Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska hory přenáší - 30. kapitola - Návštěva

15.05.2010 (07:30) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5641×

30. kapitola - Návštěva

Vzala jsem si věci, které držel Alice v ruce. Byli to černé kalhoty, tričko s krátkými rukávy v modré barvě a nakonec uzavřené boty, byla jsem ráda, že mi nedala podpatky. Ještě mi dala do ruky sako a já se vydala do koupelny. Tam jsem udělala vše potřebné, během několika minut jsme už byli dole. Celá rodina tam už čekala s věcmi, proto jsme to nijak nezdržovali, nasedli do aut a vyjeli směr letiště.

„Jak se cítíš?“ zeptal se mě Edward a já v jeho tváři viděla bolest.

„Jsem s tebou, takže dobře,“ odvětila jsem mu úsměvem a položila jsem mu ruku na jeho. Otočil si ji a začal po ní kroužit pravidelnými kroužky. Občas přestal, protože musel zařadit, ale jinak se věnoval jenom jí. Já jsem mezitím koukala z okna a pozorovala cestu.

„Půjdeme ještě na lov?“

„Půjdeme, ale až kousek před Vollterou. Jestli potřebuješ, můžeme ještě narychlo zaskočit tady,“ obrátil se na mě.

„Ne nepotřebuji, jenom jsem se ptala,“ ujistila jsem ho.

Za několik minut jsme vjeli na parkoviště u letiště. Letadlo letělo za hodinku, vyzvedli jsme si palubní vstupenky a šli se odbavit. Netrvalo dlouho a už jsme seděli v letadle. Let trval něco přes 12 hodin. Během cesty jsme si povídali a užívali si přítomnosti.

„Nechápu, proč na tebe všichni tak letí,“ usmívala jsem se, když prošla asi třetí letuška, která mrkla na Edwarda.

„To říká ta pravá,“ odvětil mi.

„Většina kluků tady v letadle si tě představuje v jejich posteli.“

„To je milé,“ snažila jsem se ho poškádlit.

Přitáhl si mě k sobě a začal mě vášnivě líbat.

„Edwarde, víš, že jsme v letadle?“ zeptala jsem se mezi polibky.

„Musím jim ukázat, komu patříš,“ nezastavil se. Vyrušil nás až hlas pilota, který oznamoval, že budeme přistávat.

Připoutali jsme se a čekali, Edward mě držel za ruku, tím mně dodával odvahu. Netrvalo dlouho a letadlo dosedlo na zem. Věci nám dojeli co nevidět a my se vydali k již připraveným autům. Aro, psal v dopise, že budou auta k dispozici na letišti. Nasedli jsme dovnitř a vyjeli jsme směr Volltera. Jak Edward řekl, tak jsme si skočili na lov. Byl sice krátký, ale víc jsme nepotřebovali. Asi po půl hodině jsme dorazili do Voltery, projeli jsme bránou až k jejich hradu a v podzemní garáži zaparkovali.

„A je to tady,“ podívala jsem se na Edwarda.

„Neboj, miláčku, spolu to zvládneme,“ ujišťoval mě.

Vystoupili jsme a společně procházeli hradem až k velkému sálu. Edward mě držel blízko u sebe. Upíry, které jsme potkali, se na mě koukali jako na jídlo a věřím, že kdybych nešla obklopená rodinou, vrhli by se na mě.

„Zírají na mě jako na jídlo,“ byla jsem dopálená a všechen strach se stáhl do pozadí.

„Klid zlato, už tam budeme,“ uklidňoval mě Edward a třel mi při tom ruku.

„Ahoj Gianno, myslím, že nás, Aro očekává,“ promluvil Carlisle.

„Jistě, pojďte za mnou,“ usmála se na nás a vedla nás další chodbou. Potom otevřela velké dřevěné dveře a my se objevili v nádherném kamenném sále, uprostřed sálu stály tři trůny a na nich seděli ti nejvyšší z Voltery. Ten uprostřed se usmíval od ucha k uchu až do té doby než spatřil mě.

„Cullenovi, vítám vás ve Vollteře, dlouho jsme se neviděli,“ promluvil.

„Copak nám to vedete.“ Nenechal promluvit Carlisla.

Vedle mě Edward zavrčel a ještě si mě přitáhl blíž k sobě. Kolem nás se začali formovat upíři, nejspíš patřili do gardy.

„Také tě rád vidím, Aro,“ nenechal se ničím vykolejit Carlisle.

„Já i má rodina jsme poctěni, že jsi nás pozval na ples.“

„Také jsem poctěn vaší návštěvou, ale neodpověděl si mi na otázku,“ teď už zněl o něco výhružněji.

„Celou mou rodinu již znáš, a proto bych ti chtěl představit posledního člena naší rodiny. Představuji ti Isabellu Maria Swan.“ Gestem pokynul ke mně.

„Víš, že nedokážeme s lidmi žít jako vy,“ koukal se na mě a přitom mluvil na Carlisla.

„Já vím, ona také není člověk, jinak bychom ji do Volltery nebrali,“ snažil se být Carlisle diplomatický, ale už mu docházela slova.

Aro, se zatvářil pobaveně a podíval se na trůny za sebou, kde seděli další dva. I oni vstali, a přišli blíže k nám. Teď už jsem se vážně rozklepala strachy.

„Přece by ses nás nebála.“ Edwardův stisk ještě zesílil.

„Mohl bych tě požádat.“ Natáhl ke mně ruku a čekal, až mu svoji vložím do jeho.

Pohledem jsem se podívala na Edwarda, ten mi lehce pokynul. Sebrala jsem veškerý zbytek své odvahy a přistoupila k Arovi. Zvedla jsem svou roztřepanou ruku a dala ji Arovi. Ten ji okamžitě uchopil a začal se na něco soustředit.

„Neuvěřitelné, úžasné,“ vydechl po chvíli.

Pustil mou ruku, vedle sebe jsem cítila Edwarda.

„Co jsi zač?“ zíral na mě, Aro.

„Lepší bude, když se podíváš,“ předběhl mě Edward.

Aro, uchopil Edwardovu ruku velmi ochotně a opět se zadíval do dálky. Teď mu to trvalo déle než u mě, ale na tváři se mu objevil úsměv a když pouštěl Edwardovu ruku, zíral na mě jako na obrázek. Edward se okamžitě vrátil ke mně a objal mě.

„Neboj,“ zašeptal mi do ucha.

„To se ti snadno řekne,“ vrátila jsem mu.

„Milá Bello, ty jsi opravdový unikát,“ promluvil na mě.

„Jsem poctěn tvou návštěvou a rád bych, kdybys mi ukázala, co dokážeš?“

„Vždyť jste to viděl v Edwardově mysli,“ odporovala jsem. Nechtělo se mi zbytečně vyčerpávat síly.

„Ale já bych to chtěl vidět naživo,“ snažil se mě přemluvit.

„Dobře,“ pohlédla jsem, na Ara.

„Jsem rád, že jsi svolila,“ usmíval se od ucha k uchu.

„Gianno, zaveď Cullenovi do komnat, ať se zabydlí,“ zavolal.

Gianna  nás zavedla do krásné místnosti. Velký obývák s gaučem, televizí, všechno velké až přehnané. V druhé místnosti byla dokonce postel, asi ji tam mají jen na okrasu. V poslední místnosti byla opravdu honosná koupelna sladěná do modré barvy. Všichni jsme si posedali na gauč.

„Bello, mohla bys zvednout svůj štít, abych se podívala, jestli, Aro něco chystá?“ promluvila Alice.

Položila jsem hlavu na Edwarda a zvedla štít. Alice se zaměřila a za pár chvil se jí na tváři objevil úsměv.

„Zatím nemá v plánu nic pro nás nebezpečného,“ usmívala se. Zívla jsem a zavřela oči, slyšela jsem, jak se potichu baví, ale slova jsem již nevnímala a upadla jsem do říše snů. Probudila jsem se, ležela jsem stále na gauči, ale kolem mě nikdo nebyl. Šla jsem do koupelny, vysprchovala jsem se, vyčistila zuby. Dneska jsem si čočky nedala a vyrazila jsem na chodbu. Na chodbě bylo několik upírů, koukali se na mě, ale nic nedělali, proto jsem šla dál. Chodby byli dlouhé a musím uznat, že jsem se po chvíli ztratila. Vstoupila jsem do chodby, která byla jiná než ostatní. Na jejím konci byli honosné dveře a před nimi stáli čtyři stráže. Rozhodla jsem se, že nebudu rušit a otočila jsem se k odchodu.

„Jen pojď dál,“ ozval se hlas za mnou a já věděla, že je to Aro.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 30. kapitola - Návštěva: