Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska či nenávist ? - 20. kapitola

04.08.2010 (14:00) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1964×

20. kapitola – Noví přátelé, nová rodina

Lucy:

S tím, kam pojedeme, jsem si nemusela dělat starosti. I když budeme na slunci, tak se nebudeme třpytit, takže můžeme jet prakticky kamkoliv. Je to tak jednoduché. Budeme chodit na střední jako normální lidé. Aspoň se trochu procvičíme v sebeovládání. Po dlouhém rozhodování jsme se rozhodli jet do Jižní Ameriky. Jeli jsme čtyři dny. S ručičkou na tachometru nad povolenou rychlostí. V Atlantě jsme potkali upíry, kteří nám změnili život. Běželi jsme zrovna lesem, když jsem uslyšela cizí myšlenky. Hned jsem poznala, že jsou to upíři. Zastavila jsem se a se mnou celá moje rodina. Před námi najednou stáli čtyři ženy a dva muži. Chvíli jsme tam takhle stáli, když jeden z mužů popošel trochu blíž, tak Emmett šel před nás a krčil se do bojovné pozice. Zarazila jsem ho rukou a strhla ho zpátky k sobě. Popošla jsem k Eleazarovi a podala mu ruku.

„Dobrý den, Eleazare. Já jsem Lucy, toto je můj manžel Emmett a moje sestry Isabella a Alice,“ řekla jsem. Potřásl rukou.

„Těší mě. Moje žena Carmen. Kate, Irina, Tanya a Jasper. Vy se živíte zvířecí krví?“ zeptal se udiveně. Jen jsem přikývla.

„Tak kam máte nemířeno?“ zeptala se mě Kate, když si s ní zrovna měl Emmett podat ruku.

„Opovaž se mu to udělat,“ řekla jsem jí a všichni kromě Eleazara se na mě vyjeveně koukli.

„Co udělat?“ řekla. Rozhodla se, že ze mě udělá blbou.

„Vím, že mu chceš dát elektrošok, tak toho nech!“ řekla jsem.

„Tak fajn, ale jak to víš?“ zeptala se mě.

„Řekněme, že mám lidi tak trochu přečtený.“ Udiveně se na mě podívala.

„Ona umí číst myšlenky,“ řekl na vysvětlenou Emmett.

„Známe jednoho upíra, který taky umí číst myšlenky. Možná bys ho mohla poznat.“ Tanya se usmála.

„Myslím, že to asi nebude nutné, jelikož už ho znám dost důvěrně a on mě jistě taky,“ řekla jsem.

„Počkat, chceš mi říct, že…“

„Ano,“ řekla jsem Belle, která se hned na to usmála.

„Tak to je skvělý. Nejdřív je v Itálii a odjede, takže se nemusím bát, že někdy odhalí, že jsem tohle. Myslela jsem si, že odletěl někam, co já vím… třeba do Ruska. Tak jede zpátky na americkou půdu, abych se tam pak s ním setkala… a to je prostě skvělý.“ Sesunula se k zemi a začala se hlasitě smát jako blázen.

„Nevšímejte si jí, já to tak dělám pořád,“ řekl Emmett a všichni se jeho vtipu zasmáli.

„My Vám to někdy povíme, jen bychom chtěli vědět, kde teď žije?“ zeptala jsem se.

„Je tam, kam jsme chtěli jet,“ řekla mi Alice.

„To je skvělé. Plán B nemáme, takže co teď?“ řekla jsem.

„Mohli byste bydlet u nás,“ řekla Tanya s úsměvem na tváři.

„To nemůžeme přijmout. Nemáte dost pokojů,“ řekla pohotově Alice.

„To nevadí. Carmen se stejně chtěla přestěhovat někam jinam. V Atlantě se nám už nelíbí. Je tady riziko, že se prozradíme kvůli slunci a to nemůžeme riskovat,“ pověděla nám Irina a nelhala nám. Vážně se chtěli přestěhovat.

„Kolik máte peněz?“ zeptal se Emmett a já mu hned dala pohlavek.

„Au! Za co to bylo?“

„Za co asi, miláčku? Peníze nepotřebujeme, máme vlastní z Volterry, pamatuješ?“

„Z Volterry?“ zeptal se Eleazar zaraženě.

„Dlouhý příběh, povíme Vám to později. Takže… kam se chcete přestěhovat?“ zeptala jsem se a to by nebyla Alice, kdyby mi neodpověděla.

„Na Aljašku. Ten dům je nádherný, spousta místností a je tam velká garáž, takže se tam vejdou všechna naše auta.“

„Jak to?“ zeptala se Carmen.

„Vidí do budoucnosti podle toho, jak se kdo rozhodne. Myslím si, že vy byste nám měli říci, jaké máte schopnosti, my zase Vám řekneme, jaké máme my. Což o to, já vím, jaké schopnosti máte, ale tady dámy a Jasper to nevědí,“ řekl Eleazar.

„No… já umím číst, vymazat a nahradit myšlenky. Umím ovládat telepatii, jsem štít společně s mojí sestrou a umím vyvolat iluzi, ale tuto schopnost jsem dostala od Belly, která jí dostala od Thomase, bratra Caia,“ řekla jsem.

„Já umím zmrazovat a zrychlovat čas. Ta schopnost je moc složitá, takže bude lepší, když Vám to názorně předvedu. Můžeme, Lucy?“ Já přikývla. Vyvolala jsem iluzi, že se kámen vznáší a ona ho zmrazila a následně nechala vybouchnout. Lehký prach spadl na zem a všichni se na ní vyjeveně koukli.

„Mám taky odrazovací schopnost, jsem štít a ještě mám jednu společnou schopnost se svojí sestrou, o které se Vám nezmínila. Umíme se proměnit v člověka,“ řekla jsem a všichni na nás zírali.

„Proto jste byli ve Volteře? Zajali vás?“ koukla jsem se na Eleazara s údivem.

„Jak jsem říkala, je to dlouhý příběh. Nebojte se, o ten příběh nepřijdete. Emmette?“ řekla jsem svému muži na pokyn, aby řekl své schopnosti.

„Já mohu vidět očima druhých a uvařit vaše tělo,“ řekl, Tanya trošku poodstoupila dozadu. Emmett se pousmál a vlepil mi jeden polibek do vlasů. Alice byla poslední, kdo měl prozradit své schopnosti, ale ona jen tak stála a koukala se na Jaspera. Pak k němu přistoupila, a kdyby mohla, tak se teď tady rozbrečí. Ne smutkem, ale štěstím. Pohladila jeho tvář svojí rukou a pak se usmála.

„Jak dlouho jsem tě viděla ve svých vizích a teď jsi tady?“

„Jsem, madam,“ řekl Jasper trochu zaraženě.

„Tak dlouho jsem čekala na tuto chvíli… a teď je to tu. Nevím, co mám říci,“ řekla a stále hladila jeho tvář.

„Má schopnost vidět do budoucnosti,“ objasnil Emmett a Alice se na něho rozzuřeně podívala. Nejspíš nechtěla, aby to Jasper věděl.

„Aha. To to vysvětluje,“ řekl Jasper pobaveně. Alice se na něho se zklamáním v očích podíval a šla pomalu zpět ke mně. Jasper ji ale chytil za ruku a stáhl ji zpátky.

„Mně se to ale líbí,“ řekl a usmál se na ni. Ta pookřála a roztála jako zmrzlina ve třiceti stupňovém vedru.

„Já umím vycítit pocity a taky měnit, ale za celý svůj život jsem necítil takové pocity, které vyzařují z Alice,“ podotkl a kdyby mohla, tak by teď byla červená jako rajče.

„No… já mohu poznat schopnosti jiných, proto mě to moc nepřekvapilo, když jsi dokončovala věty,“ řekl mi a já se usmála.

„Já umím rozdávat elektrošok,“ řekla Kate pobaveně. Mrkla na mě a pak na Emmetta, který si uvědomil, proč jsem jí říkala, aby mu to nedělala. Pak přešel ke mně a vášnivě mě políbil.

„Díky,“ řekl uprostřed polibků. Já se jen usmála a mrkla na něho.

„To je asi vše. Já ani moje sestra Irina a ani Carmen nemáme žádné schopnosti,“ řekla Tanya trochu sklesle.

„Jednou budete mít,“ řekla Alice, když se odlepila od Jaspera. Všechny tři se na sebe podívaly a usmály se.

„Nedáme boj?“ zeptal se mě.

„Zase chceš prohrát?“

„Tentokrát bez schopností,“ řekl a já se na celé kolo zasmála.

„Emmette, to ale nejde. Já ti nemůžu přestat číst myšlenky a ty nemůžeš přestat koukat mýma očima.“

„Kromě těchto schopností,“ řekl a vrhl se na mě.  Uhnula jsem a srazila ho k zemi. On mi ale podtrhl nohy a než jsem se stačila zvednout ze země, tak si jeho paže udělaly cestičku okolo mého pasu.

„Mám tě,“ řekl vítězoslavně, ale já se usmála.

„Vážně, Emmette? Opravdu?“ Tímhle jsem ho zmátla a této příležitosti využila. Udělala jsem salto vzad a přeskočila. Srazila ho nohou k zemi a dala ústa, která byla rozšířená do úsměvu, na jeho krásný krk.

„A kdo koho má teď?“ zeptala jsem se ho, políbila ho na krk a slastně zavrčela.

„Působivé. Nikdy jsem ještě neviděl někoho takhle bojovat,“ řekl Jasper zaujatě.

„Učila jsem se od těch nejlepších, od Heidi, Aleca a Felixe,“ řekla jsem, „Emmett sice taky, ale on spoléhá výhradně na svoji sílu a to mu vítězství moc často nepřinese.“ Emmett se zamračil a zvedl se ze země.

„Přesně moje řeč. Myslíš si, že bych mohl někdy tebe a tvé sestry vyzvat na souboj?“ zeptal se mě, zatímco jsem z Emmetta oklepávala hlínu a jehličí.

„Bude mi potěšením,“ řekla jsem a políbila Emmetta na čelo. Ten můj polibek opětoval a něžně mi zlíbal celý obličej.

„Měli bychom vyrazit,“ řekla Alice, „jelikož za chvíli tudy budou procházet lidé kvůli nějaké oslavě.“

„Kde bydlíte?“ zeptala se Bella.

„Kousek odsud. Na kraji lesa. Máme už vše sbaleno, jen jsme ještě šli na lov, jak vidím, tak to nebyl špatný nápad,“ řekl Eleazar a vyrazil.

„My jdeme pro svá auta a Alice vás pak najde,“ řekla jsem a vyrazili jsme. Všichni jsme si sedli do auta a jeli jsme k jejich starému domovu. Když jsme tam dorazili. Pomohli jsme jim zavřít všechna okna a trošku tam poklidit. Po chvilce jsme byli hotovi a mohli vyrazit vstříc svému novému osudu.