Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska hory přenáší - 9. kapitola - Šok

12.03.2010 (11:15) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5921×

9. díl – Šok

Edwardův pohled:

Dneska jsme jeli do školy bez jediné naděje, že si s ní budeme moc promluvit. Carlisle po hodinách hledání v různých knihách, nenašel nic, co by mu pomohlo. Nikde nebyla zmínka o někom takovém, jako je Bella. A my se ani nedivili, ona byla vážně unikát.

Na parkovišti ještě nebyla, tak jsme šli do školy. Stejně by si nás ani nevšimla. Několik hodin jsem ji neviděl.

Seděl jsem právě na hodině angličtiny a poslouchal mysl ostatních. Náhle jsem uviděl Alicinu vizi. Jasper v ní napadal nějakou dívku, která se pořezala na hodině a právě šla na ošetřovnu. Viděla ho, jak se jí zakousl do krku. Okamžitě jsem se omluvil a vyletěl ze třídy, Alice už byla na chodbě, ještě rychle jsme vytáhli Rose a Emmetta z hodina a už jsme běželi před školu.

„Alice, kde je?“ oslovil jsem svou setru.

„Já nevím, v mém vidění měl být právě tady. Já to nechápu.“

„Cítím ho, je v uličce za pravým křídlem budovy,“ přerušil naši konverzaci Emmett. Upíří rychlostí jsme doběhli do uličky. A co jsme uviděli, bylo k neuvěření.

V uličce stál Jasper přichystaný k útoku a Bella, která vypadala, že ji to nijak nevzrušuje.

„Jaspere, nech toho prosím,“ prosila Alice svého manžela. Jasper ji nevnímal, proto jsme ho s Emmetem chytli, byl jako smyslu zbavený a snažil se nám vykroutit.

„Bello, jsi v pořádku?“ strachovala se Rose.

„Já jsem v pořádku, ale Jessika nemusela být. Vždyť víte, že je tu nebezpečí, mohl ji napadnout už ve třídě, to by se asi těžko vysvětlovalo.“ Rozkřikla se na nás a dávala nám kázání jako malým dětem. Věděl jsem, že je rozzuřená.

„Dobře Jaspere, chceš krev, máš ji mít.“ Tohle neřekla, že ne přesvědčoval jsem sám sebe. Ale byla to pravda, viděl jsem, jak bere střep, který se válel po zemi.

„Bello, co to děláš?“ nevydržel jsem to a musel jednat.

„Dám mu ochutnat jinou krev a pro příště si uvědomí, koho bude chtít zabít.“ Najednou si střepem rozřízla zápěstí a já viděl, jak se jí z ruky řine černá tekutina.

„To přece nemůže být krev,“ přesvědčoval jsem sám sebe. Najednou se přiřítila k Jasperovi a přiložila mu ruku k ústům. Nevěděl jsem, jestli ji mám zastavit nebo ne. Jasper se do ní zakousla, sál několik sekund a pak se odtrhl. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím.

„Bože, to je hnus.“ Vykašlával krev z pusy, jakoby mu nechutnala.

„Tak co, už si se vzpamatoval,“ zeptala se ho jakoby nic.

„Jak? Co? Jak jsi to udělala, co jsi zač?“ dožadovala se vysvětlení Alice.

„Nic, vám bude stačit, že já vím, že jste upíři,“ uzemnila nás a utekla. Vypadala, že má bolesti. Bylo mi jí líto.

Ještě chvíli jsme tam stáli a snažili jsme se vzpamatovat.

„Měli bychom Jaspera vzít domů,“ přerušila ticho Rose.

„Máš pravdu.“ Vzali jsme ho mezi sebe a odváděli k autu. Vypadal, že se ještě nevzpamatoval.

Posadil jsem Jaspera do Volva.

„Omlouvám se, nemůžu vysvětlit, jaks e to stalo, kdyby mě Bella nezastavila, zabil bych ji.“

„Jaspere, jak chutnala její krev?“ musel jsem se zeptat, protože mě to strašně zajímalo.

„Z jedné části to krev byla, ale z té druhé, nevím, jak to popsat, jakoby ji v žilách koloval jed. A všechno se to smíchalo a dohromady to dělalo strašnou kombinaci. Nikdy jsem neochutnal nic tak hrozného. Chutnalo to hůř než lidské jídlo.“ Zíral jsem na něho a nemohl si jeho slova poskládat do souvislé věty. Takže její krev není krev a nevíme, co to je. To přece nemůže být pravda, krev, která nám nechutná.

Mezitím jsme dojeli domů, upíří rychlostí vlítli do domu a zavolali Esme s Carlislem.

„Co se děje?“ ptal se Carlisle.

„Dneska se Jasper neudržel a chtěl napadnout holku, která se pořezala na hodině,“ začala s vysvětlováním Alice.

„Cože?“ zděsil se Carlisle.

„Ale neboj, neudělal to, Bella mu v tom zabránila,“ pokračovala Alice dál.

„Bella tě zastavila?“ teď už se Carlisle obrátil na Jaspera.

„Ano. Měl jsem s ní zrovna hodinu, když se ta holka pořezala. Šla na ošetřovnu a já se neudržel a šel za ní. Měl jsem před očima rudo a chtěl jsem po ní skočit, když v tom mě chytla za rameno a zatáhla do postranní uličky. Její krev jsem necítil, ale potřeboval jsem ji, tak jsem ji řekl, že si vezmu ji. Nejsem na to pyšný, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Na chvíli jsem zaváhal a pak už vím, že mě držel Edward s Emmettem,“ vyprávěl Jasper.

„Po nějaké chvilce mi řekla, že jestli chci krev, tak ji mám mít,“ pokračoval dál.

„ Čekali jsme, že uteče, ale ona vzala střep, který ležel na zemi, a řízla se do ruky. Její krev byla černá. Okamžitě přiběhla k Jasperovi a dala mu ruku k puse. Nevěděli jsme, co dělat, tak jsme tam stáli a čekali, co se stane. Jasper pil asi sekundu a pak se odtrhl a začal tu krev vykašlávat, jakoby mu nechutnala. Koukali jsme na něho a na Bellu, která měla očividné bolesti, ale nezhroutila se, jenom se držela za zápěstí. Pak už jsme jenom viděli, jak se Bella usmívá a se slovy, že ví, že jsme upíři, utekla,“ vložil jsem se do konverzace.

„Vůbec nechutnala jako krev. Bylo to vážně hnusný,“ doplnil Jasper můj výklad.

„No ve skutečnosti víme o krvi, která nám nechutná,“ promluvil Carlisle.

„To nemůže bát pravda, ona nemůže být vlkodlak, vždyť ji necítíme,“ oponoval jsem.

„Ano, to máš pravdu, ale vezmi to z druhé strany. Bojí se nás, její krev není krev.“  Ona nemůže být vlkodlak, náš největší nepřítel, musí být jiné stvoření.

„Vždyť vlkodlačí krev není černá.“

„Ano to máš pravdu, ale je tolik záhadných věcí kolem nás, že nemůžu říct s určitostí co je. Může být stejně tak vlkodlak jako něco jiného.“ Stále mě přesvědčoval Carlisle.

„Musíme zjistit, co je,“ promluvila poprvé Rose.

„Jedeme k jejímu domu, zjistil jsem, kde bydlí,“ zavelel Carlisle.

Přijeli jsme k jejímu domu. Byl krásný, dvoupatrový. Nebyl tak honosný jako ten náš, ale měl své kouzlo, má velmi dobrý vkus.

„Už ji slyším,“ upozornil nás Jasper.

„Nenávidím, když nevím, co se stane,“ nadávala Alice.

„Vítej v našem světě, sestřičko.“ Musel si do ní rýpnout Emmett.

„Už toho nechte, jsme tady kvůli závažnější věci,“ přerušila nás Esme. Všichni jsme ji poslechli, protože šlo o vážnou věc, i když nevěřím, že může být zlá.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 9. kapitola - Šok: