Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska hory přenáší - 60. kapitola - Nečekané

23.12.2010 (21:30) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4121×

60. kapitola - Nečekané

Edwardův pohled:

Tohle byla nejkrásnější noc v mé existenci. Vždy jsem toužil promilovat noc s vytouženou ženou. Vím, že Bella je jenom poloupír, a že může být unavená, ale tuto myšlenku jsem zcela zavrhl, když jsem se podíval do jejích očí. Ve vodě se naprosto ukolíbala, takže jsem se rozhodl, že jí pomůžu vylézt.

„Lásko,“ pošeptal jsem jí a ona mi odpověděla zamumláním. Zabalil jsem ji do ručníku a vypustil vodu. Potom jsem ji položil do postele, zabalil do deky a lehnul si vedle ní.

„Miluji tě,“ zašeptala a usnula. Spala velmi klidně, na tváři měla úsměv a hlavou mi ležela na ruce. Už bylo kolem oběda a Bella ještě nejevila náznak, že by se měla probouzet, proto jsem přicházející Esme s obědem zase poslal zpátky.

„Vstávat, Bello!“ křičela Alice na celý barák a já ji měl sto chutí uškrtit a roztrhat.

„Bello!“ křičela Alice už u nás ve dveřích.

„Alice,“ zasyčel jsem. Ale už bylo pozdě, Bella se začala v mém náručí vrtět a nakonec otevřela oči.

„Co chceš, Alice?“ zachraptěla.

„Dneska je prvního ledna a tys slíbila, že se začneme věnovat po Novém roku svatbě, tak jsem tady,“ tančila Alice po pokoji.

„A necháš mi ještě půl hodinky,“ hodila na ni Bella ublížený pohled.

„Nechám, ale pak budeš jenom moje,“ šveholila dál a nechala nás o samotě.

„Je mi to líto,“ omluvil jsem se jí.

„Za co se omlouváš?“ optala se mě Bella ještě v polospánku.

„Měl jsem Alici zastavit.“

„Za to přece nemůžeš.“ Zavřela oči a znovu usnula.

„Tak to teda ne, Bello,“ přiřítila se Alice po půl hodině.

„Alice, nech toho.“ Teď už jsem byl vážně vytočený.

„Ne, Edwarde, ona mi něco slíbila a jenom proto, že vy jste si užívali celou noc, já nezůstanu na ocet,“ škaredila se.

„Vždyť já už stávám,“ probudila se Bella.

„Ať si za deset minut dole, nebo uvidíš,“ vyhrožovala Alice a mně bylo Belly vážně líto.

Bellin pohled:

Vyhrabala jsem se z peřin a doplazila se do koupelny. Jak Alice řekla, do deseti minut jsem byla dole. Na stole byla halda časopisů. Celé odpoledne jsme vybíraly jídlo, výzdobu, květiny a další. Byl už večer a já za celou dobu neměla nic k jídlu. V břiše mi kručelo, ale nikdo na to nehleděl. Prostě mě naprosto přehlíželi. Jediný, kdo by mi dal jídlo, byla Esme a Edward, jenomže oni byli na lovu.

„Alice, já mám hlad,“ zkusila jsem na ni, ale věděla jsem, že to nezabere.

„Ne, Bello, to je jenom výmluva, pokračuj,“ přikázala mi. Venku už byla dávno tma a mně se začínalo dělat špatně, možná z hladu, možná z únavy.

„Alice, nemohla bych…“ nenechala mě dopovědět.

„Ne, nemohla, ještě vybereme květiny.“

„Tak to bude rychlé, já chci slunečnice,“ řekla jsem a už si to rázovala do kuchyně. Jenomže tam jsem nedošla.

„Bello!“ slyšela jsem křik Alice Rose zároveň.

„Edward nás zabije. Ona asi vážně potřebovala najíst. Nechtěla se vymlouvat,“ podotkla Rose a víc jsem už neslyšela.

Probudila jsem se za tmy. Vedle mě nikdo nebyl. Najednou se rozletěly dveře a v nich stála Alice.

„Tady máš, Bello,“ podávala mi jídlo.

„Díky.“ Vzala jsem si tác.

„Je mi to líto,“ sedla si ke mně.

„To nic,“ usmála jsem si na ni.

„Bello, měla jsi říct, že je ti špatně,“ mračila se.

„Ale já se snažila,“ odporovala jsem jí.

„Promiň,“ objala mě a já jí objetí vrátila.

„Stejnak mě Edward zabije,“ podotkla potichu.

„Já se ho budu snažit krotit, ale víš, že se nedá.“

„Vím, ale i tak díky.“ Už se zase usmívala.

„Bello!“ slyšela jsem křik už od spodních dveří.

„Už je to tady,“ promluvila Alice a spakovala se z mého pokoje.

„Ty nikam, s tebou si to vyřídím později,“ slyšela jsem vytočeného Edwarda.

„Ale já to neudělala schválně,“ zajíkala se Alice.

„Jo, to jsem viděl v tvých myšlenkách. Bella se tě snažila upozornit a ty jsi nereagovala,“ křičel.

„Edwarde, nech toho,“ zašeptala jsem z pokoje, ale věděla jsem, že to uslyší.

„Bello.“ Stál u mě během vteřiny. „Jak se cítíš?“ ptal se.

„Dobře a nenadávej jí,“ snažila jsem se Alici hájit.

„Bello, zkolabovala si kvůli ní,“ nenechal se Edward odbít.

„Ona si dá příště pozor,“ hájila jsem ji.

„Bella má pravdu, už se to nestane,“ objevila se Alice ve dveřích.

„No dobře,“ rezignoval Edward a lehnul si za mnou. Byla už jedna hodina v noci, takže jsem se rozhodla, že si ještě zdřímnu. Zachumlala jsem se do dek a přitáhla se k Edwardovi. Okamžitě jsem upadla do říše snů. Ráno jsem se probudila a vedle mě nikdo nebyl, ani jsem neslyšela zvuky dole.

Vedle mě jsem nahmatala papírek.

Lásko, museli jsme jít ještě něco vyřídit ohledně školy, nakonec nastupujeme až za týden, takže se pořádně prospi a v ledničce máš snídani. Hned jsme zpátky,

Edward.

Najednou se rozletěly dveře a v nich stál Felix.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 60. kapitola - Nečekané: