Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska hory přenáší - 35. kapitola - Vysvětlení

27.05.2010 (07:15) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6241×

35. kapitola - Vysvětlení

„Bello, můžu s tebou mluvit?“ Ootočil jsem se na ni, když dostávala houbové ravioly, které jí uvařila Esme.

„Můžeš,“ promluvila a dál se věnovala svému obědu.

„Já ti to chtěl říct, ale musel jsem vymyslet, jak,“ snažil jsem se ospravedlnit. Tak teď jí málem zaskočily těstoviny. Podívala se na mě s otázkou v očích.

„Třeba mi říct pravdu,“ promluvila zaraženě.

„A s tou také jdu, ale Esme mě předběhla.“

„Na jedné straně jsem ráda, že mi to Esme řekla a já tě mohla pochopit. Na té druhé mě mrzí, že si na mě nepočkal a neřekl mi to sám. Vím, že máš strach, že bych to nemusela vzít dobře, ale tak to není. Pokud o ni zájem nemáš, tak já nemusím mít strach. Vím, že mě miluješ a já miluji tebe, ale mohl bys mi víc důvěřovat. A stále se nestrachovat, že mě ztratíš,“ šeptala do ticha, které by se dalo v kuchyni krájet.

„Omlouvám se.“ Na nic jiného jsem se nezmohl, ale Bella mě opět překvapila.

„Hádáme se kvůli věci, která se nás dvou týká jenom trošku.“ Nechápal jsem. Vstala a sedla si mě na klín.

„Jestli mě miluješ tak, jako já miluji tebe, tak nám může být Tanya ukradená.“ Měla pravdu, ale Tanya je vytrvalá a na Bellu nebude brát ohled.

„Bello, Tanya je vytrvalá, nezáleží jí na tom, jestli někoho mám nebo jsem nezadaný. Nevím, jak zareaguje, ale určitě se mě jen tak nevzdá,“ vyřkl jsem své obavy. Bella se jenom zasmála a přitáhl si mou hlavu blíž ke své. Držela ji v dlaních jako poklad a mě to bylo velmi příjemné.

„Miluji tě a nějaká Tanya na tom nic nezmění.“ Přitáhla si mě ještě blíž a políbila mě. Nezůstal jsem pozadu a zapojil se taky do polibku. Hladil jsem ji po zádech. Vstal jsem s ní a vyběhl schody. Slyšel jsem nějaké Emmettovi poznámky, ale nijak jsem na ně nereagoval. Teď jsem se věnoval jenom své lásce. Pomalu jsem ji položil na postel a nepřestával líbat. Cítil jsem, jak se usmívá. Nebyla sice tak silná jako já, ale pohybem mi naznačila, že chce být nahoře. Proč bych jí to neumožnil, jí bych neodmítl nic. Přetočil jsem si ji na břicho. Posadila se na mě a začala mi rozepínat knoflíčky. Nebránil jsem se a mé prsty dělaly to samé. Měla na sobě modrou košili. Bella mi pomalu rozepnula všechny knoflíčky, její dotyk byl příjemný, už jen on mě vzrušoval. Zato já jsem to nevydržel, rozepnul jsem dva knoflíčky a potom zajel rukou na její holou pokožku, jedním tahem jsem Belle roztrhl košili. Lehce se na mě zamračila.

„Tahle se mi líbila.“ Koukala se na sebe.

„A mně se líbíš takhle,“ konstatoval jsem a mrknul na ni. Podařilo se jí svléknout moji košili, ta její šla snadno, proto ji jenom setřepala a odhodila na zem společně i s mou. Položila se na mě a opět si přitáhl moje rty. Cítil jsem její ňadra, jak se otírají o mou holou hruď, neuvěřitelně mě to vzrušovalo. Svýma rukama zajela až k mým kalhotám, když narazila na pásek, až velmi snadno ho rozepnula, netrvalo dlouho a už jsem měl dole i kalhoty. Sice se mi líbilo, jak si to Bella užívá, ale já jsem chtěl mít taky navrch. Proto jsem Bellu přetočil pod sebe. Slyšel jsem jemné zavrčení, ale nehleděl jsem na to. Začal jsem se věnovat Belliným rtům, miloval jsem je, byl jsem na nich závislý. Potom jsem sjel po bradě až k jejím ňadrům, jedním pohybem jsem jí roztrhl podprsenku. Svým jazykem jsem objížděl její bradavky. Bella slastně zavzdychala a prohnula se v zádech.

„Edwarde, tohle je mučení.“ Jen jsem se zasmál a vrátil jsem se k jejím rtům. Hladově se ke mně přisála. Její tělo naráželo na moje a já věděl, že už to dlouho nevydržím. Roztrhl jsem jí i kalhoty. Leželi jsme na sobě jenom ve spodním prádle, s tím, že Bella už neměla ani podprsenku. Zajela mi rukou k lemu boxerek, vyvolalo to ve mně slastný pocit a já chtěl víc. Chtěl jsem ji hned.

„Miluji tě, Edwarde, tak mě už nemuč,“ šeptla mi do ucha a já na tom byl úplně stejně. Jedním pohybem jsem nás zbavil zbylého oblečení. Ležela pode mnou v celé své kráse, nemohl jsem čekat. Koukala se mi do očí a tím mi dala jasně najevo, že to chce.

„Miluji tě, Bello,“ pošeptal jsem jí a vniknul do ní. Ze začátku jsem se pohyboval pomalu. Oběma nám z úst vycházely vzdechy. Líbal jsem Bellu všude a ona mi zatínala nehty vzrušením do zad. Po chvíli jsem začal rychleji, Bella mi vycházela vstříc, byli jsme jako jedno tělo, jedna duše. Ještě několikrát jsem přirazil a Bella dosáhla svého vrcholu. I já jsem dlouho nečekal a dosáhl orgasmu. Opatrně jsem na ni lehl. Oddechovala mi do ramene a já do jejích vlasů. Když se náš dech zklidnil, opatrně jsem si lehl vedle ní a zabalil jí do deky. Otočil jsem se na bok, abych na ni lépe viděl. Na tváři měla úsměv, měla zavřené oči a ještě s námahou oddechovala. Přitáhl jsem ji k sobě blíž, svou hlavu si položila na mou ruku. Cítil jsem její dech, ňadra a její ruce, které mě hladily po hrudi. Užíval jsem si každý její dotyk.

„Jsi unavená?“ zeptal jsem se jí.

„Spala jsem přes 15 hodin, unavená nejsem určitě,“ usmála se a otevřela oči. Měla je temně modré, protože venku krásně pršelo.

„Kdy přijedou?“ Usměv se jí z tváře vytratil.

„Asi za čtyři dny.“ Dneska byl čtvrtek, měli přijet v neděli večer.

„Jdeme před prázdninami ještě do školy,“ ubezpečovala se.

„Nejdeme, Carlisle nám zařídil omluvenky,“ usmál jsem se. Ještě jsem měl Bellu celé čtyři dny pro sebe. Otočila se na mě, ležela mi na břiše s hlavou položenou na místě, kde by mělo být srdce.

„Někdy bych řekla, že ti i bije,“ konstatovala jen tak.

„Jsem stvůra bez duše, nemůžeš čekat, že mi bude bít.“ Zamračila se na mě.

„Proč se mračíš?“ Nevěděl jsem, co se děje.

„Proč říkáš, že jsi bez duše?“ Stále se mračila.

„Protože to je pravda.“ Zabořil jsem svou hlavu níž do polštáře.

„To není pravda,“ odporovala mi.

„My upíři duši nemáme,“ snažil jsem se ji objasnit situaci.

„Jak můžeš vědět, že nemáš duši, to musí přece posoudit někdo jiný a já s tím zásadně nesouhlasím.“ Teď už se na mě usmívala. Věděla, že má vyhráno, nemohl jsem jí odporovat.

„Tvoje duše se odráží v tvé lásce,“ řekla slova, nad kterými jsem se pousmál. Měla pravdu, mohl by upír bez duše, tak milovat?

„Podle tvého výrazu soudím, že jsi mi dal za pravdu.“

„Uznávám, že na tvých slovech něco je,“ přitáhl jsem si ji blíž, abych dosáhl na její rty.

„Kolik je hodin?“ optala se mě.

„Asi 5 hodin odpoledne, proč?“

„Jen přemýšlím, jestli má cenu vracet se pro to jídlo, co jsem nechala na stole."

„Máš hlad?“ S těmi slovy jsem si oblékl rychle kalhoty a vyběhl z pokoje. Na stole ležela Bellina nedojedená porce. Ohřál jsem jí v mikrovlnce a vrátil jsem se k ní. Ležela ve stejné poloze, v jaké jsem ji zanechal. Když zjistila, že jsme zpátky, otevřela oči. Podal jsem jí talíř, okamžitě se na něho vrhla a než bych řekl švec, už byl talíř prázdný.

„Edwarde?“ promluvila na mě. „Nechtěl by sis dát se mnou koupel?“ ptala se ostýchavě, nechápu proč, byl to výborný nápad.

„Strašně rád, půjdu napustit vanu a dám tam nějakou pěnu.“ Políbil jsem ji a upíří rychlostí to vzal do koupelny. Navolil jsem teplotu, aby nebyla Belle zima a dal jsem tam jahodovou pěnu. Mě nijak nevoněla, ale vím, že ji má Bella rád. Než se voda dopustila, už u mě stála Bella obmotaná v dece.

„Už to máš?“ ptala se nedočkavě.

„Mám.“ Svlékl jsem se a vklouzl do teplé vody. Bella se nenechala dlouho pobízet a už ležela na mě. Objal jsem ji kolem pasu a vychutnával jsem si její vůni vlasů. Hladil jsem jí po břiše a věděl jsem, že bych tohle mohl dělat po celou věčnost. Bella spokojeně vrněla, měla zavřené oči. Nepotřebovali jsme mluvit, stačila nám pouze naše přítomnost. Leželi jsme ve vaně asi hodinu, voda začínala být studená, nechtěl jsem, aby mi nastydla.

„Bello, není ti zima?“

„Je, ale nechci přijít o tuhle chvíli,“ zamumlala.

„Nechci, abys byla nemocná,“ řekl jsem jí svou obavu.

„Dobře,“ povolila mi. Pomohl jsem jí vstát z vany a zabil ji do ručníku, sám jsme si obmotal ručník kolem pasu.

„Půjdeme ještě do postele,“ škemrala. Viděl jsem na ní, že je unavená. Ta voda jí musela ukolíbat.

Položil jsem Bellu do postele, vzal jsem jí mokrý ručník a zabalil do peřiny. Opět zavrněla a víc si přitáhla deku pod krk. Sám jsem si lehl k ní pod deku. Přitáhl jsem jí k sobě a poslouchal její dech. Netrvalo dlouho a začala pravidelně oddychovat.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 35. kapitola - Vysvětlení: