Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska hory přenáší - 36. kapitola - Nákupy

30.05.2010 (13:15) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5429×

36. kapitola - Nákupy

Bellin pohled:

„Alice, nech ji být, může spát ještě 10 minut,“ vyháněl Edward Alici.

„To teda ne Edwarde. Musím Bellu ještě namalovat a obléct,“ odporovala.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem je, protože jsem se už úplně probrala.

„No vidíš Alice, už jsi ji probudila,“ říkal dotčeně Edward.

„Tak, když už jsi vzhůru, tak pojď se mnou.“

„Alice.“ Teď už Edward skoro vrčel.

„To je dobrý Edwarde, já už vstávám,“ vysoukala jsem se z postele a šla za Alicí. U ní v pokoji jsem se osprchovala a vyčistila zuby, potom jsem si sedla na stoličku a nechala se Alicí obskakovat. Natáhla na mě modré kalhoty a bílý top a boty na menších podpatcích. Ještě jsem dostala svetr a kabát. Namalovala mě, učesala a po půl hodině jsem byla konečně hotová. Už mi kručelo v břiše, tak jsem sešla do kuchyně. Tam byl Edward a na stole jsem měl nachystaná míchaná vajíčka.

„Díky.“

„Moc ti to sluší a nemáš zač,“ usmál se na mě.

Naházela jsem vajíčka do sebe a už mě naháněli, že přijedeme pozdě. Jeli jsme dvěma auty, Edwardovým a Rosaliným. V Edwardově jsem jela já, Edward a Esme. V druhém jel Emmett, Rose, Alice a Jasper. Carlisle s námi nejel, protože měl službu v nemocnici. A nevypadal, že by mu to nějak vadilo. Vyjeli jsme směr město, kde má být velký obchodní dům. A opravdu tam byl. Jen, co jsme vystoupili, zavelela Alice k nakupování.

„Tady do toho obchodu nemusíme, jestli nechcete, vezmeme to až od druhého,“ zašveholila a táhla nás k druhému obchodu.

Vlezli jsme tedy do 2. obchodu. Tam jsme si všichni zkoušeli velké množství oblečení a Alice hodnotila. Měla jsem u sebe asi miliontý kousek oblečení. Vylezla jsem z kabinky.

„Ne ne Bello, ještě mám tady pro tebe nějaké kousky,“ vracela mě Alice zpátky.

„Vždyť už jsem měla na sobě milión věcí,“ protestovala jsem, ale nijak mi to nepomohlo. Edward byl na druhé straně obchodu taky v kabince, takže mi nemohl nijak pomoct.

„Alice, vždyť jsme tady už hodinu. A to je jenom první obchod,“ škemrala jsem.

„Dobře Bello, běž si sednout ven na lavičku, ať si odpočineš a já tady zatím dozkouším oblečení ostatním.

„Díky Alice,“ křikla sem na ni a už letěla ven na lavičku, tam jsem si sedla a snažila se uvolnit své nohy. V duchu jsem zaúpěla, protože tohle byl jenom první obchod a já jsem věděla, že nás jich čeká ještě bezpočet.

Najednou ke mně přisedl nějaký kluk, byl celkem pohledný, ale na Edwarda neměl.

„Ahoj, jmenuji se Denis a jak ty?“ začal hned zpříma.

„Bella,“ odpověděla jsem stroze a doufala, že ho to odradí.

„Vypadáš nádherně,“ složil mi poklonu.

„Díky.“ Co mu mám odpovědět?

„Napadlo mě, jestli by sis se mnou nešla sednout na kávu. Mohli bychom si jenom tak pokecat a líp se poznat.“ Co mu mám říct, že jsem poloupír, a že ho zabiju, když mi nedá pokoj?

„Nevím, jestli by se to líbilo mému příteli,“ snažila jsem se vykroutit.

„Tvůj přítel tady není, takže nevadilo. Co oči nevidí, srdce nebolí,“ mluvil sebevědomě.

„Ale co vidím, to mně vadí.“ Stál nad námi Edward a pomstychtivě se usmíval.

„A ty jsi kdo?“ nenechal se odbít Denis.

„Já jsem Bellin přítel a to, že sedíš tak nalepený na ní, se mi vůbec nelíbí,“ odbyl ho Edward.

„Nechte toho, jsme v obchodě tak se nehádejte,“ vložila jsem se do rozhovoru, protože to ve mně začínalo pěkně vřít.

„Ráda jsem tě poznala Denisi, ale mou odpověď jsi slyšel a ta platí.“ Denis se tedy zvedl a bez jediného slova odešel.

„Díky,“ koukla jsem na Edwarda.

„Nemáš zač, to je strašný, když se na tebe všichni lepí, abych sebou nosil baseballovou pálku.“ Sedl si ke mně a objal jednou rukou.

„Už je Alice hotová?“

„Jo už je, ještě to všechno zaplatí a pak se k nám přidá,“ informoval mě.

„Vymyslela jsem takové překvapení pro Emmetta. A potřebovala bych, aby si mi pomohl,“ zatáhla jsem Edwarda za roh.

Víš, že pro tebe udělám všechno,“ políbil mě.

„Chci se mu pomstít za všechny jeho narážky na nás.“

„Dobře a jak to chceš udělat?“ ptal se Edward nedočkavě.

„To bude překvapení i pro tebe. Jenom potřebuji, abys sehnal kameru a foťák, zbytek nech na mě.“ Díval se na mě frustrovaně.

„Opravdu nechceš, abych ti pomohl?“

„Už teď pomáháš,“ ujistila jsem ho a přitáhl si ho na další polibek.

„ Dobře,“ rezignoval.

„Ještě něco, v době oběda se půjdu najíst a všechno to zařídím, takže se mnou prosím nechoď.“

„To mě vážně necháš mučit s Alicí?“ koukal se na mě s psíma očima.

„To zvládneš, zlato. Miluji tě,“ ještě jsem ve spěchu dodala a už jsme ho táhla pryč.

Dopoledne probíhalo asi stejně tak, jako začalo. Alice nás tahala po obchodech a náramně si to užívala. My se ji snažili jenom udržet na uzdě, ale moc se nám to nedařilo. V době oběda jsem zaběhla vyřídit všechny potřebné věci a vrátila se zpátky za nimi. Edward chodil celou dobu se mnou, snažil se Alici krotit, ale nedařilo se mu to a já jsem byla už skoro na pokraji svých sil. Ještě jsem si musela nechat nějakou energii na mou pomstu.

„Dobře, když vidím ty vaše obličeje, tak už jedeme domů,“

„No hurá Alice, já jsem myslela, že ti to už budu muset nakázat,“ radovala se Esme.

„Ještě počkejte, mám něco pro Emmetta.“ Zastavila jsem je, protože jsem musela uskutečnit svůj plán.

Zatáhla jsem je na nejvzdálenější konec v obchodě, abychom to měli k autu nejdál.

„Tak Emmette, měla bych ti vrátit všechny ty tvoje narážky na nás,“ usmála jsem se na něho. Emmett koukal trošku zaraženě. Na to jsem vytáhla růžový komplet, který jsem koupila v sexshopu. Měl kožené, růžové kalhoty, růžové tílko s dírami na bradavky. Teď už se všichni váleli po zemi.

„To si na sebe nevezmu,“ protestoval Emmett.

„Protože jsem věděla, že si to nebudeš chtít jen tak vzít, tak když v tomto oblečku přejdeš po celém obchodě, tak mám pro tebe o hodně příjemnější překvapení.“

„No já nevím,“ přemýšlel Emmett nahlas.

„Je to na tobě, když projdeš přes obchod mezi těmi lidmi a dojedeš domů se ukázat Carlisleovi v tomto růžovém oblečku, dostaneš můj druhý dárek. Vyber si.“

„Dobře, tak já to udělám.“

„Dobře, Edward půjde s tebou a pomůže ti do oblečku.“ Edward na mě ještě zmučeně koukl a už šel za Emmettem.

„Dobře, tak Jaspere, tady máš kameru, natočíš všechno, rozumíš.“

„Rozumím, Bello, to byl úžasný nápad.“

„Gratulace přijímám až potom, ale příjemné překvapení pro něho mám. Nemohla bych mu lhát. Rose doufám, že ti to nevadí?“

„To víš, že nevadí Bello, bude zábava.“

„Rose, tady máš foťák, víš co s ním ne?“ usmála jsem se na ni. Rose se na mě jenom usmála.

„Alice, my si budeme vychutnávat pohled na Emmetta.“ I když se nezdálo, v obchodě bylo stále dost lidí, kteří se mohli pokochat Emmettem.

To už ale Emmett vycházel ze záchodů. Musím uznat, že mu to padlo a to doslova. Edward za ním padal smíchy, Jasper vypadal, že tu kameru neudrží v ruce, Rose fotila jak zběsilá a já s Alicí jsme seděly na lavičce a válely se po ní.

Emmett opravdu přes obchodní dům prošel. Lidé se zastavovali, aby se na něho koukli, některé maminky zakrývaly svým dětem oči, ale většinou lidé propukali ve smích. Emmett to vzal s nadhledem a ještě připojil nějakou figuru, když se u něho lidé zastavili. My si to vážně užívali. Došli jsme až k autu, kde jsme nastoupili a vyjeli směr domů. Doma udělal Emmett figuru pro Carlisla a už si to štrádoval nahoru převléct. Než jsme ukázali video a fotky Carlisleovi, byl Emmett dole a dožadoval se svého druhého dárku. Podala jsem mu tedy zabalenou krabičku. Rychle ji rozbalil a v ní uviděl klíčky, co se dávají malým dětem na žužlání.

„To jsem si o tobě nemyslel Bello.“ řekl smutně a utekl do pokoje. Vydala jsem se tedy za ním. Nikdo nevěděl, co mám v plánu, tak jenom seděli na gauči a čekali, co se bude dít.

„Emmette?“  Zaklepala jsem na dveře a doufala, že mi otevře.

„No dobře Emmette, jak chceš, tak já ty dveře vyrazím a něco si udělám.“ Stále mi neodpovídal, tak jsem se rozběhla a dveře vyrazila.

„Myslím, že jsi ještě neviděl svůj dárek,“ koukla jsem na něho a v ruce se mi houpaly klíče od auta. Než jsem se nadála, už jsem klíče v ruce neměla a Emmett v pokoji nebyl. Šla jsem tedy zpátky za ostatními, ale ti už v obýváku nebyli. Stáli na verandě a koukali se na Emmetta, jak obskakuje svůj nový Jeep.

„Díky Bello, to ta růžová za to stála,“ slyšela jsem Emmetta. Došla jsem až k Edwardovi, objal mě kolem pasu.

„Udělala si Emmettovi ohromnou radost,“ zašeptal mi do ucha.

„Jak jsi to udělala?“

„No, s přivezením auta mi pomohl Carlisle a schoval ho v tom houští,“ přiznala jsem.

„Doufám, že nám dá pokoj alespoň na chvíli, teď si jdu udělat něco k jídlu nebo umřu hlady.“

„Něco ti udělám,“ okamžitě se začal angažovat.

„To je dobrý Edwarde, vidím ti na očích, že se chceš na to auto podívat, tak běž.“

„Vážně ti to nebude vadit?“ ptal se pro jistotu.

„Samozřejmě, že nebude?“ ujistila jsem ho, políbila a odešla zpátky do domu.

Tam jsem vytáhla z ledničky maso a opekla si ho na pánvi, k tomu jsem si udělala zeleninu a brambory. Všechno jsem si to naservírovala na talíř a přesunula se s ním do obýváku. Chtělo se mi spát, ale hlad byl větší, proto jsem rychle naházela jídlo do sebe, umyla talíř a vydala se nahoru. Zjistila jsem, že někteří stále postávají u auta, byl tam i Edward. Esme umývala schody v patře a Carlisle byl v pracovně. Zalezla jsem tedy do pokoje. Vzala jsem si košilku a vklouzla do koupelny. Tam jsem se osprchovala a vyčistila zuby. Čočky jsem si sundávat nemusela, protože když jsme nechodili do školy, nebyly potřeba. Z koupelny jsem vylezla asi po půl hodině. Edward tady stále nebyl a tak jsem zalezla do postele. Po Aličiném nakupování jsem byla unavená a netrvalo dlouho a už jsem o sobě nevěděla.

Probudila jsem se až za světla a kolem mě byly obmotané ruce.

„Dobré ráno lásko,“ promluvil na mě sametový hlas.

„Dobré ráno,“ oplatila jsem mu a přidala k tomu úsměv.

„Kolik je hodin?“

„Budou dvě,“ konstatoval jakoby nic.

„Dvě?“ vykulila jsem na něho oči.

„Musela jsi být unavená z těch nákupů a ještě jsem se ti neomluvil.“

Vím, že jsem spala dlouho, ale tohle vážně nechápu.

„Neomluvil?“ ptala jsem se ho zmateně.

„Včera jsem se ti vůbec nevěnoval a jenom se kochal tím autem,“ mluvil sklíčeně.

Přesunula jsem se na něho, takže jsem mu ležela na břiše, ale on se stále koukal smutně.

„Edwarde, vždyť se mnou nemusíš být každou vteřinu, nejsem nesamostatná a vím, že máš také jiné záliby,“ ujišťovala jsem ho, že mi to vážně nelíbí.

„Tak už se nemrač,“ přejela jsem mu rukou po vráskách, které měl na čele. Uvolnil se a na tváři mu přelétl úsměv.

„Víš, že tě miluji,“ promluvil na mě stále se zavřenýma očima.

„Vím, není den, kdy bys mi to neřekl. Tím samozřejmě nechci říct, že se mi to nelíbí. Můžu to slyšet i několikrát denně,“ usmívala jsem se.

„Miluju tě, miluju tě, miluju tě, miluju tě,“ říkal slova, která mě zahřívala. Přitáhla jsem si jeho obličej ke svému a vdechovala jeho vůni. Naše rty byly asi dva centimetry od sebe. Pootevřela jsem ústa a on se na ně okamžitě přisál. Polibek jsme si oba dva užívali. Na sobě jsme měla jenom košilku, podle Alicina vkusu, takže mě moc nezakrývala. Byla těsně pod zadeček, a jelikož mi Edward hladil záda, lezla košilka nenápadně nahoru. Možná bychom se dostali ještě dál, ale do pokoje vlítl Emmett.

Edward okamžitě zareagoval, přesunul mě vedle sebe a hodil přese mě deku. Jednou rukou mě objal a přitáhl k sobě, druhou rukou kontroloval, jestli mi nepadá deka. Nedopustil by, aby Emmett viděl víc, než má.

„Co chceš, Emmette?“ zavrčel na něho Edward.

„Nechtěl jsem vás rušit, ale Esme prosí, jestli byste přišli dolů,“ ospravedlňoval se Emmett.

„Dobře, ale běž, abychom se mohli obléct,“ zavrčel znovu Edward a vyháněl Emmetta.

„Jasně, jasně a Bello tvoje tělo není vůbec k zahození,“ pronesl Emmett a vyběhl z pokoje.

Nejenže se ozvalo vrčení vedle mě, ale i zdola jsem slyšela nadávky od Rose. Emmett to asi pěkně schytá. Mě se ale nahrnula červeň do tváří, tak jsem musela sklopit hlavu. Edward si toho vedle mě všimnul.

„Bello, to byla poklona, nemusíš se červenat,“ usmíval se na mě.

„Já vím, ale Emmett mě vidět takhle nemusel,“ stále jsem zírala dolů a propalovala postel.

„I mně se to nelíbí, chci tě mít jenom pro sebe,“ objal mě kolem pasu a snažil se mě položit na záda, jenomže neodhadl šířku postele a my skončili s ohromnou ránou na zemi.

„Nestalo se ti nic Bello?“ strachoval se.

„V pořádku,“ začala jsem se smát a Edward se ke mně přidal.

„Mohli byste jít dolů,“ slyšela jsem Carlisla.

„Asi bychom měli jít, nebo se na nás budou zlobit,“ vysoukala jsem se zpod Edwarda. Ten si stoupl společně se mnou a okamžitě se začal oblíkat. Já jsem si na sebe vzala kalhoty, tričko a mikinu. Vše bylo pohodlné. Alici se to asi líbit nebude, ale co. Za minutku jsme byli oblečení a už jsme si to vykračovali ruku v ruce po schodech.

„No, že vám to trvalo,“ přisadil si pro změnu Jasper. Ostatní se jenom uculovali.

„Chci vám něco říct,“ začal Carlisle. Jakmile to řekl, Edward vedle mě ztuhl a začal vrčet.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 36. kapitola - Nákupy :