Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska hory přenáší - 12. kapitola - Pravda

21.03.2010 (11:45) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6086×

12. díl - Pravda

„Nechceme tě nějak vylekat, proto začneme první a potom nám řekneš o sobě,“ prolomil ticho Carlisle. To jsem nečekala, ale přikývla jsem.

„Jak sis všimla, jsme upíři. Já jsem Carlisle, ale to už víš, a jsem hlava rodiny. Narodil jsem se asi před 300 lety. Věděl jsem, že se nechci stranit lidí, proto jsem se naučil pít zvířecí krev a ovládat lidské krvi. Ještě před přeměnou jsem pracoval jako lékař. Získal jsem velké sebeovládání a lidskou krev dokážu po ty roky již nevnímat. Proto jsem schopen vykonávat lékařské povolání. V roce 1918 jsem objevil v nemocni Edwarda, který umíral na španělskou chřipku a rozhodl jsem se ho proměnit. Když se mi to povedlo, proměnil jsem Esme, do které jsem se v nemocnici zamiloval a ona do mě. Přestěhovali jsme se a začali společně žít na zvířecí krvi. Jednoho dne jsem na ulici uviděl umírající Rosalii, kterou jsem přeměnil a doufal, že se s Edwardem do sebe zamilují. Jenomže se tak nestalo a jednoho dne si Rosalie našla Emmeta. Emmeta napadl v lese medvěd, Rosalie ho přinesla k nám a já ho přeměnil. Potom se do sebe zamilovali a teď jsou již manželé. Alice k nám s Jasperem přišla o několik let později. Už několik let žijeme společně jako rodina. Alice vidí budoucnost, Edward čte myšlenky a Jasper ovládá emoce,“ dokončil svůj dlouhý proslov Carlisle.

Ano, byli rodina. Rodina, která mi tak chyběla, a kterou jsem si přála. Jsem ráda, že na mě jejich síly nepůsobí, alespoň mám svoje soukromí.

„Tak teď je řada na mě.“ Ošívala jsem se na sedačce.

„Jmenuji se Isabella Maria Swan. Narodila jsem se v Evropě v roce 1945. Moje matka byla člověk, ale můj otec byl upír. Můj otec měl skvělé ovládání a matce by nikdy neublížil. Jednoho dne mamka zjistila, že je těhotná. Nevěděli, že je to možné. Nikdo nikdy neslyšel, že by mohli mít upíři děti. Ale byla to pravda, matce rychle rostlo břicho. Oba dva věděli, že budu silnější než člověk. Otec se jí zeptal, že kdyby umírala, jestli chce, aby ji proměnil na upíra. Sice matka otce milovala, ale tohle nechtěla, nechtěla být upír. Těsně před porodem matka přinutila říct otce, že se o mě postará. Otec to s těžkým srdcem slíbil. Bylo to přesně tak, jak předpokládali. Při porodu jsem zlomila své vlastní matce pánev a několik žeber a nakonec i páteř. Zemřela. Otec mě vychovával až do mých 18 let. V den mých 18. narozenin si mě zavolal a oznámil mi, že nemůže bez matky žít. Věděla jsem, co to znamená. Měl v plánu se zabít a já ho respektovala. 18 let jsem se koukala na jeho smutný obličej. Vím, že mu je teď líp, ať je, kde je,“ dokončila jsem svůj proslov. Teď už mi tekly po tvářích slzy. I když jsem věděla, že je teď šťastnější, neznamená to, že se neobviňuji. Nechali mě chvíli odpočinout a ptali se dál.

„A tvoje schopnosti?“

„ Moje schopnost je psychický a fyzický štít. Psychickým štítem můžu ovlivňovat, která moc mě může ohrozit a která ne. Je to jako velká bublina, která se kolem mě natahuje a zase stahuje. Fyzickým štítem si reguluji, kdo se ke mně přiblíží, a kdo ne, ale tento štít mě dost vyčerpává, takže ho moc nepoužívám. A pak je tu moje ovládání počasí. Dokážu ho ovládat pouhou myšlenkou. Smůla je, že se mění podle mé nálady, takže se může stát, že když jsem naštvaná, uhodí vedle mě blesk jako by nic. Problém s mými schopnostmi je, že když jsem moc vyčerpaná, nedokážu je regulovat. Moje štíty mě více vyčerpávají a počasí jste viděli sami.“ Slzy se nedali zastavit, tak jsem je nechala volně stékat.

Koukali se na mě s utrápeným výrazem, litovali mě, ale já si lítost nezasloužím.

„Ne, ne takhle se na mě nedívejte. Já nechci, abyste mě litovali. Lítost nepotřebuju, to já matku zabila, lítost si nezasloužím,“ šeptala jsem slova do ticha, které by se dalo krájet.

Nikdo nevěděl, co říct, ale nakonec promluvil ten nejneočekávanější člověk, kterého bych řekla, Edward. „ Nemůžeš si to vyčítat, ty za to nemůžeš. Nemůžeš se za to obviňovat,“ mluvil slova, které jsem se snažila celý život vnutit sama sobě, ale nikdy se mi to nepovedlo, vždycky mě má minulost dohnala.

„To je nám líto, ale nesouhlasím s tebou,“ koukl na mě Carlisle.

„Nesouhlasíte?“ zopakovala jsem jeho slovo.

„Kdyby tvá matka chtěla žít, měla možnost, vybrala si ale jinak. Musíš respektovat její rozhodnutí. Stejně tak musíš respektovat rozhodnutí svého otce. Musel to být jedinečný upír, že dokázal to, co by jiní nezvládli. Dali ti život a za ten bys jim měla být vděčná, ne se stále obviňovat. Oni doufali, že budeš šťastná a budeš žít život, který žili oni, plný lásky a pochopení.“

„Mohli byste mě nechat o samotě,“ poprosila jsem je.

„Jistě, ale přemýšlej nad mými slovy.“ Všichni se zvedli a odešli. Zůstala jsem sedět na sedačce. Musela jsem přemýšlet. Přemýšlet nad slovy, které mi řekl Carlisle. Z jedné části měl pravdu, to oni si vybrali takový život. Nemusela jsem přijít na svět, kdyby to nechtěli.

Přemýšlením jsem strávila celý den, ještě štěstí, že byla sobota, jinak bych zmeškala další den ve škole a to už jsem si nemohla dovolit. Carlisleova slova dávala smysl, ale stále mě užíralo moje přesvědčení a moje výčitky. Seděla jsem venku a koukala se na oblohu. Myšlenky vířily kolem mě a já nakonec usnula. Nevadil mi vítr, nepociťovala jsem chlad jako normální lidé, ale nebylo to tak, že bych ho necítila. Cítila ale ne tak intenzivně. Celý týden jsem strávila venku koukáním na nebe. Ve dne v noci jsem tam seděla. Nic jsem nejedla, nic jsem nedělala.

V pondělí ráno jsem se konečně zvedla ze země. Špinavá jsem zalezla do sprchy, umyla se, učesala, vyčistila zuby a oblékla. Dole jsem se rychle nasnídala a vydala se do školy.

Do školy jsem jela s odhodláním, co řekl Carlisle, mi utkvělo v hlavě a celý víkend mě to hlodalo. Rozhodla jsem se, že to alespoň zkusím, budu se k nim chovat vřeleji. Přece mi jenom zachránili život. A musím se přiznat, že to nebylo jenom kvůli záchraně života, ale taky kvůli Edwardovi. Nebudu potlačovat své city k němu a uvidím, co se z toho vyvine. Nechám tomu volný průběh, jestli mě nemiluje, poznám to a své city potlačím, ale zatím…

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska hory přenáší - 12. kapitola - Pravda: