Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska hory přenáší - 32. kapitola - Ples

19.05.2010 (07:30) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5346×

32. kapitola - Ples

Vstoupili jsme do hradu, a zamířili jsme do našeho pokoje. V pokoji byli všichni, čekali na nás.

„No, Bello, ty dáváš Edwardovi pořádně zabrat,“ smál se Emmett.

„Závidíš, jestli chceš, tak já ti to domluvím u Rose,“ usmála se na něho Bella. Emmett v tu ránu zvážněl a tikal očima  mezi Rose a Bellou. Rose se usmívala na Bellu, a Bella se usmívala na Rose.

„Rose, to bys mi neudělala, že ne?“ ujišťoval se Emmett.

„Bella je moje kamarádka a jestli si to bude přát, tak se jí budu snažit vyhovět,“ promluvila laškovně Rose.

„Bello, že ji o to nepožádáš?“ ujišťoval se Emmett a v jeho myšlenkách jsem slyšel, že má strach.

„Pro tentokrát to přejdu, ale varuji tě, jestli budeš mít ještě nějakou hloupou poznámku, tak ti to u Rose zařídím,“ smála se Bella. Mezitím jsme se posadili na gauč za ostatními.

„Nesedejte si, za pět hodin začíná ples a mi potřebujeme přípravu,“ křikla na nás Alice.

„Já bych to zvládla i za hodinu,“ pošeptala mi Bella do ucha. Usmál jsem se, ale proti mé sestře neměla šanci.

„To teda ne, už teď nestíháme,“ dbala na svoje Alice a už tahala Bellu z místnosti.

„Tak, my se rozloučíme, zařídila jsem jiný pokoj, abyste nás před plesem neviděli.“ Ještě rychle jsem políbil Bellu a už ji Alice táhla ven, za nimi šla Rose s Esme. My jsme měli ještě hodně času, protože naše příprava nebyla tak dlouhá.

Bellin pohled:

Alice byla opravdu neúprosná a všechny nás začala krášlit, asi po čtyřech hodinách jsme byli všichni hotový a Alice s námi byla spokojená. Alice na sobě měla krásné zelené šaty s růžemi. Rose měla růžové šaty bez ramínek. Esme měla vínové šaty, které byly nabírané odspodu. A já jsem byla oblečená ve světle modrých šatech bez ramínek. Všechny jsme vypadaly jako princezny, a i když to bylo utrpení, Alici se to povedlo. Zbývala jenom půl hodina do začátku plesu a my jsme se vrátily do pokoje za našimi milovanými polovičkami. Už byli také nachystaní. Všichni na sobě měli černé obleky a každý kravatu v barvě šatů, které jsme měli na sobě.

„Sluší ti to,“ obmotal mi Edward ruce kolem pasu.

„Ty taky nejsi k zahození,“ pošeptala jsem mu. Otočil si mě k sobě čelem a chtěl mě políbit.

„To ať tě ani nenapadne, jestli Belle zničíš make-up, tak si mě nepřej,“ odtáhla nás od sebe Alice. Edward si povzdychl a já se mu zavěsila do připraveného rámě. Zbytek to udělal stejně a vyrazili jsme do hlavního sálu. Šli jsme jako průvod. Došli jsme ke dveřím, které vedli do sálu. Jeden z upírů je otevřel a před námi se rozprostřel sál nádherně připravený a nazdobený.

„To je krása,“ vydechla jsem.

„Aro si potrpí na dokonalost, asi stejně jako Alice,“ usmál se na mě. Já jsem se zasmála, ale Alici se to očividně nelíbilo a bouchla Edwarda do zad. Lehce se zakymácel, ale ustál to.

„Alice, jestli mu vyrazíš dech, obarvím ti vlasy na modro.“ Teď už se smál i Emmett, i mě cukaly koutky, ale snažila jsem se udržet vážnou tvář. Alice si asi představila, jak by v tom vypadala, protože na její tváři bylo vidět naštváni. Za této konverzace jsme se dostali až do sálu, čekalo se, až Aro, Marcus a Caius pronesou přípitek. Hned, jak učinili, se sálem roznesla hudba. Nejsem nějaký extra tanečník, ale tančit umím.

„Smím prosit o tanec,“ požádal mě Edward a přidal k tomu ještě jeho pokřivený úsměv. Také jsem se na něho usmála a chytla se nastavené ruky. Společně jsme došli doprostřed sálu, kde tančili i jiní. Edward mě chytl kolem pasu, já mu položila ruku na rameno a začali jsme tančit. Tančili jsme několik písní. Nikdy jsem netušila, že tak Edward tančí. S ním se tančilo líp než s ostatními. Když už dohrála pátá písnička, odvedla jsem ho z parketu.

„Já si chtěl ještě zatancovat?“ táhl mě zpátky.

„A já mám hlad a žízeň,“ odporovala jsem.

„Ty jsi nejedla?“ ptal se mě.

„Ne, nejdřív let, tam jsem neměla nic, potom Aro, náměstí a pak mě Alice zkrášlovala,“ vyjmenovávala jsem všechny události, které mi bránili se najíst.

„Hlad nemám zase tak velký, ale mám žízeň,“ přesvědčovala jsem ho.

„Ty jsi nejedla celý den a říkáš mi tady, že nemáš tak velký hlad?“ koukal se na mě naštvaně.

„Bello, musíš říct, že máš hlad, nejsem na to zvyklý, že u nás někdo jí, tak na to někdy zapomeneme,“ mluvil stále naštvaně a měřil si mě od hlavy až k patě.

„Ale já vážně mám hlavně žízeň,“ odporovala jsem mu.

„Tak pojď, něco ti tady najdeme,“ řekl už o dost klidnějším tónem.

„Nemusíš jít se mnou, nechci ti kazit ples.“

„Bello, ples bez tebe není pro mě zábava,“ přitáhl si mě k sobě blíž a políbil.

„Tak co hrdličky, jak se bavíte?“ Přitančil k nám Emmett a Rose.

„Jdeme sehnat Belle něco k jídlu. Myslím, že Esme něco vzala z domu,“ odpověděl Edward.

„Ty lidský potřeby,“ smál se Emmett.

To už ho Edward neposlouchal a táhl mě ven ze sálu. V pokoji jsem si dala sendvič, který pro mě původně měla Esme. Opět byl výborný, nechápu, jak může Esme takhle vařit, když nejí. Edward se na mě stále koukal. Jak žvýkám, polykám, koušu. Bylo to zvláštní, ale nechtěla jsem ho rušit. Pozoroval mě s fascinovaným výrazem. Když jsem dojedla, šla jsem se umýt. Když jsem vylezla z koupelny, stál za dveřmi a propaloval mě pohledem.

„Jsem někde špinavá?“ optala jsem se ho.

„Jsi dokonalá,“ šeptal slova zasněně a začal se ke mně přibližovat. Objal mě a já se k němu přitiskla. Naše rty se už o sebe třely a já si vychutnávala jeho dech. Jeho ruce mi obkreslovaly záda a moje ruce se zapletly do jeho vlasů. Konečně jsme popustili své otěže a polibek prohloubily. Byl to vášnivý polibek, dal mi možnost se nadechnout, ale hned potom pokračoval dál. Jeho ruce sjely na můj zadeček a tím si mě k sobě ještě víc přitáhl. Najednou byl na druhé straně pokoje. Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala. Uprostřed místnosti stála Alice a těkala pohledem ze mě na Edwarda, na tváři měla naštvaný výraz.

„Co si myslíte, že děláte?“ koukala se na nás.

„Jak jsi to viděla?“ Musela jsem se zeptat, protože jsem byla zvědavá.

„Omylem si zvedla svůj štít a já uviděla záblesk toho, co tady provádíte,“ stále se mračila.

„Ach jo,“ prohodila jsem. Musela jsem se tak zabrat do polibku, že jsem si nevšimla, že se mi odpoutal štít.

„Doufala jsem, že za to nemůžu já,“ prohodila jsem jenom tak.

„Bello, udělala jsem ti make-up a jsi pěkně učesaná. Nemůžu tě nechat zničit tady tím nadržencem.“ Teď už se smála, ale čím víc se smála Alice, tím více zuřil Edward. Alice si ho nevšímala.

„Bello, seber ho a ať jste do 5-ti minut zpátky v sále.“ S těmito slovy vyběhla upíří rychlostí z pokoje.

„Omlouvám se,“ promluvila jsem po chvíli.

„Za co se omlouváš?“

„Zničila jsem tu krásnou chvilku,“ dodala jsem nejistě.

„Krásná chvilka je s tebou stále a takových ještě bude,“ mrkl na mě a vzal mě za ruku.

Společně jsme se vrátili do sálu. Než jsem se nadála, už mě držel za ruku Emmett a táhl mě na parket.

„Zatancuješ si se mnou, Bello,“ optal se jen tak mimochodem, ale na odpověď nečekal. Vzal mě za bok, přitáhl si mě k sobě. Já jsem se na něho usmála a položila jsem mu ruku na rameno. Byl vážně svalnatý, jeho svaly jsem cítila i přes košili a sako, které měl na sobě. Emmett se celou dobu usmíval.

„Bello, já nevěděl, že jsi taková tanečnice,“ sklonil mi poklonu.

„Ani já jsem to o tobě nevěděla,“ oplatila jsem mu.

„Emmette, myslím, že ses zapomněl před tancem zeptat, jestli si s tebou zatančím,“ usmála jsem se na něho.

„Ale já se zeptal,“ nechápal.

„Zeptal, ale na odpověď si nečekal.“

„Promiň Bello, já to napravím. Přestal tančit a podíval se mi do očí. Bello, zatancuješ si se mnou?“ zeptal se mě.

„Ráda si s tebou zatančím,“ potvrdila jsem mu. Opět mě chytl a začali jsme tančit. Tančili jsme několik písniček, když nás vyrušil Felix.

„Mohl bych požádat Bellu o tanec?“ podíval se na Emmetta.

„Hmm, pokud to Bella přijme, tak jí nebudu bránit,“ odpověděl mu Emmett, ale moc se mu to nelíbilo, stejně tak jako mě.

„Tancuješ si se mnou, Bello,“ otočil se na mě a velmi diplomaticky promluvil.

„Dobře,“ kývla jsem na něho a potom se podívala na Emmetta. Ten mi naznačil, že mě nespustí z očí a poodešel z parketu. Felix si mě přitáhl k sobě a začali jsme tančit. Na můj vkus byla jeho ruka až moc blízku mého zadečku, proto jsem mu ji svou rukou přesunula víc na záda. Zjevně se mu to nelíbilo, ale nic neřekl. Nevěděla jsem, co mu má říct, ale Felix si vystačil celkem sám.

„Bello, hned jak jsem tě viděl, tak si mě okouzlila.“ Teď jsem litovala, že jsem Emmetta pustila z parketu a rozhlížela jsem se kolem, jestli neuvidím Edwarda.

„Nikdo z tvé rodiny nás nevidí. Jsou s Arem, který si je zavolal.“

„Co od nich potřeboval?“ zeptala jsem se, abych ho navedla na jiné téma, než se kterým začal.

„V celku nic, jenom se chtěl zeptat, jak se jim daří,“ odpověděl mi v klidu, ale já klidná nebyla.

„Vraťme se k tématu, které jsem začal,“ vrátil se k němu.

„Jsi krásná, Bello, okamžitě jsi mě okouzlila. Nechápu, jak můžeš chodit s tím Cullenem. Já jsem přece lepší parketa.“ Tak tohle jsem nečekala. Vytřeštila jsem na něho oči a on v nich musel vidět děs.

„Neměj ze mě strach, já ti tady vyznávám své city a chci, abys tady se mnou zůstala. Volterra tě ráda přivítá a já taky. Nemusíš si mě hned vzít, já na tebe počkám. Můžeme žít tady ve Volteře, a až mě začneš milovat, tak teprve uspořádáme svatbu.“ Moje nohy najednou zdřevěněly, odmítaly se pohnout. Takže jsme s tancem přestali a jen tak stáli na parketě. Stále si mě držel až moc blízko u sebe.

„Felixi, já miluji Edwarda, musím ti tedy říct, že tvoji nabídku přijmout nemohu.“

„Ale můžeš, znáš to, když se zamiluješ na první pohled?“

„Znám,“ odpověděla jsem mu.

„To se stalo mně a já se nechci vzdát této příležitosti, přitahuješ mě a nemohu se na tebe vynadívat. Sice nejsi upír a jsi o něco křehčí, ale i na to si zvyknu a budeme šťastní, uvidíš. Přitáhl si mě víc k sobě. I když kolem bylo tolik upírů, nikdo se tomu nevěnoval.

„Felixi, pusť mě,“ zaprosila jsem. Nic se nestalo.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 32. kapitola - Ples: