Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska hory přenáší - 37. kapitola - Denali

04.06.2010 (19:45) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5395×

37. kapitola - Denali

„Co se děje?“ musela jsem se zeptat.

„Eleazar přijede s rodinou už dneska,“ mluvil Carlisle pomalu, aby to měl Edward ještě šanci vstřebat.

„Aha,“ zmohla jsem se na jedinou odpověď.

„To je jediné, co jsi nám chtěl říct?“ ujišťovala jsme se, aby nepřišlo ještě nějaké překvapení.

„Ano, to je všechno a je mi to líto.“

„To nic,“ povzdychla jsem si a táhla Edwarda do kuchyně. Na stole jsem měla připravené jídlo, tak jsem se do něho pustila.

„Za jak dlouho jsou tady?“ optala jsem se Edwarda, který stál jako sloup vedle mě.

„Asi za hodinku,“ promluvil duchem mimo.

„Už tak brzo?“ povzdechla jsem si znovu.

„Nebuď smutná,“ přisedl si ke mně.

„Nejsem, jenomže jsme se teďka vrátili a já si tě pořádně neužiju.“

„Užiješ, budu stále s tebou, protože jestli mě jenom na jedinou sekundu opustíš, bude na mě ležet Tanya,“ povzdechl si pro změnu Edward.

„Nenechám tě samotného ani na chvíli,“ ujišťovala jsem ho, pomohlo to, protože se uvolnil.

„Chutná ti to?“ změnil téma a já na něho přistoupila.

„Esme umí dokonale vařit, nikdy jsem nezažila, aby to bylo špatné.“ Můj talíř už byl prázdný, tak jsem ho strčila do dřezu.

„Za dvě minuty jsou tady!“ křikla Alice z obýváku.

„Máme ještě dvě minuty, takže proč to vyplnit tady, zíráním na sebe,“ mrkla jsem na něho.

„Máš pravdu.“ A už mě bral do náruče a vyběhl se mnou schody do pokoje. Jakmile za sebou zavřel, okamžitě se pustil do mých rtů.

„Přesně tak jsem to myslela,“ koktala jsem mezi polibky.

Jeho ruce zajely pod moje tričko a hrnuly ho nahoru. Já jsem zamotala ruce do jeho vlasů a naplno si užívala poslední chvilky samoty. Už jsem byla skoro bez trička, ale zvonek měl jiný názor.

„To už jsou dvě minuty?“ žadonila jsem.

„Jsou, bohužel,“ sesunul mě na zem.

„Měli bychom jít dolů.“

„Tak jdeme,“ objal mě kolem pasu a společně jsme vyšli z pokoje. Dole už bylo rušno. Přibylo dalších pět upírů, když jsme se objevili na schodech, všichni ztuhli. Slova se ujal Carlisle.

„Chtěl bych vám představit Bellu, Edwardovu přítelkyni,“ představil mě a vše uvedl na správnou míru.

Ze skupinky jsem uslyšela vrčení a Edward si mě přitáhl blíž k sobě.

„Omlouvám se,“ promluvil jediný muž z rodiny.

„Jmenuji se Eleazar, tohle je moje žena Carmen a tohle jsou naše dcery, Irina, Kate a Tanya.“ Ukazoval postupně na všechny kolem sebe. Všichni se na mě usmáli až na Tanyu, ale od té se to dalo čekat.

„Také já vás ráda poznávám,“ pozdravila jsem je zdvořile a podala mu ruku. Váhavě ji přijal.

„Můžeš nám tikat,“ řekl váhavě.

„Nemusíš se bát, Eleazare,“ ujistil ho Carlisle.

„Nechápu, jak můžete žít s člověkem? I my jsme vegetariáni, ale měli bychom strach, že bychom jí ublížili.“

„Ale ona není člověk,“ obrátil se na něho Carlisle a pokynul mu, aby si sedl. Učinili tak všichni, posedali jsme si na sedačce.

„A co je?“ koukala se na mě se zájmem Carmen.

„Co by byla,“ podotkla se zhnusením v hlase Tanya. Edward se vedle mě napjal. Položila jsem mu ruku na rameno a snažila se mu naznačit, že jsem v pořádku.

„Já jsem poloupír.“ Vzhlédla jsem opět k nově příchozím.

„Poloupír?“ ujišťovala se Carmen, jestli dobře slyšela.

„Ano, Bella se narodila spojením člověka a upíra, přenesla si tak do svého života znaky od obou dvou.“

„To je úchvatné,“ vydechl Eleazar.

„Já vím, Bella je prostě exemplář,“ mluvil se stejným úžasem Carlisle.

„Určitě se za vašeho pobytu dozvíš o Belle víc, ale teď si pojďte vybalit, přichystala jsem vám dva pokoje pro hosty,“ zapojila se do rozhovoru Esme         

„Dobře, jdeme si tedy vybalit,“ rozhodla Carmen. Zvedli se ze sedačky a šli za Esme do prvního patra.

„Je krásná,“ špitla jsem, když byli pryč.

„Ty jsi krásnější,“ přitáhl si mě Edward na klín.

„Jak dlouho tady budou?“

„Dneska je pátek, takže asi až do neděle příštího víkendu.“

„Sedm dní tě bude okukovat jiná.“ Přitáhla jsem si ho blíž.

„Na ni nehledím, bude se mi líbit, když mě budeš okukovat ty.“ Přitáhl si mě k sobě a začal líbat.

„Ehm, ehm.“ Slyšela jsem odkašlání, neochotně jsem se od Edwarda odtáhla. Na schodech stála Tanya.

„Potřebuješ něco?“ zeptala jsem se mile.

„Jo, potřebuji, ještě jsem se s Edwardem pořádně nepřivítala.“ Sesedla jsem z něho a nechala Edwarda, ať vstane. Kouknul se na mě zmučeným výrazem, ale šel se za ní přivítat. Tanya ho objala víc než ochotně, natiskla se na něho a chtěla mu dát pusu. To ale Edward nechtěl, takže se odtáhl a vrátil se ke mně. Opět jsem si na něho sedla.

„Ještě potřebuješ něco, Tanyo,“ optala jsem se, protože stále stála u nás.

„Už nic,“ řekla zaraženě a odkráčela pryč.

„Nenechám si tě oblizovat někým jiným,“ usmála jsem se na něho.

„Taky si přeju, aby si mě líbala jenom ty.“ Opět si mě přitáhl a spojil naše rty.

„Miluji tě.“ Musela jsem mu to říct.

„Tak jako já tebe,“ oplatil mi, ale to už jsme nebyli v pokoji sami.

„Omlouvám se, že vás ruším, ale ráda bych se s Bellou poznala.“ Přišla Carmen a sedla si na gauč.

„Samozřejmě, že nerušíš, jenom si sedni,“ pobídl ji Edward. Stále jsem mu seděla na klíně, ale svou pozornost jsem věnovala Carmen. Najednou se Edward zvedl a omluvil se, nechal nás o samotě.

„Slyšela jsem, že jsi poloupír, tak by mě zajímalo, jak se to stalo?“ mluvila váhavě, ale já jí rozuměla.

„Můj otec byl upír a matka člověk. Otec se do ní zamiloval a vyspal se s ní. Z toho jsem vznikla já,“ vysvětlovala jsem jí, jakoby nevěděla, odkud se berou děti.

„A tvoji rodiče už zemřeli?“ Tak teď zaťala do černého.

„Už jsou mrtví dlouho.“

„A jak zemřeli?“ Stále se ptala a já věděla, že jen tak neskončí. Určitě to nemyslela špatně, ale nevěděla, jak jsem na tom.

„Matka zemřela při porodu a otec mě vychoval. Miloval matku, takže se rozhodl, že půjde za ní,“ mluvila jsem do ticha a doufala, že se již na nic nezeptá.

„To je mi líto,“ promluvila ke mně mateřsky Carmen. Usmála jsem se na ni a věděla jsem, že je toto téma uzavřené.

„Takže si matku zabila,“ vykřikla Tanya, která se objevila za námi.

„Nezabila,“ bránila jsem se, ale moc se mi to nedařilo. Můj hlas už nebyl tak pevný, jak bych chtěla.

„Zabila, zabila jsi ji při porodu a tvůj otec se spálil, to je odporné,“ mluvila s povrchností v hlase.

„Mlč, Tanyo, takhle se chovat nebudeš,“ snažila se ji přerušit Carmen.

„Ty o mé rodině vůbec nic nevíš!“ Venku se začalo zatahovat a já viděla černě.

„Co se tady děje?“ slyšela jsem Carlisla a Eleazara.

„Bello, uklidni se, ještě někoho zraníš,“ promluvil na mě Carlisle.

„Já se uklidňovat nebudu.“ Byla jsem vzteklá, a musela jsem se jít někam uklidnit a tady to nebylo, proto jsem vyběhla z domu a utíkala daleko do lesa.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 37. kapitola - Denali: