Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska či nenávist? - 28. kapitola

01.11.2010 (16:15) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1641×

28. kapitola – Mrtvý polibek

Už dva týdny uběhly od bitvy a nás čekala na řadě další. Caius, hned po zprávě, kterou jsem mu poslala přes Jane, se začal připravovat. Nejspíš jsem mu uštědřila poslední herdu do břich a on se mě nejspíš rozhodl odtáhnout zpátky k sobě… do Volterry. Edward zůstával ve svém pokoji a nemohl se smířit s tím, co jsem mu řekla tehdy na té louce.

…

„Počkat… jen mi tu něco nesedí. Jak to, že znáš Caia?" zeptal se Edward a já okamžitě ztuhla.

„Já… no… prakticky je to můj manžel, ale…“

„Manžel?“

„Já jsem ti to chtěla říci, ale nebyla na to správná chvíle.“

„A kdy podle tebe na tu správnou chvíli mělo dojít, Bello? Kdy jsi mi to chtěla říct?“ zeptal se mě Edward a poodstoupil ode mě asi o metr, když jsem se k němu snažila přiblížit.

„Edwarde… ty to nechápeš. Já neměla na výběr.“

„S čím, že si ho vezmeš nebo, že mi to řekneš, až bude ta správná chvíle.“

„Edwarde…“

„Nech to být. Nech mi teď chvilku prostoru,“ odsekl a odešel z louky, kde ještě před chvíli byla bitva, Jane a moje láska mého srdce mě milovala. To už je ale vše minulostí.

…

Nepromluvil na mě a já mu to neměla za zlé, ale nevyslechl si celý příběh a to mě na tom nejvíc štve. On neví skutečnou pravdu celého mého příběhu.

„Přijede Tanya,“ vykřikovala na celý dům Alice a strašně se u toho smála. Zrovna jsem seděla na gauči, když mě někdo zezadu popadl a svalil mě na zem.

„Alice… buď tak hodná a nech mě na pokoji,“ zakřičela jsem na ní tak, že se všichni otočili. Jasper zavrčel a já prudce vzdychla.

„Promiňte… já… jdu na vzduch,“ řekla jsem a šla pryč z domu. Rozeběhla jsem se k domovu. Sice jsem teď nějakou chvíli byla u Cullenů a cítila jsem se tam jako doma, ale poslední dobou, kdy mě Edward úspěšně ignoroval, jsem už moc doma necítila. Potřebovala jsem vypnout. Lehnout si na postel, pustit si hudbu a v klidu přemýšlet. Z dálky jsem už uviděla svůj dům, a když už jsem byla asi tak pět metrů od něho, tak jsem se pořádně rozeběhla a rovnou skočila oknem rovnou do mého pokoje. Pustila jsem si hudbu, lehla si na postel, zavřela oči a začala přemýšlet. Po nějaké době jsem se strašně lekla, když jsem otevřela oči. Edward.

„Vylekal jsi mě. Co tu děláš? Neříkal jsi náhodou, že si to potřebuješ rozmyslet? Je to jen pár dní a ty už si mi odpustil?“ zeptala jsem se ho, sedla si a on si ke mně sednul.

„Neodpustil jsem ti,“ řekl a já ztratila veškerou naději, kterou jsem ještě před chvílí měla.

„Aha… no a co tady teda potom děláš?“ zeptala se ho, vstala z postele a převlékla se.

„Já… byl jsem idiot. Myslel jsem si, že víc už toho vědět nechci, když jsi mi to řekla, ale já nevěděl celou pravdu a Alice mi to řekla… no… spíš mi to řekla v myšlenkách. Byl jsem idiot a nevyslechl tebe. Měl jsem tě vyslechnout dřív, než… to je jedno… já… nemám ti, co odpouštět. Miluji tě a to je to hlavní,“ řekl a přistoupil ke mně blíž, „miluji tě a hlavně na tom záleží.“ Sklonil se a políbil mě.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ zeptala jsem se ho.

„Jistě… o co jde?“

„Chtěl bys být aspoň na chvíli člověk. Ještě jsem to nezkoušela… jako na někom jiném než na sobě,“ řekla jsem a on se na mě s podivem koukl.

„Ty bys to pro mě udělala?“ Přikývla jsem. Začala jsem se soustředit. Zavřela jsem oči a sedla si na podlahu. Když jsem otevřela oči, tak jsem měla pocit jako by přede mnou stál úplně jiný člověk. Vztáhla jsem k němu ruku a on ji vzal do své dlaně.

„Je tak teplá. Já cítím své srdce… a potřebuju na záchod,“ řekl a běžel do koupelny. Svalila jsem se na zem a začala se hlasitě smát. Když asi po 15-ti minutách přišel ze záchodu, byl ve dveřích koupelny a měl na tváři ten výraz, který říká něco jako „stihl jsem to a je mi skvěle,“ tak jsem se musela znovu smát. Najednou na mě skočil, ale já mu uhnula a upíří rychlostí jsem běžela do kuchyně. On měl stále lidskou podobu.

„Co to děláš?“ volal z koupelny. Musela jsem se znovu usmát, když celý udýchaný běžel ze schodů.

„Aspoň víš, jak bylo těžké tě dostihnout, když si byl upír a já jen obyčejný člověk,“ řekla jsem a on ke mně přišel.

„Buď taky na chvilku člověk, prosím… kvůli mně,“ řekl a políbil mě na rty. Změnila jsem se, vzala ho za ruku a běžela k ledničce.

„Co děláš?“ zeptal se mě.

„Máme tu ledničku plnou jídla a oba jsme lidé… jen jsem si myslela, že by ses chtěl normálně najíst,“ řekla jsem, otevřela jsem ledničku a vzala krabici borůvek, jahod a malin. Ochutnal snad všechno z ledničky, ale pak nás někdo vyrušil.

„Ahojky… neruším náhodou,“ řekl něčí hlas a já ztuhla. Jane se mi vrhla po krku a já se ihned změnila v upírku. Edwarda jsem též proměnila. Odstrčila jsem jí pryč, ale ona se hned postavila a usmála se na mě.

„Vyřídila jsem tu zprávu, jak jsi chtěla. Caius jde i s celou Volterrou sem. Máš se na co těšit. Já jsem tě jen přišla varovat… je poněkud naštvaný, že jsi s ním,“ řekla a pohledem zavadila o Edwarda, „chtěl ti jen nabídnout… nebo spíš takhle… chce, aby ses vrátila zpátky do Volterry a pokud ne, tak sem přijde i s armádou,“ řekla a já se usmála.

„Mě nikdo nebude vyhrožovat… zvlášť ne on,“ zakřičela jsem na ní a vrazila jí facku.

„Dobře… v tom případě,“ a vytáhla telefon.

„Nepřijímá.“ Vyrvala jsem jí telefon a uslyšela v telefonu známý hlas.

„Caiusi? Jsi to ty? Dobře mě poslouchej. Nikdy mě nezískáš zpátky… nikdy jsi mě nemiloval a mé rodině neublížíš. Já tě tak nenávidím… panebože, jak jsem tě mohla někdy milovat… vždyť ty ani nemáš srdce,“ řekla jsem do telefonu a Caius se jen zasmál.

„Zlato… žádný z nás nemá srdce.“ Na to jsem roztřískla mobil o zeď.

„Co udělám s tebou?“ řekla jsem si pro sebe a dívala se spiklenecky s Edwardem na Jane. Ta se najednou rozeběhla a mířila do lesa. Hnali jsme se za ní, a když už jsem si myslela, že nám uteče, tak se skácela k zemi. Koukla jsem se napravo a uviděla  Emmetta, který měl ještě ruku ve vzduchu.

„Díky,“ řekla jsem. Zasmál se a naklonil se k Jane, aby jí mohl vzít za krk. Pořádně sevřel ve své dlani její krk a dal si jí před sebe.

„Už tě nepotřebuju,“ řekla jsem a rychlým pohybem jí utrhla hlavu a zapálila celé její tělo. Edward ke mně přišel a políbil mě na krk.

„Tím, že si ji zabila, jsi rozpoutala peklo,“ pošeptal mi do ucha.

„Pleteš se. Ono už dávno peklo rozpoutané je,“ řekla jsem, políbila ho na tvář a čekala, dokud celé její tělo nebude na popel. Pak jsem rozprášila její popel společně s Emmettem po celém lese. Edward běžel prozradit rodině, co se stalo a co se na nás chystá.

…

„Je to tady,“ řekla jsem všem, když jsme stáli na louce a čekali na příchod Volturiových. Kate, Tanya, Eleazar a Carmen nám přišli na pomoc. Přišli i další klany, které jsem znala a i Cullenovi znali. Nelíbilo se jim, co mi chce Caius a Volturiovi udělat a dost je překvapilo, že jsem zabila jejich nejcennější poklad… Jane. Jen díky tomu, nám taky přišli na pomoc. Irina se zasekla poté, co jsem jí zabila jejího přítele, takže nám na pomoc nepřišla. Je prý ale v pořádku… jedna upírka jí dala… teda Irina si vzala její schopnost… vrátit se v čase, ale špatné, na této schopnosti je, že minulost nemůžete změnit, pokud není spletena s něčí jinou minulostí… a ta Laurentova je spletena hodně s mojí. Časem mi odpustí, pokud to vůbec přežiju… přežijeme. Nevím, co Caius chystá, ale vím jen jedno. Musím zničit naše svatební prstýnky. Ptáte se proč? Carlisle si myslí, že když jsem za Caiuse vdaná, tak nebude fungovat moje moc na něho. Něco jako kdybych dala svatební slib a tím i ochranu před mými schopnostmi. Něco jako štít, ale mnohem silnější. Lucy to jednou zkusila na Emmetta, abychom si ověřili, jestli to vážně funguje. Většinou se to rozvine, až za hodně dlouho a myslím si, že s tím i Caius počítal. Nevím, k čemu mu to bude, když jen pouhým mrknutím oka mohu zabít celý jeho klan.

…

„Co když může ten štít, který jsi mu dala… co když to může nasadit na celou gardu? Třeba mu Aro řekl, jak na to?“ vlítla do místnosti Alice dva dny před bitvou.

„Pokud ano, tak…“

„… je to s námi velmi zlé,“ dokončil Carlisle Jasperovu větu.

„No tak lidi… nemůže to být tak zlé. Máme ve svém týmu novorozenou. Lucy, Carlisle, já, Jasper a Alice máme schopnosti … a… počkat, co kdybys jí dala svou schopnost,“ řekl pohotově Emmett.

„To říkáš mě?“ zeptala se ho Lucy. Přikývl.

„To si ze mě děláš…“

„No tak, přemýšlej. Nefungují na něho její schopnosti, ale tvojí schopnost, když si ho brala, neměla, takže by to mohlo zafungovat. Navíc budeš mít stále telepatii, vymazání, čtení a nahrazování myšlenek a štít. Co můžeme ztratit? Navíc schopnost iluze ti vlastně nepatří. Je Belliina. Thomas dal svou schopnost jí… ne tobě,“ řekl Emmett.

„Tak dobře. Schopnost iluze už nepotřebuju, když už jí na tebe použít nemůžu a tím pádem poznáš, že to jsem skutečně já v naší posteli,“ řekla a všichni se zasmáli. Emmett se zamračil, ale i tak jí dal pusu na krk. Lucy ke mně přišla.

„Počkat… vážně se chceš vzdát své schopnosti? Vždyť je tvou součástí… je to část tebe,“ řekla jsem.

„Ne… Emmett má pravdu. Ta schopnost nepatří mně. Dala si mi jí jen proto, abych se mohla bránit, ale teď, když svoje schopnosti umím ovládat, tak jí už nepotřebuji.  Navíc… vím, co se mezi tebou a Thomasem odehrálo v tom lese.“  (Políbili jste se, že jo?)

„Jo,“ řekla jsem a proměnila se v člověka, abych mohla brečet. Lucy mě objala a její schopnost se přesouvala zpátky do mě. Připadalo mi jako by to bylo včera. Bolelo to, ale já to překonala. Nepřemýšlela jsem nad tou bolestí, ale přemýšlela jsem nad tím, jak za dva dny zvládnu ovládnout Thomasovu schopnost. Lucy ale měla plán. Dala mi do mé hlavy své myšlenky. Jak trénovala svou schopnost ve Volteře. Byl to takový divný pocit. Jako by mi měla hlava vybuchnout, když jsem ty myšlenky dostávala, ale za chvíli to ustalo. Bylo vidět, že Lucy strávila hodně času v tělocvičně, aby se naučila aspoň základy a větší překvapení mě pak čekalo, když jsem zjistila, s kým nebo spíš na kom to všechno zkoušela… na Demetrim. Když jsem se jí na to zeptala, tak mi jen řekla, že se o tom budeme bavit, až po odchodu Volturiů, ale to znamenalo, že buďto se to dozvím nebo ne. Den před bitvou mě Edward nesmírně překvapil.

„Máš jít na louku,“ řekla mi jen Alice a pak rychle odešla, abych se jí na nic jiného nemusela ptát. Běžela jsem tedy na louku, a když jsem viděla, že tam nikdo není, tak jsem si lehla uprostřed louky do trávy a používala moje schopnosti. Vyrvala jsem pomocí iluze pařez z půdy a nadnášela ho ve vzduchu nad sebou. Pak jsem ho zmrazila. To samé jsem udělala ještě s dalšími devíti pařezy. Pak jsem je různě pomíchávala a měnila tvary. Jednou jsem z nich udělala srdce, podruhé zas trojúhelník, a když jsem zrovna chtěla dělat další tvar, tak mě Edward zezadu vystrašil.

„Ne,“ vyjekla jsem a těsně 20 centimetrů nad mým obličejem jsem všechny pařezy ještě stihla zmrazit. Pak jedním tahem jsem je hodila zpátky do lesa. Stále jsem ležela, když se Edward nade mě naklonil a dal mi polibek. Polibek jsem mu opětovala. Po nějaké chvíli, kdy jsme se jen líbali, mi roztrhl tričko, které jsem měla na sobě. To ho asi Alice zase pro změnu zabije. Já mu zase roztrhla košili a kalhoty. Slastně zavrčel a moje džíny byly taky fuč. Pak jsme tam už byli jen ve spodním prádle. Nejspíš asi víte, co se dělo pak.

…

Najednou jsem ucítila, jak studený vzduch si pohrává s mými vlasy. Stála jsem na louce společně s mojí rodinou a přáteli a čekali jsme na Volturiovi. Najednou tu byli a já se začala bát, jelikož jsem viděla zlobu v Caiových očích.