Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » L'immortale 18. kapitola

21.08.2011 (07:30) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 27× • zobrazeno 5112×

V tu chvíli se rozezněl i jeho mobil na nočním stolku, Edward už ale neměl čas to vzít. Jediné, co ještě stihl, bylo natáhnout na sebe boxerky, než někdo dole vzal za kliku a jednoduše vytrhnul zámek. Tohle se bude těžko vysvětlovat, napadlo ho ještě předtím, než seběhl do přízemí a za sebou zanechal jen křičící Bellu. Ječela a mlátila do masivních dřevěných dveří, a on byl alespoň trošinku klidný, že je v provizorním bezpečí. Dokud bude žít on, bude i ona.

Připravil se k útoku.

„Zlato, jsem doma,“ rozkřičela se dole v obýváku Tanya. „Já věděla, že to tvoje hnízdečko lásky najdu,“ vyprskla potěšeně a oči se jí zaleskly očekáváním.

Nikdy by ji ani v duchu nenapadlo, že ten uklidňující lov bude mít takovýhle konec. Jakmile se při běhu oprostila od zbytečných pocitů a emocí, dokázala se plně soustředit na svoji chladnokrevnou vypočítavost a… jednoduše si vzpomněla, že Cullenovi vlastní tady v horách ještě chatu. Bývala by na to dočista zapomněla, protože tady s Edwardem byla jen jednou, tenkrát po lovu. Odběhli si sem zpestřit nadcházející hodiny a ani jednomu se nechtělo válet v lese na jehličí s Emmettem za zády.

Tanya se zhluboka nadechla a naprosto strnula. Do nosu ji uhodila vůně Edwarda, což bylo naprosto v pořádku, jenomže její mysl nadobro ochromilo to druhé zjištění. Měl tady člověka a ne ledajakého, ale tu odpornou nicku Isabellu.

Nasála znovu, aby se ujistila, že se třeba jen hloupě nespletla, ale další hluboký nádech jí to jen potvrdil. Byla to skutečně ta lidská nula. Teď, když už neviděla jenom rudě, se k ní dokonce donesl i jakýsi tichý nářek z horního patra. Někdo tam do něčeho nebo na něco tloukl. Hlava se jí vytočila za tím svádivým zvukem. Chtěla, ne, toužila po tom, aby ta bytost nahoře pořádně trpěla. Při vzpomínce na dnešní večer, kdy tu člověčinu potkala v jejím domě a mohla s ní tak jednoduše udělat, co chtěla, jí v tom zabránila její sestra s tou praštěnou Alicí. A konečně taky pochopila, proč se Isabella tak čertila, když rozebírala Edwarda. Samozřejmě, že žárlila… Oh, jak lidské.

Zúžila oči a pohled jí utkvěl na schodech, které vedly do prvního patra, ale než stačila udělat byť jediný krok, v zorném poli se jí objevil rozzuřený Edward.

Divoce na ni cenil zuby, vrčel a byl připravený se s ní porvat. Ne, byl připravený ji zabít. Tanya si smutně uvědomila, že tentokrát to není jen jako, teď je to doopravdy. Příliš skutečné. Žádná lechtivá hra, která by je měla oba prvně pořádně nažhavit, aby pak následné skotačení bylo co možná nejdivočejší a mělo ty správné grády. Tenhle upír měl v úmyslu ji napadnout, a pokud bude odporovat a neodejde v míru, což skutečně v plánu neměla, byl připraven ji zabít a… jí to bylo naprosto jedno.

Hlavou se jí prohnal obrázek té lidské šmudly, jak se směje nad její rozpáranou mrtvolou. Koutky se jí stočily vzhůru a Edward vyslal jedno divoké zavrčení.

„Nikdy,“ křikl, „nikdy se k ní nedostaneš, ty mrcho!“

„Taky tě miluju, lásko,“ zacukrovala mu zpátky, a tím jen přidala další polínko do ohně, v němž momentálně doslova hořely Edwardovy nervy. Byl napjatý jako struna a nečekal na nic jiného, než na to, až Tanya konečně udělá první krok.

V mysli si ještě pokoušel vymodelovat scénář toho, co pak povědět Belle, ale momentálně to bylo nad jeho upíří síly. Možná by jí neměl nic říkat? Nebo…, že se sem třeba někdo vloupal. Ale uvěří mu, když ji tak drze zamknul nahoře v koupelně? V povzdálí neustále slyšel Belliny prosby o to, aby ji urychleně pustil. ‚Co si to dovoluješ, Edwarde!‘ Pak se ozval jen tichý vzlykot a on udělal nedočkavě první krok směrem k té zmiji. Potřeboval se té psychopatky co nejdříve zbavit. Chtěl se co nejrychleji vrátit nahoru a osvobodit jeho život a konejšit jej tak dlouho, až se konečně uklidní a…

„Uhni mi z cesty a slíbím ti, že ji zabiju rychle a bezbolestně,“ zapředla sladce Tanya. Už neměla náladu tady okukovat polonahého Edwarda, když by ho měla raději v posteli a dělala s ním daleko jiné věci, než právě to, co momentálně dělají. Tedy připravovat se na boj. Znovu na ni divoce vycenil zuby a zavrčel. Tanya si taky konečně uvědomila, že to pro něj asi nebude jen takové chvilkové povyražení, jaké praktikoval vždycky po nějaké době jejich vztahu nevztahu, a to její averzi k té nule ještě zesílilo. Musí zemřít!

„Beru to jako ne…, takže to spolu teď nejspíš musíme bojovat, že?“ pověděla znuděně a překontrolovala si nehty na pravé ruce. Rudý lak pořád silně zářil i přesto, že na některých místech díky lovu, byl už nepatrně oprýskaný. Znechuceně si povzdechla a zvedla svoje unavené oči k objektu svého zájmu.

„Jen nechápu, proč sis vybral zrovna ji…“ Ohrnula zhnuseně vrchní ret, ale s Edwardem její promlouvání mu do duše ani nepohnulo. Je to bábovka, vždycky byl… pomyslela si nespokojeně Tanya. Ještě mě budeš prosit, aby ses ke mně mohl vrátit, až s tou tvojí člověčinou skončím!

„To se nikdy nestane!“ štěkl celý znechucený z představy Tanyi ve spodním prádle, jak se ho snaží svádět, a zároveň i vyděšený už z pouhé vidiny jeho lásky bez života. To nedopustí! Nikdy! „Belle neublížíš! K ní se dostaneš jedině přes moji mrtvolu, takže přestaň zbytečně vykecávat a dáme se konečně do práce. Nemám na tebe celou noc. Rád bych pak uklidnil moji Bellu, která je určitě naprosto vyděšená, a hned poté ji ještě pomiloval…“ Provokoval a dařilo se mu. Tanya jej pozorovala skrz přivřené oči a tentokrát to nebyl on, kdo vrčel a cenil zuby. I ona teď zaujímala tu správnou pozici… Jen se potěšeně zachechtal, i když mu do smíchu momentálně vůbec nebylo. Všechno se příliš zkomplikovalo a jemu se vývoj událostí ani za mák nelíbil. Přesto nedokázal zarazit svoje vzpomínky na noc, kdy měl jeho Bellu poprvé. Tehdy, kdy mu darovala všechno a on ji díky tomu uvrhl do takového nebezpečí. Měl by si nalískat, ale bohužel toho vůbec nelitoval. Ach, je vážně pořádný zmetek, ale taky až neskutečně zamilovaný.

„Jo, pomilovat se s ní,“ zamumlal zasněně a Tanya jen znovu zuřivě zavrčela.

„Jak jsi jen mohl. A ještě ke všemu s ní,“ zavrčela vytočeně a ukazovák jí vyletěl směrem ke schodům a prvnímu patru. Tam, kde se ukrýval objekt jejích vražedných myšlenek. Ano, ta malá mrcha bude trpět, a to pořádně. Za všechno, co jí svojí krátkou existencí udělala.

„Jednoduše, drahá sestřenko. Bella je totiž jediným slovem naprosto dokonalá…“ zamilovaně se usmál, třebaže tenhle výraz nebyl věnován téhle psychopatické blondýně, ale jeho lásce, která si nahoře něco pomumlávala. Určitě byla strachy bez sebe, ale neměl možnost to dál rozebírat, protože se proti němu vyřítila Tanya.

*

Kate stála v lese, chycená ve spárech jednoho namyšleného starého upíra… Fajn, jeho věk jí mohl být jedno, protože vypadal naprosto dokonale, ale co jí vadilo asi nejvíc, bylo, že je tak drzý. Možná, že když mu teď tak jednoduše podlehne, on se pak vrátí k její sestře a vezme si i ji. Kate netušila, co se tomu zmetkovi momentálně honí hlavou, ale když ji oslovoval princezno, začínalo se jí to až nebezpečně líbit.

Pak jí najednou pustil ruce, a ty svoje přemístil na její tváře a uvěznil ji v jeho pevném sevření. Kate v té chvíli připadalo, jako by jí srdce udělalo kotrmelec…, ale nic se nedělo, úplné ticho, přesto byla vzrušená a vyděšená v jedné a té samé chvíli. Nejenže on byl daleko silnější a starší než ona, navíc ji zbavil daru, teda podle Deima ne, jenom přikázal její mysli, aby ho nepoužila na něj. Na všechny ostatní by měl fungovat pořád správně.

„Co ti teda můžu, princezno?“ zašeptal tiše a jeho sladký dech jí přeběhl přes obličej jako jemný noční vánek. Kate byla v momentě oblouzněná a… chtěla ještě. Mnohem víc. Mohl jen mluvit a ona by byla schopná ho celou tu dobu zasněně poslouchat, jak nějaká uslintaná středoškolačka nad svým sexy profesorem, a to ji částečně probralo.

„Pusť mě,“ zavrčela už zase celá nabroušená a navztekaná, tentokrát hlavně sama na sebe a na svoje podivné reakce na tohohle upíra. Ruce měla automaticky zatnuté v pěsti hlavně proto, aby se jednoduše nenatáhla k jeho hlavě, nezanořila mu svoje prsty do té záplavy tmavých vlasů a nepřitáhla si ho mlsně ke svým ústům. V té chvíli by už asi ani nedokázala zabrzdit.

Proč z něj musí být tak mimo? Je to vůbec normální? Nebo je to jen kvůli tomu jeho zatracenému daru, protože ona nikdy nikoho nechtěla tolik jako právě jeho. Tělem se jí i proti její vůli rozléval chtíč. Bože, ona ho vážně chce jako obyčejná hloupá holka…

„Chceš mě?“ zeptal se přímo. Čte snad taky myšlenky? Jo! Chci! chtělo se Kate zakřičet z plných plic do jeho najednou tak klidné tváře, i když ona tušila, že klid je to poslední, co Deimos právě teď cítí. Čpělo z něj napětí a vzrušení, jeho tělo jako by házelo všude na okolo mocné jiskry, a ona měla skutečně strach, že by v ní opět mohl zažehnout stejnou vášeň co před chvílí. A obávala se právem.

V další vteřině se k ní sklonil a jeho stejně chladné rty se přitiskly k těm jejím. Kate ztuhla. Bože, tak moc po něm toužila, ale její hrdost se neustále snažila vzdorovat a bránit se, jenomže v tomhle krátkém okamžiku se všechno ostatní kromě něj vypařilo.

Její chtivé ruce se vymanily ze zajetí jejích přísných rozkazů držet se od Deima dál a prachsprostě se vloudily do jeho havraních vlasů. Ach, jak dokonalé… Přitáhla si ho k sobě tak náruživě, že on už nedokázal udržet jedno slastné vzdechnutí, a když od sebe instinktivně oddělila rty, nečekal na nic a okamžitě vklouzl dovnitř. Kate malinko vyklonila hlavu, aby mohla prohloubit ten neočekávaně dravý polibek. Jeho dlaň se přesunula až k pasu, za který si ji k sobě chtivě přitiskl a vytáhl mírně nahoru.

Tentokrát to byla Kate, kdo potěšeně vydechl, když si ji k sobě tak žádostivě natlačil. Země se už nedotýkala ani špičkami nohou a ve svém nedočkavém centru, které bylo pořád ukryto pouhou látkou jejích kalhotek, se na ni natlačila jeho nedočkavá touha, uvězněná v džínech s tím proklatě nízkým pasem. Naštěstí ale udržela svoje nohy na uzdě. Nechtěla mu je omotat okolo pasu, protože to byl zjevně jeho plán. Každopádně byl… vzrušený. A ona měla možnost poprvé, zatímco se pánví rytmicky pohyboval proti té její, jako by jí chtěl ukázat, co s ní za nedlouho hodlá dělat, zjistit, že byl skutečně obdařený. Znovu potěšeně zasténala, ale v zápětí od něj doslova odskočila. Tohle bylo jako hrát si s ohněm a ona neměla v úmyslu se popálit.

Momentálně oba oddechovali, a přitom se navzájem obezřetně pozorovali. Bylo zřejmé, že on je stále v plné pohotovosti a Kate si nechala uklouznout jeden okouzlený pohled právě tím směrem. Naštěstí si toho ale nevšiml, sám lačně skenoval její téměř polonahé tělo. Pak ji vyhledaly jeho uchvácené a rozpálené oči, které mluvily za vše.         

„Nelíbí se ti snad v mém náručí?“ Posměšně se uculil a Kate měla dojem, že za nedlouho vybouchne, i když opravdu netušila, jestli vztekem, nebo tou neukojitelnou touhou po tomhle drzém upírovi.

„Právě že až moc,“ prskla vztekle. Ups, tohle vlastně nahlas říct nechtěla. „Teda chtěla jsem říct, ne, nelíbí!“ Snažila se zachránit poslední zbytky vzdoru, který si ještě z nějakých nepochopitelných důvodů držela. Hlavou se jí znovu prohnala vzpomínka na jeho hebké, husté vlasy a ty vláčné rty, které s ní tak krásně hrály a… To by snad stačilo!

*

Deimos neustále pozoroval Kate, a byl plně rozhodnutý si ji vzít. Kdy naposledy byl kvůli někomu vzrušený na takovou míru jako právě teď? Odpověď znal až moc dobře. Nikdy. A právě to ho tak moc lákalo a chtěl víc. Potřeboval zjistit, jaké to bude, až dostane to, po čem tak zatraceně prahne… Ke Kate ho to táhlo tak silně, že prostě nedokázal odolat. Byl jak očarovaný a ona kolem něj neustále spřádala další jemné a delikátní pavučinky, které ho k ní víc a víc popostrkovaly. A tak udělal krok kupředu.

Vypadala vyděšeně a v tom samém okamžiku i vzrušeně. Vláčně a nedočkavě. A jakmile to nečekala, skočil jejím směrem a opatrně ji povalil na zem. Tentokrát už se ale netvářil posměšně, ale naprosto vážně.

„Kate, tak moc tě chci…“ zašeptal do jejího překvapeného obličeje. Jak ji to jen mohlo překvapit? Nebo to bylo něco jiného? No, teď bylo každopádně všechno vedlejší, protože Deim nebyl z těch, co by svoji moc využívali tímhle směrem. Ne, buď se mu to povede po staru a Kate podlehne, anebo zkrátka nic nebude. A on by raději tu první…

Kate nesouhlasně zakroutila hlavou. To ještě nic neznamenalo, prozatím do hry nezapojil všechno, až s ní skončí, bude ho prosit, aby nepřestával. Pak ho hořce napadlo, že pokud ne, tak hold bude žebrat a žadonit on. Nebo ne?

Měl ji pořád uvězněnou pod svým tělem a byl pěkně uhnízděný mezi jejíma nohama. Jo, tohle místečko se mu až neskutečně líbilo, ačkoliv Kate se pod ním neustále nespokojeně svíjela. Neuhnul však ani o milimetr.

„Pusť mě, sakra!“

„Ale, Kate, miláčku, copak mě nechceš?“ Záměrně ji oslovil důvěrně, přičemž než vyslovil její jméno, skoro se s ním prvně pomazlil. Ona jen omámeně vydechla a znovu téměř nepostřehnutelně nesouhlasně zakývala.

„Opravdu?“ zašeptal, sklonil se k jejímu hrdlu a věnoval mu sérii smyslných polibků. K jeho radosti se Kate nahnula tak, aby mu udělala víc místa. „Nemůžu tě nijak přesvědčit?“ Do hry se nedočkavě zapojily i jeho ruce. Jedna si našla cestičku do jejích blonďatých kadeří a další postupovala dolů. Prsty jemně přejel po jejím štíhlém krku ze strany, kterému se momentálně nevěnoval a postupoval směrem dolů, přes rameno, klíční kost a nezastavoval. Jeho nedočkavé prsty si to sunuly stále níž. Když se dostaly až k jejímu ňadru, opatrně přejel i přes něj, ačkoliv se právě tam na malý okamžik zastavil, pomazlil ho v dlani a teprve pak cestoval dál.

Kate se pod ním toužebně klepala, její ruce zatnuté v pěsti, a on věděl, že je naprostým pánem situace. Jeho rty se vrátily k jejím ústům a on se na ně nedočkavě vrhl. Kate nejevila žádné známky odporu, naopak se do jeho smyslné hry zapojovala čím dál tím víc. Tohle možná nebude až tak těžké… Promnul pramen jejích vlasů mezi prsty a rozplýval se nad jejich jemností.

Když se jeho dlaň zastavila na jejím boku, zajel pod kraj trika a šinul se zpátky nahoru. Přes ploché bříško, až tam, kam se chtěl tak moc dostat. Jakmile se mu dlaň znovu naplnila, v prstech jemně promnul vztyčený vrcholek. Kate mu v polibku zavzdychala do jeho úst a prohnula se v zádech.

„Ještě jsi nezměnila názor?“ zeptal se hned, co je přerušil. Z jeho temných očí plála touha a on věděl, cítil, že Kate je na tom stejně. Jestli ho odmítne i tentokrát, lže si do kapsy, protože i ona ho zatraceně chce.

„Ne,“ zašeptala tichounce, ale její černý pohled, který ho doslova provrtával, říkal absolutní opak. Chtěla ho, ale nedokáže přiznat pravdu… Nebo nechce? Fajn, na tom nezáleží, tady asi už nic dalšího nezmůže… a vzít si ji násilím nebo pod jeho darem? Ne, to by byla ta největší sviňárna. Těžce si povzdechl, nadzvedl se a tím ji uvolnil ze svého vězení. Posadil se na paty, opodál a ještě stále chtivě pozoroval ležící Kate, která po něm pokukovala úplně stejně.

Měl bys to vzdát, chlape! Chtěl se nakopnout k odchodu, ale jaksi to tak rychle nešlo. Džíny měl pořád ještě zatraceně těsné, a přišlo mu, jako by nemohl chytit, zklidnit dech.

„Myslím, že ten souboj už není aktuální,“ podotkl a smutně se na ni usmál. Pak se otočil a chystal se konečně zvednout. Chtěl vypadnout co možná nejdál, tedy pokud to ještě dokáže.  

*

Jakmile si Kate uvědomila, že se objekt jejího zájmu chystá odejít, sevřel se jí z ničeho nic žaludek. Tohle nechtěla. Ona po něm vlastně úplně bytostně toužila. A to si jak hloupá myslela, že když ho tam před klubem napadla, a on ji pak našel…, že ji prostě rozerve na kousíčky. Místo toho se ji tady ale pokusil svést, a když se mu nepoddala, třebaže naprosto neovladatelně chtěla, nechal ji na pokoji, a ještě se chystal bez řečí odejít.

Sakra! „Sakra!“ zanadávala i nahlas, a Deimos se na ni překvapeně podíval.

„Takhle přeci slušná děvčata nemluví, Kate.“ Věnoval jí neodolatelný úsměv a chystal se zvednout. No, Kate už na nic víc nečekala a nedočkavě mu skočila do náruče, obkročmo se na něj posadila, a jakmile k ní opět otočil svůj překvapený pohled, než stačil cokoliv říct, Kate mu zalepila rty těmi svými a její polibek bral dech. Byla v něm všechna ta doposud ukrývaná vášeň.

Ruce jí vystřelily k jeho havraním vlasům a ona je tam náruživě zapletla. A díky tomu si ho k sobě tiskla daleko silněji. Deimos jí vzrušeně zavzdychal do úst a okamžitě jí rozerval triko, co měla doposud na sobě. Když bylo dole, ucítila, jak se jí po nahém těle prohnal jemný větřík. Deimos ji od sebe na kratičký moment odtáhl a pohledem doslova hltal její nahotu.

„Nádherná… Jsi dokonalá, Kate,“ vylezlo z něj omámeně. Ještě že už nebyla člověk, protože kdyby ano, asi by právě byla rudá až na zadní části jejího těla. Ale on si z jejích rozpaků nic nedělal, znovu si ji přitáhl a začal vášnivě líbat.

Její touha rostla a nabírala přímo gigantických rozměrů. Plála jak pochodeň a už netoužila po ničem jiném jak po tomhle dokonalém upírovi, který jí dlaněmi prozatím přejížděl pouze po nahých zádech. Pak najednou jeho ruce sklouzly a zajely pod kalhotky, až k jejímu zadečku a jemně jej zmáčknul… a s jemností hnětl. Tohle už Kate opravdu neudržela a nedočkavě zasténala. Její ruce se přemístily k jeho triku a za moment bylo dole i to. Dokonce v celku. Kate se mírně nadzvedla, aby si Deim mohl stáhnout kalhoty. Alespoň částečně… ke kolenům, a v další vteřině už na sobě díky jeho pohotovým rukám neměla nic ani Kate. A on věděl, že i ona jej zatraceně chce.

Ani jeden neměl chuť na nějaké láskyplné milování, ale přímý a vášnivý sex. Právě teď a tady. Nic jiného, než spalující touha jim tělem neproudilo. Ano, to bylo to, po čem právě v tu chvíli oba toužili. Deim si stáhnul Kate zpátky do klína a oba tak nedočkavě sjednotil. Kate slastně vykřikla a zvrátila hlavu. Vypadala naprosto božsky, neodolatelně.

Zaklonil hlavu a vyšel tak vstříc jejím lačným a nedočkavým polibkům, když z ní ve zběsilém rytmu vystupoval a zas a znovu ji plnil. Kate mu vzrušeně tahala vlasy a sama z části udávala tempo přírazů. Přivřel spokojeně oči a nechal se uložit do náručí té nesnesitelné touhy, do které ho lapila a zahalila jeho drobná a žádostivá Kate.

*

Tanya vystřelila směrem k Edwardovi a vztekle se po něm ohnala, ale on měl její zkaženou mysl jako na talíři. Věděl přesně, co se chystá udělat ještě dřív, než to uskutečnila. Chňapl jí tedy ruku, kterou ho chtěla praštit a vytočil ji za záda. Ona ale jednoduše vyskočila, udělala salto a byla zase téměř volná.

Edward však okamžitě pohotově škubnul, načež se ozvalo tuhé zapraskání společně s Tanyiným bolestným výkřikem. Tvář se jí zkrabatila pod nátlakem bolesti a zlosti zároveň. Hrozivě zavrčela a chytila Edwarda pod krkem.

„Tohle ti nedaruju,“ štěkla nebezpečně a zatnula svoje nalakované drápky do jeho bezchybné kůže. Tentokrát to byl on, kdo bolestivě zaskučel, ale tak snadno by jej nikdy nepoložila. Zvlášť ne, pokud na něm závisel život Belly. Edward tedy znovu prudce škubnul a pravá ruka povolila úplně. Oddělila se v lokti. Tanya zařvala jak raněná lvice, pustila jej, aby ho následně mohla odkopnout co nejdál.

Edward se odporoučel přes celou místnost a zaparkoval ve zdi, hned vedle krbu. Kdyby to nebyl opravdový boj, ale jen takové hašteření, asi by se mu teď Tanya vysmála. Jistě musel vypadat naprosto komicky… Jenomže on držel část její ruky a ona nepohnula brvou. Stála pořád na tom samém místě, přikrčená a připravující další krok svého absurdního útoku. Žárlivá mrcha! Chtěla ho zabít… Kdyby skončil jen o pár desítek centimetrů vedle, zmizel by v těch rudožlutých plamenech.

Bylo mu absolutně jasné, že půjde po něm a ne po jeho lásce schované nahoře, protože pořád pevně svíral svoje eso. A možná i proto ho neposlal rovnou do pece, protože tak by shořela i jedna její malá část, a ta potvora ji jistě chtěla nazpět. Muselo ji to pekelně bolet, i když i jeho rozdrápaný krk se hlásil o slovo, ale nebylo to nic proti tomu bizonímu kopu, kterým jej tak nehezky naaranžovala do zdi…

Edward se opět postavil a shodil ze sebe kousky cihel a kamení. Nepovedlo se mu to úplně, protože ve vlasech a na nahém těle se mu pořád držel prach z rozdrcené omítky. Nebylo na tom ale absolutně nic směšného a ani sexy... tak jako dřív. Navíc nahoře se ozýval Bellin křik a nářek. Chtěla vědět, co se tam dole děje.

Vycenil na ni zuby a nahrbil se ke skoku. V ruce neustále držel její utrženou ruku a ovládla jej temná touha, vzít tu věc a hodit ji do ohně, který tak krásně plápolal za sklem krbu. Pak ale změnil názor… Absurdnost téhle scénky na něj dopadla v celé síle a malinko se mu vymkla kontrole, a tak spokojeně na tu psychopatku před sebou zamával její vlastní končetinou. To už ale Tanya běžela proti němu jak rozzuřený býk v aréně, a to co držel v ruce, pro ni bylo jako rudá plachta…

Vyskočila s úmyslem ho povalit a utrhnout mu hlavu. Alespoň by ho tak na čas vyřadila ze hry, mohla si nechat znovu přirůst svoji ruku, a navíc by i dostala čas zabít to lidské štěně nahoře. Bože, to byl naprosto dokonalý plán, ale ještě se bude muset dostat k té jeho duté upíří palici. A jak hned následně zjistila, nebude to vůbec jednoduché. Zasranej čtenář myšlenek…

Edward stál a čekal, až k němu Tanya doplachtí vzduchem, a jakmile byla na dosah, chytil její utrženou pracku a napřáhl se k úderu jak baseballový hráč připravený k odpalu. Ale nástrojem mu nebyla dřevěná nebo kovová pálka, nýbrž něco úplně jiného. Když byla na dosah, uskočil a praštil ji její vlastní rukou, která se v momentě přepůlila ve dví, a ta mrcha odletěla zase pěknej kus pryč.

„Zabiju tě!“ zařvala celá divá a vzteky bez sebe, když už opět stála na vlastních. V jejím zorném poli se objevila její vlastní ruka ve tvaru písmene L a ten hajzl, co ji držel, se ještě zákeřně smál.

„Nemyslím si,“ prsknul jízlivě a znovu zamával tím, co kdysi bývalo tak pevně přichyceno k Tanyinému tělu.

Snažil se konverzací získat jen nějaký ten drahocenný čas, protože Alice jistě musela vše vidět, takže otázka zněla ‚jak dlouho jí to sem potrvá?‘ A co udělají pak? Zničí ji, nebo nechají jít? Měl strach, že budou muset uskutečnit první možnost, a to znamenalo, že s klanem z Denali už žádné přátelské vztahy nebudou. Kdo by se chtěl znát k tomu, kdo zničil jednoho z jejich milovaných členů? Tohle se dotkne hlavně Carlislea a Esmé. Nikdy nechtěl zklamat rodiče, ale tentokrát se tomu bohužel nevyhne. To bylo však vedlejší, pro něj na prvním místě byla jen jeho Bella. Ona jediná byla na špičce jeho priorit, a pokud by ji musel zachránit a obětovat nebo opustit při tom celou rodinu, měl vážné obavy, že by to udělal.

„Buď odsud odejdeš v míru a já ti vrátím tvoji ruku, nebo můžeme bojovat dál, ale jak ty, tak já moc dobře víme, jak tohle dopadne,“ promluvil tentokrát klidným a rozvážným hlasem. Možná by se mu tu situaci mohlo podařit vyřešit ještě úplně jinak. Jestli Tanya přistoupí na jeho plán…, no, on s jistotou věděl, že jakmile by se zotavila, vrátila by se okamžitě sem nebo kamkoliv, kde by Bellu schoval. Musí ji odvést a bylo mu úplně jedno, zda bude protestovat. Prostě si ji hodí na rameno a odnese.

Taky jí bude muset konečně prozradit, kdo ve skutečnosti je. A tohle se zase nebude líbit Kate. Ta chtěla počkat, až Bella dodělá školu, ale to už nepřicházelo v úvahu. Koho to ale zajímá? On jí klidně koupí celou řadu titulů, když je bude chtít. Stejně ji promění, takže pak bude mít celou věčnost čas studovat, teda pokud ji nebude zaměstnávat úplně jinak... Malinko se nad tou představou pousmál.

Jasné ale bylo jedno, nikdy nebude před touhle psychicky narušenou upírkou v bezpečí. Ale i to je teď vedlejší, protože on už se postará o to, aby se jeho milované Belle nikdy nic nestalo.

Tanya se narovnala a přivřela oči. „Jsi jen můj, Edwarde! Copak si to neuvědomuješ? To nahoře je jen prachobyčejný člověk…“

„Všechno… jen ne obyčejná,“ zavrčel vztekle. „Ty a já, to je už jen pohádka minulosti. Proč prostě nemůžeš zapomenout a nechat mě žít můj život bez tebe?“ Nechápavě zakroutil hlavou.

„Nerozumíš tomu?“ prskla jedovatě. „Jsme si souzení. Nemůžeš mě jen tak opustit. Už je pryč doba, kdy jsem ti ty tvoje avantýry schvalovala a sama měla mé vlastní bokovky…, ale já chci konečně něco víc,“ ječela jak poplašná siréna.

Edward na ni vyvalil oči a otevřel pusu bez toho, aby z ní však cokoliv vypustil. Teď už mu bylo úplně jasné, že tahle upíří saň nemá všech pět pohromadě. A teď když ho s nadějí pozorovala, vážně se chtěl bezradně rozbrečet…, ale byl přeci chlap, ne? S čím si to jen začal?

Tohle už by nespravil žádný psycholog. Tanya byla prostě šílená a nikdo na tom nemohl nic zpravit. Teď víc jak kdy dřív mu bylo jasné, že ji bude muset zabít.

Najednou se do místnosti vehnali další upíři…

*

Kate bezvládně odpočívala v Deimově náručí, a ten ji spokojeně přidržoval na svém těle. Hlavu měla opřenou o jeho rameno a ruce svěšené a dlaněmi se dotýkala jeho vypracovaného břicha.

Bylo to přesně v tom místě, kam slunce nikdy nezasvitne…, protože mu tak jednoduše podlehla. A navíc to byla všechno jen a jen její chyba. Vrhla se na něj ona a… Další její melancholické myšlenky utnuly jeho rty v jejích vlasech. Prsty jedné ruky pomalu kroužil po jejích zádech a druhou si ji neustále přidržoval na sobě. Byl pořád uvnitř, a co bylo ještě horší, byl neustále tvrdý.

Měla strach se i nepatrně pohnout… Co bude následovat? Ale to co se stalo poté, nečekala ani náhodou. Deim si ji něžně položil na záda, aniž by je rozpojil a začal se uvnitř ní znovu pohybovat. Tentokrát však daleko pomaleji. Skoro trýznitelsky. Prsty jí až neskutečně jemně pročísl vlasy, a přitom ji líbal po celém jejím překvapeném obličeji. Kate uniklo jedno vzrušené zasténání a ucítila, jak se jeho rty zvlnily v úsměvu. Vítězném, napadlo ji hořce.

„Teď bychom to mohli zkusit klidněji, co ty na to?“ zašeptal jí do ucha a hned na to ji tam i políbil. Ale proč se právě teď zabývat věcmi, které momentálně neměly nejmenší smysl? Kate mu boky instinktivně vyšla vstříc a rukama, které teď svíraly jeho zadek, se ho snažila přimět, aby zrychlil. Nebyla za jedno s jeho myšlenkou, že by na to měli jít pomalu… Uvnitř ní se opět kumulovala ta dokonalá nálož rozkoše.

„Tak asi ne…“ vypadlo z něj téměř jako šelest a zrychlil svoje výpady proti její pánvi.

Spokojená a bez těch otravných myšlenek, že dělá špatně, si přitáhla jeho tvář a dravě se vrhla na jeho ústa.

*

Byly asi čtyři ráno, když se od sebe Kate a Deim oddělili. Samozřejmě ani jeden nebyl zdaleka uspokojený a Deimos se to co nejdřív chystal dokončit. Kdo ale mohl vědět, jestli bude kdy úplně nasycený jejího božského těla a nebude chtít pořád víc?

Jeho pohled se oddělil od temné oblohy a sjel rovnou k jeho ramenu, na kterém mu odpočívala ta blonďatá bohyně. Celá nahá a dokonalá si tam tak spokojeně hověla a bylo jí zřejmě jedno, jestli ji někdo uvidí, až se bude za světla vracet domů. Jemu to ale jedno nebylo ani náhodou.

„Kate,“ promluvil k ní tiše, „měla by ses vrátit domů. Z tvého oblečení toho totiž moc nezbylo a za chvíli se začne rozednívat.“

„Jasně,“ zablekotala Kate překvapeně a v rychlosti se posadila. Zmateně se rozhlédla okolo a Deim z ní byl unešený pořád víc. Následoval jejího příkladu, a jakmile už seděl vedle, omotal svoji ruku okolo jejího pasu, přitáhl si ji k sobě a políbil do vlasů, které byly celé zanesené od lesního smetí.

Něco jí opatrně vymotal, ale zbytek až ve sprše… Koutky se mu vyhouply vzhůru a políbil ji na temeno hlavy. Kate si povzdechla, oprostila se z jeho područí, a tak se nespokojeně postavil i on. Natáhl si svoje džíny a zapnul. Pak našel své triko a gentlemansky ho podal Kate, která tam prozatím jen netečně stála a koukala se směrem, kde byly zbytky jejího oblečení.

„Díky,“ odpověděla a ten tmavý bavlněný kousek si od něj vzala. Nasála vzduch a do nosu jí vnikla jeho dokonalá vůně. Hezký suvenýr, prohodilo ledabyle její podvědomí. „Škoda, měla jsem ho ráda,“ dodala zasmušile.

„Co?“ podíval se na ni nechápavě Deim.

„To triko,“ pípla a usmála se.

„Aha,“ prohodil na oko zkroušeně, ale ve skutečnosti mu to bylo absolutně jedno. Jeho triko jí slušelo daleko víc a on se cítil mnohem líp, když po něm byla cítit. Takhle se k ní alespoň žádný jiný upír nepřiblíží, a pokud ano, bude se muset poměřit prvně s jeho maličkostí. Spokojený škleb ozářil jeho tvář. „Koupím ti nové, nebo si nech moje, teda pokud se ti líbí,“ pronesl sladce.

„Díky,“ špitla Kate a chystala se rozejít směrem, kudy ji sem donesl Deim. Nad tou vzpomínkou se musela chtě nechtě pousmát. Nikdy by ji nenapadlo, že to dopadne zrovna takhle. Čekala boj, za to že ho napadla, nebo si ji taky mohl vzít násilím…, ale nakonec chtěl jen obyčejně odejít.

„Počkej!“ Zastavila ji jeho ruka, která se jí majetnicky obtočila okolo pasu. „Můžu jít s tebou?“ Hodil po ní pohled zraněného kolouška, i když Kate bylo zatraceně jasný, co chce. O co se pan Dokonalý snaží. A měla taky šílenou chuť mu říct ne, ale když na ni koukal se svěšenou hlavou, smutným kukučem a… ty dlouhé černé řasy. Kate v okamžiku roztála a souhlasně mu kývla.

Nechala si jeho ruku kde byla, malinko si upravila vlasy, i když to bylo vcelku zbytečné, a chystala se vykročit, ale on ji pořád držel na tom samém místě.

„Dovolíte, madam?“ zašeptal a hned na to už byla v jeho pevném náručí. Chytila se ho okolo krku, hlavu položila na jeho rameno a nechala se ukolébat jeho mužnou, smyslnou vůní. A než by řekla švec, byli zase na jejím balkóně. Deim ladně a nepozorovaně vyskákal všechna poschodí až k střešnímu bytu Kate. Vlezl dovnitř a položil ji na zem. Jeho oči zase vzplanuly, jako by je někdo podpálil, a Kate věděla, kam tohle povede. Hodiny nade dveřmi ukazovaly skoro pět a venku se pomalu rozednívalo.

Ani netušila, kde se to v ní bere, ale jednoduše si vysvlékla triko a stejnou proceduru udělala i s jeho kalhotami, a pak je oba odvedla do koupelny. Žádné výčitky, protože na ty bude mít dost času později. Během té náruživé očisty, kdy se jim málem podařilo vysklít sprchu, se k jejich uším donesl zvuk mobilu. Někdo jí volal, a to několikrát. No, bude si muset počkat…

A jakmile byla po hodině zabalená v osušce, vlasy v ručníku a Deim v županu, rozhodla se konečně podívat, kdože ji tak naléhavě shání. Sehnula se pro telefon, který ukazoval šest zmeškaných hovorů a jednu zprávu. Deim, který stál hned za ní, jí mezitím okusoval a líbal kůži na její štíhlé a dlouhé šíji. S úsměvem se podívala na osobu, která ji tak nutně potřebovala. Alice…

Kate se sevřel žaludek. Něco se stalo, to bylo jasné okamžitě…, jen netušila, jestli to má souvislost s Bellou… No jistě že ano. Ochromil ji panický strach a naprosto vyřadil její tělo. Úplně celá vyděšeně ztuhla. Nesmí ji znovu ztratit.

„Stalo se něco?“ ptal se překvapeně Deim, ale ona mu neodpovídala. Byla momentálně myšlenkami úplně mimo, a to se nezměnilo, ani když si ji otočil čelem k sobě. „Kate,“ oslovil ji naléhavě.

Ona ale pořád nereagovala, jen si dala telefon k uchu a zavolala do hlasové schránky. A čekala…

„Kate!“ zakřičel na ni vyděšený hlas její sestřenky Alice. „Měla jsem vizi! Tanya je našla a jde po nich. Poslední, co jsem viděla, bylo, jak se s ní Edward zuřivě pral, a pak to skončilo… Utíkáme mu na pomoc, jakmile se dosprchujete, přijď, protože Bella bude chtít určitě utěšit… Jo a… Edward se jí to rozhodl říct…“

„Do prdele!“ sykla vyděšeně a naštvaně Kate. Pak zvedla pohled od přístroje v jejích rukou a podívala se do rudých, přesto milých očí Deima. „Musím jít,“ vyhrkla v rychlosti, políbila ho na ústa a pak se utíkala převléct. Hodila na sebe upnuté, světlé, seprané džíny a karamelové tričko s krátkým rukávem. Neměla čas zabývat se ještě tím, jestli k sobě ty dvě věci vůbec pasují…

Vlasy si vysušila jen ručníkem. Už aby tam byla…

Přede dveřmi ji však zastavil úplně hotový a připravený Deim. Kate na něj překvapně koukla, a pak ji smutně napadlo, že i on vlastně musí, nebo spíš chce odejít. Jenomže neměla čas na nějaké dlouhé loučení. Tak ještě šupla do tenisek, mokré vlasy hodila do gumičky a odemknula dveře.

„Tak ahoj,“ špitla a políbila jej na tvář. Jeho obličej se ale nechápavě zachmuřil.

„Jak ahoj? Půjdu s tebou…“ Rozhodl bez ní, aniž by jí dal jakkoliv na výběr. Kate se po něm nechápavě podívala, a on si ji s úsměvem přitáhl do náruče. „Přece tě teď nenechám samotnou, když… Chci říct, před ‚kdo ví čím‘.“ Jakmile ještě naprosto překvapená zamrkala, odhalil svoje bílé zuby v dalším hlubokém a krásném úsměvu.

„Tak… fajn,“ zabrblala Kate. „Ale řídím já,“ vyhrkla ještě v rychlosti, chňapla klíčky svého miláčka z háčku u dveří, zabouchla a společně s tím havraním svůdníkem se řítila na pomoc svojí nejlepší a jediné kamarádce Belle. Vlastně spíš její reinkarnované sestřičce Amabell.

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek L'immortale 18. kapitola: