Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska hory přenáší - 23. kapitola - Problém u stánku

23.04.2010 (21:30) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6392×

23. kapitola - Problém u stánku

„Nekoukej na mě tak,“ obořila se na mě.

„Jak se na tebe nemám koukat?“ dělal jsem ze sebe nechápavého.

„Svlíkáš mě pohledem, jestli sis z toho ještě nevšimnul,“ ujasnila mi to.

„No, víš, já, hmm,“ nemohl jsem ze sebe vysoukat ani jedno normální slovo. Zasmála se a svou ruku položila na moje stehno.

„Co to děláš?“

„Ani nevím.“ Dělala ze sebe hloupou, ale její ručka věděla přesně, co dělá. Sunula se po stehnu nahoru, až se dostala k zipu.

„Bello?“ varoval jsem ji, ale ve skutečnosti mi to bylo velmi příjemné a nechtěl jsem ji zastavit.

„Ano?“ s tímto slovem rozepnula zip a knoflík.

„Můžeme se vybourat,“ upozornil jsem ji.

„Nejsi náhodou upír, který má dokonalé smysly a postřeh,“ odporovala mi.

„Jsem, ale když mě takhle vzrušuješ, tak nevím, jestli můj postřeh bude k něčemu dobrý,“ promluvil jsem teď už se značně vzrušeným hlasem.

„Tak to bychom měli vyzkoušet.“ Teď její ruka zajela pod lem mých boxerek. Jak já ji miluji. Už jsem byl tak vzrušený, že stačilo zastavit na krajnici a vzít si ji.

Bella měla na tváři úsměv, přisunula se blíž na sedačce ke mně. Její ručka tak mohla sklouznout níž. Tak také učinila. Svými prsty si hrála a mě tím nesmírně vzrušovala. Při mé smůle jsme právě vjížděli na parkoviště. Hned, jak si toho Bella všimla, vytáhla ruku, její úsměv pohasnul. Našel jsem místo na zaparkování, Bella už chtěla vystoupit, ale já ji zarazil.

„Ještě počkej.“ Byl jsem tak vzrušený, že kdybych teďka vystoupil, Emmett by si ze mě utahoval ještě půl roku potom. Bella to hned pochopila, už se zase usmívala. Vzala mě za ruku, a tím se přitáhla blíž ke mně. Přehodila nohu pře ze mě, a tak se ocitla na mém klíně.

„Co to děláš? Já se chci uklidnit, ne se ještě víc vzrušit.“ Dýchal jsem přerývaně.

„Já vím, ale Emmett by se ti smál,“ odpověděla mi. A měla pravdu, podíval jsem se do okýnka a tam stál Emmett.

„Nechte toho vy hrdličky, dneska si jdeme užít jinak,“ dobíral si nás. Kdybych promluvil, asi by se Emmett svalil hned u auta, naštěstí mě zachránila Bella.

„My víme, Emmette, přece si nenecháme ujít kolotoče.“

„Tak už pojďte nebo nám vážně zavřou.“

 „Dobře, hned jsme tam, necháš nám ještě trošku soukromí?“ snažila se ho vystrnadit.

„Co to s vámi je?“ lamentoval Emmett, ale naštěstí už odcházel od auta.

„Děkuji.“ 

„Nemáš zač, když za to vlastně můžu já,“ usmívala se od ucha k uchu. Sesedla ze mě a pustila víc rádio, zavřela oči a čekala, až se uklidním. Když mě nijak nerozptylovala, šlo to celkem rychle.

„Už můžeme.“ Vlezl jsem z auta a šel na druhou stranu otevřít Belle.

„Díky.“

„Já tobě taky děkuji, tohle si spolu ještě vyřídíme,“ pošeptal jsem jí do ouška. Nadzvedla jedno obočí a přitiskla se zase na mě.

„Tohle mi už nedělej,“ prosil jsem ji. Jenom se zasmála a už jsme vcházeli do komplexu s kolotoči. Chytl jsem ji za ruku a našli rodinu, která na nás čekala na okraji. Už se k nim připojil i Carlisle, tak jsme vyrazili.

„Edwarde, nemohli bychom zajít ještě ke stánku s jídlem, já mám docela hlad,“ obrátila se na mě Bella s prosbou.

„To víš, že můžeme.“

„Půjdu Belle koupit nějaké jídlo a pak vás najdeme,“ oznámil jsem rodině.

„Už zase se na vás čeká,“ prohodil Emmett. Lehce jsem zavrčel. Bella mě dloubla do žeber a já jsem přestal vrčet.

„Teda Edwarde, ona tě má vážně zmáknutýho,“ neodpustil si Emmett další poznámku.

„Nech toho, Emmette,“ okřikla ho Rose.

„Jenom běžte,“ vybídla nás Esme. Ještě jsem zůstal stát a měřil si Emmetta, dneska jsem vážně neměl náladu, chtěl jsem se věnovat jenom mojí lásce. Bella už na nic nečekala, vzala mě za ruku a táhla k nejbližšímu stánku s jídlem.

„Ta co si dáš?“ otočil jsem se na ni, teď už zcela klidný.

„Dám si párek v rohlíku a bramborák,“ nadiktovala své požadavky.

Stoupl jsem si do řady a čekal, až na mě přijde řada.

„Edwarde, já si skočím na záchod, asi jsem si nasadila špatně čočku.“ 

„Dobře, já zatím vystojím tu řadu.“

„Díky moc,“ usmála se na mě a už odbíhala k záchodům. Ještě pár lidí a už budu na řadě, Bella se zatím ještě nevrátila.

„Ahoj,“ oslovila mě dívka, která stála kousek od stánku. Udělala několik kroků směrem ke mně, a čekala, až jí odpovím. Ach jo, že je to baví furt zkoušet to na mě.

„Ahoj,“ pozdravil jsem ji neochotně, musela to z mého tónu poznat, ale nedbala na něho.

„Napadlo mě, jestli by ses nechtěl ke mně připojit,“ zkoušela to hned naostro.

„Nechtěl díky,“ odpověděl jsem jí slušně.

„Ale nestyď se, já tě neukousnu.“ Ona je fakt neodbytná. Udělala ještě krok a tím se na mě skoro nalepila, něžně jsem ji od sebe odtáhl, abych jí neublížil. To už za ní stála Bella a tvářila se, že jí ukroutí hlavu.

„Mohla bys prosím tě poodstoupit,“ promluvila celkem klidným tónem, ale já věděl, že to v ní vře.

„Nemohla,“ nehleděla na její minulou větu.

„Tak to si nemyslím.“ Protáhla se kolem ní a nacpala se do toho malého místa, které mezi námi ještě bylo.

„Co to děláš?“ obořila se na ni neznámá. Tak teď mi málem vypadly oči z důlku. Najednou se na obloze začalo stmívat a objevil se i blesk. Jednoznačně to byla Bella, protože Alice říkala, že má být dneska jenom zataženo. Obmotal jsem ruce kolem jejího pasu a doufal, že ji to trošku uklidní. To už k nám doběhl zbytek rodiny.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 23. kapitola - Problém u stánku: