Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska hory přenáší - 40. kapitola - Překvapení

16.06.2010 (21:45) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5990×

40. kapitola - Překvapení

Bellin pohled:

„Dobré poledne, lásko,“ přivítal mě dneska s takovým zvláštně nervózním hlasem.

„Dobré poledne,“ odpověděla jsem mu s úsměvem a přitulila jsem se k němu. Políbil mě do vlasů.

„Bello, počkáš tady chvilku?“ poprosil mě, nevěděla jsem, co chystá.

„A mám se nějak obléct?“ zeptala jsem se ho.

„Ne, jenom seď v posteli a nikam nechoď.“

„Dobře,“ slíbila jsem mu.

Seděla jsem na posteli a žmoulala kousek deky, nevěděla jsem, co mám dělat. Nejraději bych sešla dolů, podívat se, co dělá, ale slíbila jsem mu, že tady zůstanu. Trvalo mu to celkem dlouho a já začala být nervózní a k tomu jsme měla hlad. Konečně stál ve dveřích a nesl palačinky. Nádherně voněly a já mě se zbíhaly sliny.

„Jé, já mám hlad,“ šeptla jsem a začala jsem se po talíři natahovat. Na tváři měl nějaký zvláštní výraz, ale já jsem mu nevěnovala žádnou pozornost a talíř si vzala. Položila jsem si ho na klín a v tu chvíli jsem ztuhla. Nebyli to obyčejné palačinky. Byly obrovské a na nich byla čokoládou napsána věta. Vezmeš si mě? On si mě chce vzít, miluje mě, proč by si mě chtěl vzít, mě která jsme ho tak dlouho odmítala? Nechtěla jsem s nimi mít nic společného, a teď si nedokážu představit život bez něho. Nad čím váháš, přece ho miluješ, tak neváhej. Odložila jsem palačinky na kraj a otočila se tváří k Edwardovi. Musel být strašně nervózní. Klečel u postele a čekal na moji reakci.

„Ano,“ řekla jsem mu a zadívala se do jeho očí. Nijak nereagoval. Co mu je? Asi bych to měla ještě zopakovat.

„Ano,“ zopakovala a on konečně pochopil. Jeho oči se rozzářily.

„Vážně,“ zeptal se mě.

„Edwarde, kdybych si tě nechtěla vzít, neřeknu ti ano,“ usmívala jsem se na něho a doufala, že mu to už konečně dojde.

Najednou udělal něco, co jsem nečekala. Vyskočil ze země a skočil na mě do postele. Přitom shodil palačinky a ty spadly na zem. Jeho tvář byla od mé asi 10 centimetrů. Pozoroval mě jako nějaký skvost, až jsem se začala stydět.

„Děkuji,“ poděkoval, ale já nevím za co.

„Za co děkuješ?“ přitáhla jsem si ho blíž k sobě, abych cítila jeho dech.

„Za to, že si mě vezmeš,“ vydechl mi do tváře, a políbil mě. Líbal mě nějak opatrně, takhle mě nikdy nelíbal. Pootevřela jsem ústa a doufala, že to pochopí. Pochopil, jeho jazyk jsem ucítila na svém, ale bylo tam ještě něco. Trošku jsem se zarazila a Edward se odtáhl. Pomocí jazyku jsem dostala předmět až na okraj rtů. Prsty jsem vytáhla prstýnek. Byl nádherný. Třpytily se na něm diamanty. Neměl si dělat takovou škodu. Vzala bych si ho i bez tak drahého prstenu.

„Navlíkneš mi ho?“ podívala jsem se na něho.

„Samozřejmě.“ Vzal prstýnek do ruky a navlékl mi ho na prst. Byl nádherný, padl mi jako ulitý. Prstem jsem si ho otočila a nemohla jsem se na něho vynadívat.

„Miluju tě,“ řekla jsem slova, která jsem mu chtěla říct. Nic na to neřekl, ale přiblížil se k mým rtům a opět je políbil. Dlouho jsem nezaostávala a zapojila se do polibku. Už nebyl tak opatrný, už to byl ten Edward, kterého znám.

„Nemůžu uvěřit, že jsi konečně moje snoubenka,“ vyřkl slovo, nad kterým jsem nepřemýšlela. Já jsem jeho snoubenka, ale dlouho ne, za chvíli budu jeho žena a už se mě nezbaví.

„Teď se mě nezbavíš,“ smála jsem se a opět jsem obmotala svoje ruce kolem jeho krku.

„To nikdy nedovolím,“ otřel mi svým nosem můj.

„A jsi si jistý?“ podívala jsem se mu do očí.

„Naprosto.“ Opět spojil naše rty.

„Vím, že je to tady příjemné, ale Esme je jako jediná dole, ostatní jsou na lovu, a už se tě nemůže dočkat.“

„Nikdo jiný to neví?“ ptala jsem se, protože mě to vážně zajímalo.

„Ne, nikdo jiný, jediná Esme to věděla, protože jsem se s ní radil o prstenu a poprosil jsem ji, jestli by neudělala palačinky. Byl jsem tak nervózní, že bych je mohl spálit.“

„No, ono by to vlastně bylo jedno,“ smála jsem se, protože palačinky se teď už nedali jíst.

„Teď už asi ano,“ usmál se na mě. Úsměv jsem mu okamžitě oplatila.

„Tak jdeme dolů,“ políbila jsem ho a snažila se dostat z jeho těla. Velmi rychle jsem se oblékla a snažila se Edwarda dostat z postele. Nějak se mi to nedařilo.

„Nebuď línej,“ smála jsem se, neměla jsem tolik síly, abych ho uzvedla, když se příčí. Nakonec vstal, vzal mě za ruku a já ho táhla dolů. Esme stála pod shodami a hned, jak nás uviděla, začala mě drtit v náručí. Nakonec objala i Edwarda.

„Jsem tak šťastná,“ usmívala se na nás.

„Moc vám to sluší,“ rozplývala se, nikdy jsem netušila, že najdu takovou rodinu.

„Děkuji, Esme,“ oplatila jsem ji.

„Ukaž mi prsten!“ vyhrkla na ně a já jsem natáhla ruku.

„I v tom obchodě byl nádherný, ale na tvém prstě je výjimečný.“ Takže tento prsten je i práce Esme. Neměla mu dovolit tak drahý prsten.

„Ostatní jsou tady do hodiny, budou nadšeni z této novinky. Dáš si něco k jídlu?“ informovala nás a při poslední zmínce se podívala na mě.

„Moc ráda, palačinky to bohužel nepřežily.“ Scházeli jsme ze schodů do kuchyně. Na stole ležela nová porce oběda a já se do ní pustila. Edward si jako vždy sedl naproti mně a pozoroval mě.

Jak Esme řekla, do hodiny byli všichni doma. Seděla jsem na pohovce a koukala na televizi, Edward zatím uklízel tu palačinkovou spoušť v našem pokoji. Chtěla jsem mu pomoct, ale to zásadně odmítl, proto jsem si rezignovaně sedla na pohovku. Najednou se rozlítly dveře a v nich stáli všichni, kdo byli na lovu.

„Jaký byl lov?“ zeptala jsem se ze zdvořilosti.

„Výborný, skolil jsem dva medvědy, škoda, že jste nešli s námi. Někdy bych tě chtěl vidět lovit,“ mlel slova Emmett a já měla co dělat, abych mu rozuměla.

„Slibuji, že příště pojedu s tebou,“ usmála jsem se na něho.

„Bello, i když jsem hrouda svalů, nemám malý mozek a určitě mám dobré pozorovací schopnosti,“ začal Emmett vážně.

„A co jsi vypozoroval?“ otočila jsem se na něho.

„No, ten prsten na tvé ruce a Edwardovo zvláštní chování dneska ráno. On tě požádal o ruku!“ Poslední slova už skoro zakřičel, takže to slyšeli všichni. V tom jsem za sebou slyšela zalapat po dechu několik upírů.

„Co jsi mu odpověděla?“ ptal se dál Emmett.

„Emmette, když mám na ruce ten prsten, co jsem mu asi řekla?“

„Konečně, myslel jsem, že se Edward nerozhoupe, je to strašný nemehlo,“ štěbetal Emmett a přitom mě dusil v náručí.

„Emmette, nemusel bys mi udusit snoubenku,“ slyšela jsem Edwarda.

„Bráško, jsem na tebe pyšný.“ Emmett mě konečně pustil a začali mě objímat i ostatní, stejně tak jako Emmett se přesunuli k Edwardovi. Eleazar i s rodinou nám popřáli hodně štěstí, samozřejmě kromě Tanyi, ta se zavrčením vyšla z domu a zamířila do lesa. Když skončilo tohle objímání, sedla jsem vyčerpaně na sedačku. Edward si vedle mě přisedl a objal mě kolem ramen.

„Bello, budu muset na lov,“ promluvil asi po půl hodině sezení.

„A ostatní jedou na nákupy.“

„Já se nějak na nákupy necítím, když potom bude při vyřizování svatby neúprosná,“ prosila jsem Edwarda.

„Já to ti zařídím.“

„Děkuji.“

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 40. kapitola - Překvapení: