Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska hory přenáší - 17. kapitola - Oči

Ed


Láska hory přenáší - 17. kapitola - OčiBella konečně přijme pozvání a navštíví dům Cullenových. Potom jim ukáže své pravé oči.

17. kapitola - Oči

Pohled Belly:

Miluji ho, to jediné mě teď zaměstnává, můj život se během pár dní obrátil naruby a já konečně žiju. V šatně jsem moc nespěchala, užívala jsem si každou svou myšlenku, cítila jsem se šťastná a věděla jsem, že na mě bude čekat, i kdybych tady byla celý den.

Posbírala jsem si věci a ověšená taškou, bundou a svetrem jsem vyšla ze šatny. Bohužel jsem nezvládla všechno udržet v ruce a všechno se mi rozsypalo. Podívala jsem se na zem, nejenže se mi rozsypali věci, které jsem držela v ruce, ale i se mi rozepnul batoh a na chodbu se vysypalo celé mé učení. Jen jsem hleděla na tu zkázu. Za zády jsem uslyšela smích.

„Nesměj se. Já upír nejsem.“ Dodala jsem šeptem, ani jsem se nemusela otáčet, věděla jsem, kdo to je.

„A to na tobě miluju.“ Obmotal svoje ruce kolem mého pasu a začal mě zasypávat polibky na krk.

„Počkej, musím to posbírat.“

„Neříkej, že se ti to nelíbí.“

„Líbí, ale počkej.“ Vymanila jsem se mu z náručí a začala sbírat vysypané věci. Povzdechl si a začal mi pomáhat, během chvilky jsme to měli posbírané. Edward mi pomohl s batohem a vydali jsme se k autu. Všichni na nás už čekali.

„Kde jste, málem jsem tady vystál důlek.“ Zase Emmett. Nechápu to, jak může být někdo stále tak v dobré náladě.

„Vždyť už jdeme,“ odbyl ho Edward.

„Bello, volala Esme a přeje si, jestli bys nepřijela na návštěvu?“ optala se opatrně Alice. Stejně se tam budu muset ukázat a Esme se mi líbí. Nebudu to tedy prodlužovat.

„Dobře, Alice,“ odpověděla jsem jí.

„Pojedu za vámi.“

„Jaspere, tady máš klíčky, jedu s Bellou.“ Odmítl mě pustit a šel se mnou až k autu. Šel ke dveřím řidiče a čekal, až otevřu.

„Tak na to ani nemysli, řídím já.“ Rezignovaně šel ke druhým dveřím. Nesedla jsem na místo řidiče a vyjela. Edward seděl na místě spolujezdce. Koukal se na mě se zaujetím, trošku mě to znervózňovalo.

„Nech toho.“

„Co mám přestat dělat?“ ptal se nechápavě.

„Zírat na mě.“

„Já si nemůžu pomoc, jsi tak krásná.“ Musela jsem se usmát.

Svou pravou rukou jsem vyhledala jeho ruku a pevně ji stiskla. Na tváři se mu usadil úsměv. Ani jsem se nenadála a už jsem parkovala před jejich domem.  Byl nádherný, velký, luxusní, na jedné straně byl prosklený. U domu byla nádherná zahrádka.

Ani jsem nestačila otevřít dveře a už byly otevřené. Nad nimi stál Edward a krásně se na mě usmíval. Esme a Carlisle už čekali na verandě před domem. Nadechla jsem, chytla jsem Edwardovi ruku a společně jsme vykročili k jejich domu. Esme se zářivě usmívala.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem je.

„Tikej nám,“ odpověděl mi na pozdrav Carlisle a pozval mě dál. Jejich dům měl bílé stěny a byl vybaven tím nejlepším nábytkem. Edward si mě přitáhl blíž k tělu a vedl mě do obýváku.

„Bello, dáš si něco k jídlu?“ zeptala se mě Esme.

„Ne děkuji, nedělejte si se mnou starost,“ odpověděla jsem zdvořile.

„Žádná starost to není,“ odvětila mi Esme.

„K jídlu si nic nedám, ale dala bych si něco na pití, jestli můžu poprosit.“

„Samozřejmě, že můžeš.“ Odběhla a během vteřiny byla zpátky a měla v ruce sklenici limonády. Postavila ji na stůl a já si sedla na pohovku i s Edwardem, který měl stále ruce obmotané kolem mého pasu.

„Bello, na něco bych se chtěl zeptat?“ promluvil Edward vedle mě.

„Bello, já jsem si všiml, že nosíš čočky. Jaké máš oči doopravdy?“ všichni kolem zbystřili a posadili se na sedačku vedle nás.

„Máte tady koupelnu,“ optala jsem se.

„Jistě, je tady za rohem,“ odpověděla mi Esme.

„Tak tady chvíli počkejte.“ Z batohu, který měl Edward stále u sebe, jsem vytáhla krabičku na čočky a vydala jsem se do koupelny. Tam jsem pohotově sundala čočky. Mé oči byly šedé, protože venku bylo zataženo a schylovalo se k bouřce. Vyšla jsem z koupelny, všichni mě pozorovali. Nic jsem neříkala a postavila jsem se k oknu.

„Takže tvé oči jsou šedé.“ Promluvil Carlisle. Jen jsem zakroutila hlavou, zvedla jsem ruku a pomocí své moci jsem přiměla počasí, aby začalo pršet, společně s kapkami deště se moje oči zbarvily do modra. Ještě jsem zvýšila intenzitu deště, moje oči hned zareagovaly, teď byly tmavě modré. Opět jsem změnila počasí, tentokrát jsem zastavila déšť a nechala foukat vítr, mé oči změnily barvu na tmavě šedou až černou. Moje moc mě začala vyčerpávat, ale ještě mi zbývalo několik variant mých očí. Vysvitlo slunce a moje oči se zbarvily do zlata stejně, jako mají Cullenovi. Potom jsem nechala spadnout pár vloček sněhu a moje očí byly stříbrné. Moji nejkrásnější barvu jsem nechala na posledy. Na obloze jsem vytvořila duhu a mé oči se zbarvily stejně, byly barevné. Měla jsem v nich všechny barvy duhy. Slyšela jsem udivená výdech, podívala jsem se na své obecenstvo. Všichni se koukali na mě jako na obrázek. Jako první se vzpamatoval Edward. Stoupl si a okamžitě byl u mě.

„Oči se ti mění podle počasí,“ vydechl okouzleně.

Jediné na co jsem se zmohla, bylo pokývání hlavy a propalovala si špičky u nohou. Pomocí ruky mi zvedl hlavu, stále jsem měla oči duhové. Koukal se mi do nich.

„Jsi nádherná, za to se stydět nemusíš.“ Dolehla na mě únava.

„To bylo krásné.“ Povzdychla si Esme.

„Je to krásné, ale nepraktické, proto nosím kontaktní čočky. Někdy mé oči nemusí mít stálou barvu. Například, když je deštivo a fouká vítr, moje oči se mohou měnit z minuty na minutu,“ odpověděla jsem jí.

Dlouho jsme si povídali a já se cítila tak příjemně. Bylo asi kolem půl jedné v noci a mě se začaly zavírat oči. Položila jsem si hlavu na Edwarda a oči úplně zavřela. Poslední, co jsem slyšela, bylo, jak Esme říkala Edwardovi, ať mě odnese. A potom jsem cítila, jak mě pokládá na něco měkkého. Víc nevím.

Probudila jsem se, ležela jsem Edwardovi na hrudi, ten vedle mě lehce oddychoval, ještě si nevšimnul, že jsem se probudila. Na hodinách naproti jsem viděla, že jsou čtyři hodiny ráno. Pohnula jsem se a Edward poznal, že jsem už vzhůru.

„Měla bys ještě spát, jsou teprve čtyři,“ strachoval se.

„Už nepotřebuji spát, nespím tak dlouho jako lidé,“ odvětila jsem mu. Za chvíli mělo svítat. Nebe se začínalo zbarvovat do červena. Posadila jsem se na posteli, čím jsem vylekala Edwarda.

„Děje se něco?“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 17. kapitola - Oči:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!