Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska hory přenáší - 3. kapitola - Lov

28.02.2010 (13:45) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6515×

3. díl - Lov

„Angelo, prosím tě, co jsou zač?“ zeptala jsem se zdráhavě.

Angela na mě chvíli koukala, ale nakonec se dala do řeči: „To jsou Cullenovi, adoptivní děti doktora Carlislea Cullena a Esme Cullen. Ten svalnatý je Emmett, vedle něho sedí jeho holka, Rosalie. Naproti nim sedí Alice a drží se za ruku s Jasperem. Ten poslední se jmenuje Edward,“ odpověděla mi.

„Ale naději si nedělej, vypadá to, že mu žádná holka není dobrá.“ Ujistila jsem ji, že to nemám v plánu a věnovala jsem se, teď již studenému jídlu. Když jsem dojedla, vydala jsem se k autu.

Musím přiznat, že jsem se bála, i když mám takové schopnosti, které jim nedovolí nic, co nebudu chtít, nikdy jsem neviděla tolik upírů pohromadě. Jakmile jsem došla k autu, nasedla jsem a vyjela směr domů. Doma jsem si udělala úkoly a rozhodla jsem se, že půjdu prozkoumat okolí a přitom si zajdu na lov. Převlékla jsem se a vyrazila.

Krajina byla opravdu nádherná, všude krásné, zelené a husté lesy. A vypadalo to, že tady bude hodně vysoké zvěře. Lovím pouze býložravce, protože na medvědy nebo pumy nemám dostatečnou sílu a ještě by mě mohli poranit. Po několika minutách jsem dorazila k moři. Pláž byla malá, ale bylo zde krásně. Sedla jsem si na kámen a koukala na obzor. Po chvíli jsem ucítila srnu, byla jsem již hladová, a tak jsem se vydala za ní. Srna nebyla dostatečně rychlá, a tak jsem ji dohnala během pár vteřin.

Když jsem již na ni chtěla skočit, uslyšela jsem šustění vpravo v houští. Nevěnovala jsem tomu pozornost a běžela dál za srnou. Najednou kolem mě proběhl medvěd a za ním. Jen jsem se ohlídla a najednou rána. Odletěla jsem asi 6 metrů a zlomila strom.

Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala. V dálce jsem slyšela několik hlasů. Otevřela jsem oči a posadila jsem se. Asi 3 metry ode mě stálo 7 upírů.

Nevěřícně se na mě koukali, jeden z nich vystoupil z řady a promluvil ke mně.

„Jmenuji se Carlisle Cullen, nechtěli jsme ti ublížit, jsi v pořádku?“

Přemýšlela jsem, jestli má utéct, nebo se představit. Stála jsem tam ještě pár vteřin, nakonec u mě vyhrála zvědavost.

„Já jsem Isabella Maria Swan,“ odpověděla jsem přidušeně. Vypadalo to, že si oddychl, ale přesto si mě všichni ostražitě měřili. Nezbývalo mi než promluvit.

„Omlouvám se, jestli jsem vám narušila vaše teritorium.“ Teď se na mě dokonce usmál.

„To nic, žádné teritorium nemáme. To já bych se měl omluvit, že tě můj syn srazil.“ Stále jsme stáli 3 metry od sebe, tak jsem překonala vzdálenost a podala mu ruku. Rychle ji přijal. Náhle jsem si uvědomila, že mě bolí levá ruka. V tom vzrušení jsem ji ani necítila. Prohmatala jsem si ruku a zjistila, že je zlomená.

„Musím ji vrátit, ať nesroste špatně,“ problesklo mi hlavou. Carlisle si všiml mého znepokojení.

„Mohu se na to podívat,“ řekl pomalu.

„Nic to není,“ odpověděla jsem mu.

K mé smůle se nenechal odbýt, tak jsem mu to dovolila. Celou dobu jsem se soustředila na Carlisla, aby mi něco neudělal. Očkem jsem také pokukovala po jeho rodině, která stála za ním a obezřetně si mě měřila. Setkala jsem se s pohledem Alice. Ta se na mě usmála, vypadalo, že se mě chce něco zeptat. Nevydržela jsem to a zeptala jsem se jí, co chce. Nejdřív se podívala nechápavě, ale pak začala mluvit.

„No víš, já jsem se chtěla zeptat, co tady děláš?“ to už jsem se neudržela a začala jsem se smát. Viděla jsem její nechápavý pohled.

„Promiň,“ vysoukala jsem ze sebe v záchvatu smíchu. Ani nevím, proč jsem se začala smát, prostě mi to přišlo vtipné.

„Máš to zlomené v pažní kosti,“ promluvil Carlisle, a tím mě zachránil před vysvětlováním.

„Já vím,“ odpověděla jsem mu.

„Mohu ti to dát do sádry, co ty na to?“ řekl a podíval se na mě. Zakroutila jsem hlavou a řekla mu, že sádru nepotřebuji. Asi mě pochopil, protože stáhl ruku.

Úplně jsem zapomněla, že si ji musím narovnat, proto jsem vzala levou ruku do pravé a s křupnutím jsem ji vrátila do správné polohy. Uviděla jsem nevěřícné pohledy od Cullenů.

„Já jsem Esme a napadlo mě, jestli bys nezašla k nám a tam bychom si mohli všichni popovídat. Jelikož, jak sis všimla, my nejsme lidé, a jak jsme si všimli my, ty člověk taky nejsi. I když tak vypadáš a voníš,“ promluvila malá hnědovláska.

Nevěděla jsem, co říct. I když byli milí, naháněli mi hrůzu. Ještě nejsem připravená na to se s někým seznámit a natož ještě s upíry.

„Jsem zbabělec,“ blesklo mi v hlavě, ale nic s tím neudělám. Pár kroků jsem odstoupila od nich.

„Já se omlouvám.“ A s těmito slovy jsem utekla.

Tak, co na to říkáte. prosím o komentáře, jestli se vám to líbí, tak mi je prosím pište, ať vím, že to někdo čte.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 3. kapitola - Lov: