Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska či nenávist? - 13. kapitola

02.06.2010 (12:45) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2048×

Hudba

13. kapitola – Krásné probuzení a tvrdá realita

Ráno jsem se probudila a nade mnou seděla osoba, kterou jsem z celého srdce milovala.

„Dobré ráno srdíčko,“ řekl Caius a políbil mě na rty.

„Dobré ráno. Počkat. Já jsem spala?“ zeptala jsem se ho a sedla si na postel do tureckého sedu.

„Už to tak vypadá. Jsi tak nádherná, když spíš.“ Zakroutila jsem nevěřícně hlavou a koukla se do zrcadla. Dala jsem si lesk na rty a šla se osprchovat. Caius chtěl se mnou taky, ale já to ještě nebyla připravená. Ano. Miluji ho, ale ještě na to nejsem připravená. Trošku se naštval a odešel. Zase. Umyla jsem si vlasy a potom jsem se oblékla do županu. Sedla jsem si ke svému nočnímu stolku a vysušila si vlasy. Vlasy jsem si pak dala do dlouhého culíku a sepnula gumičku. Pak jsem vzala dolní pramen a obtočila ho kolem gumičky. Pak jsem ho sepnula dvěma hnědými sponkami. Pak jsem šla chodbou v županu. Všichni, kdo prošli, byli udivení. Šla jsem do místnosti, kde bylo oblečení. Potkal jsem tam Lucy.

„Už ses vrátila?“ zeptala se a mezitím si vybírala oblečení.

„Ano. Vrátila jsem se dříve než vy,“ řekla jsem a chtěla si vzít triko, jenže Lucy mi podala něco do ruky.

„Já vím. Heidi nám všechno pověděla. Tady máš, myslím, že to se na tebe bude hodit,“ řekla a šla do kabinky se svými věcmi. Já jsem šla taky. Všechno jsem na sebe navlékla a myslím, že to asi trochu přehnala. Měla jsem šaty jak z 19. století.

„Co to mám na sobě?“ zeptala jsem se a vyšla z kabinky. Ona vyšla z kabinky a měla na sobě ten samý střih šatů jako já. Akorát barvu měly jinou.

„Dneska je slavnost. Samozřejmě, že nepůjdeme na náměstí Volterry, ale v trůnním sálu bude nějaká slavnost. Řekl mi to Caius, když vycházel z tvého pokoje. To on pro tebe vybral tyhle šaty. Prý doufá, že se ti budou líbit,“ řekla a začala si česat vlasy.

„Aha. V tom případě si je nechám, ale jenom do dneška a pak už je nechci ani vidět,“ podotkla jsem a šla pryč. Lucy se jenom usmála, položila hřeben na stůl a šla se mnou.

„Kde je Emmett?“ zeptala jsem se a zatím jsem se koukala všude kolem. Chodba byla prázdná.

„Připravuje se. Prý chce sbalit nějaké upírky. Jako by ho nějaká chtěla,“ řekla a já se zasmála.

„Vím o jedné, která by ho chtěla,“ řekla jsem a mrkla na ní očkem.

„Já? Zbláznila ses? Já mám Demetriho.“

„V poslední době to tak nevypadalo Lucy,“ řekla jsem a přidala do kroku.

„Jak to myslíš, Bello?“ zeptala se mě.

„Tak jak to říkám Lucy.“ Myslím, že byla na mě naštvaná, ale na jejím skleslém obličeji bylo vidět, že mám pravdu. Nechtěla, aby si Emmett našel jinou holku. Chtěla ho. Chtěla ho více nežli Demetriho  a nechtěla si to sobě přiznat.

Lucy:

Nechtěla jsem tomu uvěřit, ale Bella měla pravdu. Vešla jsem do trůnního sálu a hned jsem dostala šok do zad. Demetri flirtoval s jinou. Přišla jsem k němu a vrazila mu facku. Ta dívka se na mě udiveně koukla a pak hned pochopila a odešla. Demetri mě odhodil a já si přišla jako jeho další panenka. Bella to viděla a chtěla mi pomoct, ale já na ni vrhla pohled, který znamenal, že si to vyřídím sama.

„Jak si jen mohl?“ zeptala jsem se ho a dala mu druhou facku, kterou si zasloužil ještě více než tu první. Vzal mojí ruku a pořádně ji zmáčknul ani jsem se nebránila. Podívala jsem se mu do jeho očí a viděla v nich zlobu, kterou jsem u nikoho jiného dříve neviděla. Ta zloba posedla celou jeho mysl a já s tím nemohla nic dělat. Pak se ale usmál. Copak to byl jenom žert? V tom případě dost blbý.

„Ty sis myslela, že tě miluju? Prosím tě. Udělal jsem to jenom kvůli tomu, abych naštval Bellu. Jsi sice hezká, ale si tak plachá, stydlivá a takový romantik. To pro mě nic není. Nezlob se na mě,“ řekl a já nevěděla, co na to říct. Odhodila jsem ho přes celou místnost a rozbila díky tomu stůl, který asi Aro bude celkem dost postrádat. On se rychle zvedl a chytil mě pod krkem, ale já jsem se mu vysmekla a odhodila ho znova. On pak na mě použil svoji moc, ale neodhodil mě, nýbrž mě nechal jen tak viset ve vzduchu. Všichni se na mě koukali a Bella nezasahovala, za což jsem byla ráda, protože i když jsem tady visela jako trubka ve vzduchu, nechtěla jsem, aby mě moje mladší sestra zachraňovala, protože to by pro mě byla hodně velká potupa, což už jistě je. Otevřely se dveře a v nich stál Aro s Caiem. Caius šel za Bellou a políbil jí na čelo a ani si mě nevšiml. Aro si mě všiml až po chvilce, ale nic neudělal. Demetri se jen usmíval. Pak se najednou objevil Emmett a zasáhl. Byla jsem ráda, že to je zrovna on, kdo mě přišel zachraňovat.

„Co to děláš Demetri? Hned jí pusť!“ řekl Emmett a byl pořádně naštvaný.

„Jak je libo,“ řekl Demetri a pustil mě. Byla jsem tak unavená, že bych se nestihla ani postavit na nohy. Naštěstí mě Emmett chytil do náruče.

„Dokážeš se postavit na nohy?“ zeptal se mě a já jen zakroutila hlavou, že ne.

„Počkej! Potřebuji mu ještě něco říct,“ řekla jsem. On mě postavil na nohy, ale podepíral mě, abych náhodou nespadla.

„Demetri? Jenom ti chci ještě něco říct. Až budeš hledat někoho jiného místo mě, tak jim taky nezapomeň říct, že v posteli dobrý nejsi a že ho máš malého,“ řekla jsem a všichni se začali smát. Pak jsem kolem sebe a Emmetta obalila štít, aby se mu nepovedlo nás znova napadnout. Samozřejmě, že to udělal, ale dost ho znepokojovalo, že to nefunguje.

„Nenamáhej se, Demetri, nebude to fungovat,“ řekla jsem a otočila se, abych šla.

„To ať tě ani nenapadne,“ řekl Emmett, vzal mě do náruče a nesl mě až do mého pokoje. Tam mě položil na moji postel a sedl si ke mně.

„Děkuji ti,“ řekla jsem a myslela jsem si, že půjde.

„Bylo mi potěšením,“ řekl a naklonil se ke mně, aby mě políbil, ale já na to nebyla připravená.

„Ne. Já na to ještě nejsem připravená,“ řekla jsem a on se ode mě odklonil.

„Je na mě něco špatného?“ Odešel k zrcadlu a podíval se na sebe.

„Ne. V tobě chyba není, ale jsem z toho celá zmatená. Před chvílí jsem chtěla říct Demetrimu, že se s ním rozcházím. Ne kvůli tomu, že flirtoval s jinou a že se pak naštval a nechal mě viset ve vzduchu, ale protože jsem mu chtěla říct, že miluju tebe místo jeho. Panebože? Co jsem to řekla?“ On se jen radostně usmál a políbil mě na čelo.

„Takže ty mě miluješ?“ zeptal se mě, takovým tím hlasem malého chlapce, když něco vyhraje.

„Tohle by si měl říct první ty mě a ne já tobě,“ řekla jsem a začervenala jsem se, což už u mě nebylo neobvyklé.

„Tak jo, když si to přeješ. Budu dělat, že jsem to neslyšel,“ řekl a usmál se na mě uličnicky.

„Díky,“ řekla jsem, ale on hned na to řekl.

„Miluji tě.“ Ty slova byla jako léčivý lék na mé bolavé srdce.

„Já tebe taky miluji,“ řekla jsem, ale nepolíbila ho, jelikož to byla jeho práce. Nejspíš nepochopil. Proto jsem odstranila svůj štít, aby svojí mocí viděl můj pohled na něj a moje pocity.

„Aha,“ řekl a začal se pomalu naklánět. V tu ránu se otevřely dveře. Na prahu stála Bella a měla vykulené oči.

„Omlouvám se,“ řekla a chtěla odejít, ale já ji zastavila.

„Tak co se děje tak důležitého, že si nás musela vyrušit zrovna při jedné krásné příležitosti,“ řekla jsem a mrkla potajmu na Emmetta. Ten se jen na mě šibalsky usmál a omotal si své svalnaté paže kolem mého pasu.

„Aro vás hledá. Na té slavnosti musí být všichni z hradu, kteří jsou důležití.“

„Důležití? To jsem viděla z té pěti metrové výšky, když ani nemohl říct tři pitomá slova. Demetri, pusť ji,“ řekla jsem a byla trošku rozzlobená.

„Budeme tam,“ řekl Emmett a já se na něho jen nevěřícně koukla. Bella jen vítězoslavně přikývla a ztratila se.

„Budeme tam?“ řekla jsem a byla rozzlobená ještě víc, ale on nic neřekl a pokračoval tam, kde jsme přestali. Nemohla jsem nic namítnout.

„Tak jo. Půjdeme tam, ale jen na chvilku. Nechci vidět nikoho z té místnosti kromě tebe, Belly, Heidi a Felixe,“ řekla jsem a šli jsme. To zase bude otrava.

12.kapitola - 14.kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska či nenávist? - 13. kapitola: