Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska hory přenáší - 34. kapitola - Doma

23.05.2010 (18:30) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5479×

34. kapitola - Doma

„Nepřežil bych, kdyby se ti něco stalo. Nemohl bych žít ve světě, ve kterém bys nebyla?“ vyléval si své srdce.

„Takhle mluvit nesmíš, kdyby se mi něco stalo, nemůžeš opustit svou rodinu. Tím bys jim zlomil srdce. Když vidím, jak se na tebe Esme láskyplně kouká, přece bys jí to neudělal,“ mluvila jsem na něho a snažila se ho přesvědčit.

„Bello, ty to stále nechápeš. Ty jsi můj život, moje všechno. Kdybys v něm nebyla, můj život by nebyl život. Než jsi přišla, žil jsem jenom kvůli rodině, ale teď, když jsem poznal, jaké to je být milován a někoho milovat, už bych tak žít nemohl, raději bych zemřel, než žít v té tmě, která mě obklopovala,“ snažil se mi vylíčit své pocity a já jsem byla ráda, že má ke mně takovou důvěru.

„Miluji tě a nikdy tě neopustím,“ přitulila jsem se blíž k němu. On si mě opatrně přitáhl k sobě a šeptal mi slova lásky.

Najednou se ozvalo zaťukání.

„Nechci vás rušit, ale už máma sbaleno a auto je nachystané k odjezdu.“ Byla to Esme.

„Jsi v pořádku Bello, měli jsme o tebe strach,“ podívala se na mě mateřsky.

„Jsem v pořádku, Esme,“ odpověděla jsem jí. Do očí mi ale vyhrkly slzy. Nebylo to kvůli tomu, že by mě něco bolelo, ale kvůli tomu, jak se o mně všichni starali.

„Bello, bolí tě něco,“ strachoval se Edward a Esme přistoupila blíž k posteli.

„Nic jenom mě dojalo, jak se o mě všichni staráte.“ Slzy mi tekly po tvářích a já přes ně skoro neviděla. Esme z pokoje odešla, Edward mě konejšivě kolíbal v náručí. Věděl, že mě nemá šanci nějak slovy utěšovat. Jenom čekal, až se uklidním sama. Během deseti minut jsem se z toho dostala a mohli jsme vyrazit. Aro se s námi přišel ještě rozloučit, omluvil se za Felixe a opět mi nabídl, abych u nich zůstala. Stejně jako před tím jsem to odmítla. Konečně jsme se z Volltery dostali. Dojeli jsme na letiště. Spoj nám okamžitě letěl, takže jsme nemuseli čekat.

Let byl sice dlouhý, ale já ho prospala. Zbudila jsem se až doma v posteli. Nikdo u mě nebyl, takže jsem se oblékla a šla dolů po schodech. Už na nich to krásně vonělo, tak jsem po vůni došla až do kuchyně. U stolu stála Esme a něco připravovala.

„Dělám ti snídani,“ koukla se na mě.

„Děkuji Esme, ale já bych potřebovala spíš na lov.“ Měla jsem chuť i na to, co vařila Esme, ale víc jsem potřebovala lovit.

„Chápu tě, může jít s tebou třeba Jasper, on jediný je v domě, teda kromě mě a já na lovu byla před hodinou.“

„A kde je Edward?“

„No víš Bello, asi za týden k nám má přijet rodina z Denali. Ve škole jsou podzimní prázdniny, tak se za námi přijedou podívat,“ vysvětlovala mi.

„A v čem je problém,“ nechápala jsem.

„Jedna z upírek Edwarda miluje a jen tak se ho nevzdá. Edward se jí snažil vysvětlit, že k ní nic necítí, ale ona zastává názor, že když se bude víc snažit, Edwarda tím získá. Když se dozvěděl, že mají přijet, vyběhl z domu. Ještě za námi zakřičel, že se musí jít uklidnit, a že se o tebe máme postarat. Nechce tě ztratit a ví, že bys to mohla pochopit špatně a utéct mu.“

„Proč mi to takhle nevysvětlil, věděla bych, co mám čekat.“ Nevěděla jsem, proč mi to Edward neřekl sám.

„Dlouho se snažil, aby si získal tvoji důvěru, a také ví, že by tě mohl ztratit.“ Esme mě objala.

„A vrátí se?“ šeptla jsem jí.

„Samozřejmě, že se vrátí, nikdy by tě neopustil,“ uklidňovala mě Esme.

„Dobře, tak já vezmu na lov Jaspera,“ konstatovala jsem.

„My spolu jdeme na lov?“ stál vyslovený ve dveřích.

„Jestli se mnou půjdeš?“ Doufala jsem, že řekne ano, protože samotné se mně nechtělo.

Edwardův pohled:

Po tom, co se stalo ve Vollteře, jsem byl rád, že jsme konečně doma. Když jsem viděl Bellinu modřinu, kterou ji udělal Felix, měl jsem sto chutí se vrátit a roztrhat ho. Nemohl jsem ale nechat Bellu samotnou. Už ne, nehnu se od Belly ani na krok. V letadle usnula hned po vzlétnutí a spala celý let. Měl jsem o ni strach, nikdy nespala tak dlouho, ale měl jsem vedle sebe Carlisla, který hlídal, jestli je vše v pořádku a já mu věřil. Bella se neprobudila dokonce i po přistání, proto jsem ji vzal do náruče. Auta jsme měla na letišti, takže jsme nasedli a vyjeli domů. Párkrát se zavrtěla, ale nic jí nemohlo probudit. Její úsměv, který měla na tváři, mě hřál u srdce, byla šťastná a to byl můj cíl. Dojeli jsme domů a já Bellu odnesl do pokoje, tam jsem jí položil do postele, nemělo cenu ji svlíkat, sundal jsem jenom boty a mikinu a zakryl ji.

„Edwarde, mohl bys jít sem!“ křikl na mě Carlisle. Ještě jsem se naposledy podíval na Bellu a vyběhl jsem z pokoje. Už z myšlenek jsem poznal, že to nebude nic příjemného, protože se snažil vymyslet, jak ze situace. Víc jsem nezjistil.

„Za pár dní má přijet Eleazar s rodinou,“ konstatoval a tím mě naprosto odzbrojil.

„Ale tam je Tanya,“ řekl jsem zoufale a sedl si na křeslo v jeho pracovně.

„Vím, ale Eleazar je náš dobrý přítel a já ho rád uvidím. Měl bys to Belle říct.“

„Říct co, že se po mě jedna z upírek sápá jako po potravě?“ měl jsem vztek, Carlisle si to nezasloužil, ale já jinak nemohl.

„Bella to určitě pochopí,“ konejšil mě, ale moc se mu to nedařilo.

„Myslel jsem, že alespoň po Vollteře budeme mít chvíli klid a já si Belly pořádně užiju.“

„Vím, ale volal mi v letadle, snažil jsem se to v myšlenkách utajit, aby ses nezlobil už tam. Věděl jsem, že budeš naštvaný,“ snažil se ospravedlnit Carlisle.

„Musím na vzduch,“ konstatoval jsem a chtěl jsem vyskočit z otevřeného okna.

„Počkej a co Bella?“ optala se mě Esme, která se objevila ve dveřích.

„Doufám, že se neprobudí, ale kdyby, bude mít určitě hlad.“

„Víš, že to nemyslím, zase ji tady necháváš samotnou.“ Měla pravdu, ale já si musel jít pročistit hlavu a vymyslet, jak jí to řeknu. Ještě jsem křikl za Esme, ať mi na ni dá pozor a už jsem vyskočil z okna. Běžel jsem lesem a nevnímal jsem nic. Na začátku jsem ulovil dvě pumy, ale pak jsem jen běhal. Běhal jsem dokola. Přemýšlel jsem, jak to Belle říct. Na nic jsem nepřišel, takže budu muset s pravdou ven. Prostě jí to řeknu tak, jak to je. Určitě to pochopí, doufám. Nechci ji ztratit, moc mi na ní záleží. Běhal jsem několik hodin a až k večeru se vracel domů. Vyskočil jsem oknem do našeho pokoje. Nebyla tam a nikde jsem necítil její vůni. Trošku mě to zarazilo, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Převlékl jsem si tričko a seběhl schody. Seděla tam Esme, Alice, Emmett i Rose, Carlisle byl ve své pracovně. Jediný, kdo chyběl, byla Bella a Jasper.

„Kde je Bella?“ zeptal jsem se, všichni zvedli hlavu.

„Je s Jasperem na lovu,“ odpověděla mi Esme a dál se věnovala dívání na televizi.

„S Jasperem?“ musel jsem se zeptat, protože tahle kombinace byla divná.

„Jo s Jasperem. Bella se probudila asi hodinu potom, co jsi odešel. Ptala se po tobě. Dělala jsem jí snídani, ale ona se omluvila, že by potřebovala spíš na lov. Nechtěla být sama a jediný, kdo byl k dispozici a ochoten s ní jít byl Jasper. Jsou pryč tak dvě hodiny,“ promluvila znovu Esme. Najednou jsem v jejích myšlenkách viděl, jak jí říkala, proč jsem odešel.

„Esme, já jí to chtěl říct sám,“ zlobil jsem se.

„Když vstala a ptala se po tobě, byla smutná. Musela jsem jí to říct, nechtěla jsem jí lhát a ani jsem nechtěla jí ztratit. I já ji mám ráda a nehodlám ji vidět smutnou. Konečně je náš domov úplný, každý má svou drahou polovičku a navzájem se milují, takže tady na mě nezvedej hlas,“ setřela mě Esme.

„Promiň,“ omluvil jsem se jí.

„To nic. Za chvíli budou určitě zpět,“ ujistila mě Esme a šla ohřát Belle lidské jídlo.

A měla pravdu, za chvíli se ve dveřích objevila Bella i Jasperem. Oba dva se usmívali.

„Jak jste se měli na lovu?“ optala se Alice.

„Výborně, Bella je skvělá společnice,“ odpověděl jí Jasper a přisedl si k ní na pohovku.

Bella postávala stále u dveří. Asi nevěděla, jak se má ke mně chovat, když už všechno věděla. Usmála se a odpochodovala do kuchyně.

Vstal jsem a šel za ní.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 34. kapitola - Doma: