbec kupovala k minulým narozeninám? Stavebnici podobnou legu a postavičku robota. Kde asi skončila ta stavebnice a kde robot? Sakra.

Největší radost by mu snad udělalo, kdybych mu koupila sadu sklenic, aby ho nemuselo mrzet, že se při jeho „pokusech“ nějaká rozbila.

Ještě štěstí, že se mi ho včera večer podařilo přesvědčit, aby tu svou novou schopnost nechal zatím být. Případně ji trénoval s Edwardem, ale tak, aby se o tom nikdo další nedozvěděl a pouze tehdy, když s tím bude Edward souhlasit.

Doufala jsem, že se nemýlím ve svých domněnkách. Že můžu Edwardovi plně důvěřovat. A Davidovi jsem věřila, že udělá přesně to, na čem jsme se domluvili. Akorát jsem mu musela zatrhnout jeho nápad, že za mnou přijde do obchodu, aby si tu schopnost vyzkoušel i na Clare. Tedy na dalším upírovi.

Měla jsem z té jeho schopnosti pořádný strach. A nechtěla jsem, aby o ní věděl někdo další. Clare by možná ani nepoznala, že na ní David něco zkoušel, ale co kdyby jo?

Nešťastně jsem se zatvářila na paní Cooperovou.

Ta povytáhla jedno obočí, mlaskla a vydala se k pultu.

„Dejte mi pár vteřin,“ houkla na mě po cestě a pak zmizela v zadní místnosti. Když z ní vyšla, držela v ruce velké policejní auto na dálkové ovládání a usmívala se od ucha k uchu.

„Co říkáte tomuhle? Dnes nám je přivezli. Jen tři kusy,“ vyhrkla paní Cooperová nadšeným hlasem a v očích se jí zajiskřilo. Vypadala, jako by si s tím autem ráda hrála sama.

Prohlížela jsem si auto a nedokázala se rozhodnout. Bylo pěkné, ale bude si s ním David hrát? Udělá mu radost? Copak jsem tak špatně znala svého syna? Uvnitř jsem se zastyděla. Jak je možné, že mi uniklo, které hračky měl můj syn rád?

„Já bych ho vzal,“ ozval se mi náhle u ucha sametový hlas. Rychle jsem se za ním otočila a vykulila oči.

„Edwarde? Co tu děláš? David je tu s tebou?“ chrlila jsem na něj otázky a koukala mu přes rameno, zda v jeho autě neuvidím svého syna.

„Ahoj, Bello,“ pozdravil mě dodatečně, jakoby se nic nedělo. Ono se vlastně až tak moc nedělo. Jen to, že se tu zjevil z čista jasna a já nevěděla, proč a jak mě tu našel…

Dívala jsem se mu do očí a došlo mi, že byl nebezpečně blízko.

„David je ještě ve škole. Šel s ostatními na oběd,“ vysvětlil mi potichu s lehkým úsměvem na rtech.

„Aha,“ odvětila jsem mu a viditelně si oddechla. To by tak ještě scházelo, aby se tu David objevil zrovna v momentě, kdy mu chci koupit dárek k narozeninám.

Svůj zrak jsem upírala do Edwardových očí. Ten pohled… Úplně jsem se ztrácela a nemohla se z něj vymanit. Dělilo nás jen pár centimetrů. I kdybych chtěla, nedokázala bych se od něj vzdálit…

„Pro-promiňte,“ vykoktala paní Cooperová za mnou a já jí v duchu děkovala, že mě tím… probrala. „Omlouvám se, že ruším, ale vezmete si tedy to auto, jak vám radí váš… muž nebo ne?“ ptala se mě netrpělivým hlasem a já po ní ihned střelila pohledem.

Všimla si snad prstenu na mé ruce, který jsem ani po Connorově smrti nesundala a usoudila tak, že je Edward mým manželem?

Náhle, jako by byla v rozpacích - určitě ale ne větších než já - se zatvářila nejistě a raději se svým zrakem zaměřila na zkoumání zpětného zrcátka na miniatuře policejního auta.

„Udělá mu to radost,“ řekl mi Edward jistým hlasem do ucha. Vrátila jsem se pohledem k němu a k mému překvapení jsem zjistila, že se tvářil nadmíru spokojeně. Ano, spokojeně. V obličeji jen zářil. Copak neslyšel, jak ho prodavačka nazvala? Anebo to snad bylo právě proto?

Aby ještě podtrhl tu spokojenost, pokrčil nevině rameny a pronesl něžným hlasem: „Ale no tak, miláčku.“ Poté mě pohladil po tváři a ústa se mu roztáhla do oslnivého úsměvu.

Co to dělal? Proč přiživoval to, co nebyla pravda? Co ho k tomu vedlo? Zamračila jsem se na něj a podívala se zase na auto.

Ať jsem se snažila sebevíc, nedařilo se mi představit si Davida, jak si hraje právě s touhle hračkou. Ale říkala jsem si, že se třeba Edwardovi ve škole svěřil se svým přáním a proto si byl Edward tak jistý tím, co tvrdil.

„Vezmu si ho,“ oznámila jsem prodavačce po chvíli váhání. „Můžete mi ho i zabalit?“ zeptala jsem se jí, a když kývla na souhlas, otočila jsem se zase na Edwarda.

„Jak jsi mě tu našel?“ zajímala jsem se.

Dřív, než mi stihl odpovědět, o krok jsem couvla, protože mě jeho blízkost znervózňovala a vyvolávala ve mně pocity, které jsem teď mít nechtěla. Byla jsem na něj trochu naštvaná.

„Byl jsem u Clare v obchodě a ona mi řekla, kam jsi šla,“ objasňoval mi. Na tváři mu pohrávalo snad pobavení či co.

„A proč jsi za mnou vůbec přišel? Něco se stalo?“ Zamračila jsem se. Nějak mi nedocházelo, proč se tu tak náhle objevil. Usilovně jsem přemýšlela… a po pár vteřinách jsem měla pocit, že jsem na něco skutečně přišla. „Ty nemůžeš odpoledne přijít, že jo?“ vyhrkla jsem a zapomněla skrýt zklamání.

Edward si mě zkoumavě prohlížel, až mě to přinutilo sklonit hlavu a zapíchnout oči do podlahy. A také jsem cítila, jak se mi vlévá červeň do tváří.

„Mrzelo by tě to?“ zeptal se mě se zaujetím v hlase.

„Ne, jistěže ne,“ odpověděla jsem mu rychle, aniž bych se na něj podívala.

„Vážně?“ opáčil a ukazováčkem pravé ruky, který mi položil pod bradu, mě donutil zvednout hlavu a podívat se mu do očí. Chtěla jsem zavřít oči, ale než jsem to stihla udělat, lapil mě zas ten jeho pohled.

Na sucho jsem polkla. Měl mě opět ve své moci. Jak to jen dělal?

„No jo, tak by mě to mrzelo,“ vysoukala jsem ze sebe podrážděně a povzdechla si. „Nehraješ fér,“ vyčetla jsem mu hned záhy.

„Promiň, ale ty sama jsi mi nahrála tím, jak ses u té otázky tvářila,“ sdělil mi a zatvářil se pobaveně. Měl ze mě srandu?

Pak mi přejel hřbetem ruky po tváři a zašeptal: „Odpoledne přijdu. Těším se. Teď musím jít. Ahoj.“

Nahnul se ke mně a zcela nečekaně mi vtiskl na rty lehký polibek.

Ještě zavolal: „Na shledanou!“ na paní Cooperovou a než jsem stačila mrknout, byl pryč.

Celou dobu, než se za mnou ozval šum, jsem sledovala dveře obchodu, kterými před malou chvílí prošel on. Upír, jehož chladné rty jsem stále cítila na svých.

Zaplatila jsem dárek, poděkovala paní Cooperové a vyšla z obchodu. Byla jsem domluvená s Clare, že pokud se mi podaří něco vybrat, schovám si to zatím u ní ve skladu. Nepředpokládala jsem, že by snad David hledal po domě dárky, ale jistota byla jistota. Co kdyby náhodou?

Jen jsem vešla dovnitř, neunikl mi její zkoumavý pohled.

„Hledal tě tu Edward,“ procedila skrz zuby. „Poslala jsem ho do hračkářství,“ dodala, aniž by mě přestávala sledovat.

Zastavila jsem se uprostřed obchodu. Nemohlo mi uniknout, že byla naštvaná. A já se cítila hrozně.

„Clare,“ vydechla jsem. To bylo vše. Vlastně jsem ani neměla ani tušení, co bych jí teď měla říct.

Přimhouřila oči a rozešla se ke mně.

„Nech to být,“ řekla potichu, natáhla ke mně ruce a vzala si ode mě balík. „Dám ho do skladu,“ oznámila mi a ještě než se k němu vydala, jakoby si ke mně… přičichla. Hned poté nakrčila nos a otočila se ke mně zády.

Zůstala jsem stát zamyšleně na místě. Co to mělo znamenat? Mohla snad ze mě cítit svým upířím čichem Edwarda?

Úplně mě to rozhodilo. Zkoušela jsem si přivonět k vlasům, rukám, ale nic jsem necítila.

Ne, takhle už jsem dál nemohla. Pokud nebudu mít po dnešní Edwardově návštěvě ve všem jasno… Tak co? Už ho nikdy nebudu chtít vidět? Po malém zaváhání jsem došla k závěru, že zrovna na tohle jsem neměla dost sil.

Jenže ti dva spolu žili. Kolik jsem toho ještě potřebovala vědět?

Jak je možné, že mu vůbec nebylo blbé se zeptat Clare, kde by mě našel? A jak je možné, že mu to ona fakt prozradila?

Nerozuměla jsem tomu. Choval se snad Edward ke všem osamělým matkám svých žáků tak, jako se choval ke mně? Skousla jsem si ret. Ne, k vznesení takového obvinění jsem neměla žádný důkaz. A křivdit jsem mu nechtěla.

Co tedy bylo skutečně mezi Edwardem a Clare? A jak jsem do toho všeho zapadala já s Davidem? Ano, Edward nějak souvisel s mým štěstím, ale pokud jsem měla být šťastná s ním, co se pak mělo dít s Clare? Přece se nemohla jen tak vypařit. A přece jsem jim já nemohla rozbít to, co si budovali kdoví jak dlouho…

Edward pro mě znamenal víc, než by opravdu měl. To jsem věděla s jistotou. Proč ale muselo být všechno tak složité?

Jen co se Clare vrátila ze skladu, v rychlosti jsem se s ní rozloučila a vyběhla ze dveří. Potřebovala jsem se pořádně nadechnout. V obchodě jsem měla pocit, jako by mi něco tlačilo na hrudník a bránilo mi tak v dýchání.

Také byl nejvyšší čas vyzvednout Davida před školou a po příjezdu domů se začít připravovat na důležité odpolední setkání s Edwardem. Těšila jsem se na něj, ale zároveň jsem se trochu obávala toho, co se od Edwarda dozvím. Každopádně jsem doufala, že budu mít po naší schůzce jasno v tom, jak to mezi námi bude dál…

 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Příště nás čeká důležitá kapitola. Edward přijde navštívit Bellu a jejich rozhovor bude dost zásadní...

Opět bych vám chtěla poděkovat za hlasy v Nej povídce měsíce září/septembra. Hrozně mě těší, že se vám moje povídka líbí. Děkuji.

Vaše EdBeJa

 

Kapitola 12.Kapitola 14.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska je mocná čarodějka - Kapitola 13. - Dárek:

 1 2 3 4   Další »
31.01.2013 [21:37]

IzziBells Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

36. eivliS
10.03.2012 [21:52]

eivliSTo je bídák, prý: Ale no tak, miláčku." Takhle veřejně, teda, teda Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Clare musela skřípat zubama, když z Bell cítila Edwarda.

Jééééééééééé, já jsem napnutá,jak to bude pokračovat.
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

19.10.2011 [7:54]

KacenQaCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Moc se stydím za to, že komentář píšu až teď a ona už je i další kapitola, kterou mám rozečtenou. Opravdu mě to mrzí a ani nevím, jak bych se omluvila, je mi i trapně to sem psát tak pozdě, ale zas tě nechci ochudit o komentář, a tak riskovat, že by sis myslela, že jsem na tebe zapomněla - nezapomněla!!! To si hlavně nikdy nemysli! Emoticon Emoticon

Ale teď už ke kapitole, abych ti to trochu vynahradila. Nelíbí se mi přetvářka Clare. Já nevím proč, ale nějak mi nejde, abych se nechala obalit těmi kecy o tom, že jí zamilovanost Edwarda nevadí. Podle mě jí vadí až moc, což nám taky ukázalo to "nadšení" na konci. Podle mě má taky co dělat, aby náhodou na Bellu nevystartovala, což by nemuselo dopadnout dobře. Emoticon

Když šla vybírat dárek, taky jsem usilovně přemýšlela, co by tak pro Davida bylo vhodné. Jelikož je to kluk úplně z jiného "světa", tak jsem nepřišla skoro na nic, až na nějaké blbosti. Emoticon Ale kdo by to nezachránil, než ten náš Edward (cukrouše jeden Emoticon Emoticon ). Určitě jsem se usmála, když přiznal, že je Belly manžel. A ne jenom nám, čtenářům, to udělalo dobře. I ten Edward musel být štěstím bez sebe. Emoticon Pak když Bella přemýšlela nad tím, že nepřijde, to bylo opravdu kouzelné. Až se dostanu k tomu hlavnímu - k další části -, tak ti zanechám ještě větší komentář, protože si ho zasloužíš. Moc se ještě jednou stydím a... no, jsem radši ticho. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12.10.2011 [16:52]

kikuska Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

33. Kačka
11.10.2011 [0:11]

Samozřejmě opět úžasné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Moooooooooooc se těším na další díl Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

07.10.2011 [1:29]

VikyCullenco říct... dokonalé!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

31. Nosska
03.10.2011 [11:19]

NosskaNooo, pěkně se to zamotává, doufám, že to příště pořádně rozmotáš Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30. Anizek
02.10.2011 [22:06]

AnizekÚchvatná kapitola. Moc hezky si popsala všechny pocity. A Belle moc nezávidím. Nemá to holka lehké. Těším se na další díl, jak to Edward Belle vysvětlí Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29. BellaEdward
02.10.2011 [21:50]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28. Lucka
02.10.2011 [21:41]

už se moc těším jak bude probíhat ten rozhovor mezi nimi. A co na to všechno David, že bude u nich doma Edward.
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!