Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska hory přenáší - 48. kapitola - Nový domov

09.08.2010 (13:30) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4823×

48. kapitola – Nový domov

Bellin pohled:

Probudila jsem se v nějaké místnosti, kterou jsem neznala. Vedle mě nikdo nebyl a mě pohltila panika.

„Edwarde!“ zavolala jsem s hysterií v hlase. Měla jsem strach, kolem mě byla tma a věci, které jsem nikdy neviděla. Začaly mi téct slzy. Najednou se otevřely dveře.

„Bello, to nic už jsem tady,“ ujišťoval mě a tiskl k sobě.

„Já jsem nevěděla, kde jsem, a když jsi tady nebyl, tak sem měla strach,“ vysvětlovala jsem.

„Promiň, dělal jsem ti dole jídlo, kdyby ses probudila.“

„Kde to jsme?“ zeptala jsem se přes tišící slzy.

„V našem novém domě,“ přitáhl si mě ještě blíž.

„A kolik je hodin?“

„Je půl třetí v noci. Nechce se ti ještě spát?“ ptal se.

„Ne, spíš bych potřebovala na lov. Půjdeš se mnou?“ Nechtěla jsem jít sama, protože jsem se bála.

„Samozřejmě, že půjdu s tebou. Nenechal bych tě jít samotnou,“ ujišťoval mě a já se ještě víc zabořila do jeho hrudi. Hladil mě po zádech a já jsem mu volně ležela na hrudi. Vdechovala jsem jeho vůni.

„Půjdeme?“ optal se potichu.

„Dobře, jenom si vezmu něco na sebe,“ kývla jsem mu a vylezla z jeho náruče. Najednou se ve dveřích objevila Alice.

„Tady máš oblečení. A jedeme všichni,“ dirigovala a vrazila mi oblečení do rukou. I Edwardovi dala hromádku a už byla pryč. Oblékla jsem se do toho, co mi dala, ani jsem neprotestovala, už dávno jsem poznala, že to nemá cenu.  Během deseti minut jsme byli všichni připravení.

Nebrali jsme auta, jenom jsme vyběhli do lesa. Ohlédla jsem se ještě za sebe a zjistila, že dům je ještě větší než byl ve Forks. Byl celý bílý a měl velká okna. Potom ho musím prozkoumat zevnitř. Dál jsem už nedávala pozor na dům a vyběhla za ostatními. Edward na mě poctivě čekal, asi věděl, proč jsem se zdržela. Chytnul mě za ruku a vedl mě za ostatními. Svou rychlost přizpůsoboval mé.

Myslela jsem, že ho to po chvíli přestane bavit, ale mýlila jsem se, na tváři měl úsměv a stále mě pozoroval. Na tváři se mi lehce objevila červeň. Okamžitě jsem se otočila, protože jsem mu nechtěla ukázat, jaké ve mně vyvolává pocity. Štěstí, že poblíž nebyl Jasper. Po nějaké době jsem poznala, že jsme se odpojili od ostatních. Ještě chvíli jsme běželi a potom mě pustil. Usmála jsem se na něho a vydala se opačným směrem. Měla jsem štěstí, narazila jsem na srnu po minutě, hned jsem po ní skočila a vysála. Opodál jsem chytla ještě jednu. Obě jsem je poctivě zahrabala a vydala se po Edwardově vůni.

Lovil nedaleko, když jsem tam doběhla, zrovna škádlil pumu. Nechtěla jsem ho rušit, proto jsem se lehce vyhoupla na strom a posadila se na větev. Houpala jsem nohama a koukala se na mou lásku.

Miluji ho, dnes si již nedokážu představit život bez něho. Jeho láska, něha, starost, žárlivost ve mně vyvolávají ty nejlepší pocity. Doufám, že mě taky tak miluje. Vím, že mi to dokazuje dennodenně, ale já bych to mohla slyšet každou minutu. Už byl skoro u konce, pumu zahrabal a podíval se na mě.

„Ty mě pozoruješ?“ zvedl obočí a pomalým krokem mířil ke mně.

„Vadí ti to?“ zeptala jsem se na oko vážně, ale na tváři jsem měla úsměv. Lehce zavrčel a chystal se po mně skočit. Já jsem si toho všimla dřív a vyskočila na větev nade mnou. Chvíli se překvapeně koukal, ale potom se podíval nahoru.

„Ty mrško!“

„Kdo, já?“ dělala jsem hloupou. Posunula jsem se ještě o větev nahoru. Teď už jsem neměla náladu hrát si, ale zaujal mě výhled. Vyšplhala jsme na větev, ze které jsem se mohla koukat a nepraskne pode mnou. Edward byl za chvíli u mě. Obtočil ruku kolem mého pasu. Společně jsme se koukali na východ slunce.

„Máš nádherné oči,“ zašeptal mi. Nic jsem neřekla, jenom jsem si položila hlavu na jeho rameno a koukala na obzor.

„Chtěl jsem se zeptat na datum naší svatby?“ Nad tím jsem se musela zamyslet.

„No, chtěla jsem až po Vánocích, ty jsou asi za dva týdny. Tak někdy potom,“ přemýšlela jsem nahlas.

„S tím souhlasím, i když tě chci mít za manželku co nejdříve, uznávám, že po Vánocích to bude lepší.“

„Tak co takhle 22. února?“ řekla jsem první datum, které mě napadlo.

„Proč zrovna tohle datum?“ otočil si mě k sobě čelem.

„Nevím, možná proto, že jsou v tom datu samé dvojky a my jsme taky dva.“ Opravdu se mi to datum líbilo.

„Nad tím jsem nepřemýšlel, ale datum je to skvělé,“ uznal a políbil mě. Dnes mi letmý polibek nestačil, proto jsem si ho přitáhla pro další, okamžitě pochopil, a začal se věnovat mým rtům daleko vášnivěji. Když jsme se od sebe odtrhli, seskočila jsem ze stromu, počkala jsem na Edwarda a společně jsme vyrazili domů.

„Kdy nastupujeme do školy?“ ptala jsem se při běhu Edwarda.

„Až po Vánocích,“ odpověděl mi. Doběhli jsme zpátky, v domě už se svítilo a podle pachu tam byla Alice a Jasper.

„Asi bych se měla jít omluvit,“ konstatovala jsem. Ani jsem nečekala na jeho odpověď a táhla ho do domu. Jakmile jsem vstoupila, uviděla jsem Alici s Jasperem.

„Alice, moc se omlouvám, že jsme se v tom letadle chytli,“ mluvila jsem kajícně.

„I já se omlouvám, měla jsem se s tebou poradit,“ odvětila mi a skočila mi do náruče. Nečekala jsem to, tak jsme skončili na zemi. Obě jsme se začaly smát a nad námi se taky ozýval smích. Jasper se konečně mohl uvolnit.

„Vypadá to, že bude konečně klid,“ smál se. Zvedly jsme se ze země a přesunuly se na pohovku.

„Už jste se domluvili na datu? Bohužel jsem ho neviděla, protože ty mi to nedovolíš,“ propalovala mě pohledem.

„Jo, datum už máme.“ Edward si mě přitáhl k sobě.

„A jaké?“ ptala se Alice a byla nedočkavá.

„22. února,“ odpověděl jí Edward.

„Výborně!“ vypískla.

„Budeme mít hodně času na přichystání.“

„To budeme, ale připravovat začneme až po Vánocích,“ uzemnila jsem ji. Chtěla jsem ještě klidné Vánoce, než bude šílet.

„Jo, všechno bude po tobě. Ale já se na tom můžu taky podílet, že jo?“ ptala se s obavou v hlase.

„Jasně že můžeš.“

„Mám tě ráda, sestřičko,“ objala mě.

„A já tebe.“ Objetí jsem jí vrátila.

„Zlato, nepůjdeme nahoru,“ zašeptal mi Edward toužebně do ucha.

„Jenom běžte, i my jdeme nahoru a ostatní se vrátí až za čtyři hodiny. Taky si užívají klidu a sami sebe,“ odpověděla za mě Alice. A už táhla Jaspera do pokoje. No, táhla se nedalo říct, Jasper šel víc než ochotně.

„Co budeme dělat,“ obrátila jsem se Edwardovi čelem.

„Co bys řekla,“ usmál se a blížil se k mým rtům.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 48. kapitola - Nový domov: