Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska hory přenáší - 59. kapitola - Silvestr

14.12.2010 (18:00) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3942×

59. kapitola - Silvestr

„Bello, také máš ráda procházky?“ ptal se dál jakoby nic.

„Emmette, mám, ale mohl bys jít.“

„Mně nevadí, že jsi nahá, já se podívám rád.“

„Vypadni,“ zavrčel Edward výhružněji, než jsem ho kdy slyšela.

„Emmette!“ zakřičela Rose zezdola.

„Asi bych měl jít,“ dodal sklesle a vytšůroval si to ven z pokoje.

„Myslela jsem, že neodejde,“ přiznala jsem popravdě.

„Taky to neměl v plánu.“ Vysoukala jsem se z postele a otevřela skříň. Našla jsem si černé rifle, oranžový top a černý svetřík, k tomu jsem obula kozačky. Edward byl taky oblečený hned. Měl na sobě černé kalhoty, bílou košili.

„Jdeme?“ zeptala jsem se, když jsem se lehce namalovala. Chytnul mě za ruku a společně jsme sešli dolů. Dole ještě nikdo nebyl, ale snídani jsem měla nachystanou na stole. Byly tam čtyři tousty. Sedla jsem si za stůl a začala jíst.

„Dneska ti to jde líp,“ pochválil mě. Snědla jsem tři tousty a ten poslední jsem už nemohla. V kuchyni se shromáždila celá rodina.

„Bello, vím, že nemáš ráda vyhrožování, ale dokud to nesníš, tak nepůjdeme,“ seznámil mě Carlisle se skutečností.

„Ale,“ chtěla jsem něco namítnout.

„Je mi líto, Bello, ale musíme tě vykrmit.“

„Tak honem, nebo bude tma,“ dožadoval se Emmett. Pomalu jsem do sebe nasoukala poslední toust.

„Hurá,“ zajásal Emmett a táhl mě z kuchyně k autu. Rychle jsem sebrala z věšáku kabát. Postavil mě k Edwardovu autu. Než jsem si sedla, Edward byl vedle mě. Cesta byla příjemná, trvala asi 2 hodinky. Výlet byl úžasný. Emmett se tam choval jako malé dítě. Ale mně to nevadilo, hlavně, že jsem byla se svou rodinou. Procházeli jsme se kolem nádherných skal a bylo to romantické. Edward mě za celou dobu nepustil dál než na metr od sebe. A když jsem chtěla někam jít, šel se mnou.

„Bello, po silvestru budeme zařizovat svatbu, těšíš se?“ pískala Alice, když jsme byli venku.

„Jo, vždyť já vím,“ usmála jsem se na ni.

„A těšíš se?“ nenechala se odbít.

„Těším, to víš, že jo.“

„To jsem ráda,“ skřehotala Alice celou cestu domů.

Domů jsme přijeli až kolem desáté večer. Emmett stále vyprávěl příběhy z výletu a já se musela jenom smát. Za chvíli byla půlnoc a Emmett šel vytáhnout střely na ohňostroj. Celkově to byl dneska Emmettův den. Když byla půlnoc, Emmett začal s ohňostrojem. Byl opravdu velkolepý, ale kdo by se u něho divil.

„Miluji tě,“ zašeptal Edward, který mě držel za ruku.

„A já tebe,“ zamumlala jsem a přitáhla si ho pro polibek. Nenechal se pobízet a vyzvedl si mě do náruče. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a nohy kolem jeho boků. Když jsem se od něho odtáhla, zjistila jsem, že jsme venku sami.

„Nepůjdeme?“ podívala jsem se na něho. Okamžitě mě pochopil a vyskočil se mnou do našeho pokoje. Položil mě na postel a při tom mě nepřestával líbat. Polibky jsem mu vracela a prsty jsme mu rozepínala košili. I Edward nebyl pozadu a přetahoval mi přes hlavu moje tričko. Mezitím jsem ho zbavila košile a přesunula se na pásek. Ten letěl okamžitě za košilí i s kalhotami. Edward mě nepřestával líbat, a i on mi rozepínal zip na kalhotách. Během chvilky jsem měla na sobě jenom spodní prádlo. Přitlačil mě víc do postele a chytnul mi ruce nad hlavu. Zavrčela jsem, ale Edwarda to ještě víc pobídlo. Usmál se a sjel z mých rtů na krk a z krku k lemu podprsenky. Jazykem sjel mezi prsa a zastavil se až na podprsence. Chytil ji mezi zuby a roztrhnul. Potom ji ze mě strhl. Ruce jsem stále měla uvězněné nad hlavou.

„Edwarde,“ zaúpěla jsem.

„Copak, lásko?“ ptal se jakoby nic.

„Pust mě,“ vyhrožovala jsem.

„Neříkej, že se ti to nelíbí.“ Sjel jazykem k pupíku a důkladně ho olízl. Chtě nechtě mně unikl z úst vzdych. Na svém břiše jsem ucítila jeho pozvednutí koutků. Následně mi pustil ruce a chytnul mě za pas. Jestli jsem ležela hlavou na polštáři, tak teď si mě stáhnul hrubě pod sebe. Zavzdychala jsem mu do úst a čekala na další nával vzrušení. Když už jsem měla volné ruce, okamžitě jsem mu strhla jeho boxerky. Snažila jsem se dostat nad něho. Musela jsem použít veškerou svou sílu, nakonec to Edward pochopil a vyhověl mi. Bohužel jsme pod návalem vzrušení neskontrovali, jak jsme daleko od okraje postele, a když jsme se přetočili, sklouzli jsme z postele na zem. Ozvala se rána, měla jsem štěstí, že Edward byl dole, takže ránu ztlumil. Já bych měla určitě něco zlomeného.

„V pořádku,“ strachoval se.

„Dobrý,“ odpověděla jsem mu a začala se věnovat jeho rtům. Třela jsem se o jeho místo a cítila vzrušení. Z jeho úst se vydral sten. Nechtěla jsem už čekat, takže jsem spojila naše těla. Oběma nám z úst vyšel sten. Edward mě držel za pas, který ještě víc umocňoval naše spojení. Sklonila jsem se nad něho.

„Teď ty,“ zašeptala jsem mu do ucha a políbila ho na něj. Pochopil, co chci a přetočil si mě pod sebe. Rukama jsem zajela za hlavu a nahmatala zeď. Opřela jsem se o ni a čekala na nával vzrušení. Edward přirážel víc než normálně a mě to ještě víc vzrušovalo. Sténali jsme slova lásky a vycházeli si v pohybech vstříc. Cítila jsem, jak vzrušení narůstá, jednu ruku jsem nechala za hlavou a druhou si přitáhla Edwardovi rty. Ještě několikrát přirazil a společně jsme dosáhli svého vrcholu. Ležela jsem na zemi a oddechovala. Edward ležel vedle mě, jeho paže mě objímaly. Přesunula jsem hlavu na Edwardovi nataženou ruku. Obličeje jsme měli od sebe asi deset centimetrů. Měl zavřené oči a oddechoval. Když otevřel oči, usmála jsem se. Okamžitě mi úsměv vrátil a ještě mě k němu políbil. Ještě víc jsem se na Edwarda přitiskla, on mě víc objal. Teď jsme se dotýkali nosy. Byla to krásná chvíle a já dostala chuť na další. Tázavě se na mě podíval. Políbila jsem ho a rukou mu hladila jeho hruď.

„Chci tě,“ zašeptala jsem jenom pro něho.

„Taky tě chci,“ pošeptal mi nazpátek a nalehnul na mě. Společně jsme prožili další vzplanutí naší lásky.

Leželi jsme na zemi a oddychovali. Já jsem měla hlavu položenou na jeho hrudi. Nikdy jsem nebyla šťastnější, vedle mě leželo stvoření, které mě milovalo a zemřelo by pro mě. Bylo jenom moje a za několik měsíců bude můj navěky.

Zvednul ruku a pohladil mě na vrásce, která se mi vytvořila na čele.

„Nad čím přemýšlíš?“ optal se mě a nepřestával mě hladit.

Nechtělo se mi mluvit, tak jsem zvedla štít a ukazovala mu vše, co jsem chtěla, aby viděl. Na jeho tváři se objevil úsměv. Štít se stáhnul zase ke mně a já jsem oddychovala víc než před tím.

„Neměla by ses vysilovat,“ zamračil se.

„Nechtělo se mi mluvit a myslím, že se ti to líbilo,“ usmála jsem se na něho a on mi úsměv oplatil.

„Zítra jdeme do školy, že?“ ujistila jsem se, protože poslední měsíc šla škola mimo mě.

„Ano, je to tak,“ zamračil se.

„Proč se mračíš?“ Dělalo mi to starosti.

„Protože tě zase budou okukovat a budou tě chtít někam pozvat a já budu šílet a…“ Nenechala jsem ho to dopovědět a políbila ho.

„Nemluv,“ přikázala jsem mu. Jenom zabručel, ale polibky mi oplácel. Leželi jsme vedle postele a mně začínala být zima. Při líbání Edwarda jsem se odtáhla a zašátrala rukou na postel. Chytnula jsem peřinu a přehodila ji přes nás. Edward ji narovnal, ale nepřestával mě líbat.

„Nikdy bych tě nevyměnila,“ řekla jsem mu mezi polibky.

„Já vím,“ odtáhl se ode mě.

Začínalo svítat a já věděla, že mě dneska nikdo z postele nedostane.

„Dneska se nehodlám z postele ani hnout,“ sdělila jsem to Edwardovi. Jenom se usmál.

„Lásko, ale mi neležíme v posteli,“ konstatoval.

„A kdo za to může,“ přešla jsem na jeho hru.

„Ty,“ řekl s klidem.

„No dovol, to ty jsi tady upír, ty máš dávat pozor,“ řekla jsem naoko vážně. Nahlas se zasmál a já s ním.

„Tak bys to měl napravit,“ zavrněla jsem a obtočila ruce kolem jeho krku. Zvednul se a nesl mě do koupelny.

„Ale tam nechci,“ zaprotestovala jsem, ale k ničemu to nebylo.

„Za chvíli budu tvůj muž a já říkám, že jdeme do vany,“ zasmál se.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 59. kapitola - Silvestr: