Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » La Push a její tajnosti 6. kapitola

marcus


La Push a její tajnosti 6. kapitolaAhojky, tak po dlouhé době jsem tu zase zpátky s další kapitolkou La Push. Omlouvám se za opoždění, ale to víte, škola. Tak teď už ke kapitolce. Co se stane až všichni zjistí, že Mon viděla Leah jako vlka? Řenou jí konečně pravdu? Jak Mon přežije ve škole, když ji Emmett málem přizabije? A co nového se Monika dozví ve škole? To se dočtete níže. Příjemné počtení mokasina

Pohled Leah

Byla jsem si takhle na hlídce a obíhala perimetr, když jsem ucítila z dálky pach upíra. Seběhla jsem z cesty a běžela po pachu asi pět kilometrů. Před Forks jsem se zastavila. Tam už bylo území Cullenů, tam nesmím. Sam by mě zabil. Už takhle mě má plné zuby, a ještě kdybych porušila hranici. Tak jsem tam jen tak chvíli stála a odpočívala, když se zvedl vítr a zavál ke mně pach člověka. Velmi známého člověka. Otočila jsem se za tím pachem a spatřila jsem ji. Stála za stromem s rukou přes pusu a pozorovala mě. Když zjistila, že vím, že je tady a koukám na ni, zděšeně vykřikla a začala utíkat. Stála jsem tam jak opařená horkou vodou. Mísily se ve mně všelijaké pocity. Mám běžet za ní, nebo ne??? Co když se jí něco stane a podobně. Když jsem si konečně urovnala myšlenky, naléhavě jsem zavyla. Během chvíle se všichni proměnili. Když sem jim přehrála scénu s Mon, všichni se v myšlenkách překřikovali, potom zavyli a rozeběhli se za mnou. Když doběhli, Sam se ujal slova.

„Leah, sakra, to jsi ji neslyšela???“ ječel.
„Ne neslyšela. Je tichá jak myš a hlavně jsem se soustředila na ten zatracený pach,“ vrátila jsem mu odpověď.
„Teď už jí to musíme říct,“ pomyslel si Seth. Všichni se na něj otočili.
„Zapomeň, Sethe, to nemůžeme, budeme zapírat,“ rozkázal Sam a všichni jsme se rozeběhli k Mon domů.

Pohled Mon

Jakmile jsem otevřela dveře, všichni se na mě sesypali. Hlavně teda naši. Myslela jsem, že mě mamka umačká.
„Mami, jsem v pohodě,“ dostala jsem ze sebe přidušeně. Ona mě hned pustila a přísně se na mě podívala.
„Takže, mladá dámo, kde jsi byla a jak to, že jdeš domů až takhle pozdě? Měli jsme o tebe všichni hrozný strach, málem jsme vytvořili rojnice a šli tě hledat,“ skoro na mě ječela máma.
„No, víš, ráno mi nejelo auto, a tak mě Jake hodil do školy, ale pak odpoledne jsem už neměla jak se sem dostat. Tak jsem šla pěšky a spatřila něco neuvěřitelného,“ řekla jsem a Leah se koukla do země a všichni ostatní se na ni přísně podívali. Nechápala jsem to.

„A co to bylo, jelen?“ řekla máma ironicky.
„Ne, byl to vlk. Ale ne normální vlk. Tenhle byl asi tři metry vysoký a byl ohromný, tak jsem ho pozorovala, a když zavyl, vyšplhala jsem na strom a po chvíli pode mnou proběhlo ještě asi dalších šest vlků,“ chrlila jsem ze sebe. Máma s tátou se na sebe podívali.
„To si děláš srandu??? Vlk? Jak jsi mohla pozorovat vlka? Nezbláznila ses?“ ječel teď pro změnu táta. Když v tom se do toho vložil Jake a Sam s Paulem. Začali plácat něco o tom, že se mi to asi nejspíš jen zdálo a že je to pouhý výplod mé fantazie. Asi se ze mě snaží udělat totálního blázna.
„Sakra, vím, co jsem viděla, nedělejte tu ze mě idiota, vy tři,“ začala jsem na ně ječet a do očí se mi draly slzy. Sakra, proč zase já.

Seth ke mně přistoupil se soucitným výrazem, jako by mi rozuměl. Neměla jsem zájem o soucitné řeči, tak jsem ho odstrčila a s pláčem jsem se rozeběhla do pokoje. Naštěstí jsem za sebou nezapomněla pořádně prásknout dveřmi a zamknout je zevnitř.
Jak mě to uvnitř bolelo, že mi nevěří a ještě si vymýšlí takové bláboly, jako že se mi to jen zdálo. Nechtěla jsem už nic dělat, tak jsem sebou plácla do postele a asi jsem i usnula, protože když jsem se probudila, všude bylo ticho a byla dlouhá černá smutná noc. Stejně smutná jako já. Ani jedna hvězda na nebi a i měsíc byl schovaný pod hloučkem mraků.
Ach jo, proč já? ptala jsem se sama sebe a koukala na nebe. Pak jsem si sedla na terasu a jen tak jsem seděla. Když mi začala být zima, zalezla jsem zas do pokoje na křeslo a dveře na terasu nechala pootevřené, aby šel do pokoje trochu vzduch. V křesle jsem usnula a probudila se až ráno. Byla jsem rozlámaná a vše mě bolelo. Převlékla jsem se a v koupelně jsem provedla ranní hygienu. Pak jsem sešla dolů, vzala si jablko a vyrazila před barák. K mému překvapení tam nestál nikdo jiný než Jacob, Paul a Seth. Přejela jsem je pohledem a chtěla je ignorovat, obejít je a vyjet do školy. V tom mě Jacob pevně chytil za ruku.
„Ahoj, chceme s tebou mluvit,“ řekl a drtil mi ruku.

„Co chceš, Jaku??? Jestli mi zase chceš vyprávět, že jsem totální magor a vlka jsem si vysnila, tak to si můžeš nechat, nestojím o to!“ vyštěkla jsem na něj a jeho stisk ještě zesílil a začal se třást.
„Sakra, pusť, to bolí. Vždyť mi tu ruku zlomíš!“ zaječela jsem a on mě okamžitě pustil. Seth jen koukal a chytl Jaka za ruku.
„Díky za opravu auta. Nemuseli jste to dělat. Ale teď už jděte. Nechci vás dnes už ani vidět!“ vykřikla jsem, sedla jsem do auta a rychle se rozjela. Ve zpětném zrcátku jsem už jen viděla, jak kluci Jacoba táhnou do lesa. Když jsem zastavila před školou, položila jsem si hlavu na volant a naplno se rozplakala. Nevnímala jsem čas, když v tom mi někdo zaklepal na okno. Koho jsem neuviděla tlemit se mi za okýnkem. Samozřejmě že Emmetta. Utřela jsem si oči a vylezla ven.
„Nazdar, kámoško!“ zaječel Emm a praštil mě do zad. To byla taková rána, až mi na chvíli vyrazil dech. Začal se hurónsky smát a já lapala po dechu. Když jsem dech popadla, prošpikovala jsem ho pohledem takovým, že se okamžitě přestal smát. A já šla ještě víc naštvaná do třídy. Celý den jsem protrpěla a pořád se mě někdo vyptával, co se děje. Dozvěděla jsem se, že zítra do školy nastupuje nový žák. Jmenuje se prý nějak Alec Wolltman. Nebo nějak tak. Tak snad to nebude nějaký vůl. Po škole jsem jela domů, kvůli včerejšku mám zaracha asi nadosmrti. Když sem došla domů, šla jsem okamžitě do svého pokoje, kde jsem se zase zamkla. A šla rovnou na terasu přemýšlet.

 

Pohled Setha

Když jsme zjistili, co se stalo, že Mon viděla Leah jako vlka a že utekla, to byl pak poprask. Sam málem vyletěl z kůže. Tak naštvaného jsem ho ještě neviděl. Konečně jsem myslel, že jí to budeme moci říci, ale Sam to zase zakázal a alfa samce musíme poslouchat na slovo. Jak já tohle nenáviděl! Bylo to strašné. Po dlouhé diskuzi jsme se rozeběhli domů k Mon zjistit, jestli už je doma. Když jsme tam dorazili už v normální podobě, byly asi tři hodiny odpoledne. Zaklepali jsme. Otevřel nám Moničin táta.
„Ahoj, kluci, teď se to moc nehodí. Neviděli jste někde venku Mon? Ještě se nevrátila ze školy. Auto tu je, ale ona ne.“ Mluvil se starostí v hlase. Bylo mi ho líto. Pozval nás dovnitř a my čekali a čekali, až asi za dvě hodiny se pak Mon vrátila domů. Byla už skoro tma. Jakmile vešla dovnitř, všichni jsme se na ni sesypali. Byl jsem tak strašně rád, že jí nic není. Její mamka ji okamžitě seřvala jak malou holku. A Mon začala vyprávět, co se jí stalo. Všichni jsme pohlédli na Leah a ta koukala do země. Teď mi bylo líto i jí. Chudák to schytala od všech. Položil jsem jí ruku na rameno, že jsem tu s ní, a ona se na mě jen vděčně pousmála. I když byla převážně nesnesitelná, měl jsem ji i přesto rád. Pak jsem se upnul na hovor mezi Mon, Samem, Jakem a Paulem. Nehorázně ji shazovali a dělali si z ní srandu. Pak Mon vykřikla:

„Sakra, vím, co jsem viděla, nedělejte tu ze mě idiota, vy tři!“ A do očí se jí draly slzy. Viděl jsem to na ní, a tak jsem ji šel obejmout, ale odstrčila mě od sebe a utekla do svého pokoje už s pláčem a pořádně za sebou práskla dveřmi. Dost mě to zabolelo, že mě odstrčila, ale docela jsem ji i chápal. Ji zas muselo ranit to, jak z ní dělali blázna. Pak jsme všichni opustili dům. Jared s Embrym šli na hlídku. Ráno mě probudili opět Jake s Paulem. Šli jsme k Mon a čekali na ni před barákem. Věděl jsem, jak to dopadne, ale nedali si říct. Když vyšla ven, tak si nás přeměřila pohledem a okázale nás ignorovala, když ji Jake chytil za ruku.
„Ahoj, chceme s tebou mluvit,“řekl jí a stále ji držel za ruku.
„Co chceš, Jaku??? Jestli mi zase chceš vyprávět, že jsem totální magor a vlka jsem si vysnila, tak si to můžeš nechat, nestojím o to!“ vyštěkla na něj a on se začal lehce třást a nejspíš zesílil stisk, protože Mon vykřikla:
„Sakra, pusť, to bolí. Vždyť mi tu ruku zlomíš!“ A on ji hned pustil a já ho chytil za paži, protože se začal třást ještě víc. A ona pokračovala.
„Díky za opravu auta. Nemuseli jste to dělat. Ale teď už jděte. Nechci vás dnes už ani vidět!“ vykřikla, nasedla do auta a rozjela se pryč. Jake se klepal. Vzali jsme ho s Paulem za ruce a táhli ho do lesa, kde se během chvíle přeměnil a porazil strom, jaký měl vztek.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek La Push a její tajnosti 6. kapitola:

 1
5. viky
03.08.2012 [12:44]

Supééér Emoticon Emoticon krásná povídka Emoticon

4. Ceola
25.01.2012 [21:27]

Emoticon Emoticon Emoticon Skvělá kapitolka...doufám, že další kapitola bude co nejdříve :)))

3. Rena16
25.01.2012 [21:14]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Hejly
25.01.2012 [19:42]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. LidkaH
25.01.2012 [18:25]

kappitolka je suprova a uz se tesim na dalsi!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!