Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » L'immortale 12. kapitola

16.02.2011 (10:30) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 4893×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Prodavačka mu po zaplacení hodila knihy do igelitové tašky, na které se honosně vyjímalo jméno prodejny, a Edward s Bellou mohli konečně opustit tohle místo. Před obchodem s botami ho ale ještě zastavila Alice, která mu do rukou strčila další tašky. A to, jak se spodním prádlem a oblečením, tak už i s botami, které za těch necelých pět minut stihla koupit. Edward si jen zmučeně povzdechl. Všechen ten náklad čapl do jedné ruky a druhou si spokojeně omotal okolo Belliných ramenou. Teď už si to konečně mohl dovolit, ale neměl ani nejmenší tušení, jakou neskutečnou úlevu při tom bude cítit.

Společně odcházeli na parkoviště, kde Edward galantně otevřel dveře na místě spolujezdce nejprve Belle, pak hodil veškerou tu změť igelitek a papírových tašek dozadu do kufru, a konečně se mohl jít posadit za tím svým trápením, které ho už netrpělivě očekávalo uvnitř.

A hned jak dosedl a zavřel dveře, z Belli okamžitě vypadlo: „Edwarde, tvoje sestra je tak trochu zvláštní, že?“ zmateně se po něm koukala.

„Proč myslíš?“ dělal, že neví o čem je tady řeč, ale tušil moc dobře, kam a hlavně odkud vítr vane.

Bella se nervózně ošila a s růžovými tvářemi se otočila na toho, kterého už bohužel opravdu milovala. Odkašlala si, aby tak uvolnila stažené hrdo, a přitom si dodávala odvahu k tomu, aby se dokázala zeptat na to, co ji tolik zajímalo, ale bylo to taky dost divné…

„Může číst myšlenky?“ vychrlila ze sebe v jednom nepatrném okamžiku mumlajíc, a kdesi uvnitř doufala, že ji třeba neslyšel.

„Prosím?“ zatvářil se zvláštně. Tohle byla opravdu prekérní situace, když se ho jeho anděl ptal na něco, co vlastně uměl nebo spíš ovládal on sám. Teda šlo mu to se všemi, kromě jeho Belli, té do hlavy neviděl, a čím víc se jejich vztah upevňoval, tím více z toho byl nešťastnější, protože si tak moc přál… ne, přímo po tom toužil, potřeboval vědět, nad čím pořád přemýšlí. Nechtěl, aby tápala v neznámu, aby se zalamovala věcmi, na které by jí on sám dal v klidu jasné odpovědi. Jenže to by se ho musela zeptat, ale to ne. Bella si držela všechno pěkně uvnitř a trápila se tím sama.

„Pokud vím, tak myšlenky rozhodně nečte,“ naprosto překvapeně se podíval do jejího čekajícího obličeje.

„Aha,“ zhodnotila a uvěřila mu, nevypadalo to, že by jí lhal. A trochu se styděla, že měla tu odvahu ze sebe vypustit takovou absurditu. Kdo to kdy slyšel, aby někdo dokázal číst myšlenky. Možná že Alice byla skutečně jen všímavá sestra. „Promiň, je to hloupost, co?“

„Ale ne, není,“ nahnul se k ní a políbil ji na spánek. Líbilo se mu, když byla takhle blízko, když seděla hned vedle něj, na místě, kam patřila. A nemohl si nevšimnout jejího opětovně zadumaného obličeje.

„Nad čím přemýšlíš?“ zkusil se zeptat, ačkoli měl takové tušení, že mu to stejně nepoví.

„Ale… nad ničím,“ pohodlně se opřela do sedadla a zavřela oči.

„O čem jste se s mojí sestrou bavily?“ pokusil se navázat na věci, které by ho mohly dovést tam, kam potřeboval. A jakmile se Bellino srdce rozutíkalo, věděl, že se ve svojí taktice nezmýlil. Důležité ovšem bylo, jestli s ním bude chtít hrát i ona.

„V celku o ničem,“ pokoušela se to zamluvit.

„Fajn, tak se zeptám Alice,“ kul železo, dokud bylo ještě žhavé…

„Co?“ vyděšeně se po něm otočila, „proč?“

„Nemůžu to snad vědět?“ pokoušel se zatvářit jak trpící štěňátko a vyšlo mu to. Bella si povzdechla a spustila.

„Já se na nic neptala, to Alice mi povídala,“ otočila hlavu a koukla z okna, „že to musíme tajit před Tanyou, protože je prý nebezpečná… ale já se o sebe taky dokážu postarat!“ z ničeho nic se rozohnila. Proč ji všichni považují za nemehlo a neschopnou se ubránit? Fajn, že má víc lékařských záznamů, než profesionální sportovci, ale porvat se s jednou bláznivou holkou by snad svedla…

„Já ti věřím,“ pohladil ji po tváři Edward a v duchu si bezmocně povzdechnul nad představou Belli a Tanyi, jak se spolu perou. Věděl, kdo by vyhrál a bolestivě ho píchlo u srdce. Jak to ale jeho lásce vysvětlit? „Jenomže Tanya umí věci, které ani netušíš…“

„Jo?  Jaké například,“ nasupeně vyprskla směrem k Edwardovi. Už měla dost všech, kteří si mysleli, že nic neumí a hlavně těch, kteří z ní dělali neschopnou. To jsem úplně k ničemu? Ptala se smutně sama sebe.

„Bello,“ jeho měkký hlas ji pohladil po tváři, „já ti věřím, že by ses bránila, ale to neznamená, že bys proti ní mohla vyhrát,“ přemýšlel, jak nejlépe jí to vysvětlit, aby ji to neurazilo, ale zároveň to taky vzala na vědomí a uvědomila si, že ta blondýna je opravdu životu nebezpečná. „Vzpomínáš na mého bratra Emmetta?“

„Jo,“ odsekla celá vytočená.

„Tak i toho Tanya přeprala…“ no nebyla to pravda, ale alespoň ji to jisto jistě odradí a nebude si myslet, že ji kdokoliv podceňuje.

„Co? Děláš si ze mě srandu?“ zlostně si měřila toho člověka, který se na ni ještě nedávno díval tak nádherným způsobem, ale právě teď mu pohled naprosto ztvrdl.

„Ne, neříkám, že vždycky, ale jo… párkrát ho přeprala!“ dodal mírně chladně a jeho pohled byl tvrdý, až jí v hrudníku poskočilo. Jenomže hned na to roztál jak rozehřátý med a natáhl se po té, která si ho prohlížela mírně vystrašeně. Chlad, který z něj vyšlehl jak bič, byl mířen někomu úplně jinému a ne jeho Belle, která si teď jistě myslela svoje…

Stáhl si ji do svého klína a náruživě spojil jejich rty. Nemohl si dovolit čekat déle, za chvilku by tu mohly být ty dvě z jejich nákupního maratonu a veškeré soukromí by zmizelo v jednom kraťounkém okamžiku. A ačkoliv byl spokojený, přesto cítil z té dívky, kterou momentálně svíral v náručí, mírný odstup. Povzdechl si, rozpojil je a vzal její tváře do svých dlaní.

„Vím, možná je to trochu brzy, říct ti to, co se ti právě chystám povědět,“ jeho pohled zůstal zaklesnutý v tom jejím a byl naprosto intenzivní a upřímný, až Belle opět poskočilo v hrudi. „A snad tě to nevystraší, jenomže já už vážně nevím, jak jinak ti to vysvětlit, a tak jestli jsou pro tebe slova důležitější, tak já… no, prostě a jednoduše… tě miluju,“ Bellino srdce vynechalo a pak spustilo naprosto šílenou rychlostí, přičemž ona si nedovolila se ani nadechnout nebo jen zamrkat. Edward se zamilovaně pousmál nad jejím strnulým obličejem. „Možná si myslíš, že je to moc brzy, abych něco takového tvrdil s jistotou, ale můžu tě ubezpečit, že to skutečně vím… Miluju tě, a tak to už zůstane… napořád. A pokud ke mně i ty cítíš něco víc, já… no, byl bych asi ten nejšťastnější tvor na zemi,“ dokončil, co měl už takovou dobu na jazyku a nespustil přitom zrak z mrkající Belli. Čekal, kdy na to něco řekne, ale ona dál jen zběsile mrkala, aby rozehnala ten nával slz, který se jí neustále hnal do očí. Takovéhle vyznání od něj nečekala ani v nejmenším a už vůbec ne takhle brzo.

Divoce se k němu v jednom momentě natiskla a její polibky byly jak děkovné, tak i sladce žádostivé. Z očí se jí automaticky spustily slzy, ať se je sebevíc snažila udržet uvnitř, protože nechtěla, aby ji viděl neustále uplakanou, ale proti téhle svojí vadě jaksi bojovat nedokázala. Rozpojila jejich rty, ale nevzdálila se od nich ani o milimetr.

„Taky tě miluju,“ zašeptala, „bože, tak moc, že mám chvílemi strach, že mě to později zabije, až zmizíš z mého života…“ její hlas byl tichounký a o to intimněji to působilo. Potřebovala ze sebe dostat tuhle obavu, tenhle strach, který jí někdy pořádně svíral vnitřnosti. A ačkoliv s Edwardem byla jen krátce, přesto už naprosto jistě věděla, že ho opravdu miluje.

Kdyby nebyl fyzicky mrtvý a jeho srdce mělo možnost bít, právě teď by jistě vyvádělo jako pomatené, ale bohužel se z toho místa v hrudníku neozval ani jeden úder, třebaže Edward měl pocit, že ho tlouct cítí, i když pouze ve své mysli, a tak se nakonec spokojil s posloucháním toho druhého… jeho anděla.

„Neopustím tě, nikdy,“ zašeptal protentokrát on a jeho sladký dech Belle jemně sklouzl po naběhlých rtech, „a i přesto, že víš, jaký jsem kdysi vedl život, stejně pořád doufám, že mi časem začneš věřit,“ vtiskl jí drobný polibek na čelo.

A v tenhle okamžik zapřemýšlela, jestli by přece jen nebylo lepší zeptat se ho na tu věc, kterou jí Alice sice tak záhadně objasnila, ale ona to chtěla slyšet přímo od něj.

„Edwarde?“ hlesla tichounce.

„Hm?“ vydechl spokojeně.

„Já… bych se tě chtěla ještě na něco zeptat, i když už mi cosi řekla i Alice, ale podle mě je správné, ptát se tebe a ne tvojí sestry…“ vysvětlovala mu naprosto rozhodným a klidným hlasem, ačkoli její tep nasvědčoval tomu, že v klidu určitě není. Uháněl, pádil kupředu a neustále přidával. Edward jí věnoval jeden zkoumavý pohled, než mu na mysl vyběhla vzpomínka na pohlavní choroby… A byl neskonale rád, že se Bella rozhodla optat se přímo jeho, teda v případě, že se ho chtěla zeptat právě na tohle.

„Hm?“ zopakoval, třebaže měl nějakou představu, čeho by se tahle otázka mohla týkat. Jediná věc, která se mu absolutně příčila, bylo lhát, jenže jiné východisko neviděl. Vlastně to až tak velká lež nebyla, protože on žádnou nemoc chytit nemůže… on vlastně nemůže mít ani děti. Smutně si povzdechnul.

„No… já vím, že jsem spolu krátce, ale…“ kousla se do spodního rtu, jako by chtěla zastavit ten nával slov, který se z ní hrnul. A třebaže se ho tak moc chtěla zeptat, stejně úměrně se i styděla, „…je to tak trochu trapné,“ povzdechla si.

„Nic není trapné, zeptej se, na cokoliv chceš. Odpovím ti na všechno,“ oddaně ji pozoroval, až se z toho Bella zachvěla. Nevydržela ten jeho intenzivní pohled, který ji ponoukal k tomu, aby ze sebe bez obav vypustila téměř cokoliv, a tak raději sklopila zrak do prázdného sedadla na straně spolujezdce.

„Víš, když jsme spolu v… když se spolu,“ sakra, sakra, kruci! Nadávala, proč to ze sebe nedokáže prostě a jednoduše dostat?

„Milujeme?“ srdce jí poskočilo jak rozdivočený kůň a svou zběsilou jízdu uvnitř její hrudi nehodlalo jen tak skončit. Edward jí hřbety prstů přejel po jedné teplé, teď už červenající se tváři a té jeho právě dominoval kouzelný úsměv.

„Přesně,“ vyhrkla i přes veškerý stud, „ale uvědomila jsem si, že jsme si vlastně nedávali pozor…“

„A ty máš strach z těhotenství? Protože…“ ačkoli to byla stupidní a bolestivá představa, Edward ji nedokázal jen tak zahnat. Představa jeho milované Belli s vystouplým bříškem, ve kterém by se ukrývala jak jedna její část, tak i ta jeho, byla až neskutečně nádherná, jenomže to taky bylo zhola nemožné. O to víc ho z téhle snové reality píchlo u jeho neživého srdce. Stejně se ale rozhodl říct pravdu alespoň v tomhle případě. A než znovu promluvil, raději si odkašlal, aby tak ze sebe dostal ten bolavý tón, který by z něj jistě vylezl, „…nemusíš. Já děti mít nemůžu…“ nechal větu nedokončenou. Čekal, že ho po tomhle zjištění jeho anděl odmítne, protože ona jistě jednou děti bude chtít, ale s ním to rozhodně nebude… Možná by ji měl nechat a dát jí možnost žít normálně? Ne, to už by nedokázal… Jejich osud nechá v Belliných rukou, to její bude rozhodnutí, jestli s ním bude chtít zůstat nebo ne, až se jednou dozví pravdu.

„Cože? To je mi líto Edwarde… ale z těhotenství jsem si hlavu opravdu nedělala,“ mluvila naprosto střízlivě, „a já po dětech stejně nijak moc netoužím…“ oznámila, jako by jí naopak dal dárek a ne sebral možnost plození, ale ona o to opravdu nestála. Edward se zmohl jen na pár překvapivých zamrkání.

„Tak na co ses chtěla zeptat?“ vylétlo z něj strnule, ačkoli věděl, co má na mysli tentokrát.

„No, když jsem říkala, že jsme si nedávali pozor, myslela jsem… ehm, no… jako, že jsme se nijak nechránili před…“ celá zmatená ze sebe soukala slova pod tlakem.

„Nemocemi?“ opět za ni dokončil Edward, který se chtěl konečně prokousat k jádru věci a problému, který Bellu jistě hodně trápil. Co však nedokázal tak jednoduše pochopit, že se bojí nemocí, ale ne těhotenství…

„Bingo,“ vypustila ze sebe úlevně a oddechla si, to nejtěžší už měla za sebou. „Takže jsem se chtěla zeptat, jestli sis nedával pozor jen semnou nebo se… všemi…“ odkašlala si, „…holkami.“ Měla snad právo to vědět, ne? Tak proč se zatraceně tak moc stydí? Netušila, že by ji tohle mohlo dostat až do takhle šílených rozpaků. Určitě jsem rudá až na zadku, pomyslela si zoufale.

„Jenom s tebou,“ promluvil na ni a jeho oči spočinuly na její odvrácené a mírně červené tváři. „Můj otec je lékař, takže si dokážeš představit, co jsem si vyslechl za přednášky o ochraně a všem dalším… o prohlídkách nemluvě,“ a Bellin úlevný oddech mu na obličeji vykouzlil další nádherný úsměv, třebaže ani jedno z toho, co právě řekl, nebyla pravda. Jediná věc, která ale lež nebyla, tak to, že nemá nic…

Bella se na něj konečně podívala a nešlo si nevšimnout jeho dokonalé krásy, a když se na ni takhle úžasně zubil, byl snad ještě krásnější. A ona pořád nechápala, proč je zrovna s ní… Ale taky se jí neskutečně ulevilo, teď když věděla, jak se věci mají, a že je Edward zdravý… Tušila, že v tomhle by jí snad nelhal, pokud ji tedy opravdu miloval tak, jak tvrdil před chvílí.

„Jedno mě ale vážně mate,“ přiznal.

„Co?“ zeptala se zvědavě Bella.

„Že ses nebála, jestli nejsi těhotná…“ upozornil na jedinou věc, která ho zajímala momentálně asi nejvíc. Bella jen slabě pokrčila rameny a věnovala mu jeden milý úsměv.

„Proč bych se měla bát, vždyť existuje několik druhů ochrany…“

„Takže ty…“ automaticky se zasekl, protože nechápal důvod. Proč? A hlavně kdy si nechala cokoliv předepsat, aniž by on o tom věděl. Navíc byla panna, když se poprvé milovali, takže?

„Jo, používám pilulky, ačkoli to nebylo kvůli ochraně, proč mi je doktor předepsal, ale spíš kvůli takovým těm ženským věcem…“ tentokrát už byla jistojistě rudá až na zadku. Nervózně se zavrtěla na jeho klíně a tímhle naprosto přerušila další Edwardovo přemýšlení, když se mu teď tak nevině otřela o jeho citlivé partie. Zatnul zuby, třebaže to jeho kalhotám nezabránilo mírně se napnout.

„Ehm… Bello, asi by sis měla sednout zpátky na svoje místo,“ hodil po ní jeden zmučený pohled.

„Ouu, promiň, jsem těžká, že?“ vyvodila si jedinou myslitelnou domněnku a okamžitě se za to omlouvala.

„Ne, to vůbec ne, právě naopak. Jen mám takové menší problémy úplně jiného rázu…“

„Co? A jaké?“ nechápala zmatená Bella.

„Za chvilku je ucítíš, jestli zůstaneš sedět…“ vypadlo z něj už mírně vzrušeně. Bella jen přivřela oči do drobných škvírek a chvíli pozorovala jeho obličej, než na tom jejím za malý okamžik na to zavládlo poznání… pochopení. Načež se na jeho klíně opět zavrtěla, ale tentokrát už o něco silněji a rozhodněji, jen aby ucítila to, po čem tak najednou zatoužila. A jestli byl před chvilkou rozpálený jen Edward, tak teď už byla i ona. Náruživě se vrhla na jeho ústa a uzamkla je v polibku. Cítila, jak se jí bouří krev v žilách z návalu té vášnivé touhy, kterou vůči Edwardovi cítila, a který ji k sobě tiskl se svojí dávkou spalujícího chtíče. Tak moc po něm toužila…

Zase ho to začínalo neskutečně vzrušovat a to stačilo, aby se o něj jen trošku otřela, tedy i na tom správném místě a bylo vymalováno. Byl naprosto ztracen, ale šťastně ztracen a to mu bláhově stačilo.

Svoje ruce pohřbil hluboko v těch jemných kaštanových vlnách jeho života, aby tak mohl pevně držet její hlavu a ústa proti těm jeho.

Edwardovo tělo se neustále víc a víc rozpalovalo touhou po tom hnědookém a křehkém stvoření, které mu tak něžně sedělo na klíně a opětovalo jeho polibky stejnou měrou. Vypustil ze sebe jeden vzrušený vzdech a jeho vášeň pomalu vyhrávala nad rozumem, když se ozvalo troubení jakéhosi auta… ne, jeho Volva. Bella sebou polekaně cukla a Edward v duchu zanadával, protože si neuvědomil, že ji pomalu natlačil na volant, kde byl taky shodou okolností klakson. Bezmocně si rukou projel svoje už tak perfektně rozcuchané vlasy. Tohle bylo vážně šílené, tahle neovladatelná touha po Belle. Bylo to vůbec zdravé? Asi ne… Připadal si jak naprostý blázen a jediná věc, která ho vcelku uklidňovala, byla, že jeho sladká Bella je na tom zřejmě úplně stejně. Teď když navíc věděl, že i ona ho miluje, třebaže jistě míň, přesto byl přímo neskutečně šťastný.

„Asi by sis měla sednout na místo, Bell. Každou chvílí by se mohly vrátit ty dvě a já se potřebuju… no, malinko uklidnit,“ zhodnotil a přitom se svým pohledem zavrtával Belle pod kůži… no, možná spíš pod oblečení.

Věnovala mu ještě jeden rychlý polibek, který by Edward znovu nejraději prodloužil a prohloubil, přestože se Kate s Alicí už blížily, soudě podle jejich myšlenek, ale odtáhla se od něj.

„Jasně,“ bez sebemenších protestů si přesedla zpátky, přičemž její pohled sklouzl do jeho klína, kde bylo ještě pořád patrné, jak moc ji chce. A potěšilo ji, že po ní Edward tak moc touží a doufala, že snad jen tak nepřestane. Nejlépe nikdy, ale to by asi byla jen pohádka…

„Sednu si dozadu?“ natahovala se ke klice.

„Ne,“ rozkázal urychleně, „tohle je tvoje místo a teď, když už Kate všechno ví, budeš tady sedět ty,“ mluvil naprosto přesvědčivě a s takovým láskyplným zápalem, že se z toho Belle automaticky zvedl tep.

„Fajn,“ usmála se a pohladila ho po hřbetu ruky, kterou měl položenou na řadící páce. Ale jejich společný čas byl právě u konce, protože Alice už otevírala kufr a společně s Kate tam naházely další nakoupené věci k těm, co tam už delší dobu jen nečinně ležely.

*

„Alice, zkus si tyhle!“ podávala jí nadšená Kate pár temně rudých lodiček na jehlách s jemným náznakem hadí kůže po bocích.

„Nevím,“ otáčela jimi v ruce, „myslím, že tyhle by spíš slušely Tanye nebo Rosalii,“ zhodnotila hlasem, který naznačoval, jak ty dvě miluje. Jo, přímo je žrala, a proto je taky pozvala na dnešní nákupy. Kdyby to šlo, nepozvala by je ani dnes do klubu… Ups, tohle jaksi zapomněla říct jak Kate, tak jejímu bratrovi s Bellou. Vlastně se jí tenhle nápad zrodil v hlavince v okamžiku, kdy si Bella zkoušela ty fajnové šatky.

Teď už jen stačí, aby dokázala přemluvit Bellinu nevlastní matku a má vyhráno. No, možná by mohl stačit nějaký pěkný úplateček? Třeba například v podobě dárku? Alice už měla jasno, co musí ještě v rychlosti skočit koupit.

„Co kdybych koupila tyhle Belle a svedla to na tebe?“ pochechtávala se Kate.

„Klidně, ale vem o číslo menší, v těchto by jí lítala noha,“ zhodnotila ze svojí vize Alice.

„Super,“ mrkla na ni spiklenecky, „někdy je vášně fajn, když někdo vidí budoucnost,“ spokojeně si pobrumlávala Kate.

Malinko si dělala starosti s tím, co se asi právě teď děje dole v Edwardově Volvu. Jenomže tohle už jaksi nebyla tak úplně její starost. Snad Belle ale její bratránek opravdu neublíží. Teda samozřejmě, že jen fyzicky, protože až ji opustí, tak psychicky na tom ta chuděra bude opravdu zle, tohle Kate tušila. Popřemýšlela, jestli náhodou na pár hodin nevypadne a nezajde na návštěvu za Thomasem. Bydlel kousek odtud v hotelu společně se svojí partičkou… ale jistě měl pořád ruku v sádře…

Alice kamsi zmizela, ale Kate to bylo jedno, koupila botky pro Bellu a troje pro sebe. Ovšem její sestřenka vedla na plné čáře… Když už měla všechno zaplaceno a koupeno, odešla čekat před obchod. Alice by tudy měla dřív nebo později stejně projít, protože tohle byla hlavní cesta, která vedla na parkoviště. A taky že ano. Za chvilinku už před ní brzdila rozdivočená Alice.

„Prosím tě, co si to ještě kupovala?“ ptala se zvědavě.

„Úplatek,“ mrkla na ni spokojeně Alice. Tušila, že tahle peněženka od Gucci-ho se té miloučké nevlastní mamince, která Bellu tak moc milovala, asi tak jako ona Tanyu, bude líbit. Bože, nejraději by jí nic nedala, jenomže pak by se to přemlouvání asi moc nepovedlo. Naštěstí to ale vyřešila tak, že koupila loňský model, který byl momentálně ve slevě, alespoň za ni nevyhodí tolik… Čapla Kate za loket a už si to rozhodným a rychlým krokem mašírovala k autu.

*

„Čau zlatíčka,“ promluvila na ně usmívající se Alice hned, jakmile se posadila na zadní sedadlo.

„No… nazdar,“ odvětila trochu posmutněle Bella a mrkla na Edwarda, který jí věnoval jeden soucitně zamilovaný pohled, při kterém neopomněl pozvednout i koutky. Bylo mu líto, že ty dvě už skončily s nakupováním. A když už konečně všichni seděli v autě, Edward nastartoval a chystal se vyrazit, když se jeho sestřička jaksi nervózně ošila.

„Mám pro vás všechny novinku,“ vypravila ze sebe už šťastně Alice a Edward zmobilizoval veškerou svoji koncentraci, kterou před tím věnoval jenom Belle, svojí sestře. Chtěl vědět, co si na ně tahle poblázněná střapatá potvora zase vymyslela. No a podle jejího výrazu si vyvodil, že to až tak super plánek nebude. Nebo snad ano?

„Hm?“ optala se skepticky Kate. I ona věděla, čeho je její poblázněná sestřenka schopná.

„Dneska bychom mohli vyrazit do klubu! Tancovat! Co vy na to?“ vyhrkla zubící se Alice.

„No, to není zas tak špatný nápad,“ zhodnotila tentokrát už optimisticky Kate a podívala se po Belle. „Co na to říkáš ty?“ promlouvala směrem ke svojí kamarádce.

„Byla bych pro, kdyby to šlo,“ odpověděla naprosto klidně, nechtěla, aby věděli, jak moc je jí líto, že ona nemůže. Jistě, Laura si nenechá ujít každou příležitost, aby jí zarazila jakoukoliv zábavu, ať už sebejednodušší a třeba i v odpoledních hodinách. Někdy měla pocit, že to dělá až s neskutečně uspokojující záští.

„Proč by to nešlo? Zdrhneš…“ šveholila Kate.

„Jasně a pak by na mě zase čekal můj naštvaný otec. Ne, díky! Stačilo mi to jednou a ještě chvíli bude trvat, než se mi následky z našeho utkání zahojí,“ povzdechla si smutně Bella.

A Edward málem rozmáčkl volant, jak ho vzpomínka na její poraněný spánek vytočila. Tak rád by si toho darebáka podal sám a osobně, jen aby alespoň trochu trpěl za to, co udělal svojí dceři. Bože, začínalo mu to neskutečně šroubovat hlavu a myšlenky se mu momentálně obtáčely jen okolo jedné jediné představy. Toho, jak Bellin otec trpí, a to rozhodně pořádně. S vytočeně scvaknutou čelistí se pokusil malinko uvolnit svoje křečovité sevření volantu a naštěstí se mu to i částečně povedlo.

„Děje se něco, Edwarde?“ ptala se starostlivě Bella, když si všimla jeho běsnícího výrazu. A že naháněl strach…

Jenže ten, když uslyšel její starostlivý hlas a všiml si té seriózní tváře svého anděla, okamžitě se uklidnil. Působila na něj jako jeho osobní tišící prostředek. Třebaže byl na pokraji výbuchu, stačilo, aby na něj jenom promluvila a účinek se dostavil okamžitě a bez vedlejších obtíží, ačkoli jedna by tu přece jen byla. Ta neskutečná a palčivá touha po tom jeho dokonalém trápení, které momentálně sedělo kousek od něj a zádumčivě si jej prohlíželo. Naštěstí už byl ale naprosto klidný, takže když se na ni otočil, nemohla vidět ani smítko předchozího zuřícího tvora, kterého momentálně držel pěkně pod kontrolou.

Oči neustále fixovaly její překrásně starostlivou tvář, ze které pokaždé dostal příjemné mravenčení okolo jeho mrtvého srdce. Byla opravdu dokonalá, tahle dívka s hlubokýma čokoládovýma očima, ve kterých se toho odráželo tak neskutečně mnoho, a třebaže jí do hlavy vidět nemohl, stačil jeden její pohled a on většinou tušil na čem je.

„Nic,“ usmál se na tu, kterou chtěl vídat až dokonce svojí existence jen po svém boku. A hned jak si to uvědomil, zapřemýšlel, jestli je to skutečně pravda… že by Bella byla opravdu ta jedinečná, pro kterou by dal i život. Jo, už to tak bude… Zhodnotil si sám pro sebe s úsměvem a spokojeně si poposedl. Třebaže někoho by to asi vyděsilo, on byl teď neskutečně šťastný, protože jeho život dostal konečně smysl a směr. Měl pro co žít, pro koho existovat a konečně cítil… Cítil to, co ještě nikdy a bylo to tak… tak neskutečně úžasné a povznášející. Nedokázal pochopit, jak bez těchhle pocitů mohl kdy žít. A najednou navíc nedokázal pochopit, s jakou lehkostí kdysi střídal všechny ty upírky, a ani to, že ho to tehdy opravdu uspokojovalo. Teď už by ho kromě jeho Belli asi neuspokojil nikdo a nic. Byla pro něj absolutně vším a měla všechno, co by nikdy nedoufal, že u jedné osoby najde. Miloval její povahu, to jaká byla, jak se chovala a v jistých situacích tvářila… její tělo, které pro něj bylo naprosto perfektní, třebaže si musel dávat pozor, aby jeho křehkému životu neublížil… Miloval na ní prostě úplně všechno.

Jeho mysl se naprosto vyčistila od veškerého předešlého běsu a pomstychtivých nápadů, směřovaným jejímu otci. Opravdu byla anděl, kterého museli seslat na zem jen pro něj. A on poprvé zapřemýšlel, jestli je správné sebrat Belle duši jen proto, aby ji nikdy neztratil. Opět smutně střelil pohledem po její sladké tváři. Ne, nedokázal by bez ní už existovat. Nějaké řešení se dřív nebo později stejně naskytne, takže prozatím si zakázal všechny ty pesimistické myšlenky, které se pokoušely zasypat jeho čerstvě pročištěnou hlavu. A z přemýšlení ho také vytrhla Bellina teplá ruka, která ho jemně pohladila po té jeho, kterou měl nečině položenou na ruční brzdě.

*

Alice si plánovala, jak všechno zařídit s Laurou a Kate zadumaně přemýšlela nad vztahem mezi její kamarádkou a Edwardem. Zda je to správně nebo ne. Pokud ji ale skutečně miluje, nemohla by najít nikoho lepšího. Upír, který miluje je skoro jako kouzlo nebo zázrak, protože z hlediska jejich života, je to stejné i s láskou. Je nesmrtelná jako jejich existence na téhle planetě. Jenomže těchto úkazů je tak neskutečně málo… ani u lidí se moc podobných neobjevuje.

Kate najednou smutně zapřemýšlela, že to možná má spojitost s tím, co jedí. Ačkoliv dřív někteří upíři a lidé žili společně. Jedni měli zajištěnou potravu bez toho, aby kohokoliv připravili o život a lidé? Ti si mohli užívat neskutečně úžasný upíří sex… ale láska? O tom opravdu ještě nikdy neslyšela.

Mezi upíry se láska objevuje jen sporadicky, a když ano, tak hlavně mezi vlastními… Jednou stejně Bella bude jednou z nich, pokud tedy bude chtít. Nemohla o svoji sestru přijít i podruhé, jenomže tentokrát ji sama vystavila naprosto neomluvitelnému nebezpečí, když ji představila jejich Forkovským příbuzným. Z Kate vylezl jeden bezmocný povzdech, protože si uvědomila, že i v tom případě, že Bella proměnu přijme a nevyděsí se, zřejmě pak stejně bude chtít zůstat se svým druhem. Pokud je už teď pojí takhle silné city…

Její myšlenky se nechtěně rozutekly do starých časů, kdy byla ještě lidská dívka, která měla tehdy jen jednu jedinou starost a to, najít toho pravého ženicha. V těch časech se vdávalo tak nesmyslně brzy, jenomže zůstat na ocet taky nechtěla… nemohla. A tenkrát poprvé potkala při jedné večerní procházce toho okouzlujícího muže s neskutečně tmavýma očima. Byl příliš přitažlivý, než aby byl skutečný, a když na ni tenkrát prvně promluvil, opravdu si myslela, že sní…

Kate smutně zatřepala hlavou a vrátila se zpátky do současnosti, protože Edward právě parkoval před Belliným domem. Alice vyskočila, otevřela kufr a začala třídit tašky. Potřebovala hlavně najít tu nejdůležitější, její osobní úplatek té příšeře, která už opatrně šmírovala za oknem. Přesně jak to Alice potřebovala.

„Bello,“ zahulákala, „koupila jsem něco tvojí nevlastní mámě,“ to poslední slovo jí málem neprošlo přes pusu. Nejraději by tam dala „harpii“ nebo něco podobného, ale to by jistě nebylo dvakrát slušné a navíc by to taky hrubě pokazilo její plány. Automaticky pozvedla tu malinkatou papírovou tašku s velkým nápisem Gucci a zamávala jí ve vzduchu tak, aby i ti za oknem mohli spatřit název obchodu.

„Cože?“ vyletěla polo-rozčílená Bella z auta. „Ukaž? Proč jsi jí k sakru něco kupovala?“ měřila si rozčíleně usmívající se Alici.

„Klid Bello, součást plánu,“ pošeptala, „jen se usmívej a buď milá, pokud chceš dneska, jakože přespat u nás…“

„Jak?“ překvapeně zamrkala, ale to už se u nich objevila i Kate s Edwardem.

„Teda Alice,“ pochválila ji Kate, „jsi vážně kouzelný taktik, víš to?“

„Jasně, že jo!“ vypískla a podala dáreček svojí sestřence. „Na, podrž mi to. Ještě musím roztřídit tyhle věci,“ ukazováčkem naznačila do kufru.

„Na co?“ vyhrkla Bella. Měla takový neurčitý pocit, že jí Alice skutečně cosi koupila… „Můžeš to udělat až doma, ne?“

„To teda nemůžu! Máš tam taky něco, ale ty boty ti vybrala Kate,“ mrkla směrem k té, o níž se právě zmínila.

„Zrádkyně!“ vyprskla napolo usměvavá, ale i malinko naštvaná Kate. Snad se domlouvaly na tom, že to všechno svedou jen a jen na Alici, ne?

„Promiň, ale měla bych toho pak na triku příliš…“ zvonivě se zasmála ta střapatá potvůrka. Pár sekund se prohrabávala v té změti tašek, až nakonec čapla zhruba čtyři a podala je Belle, která ji ale neustále zamračeně pozorovala s rukama v bok. Alice střelila pohledem ke Kate. „Na, doneseš jí to do pokoje ty,“ naordinovala, když si je Kate všechny převzala.

„Tak to teda ne! Tohle jsme si nedomluvili,“ pokusila ventilovat svůj hněv vůči té, která ji opravdu občas přiváděla na pokraj nervového výpadku.

„Pokud si dobře vzpomínám,“ chytla se palcem a ukazováčkem za bradu, a než opět koukla směrem na tu tvrdohlavou hnědovlásku, věnovala jeden zamyšlený pohled obloze a tvářila se přitom, že opravdu usilovně přemýšlí, „tak jsme se na ničem nedomlouvaly. Ale jestli tě to uklidní, tak to všechno platil Edward,“ usmála se na svého bratra, který se taky tvářil až neskutečně spokojeně, možná přímo blaženě.

„Cože?“ vyprskla a chystala se vykročit směrem ke Kate, aby jí veškeré tašky vyrvala z ruky a naházela zpátky do toho zatraceného kufru, jenomže ji nečekaně zastavila Edwardova ruka. Bella se v okamžiku na patě otočila a naštvaně si měřila toho zrádce před ní. A třebaže by se chtěla zlobit ještě víc, jeho spokojená a šťastná tvář jí to absolutně nedovolovala. Vypustila ze sebe jeden dlouhý poraženecký výdech.

„Fajn, tak to bychom měli. Já ti teď půjdu domluvit dnešní omluvenku, abys mohla přespat u nás,“ uculila se Alice, „takže si to zamilované pusinkování nechte na později, až vás ta dotyčná za oknem nebude sladovat…“ mrkla na svého brášku, který pozvedl jeden koutek v náznaku úsměvu a Belle se z poznámky o líbání zvedla tepová frekvence, asi tak jako pokaždé, když pomyslela na Edvardova ústa. A než se z toho svého zasnění probrala, Alice už měla nakročeno k jejímu domu.

„Edwarde,“ nazlobeně ho sjela, „je to pravda?“ chtěla se ujistit, že si ta diktátorka nevymýšlela, a když poraženecky pozvedl ramena a zatvářil se provinile, alespoň se ujistila o tom, že jí Alice skutečně nelhala.

„Ty!“ výhružně zapíchla ukazováček do jeho tvrdé hrudi. Edward jukl směrem k domu a z myšlenek se dočetl, že Alice velmi produktivně zabavuje Bellinu nevlastní matku. Tohle byl konečně moment k tomu, aby mohl mít jeho lásku opět blízko. Chytil její ruku a přitáhl si ji za ni k sobě.

Bella se zatvářila mírně překvapeně… a taky se strachovala, jestli je náhodou někdo nesleduje. Jak říkala Alice, měli si dávat pozor. Jenomže tahle sladká nabídka v podobě Edwardových rtů se nedala jen tak jednoduše odmítnout. Dlaň mu položila na jeho dokonale bledou tvář a veškerá zloba v mžiku roztála jak první sníh. Edward se nenechal dlouho pobízet a spojil je v polibku, kterého se nemohl dočkat od okamžiku, kdy ho její ústa naposledy opustila. Na parkovišti, ani ne před půl hodinou. Zoufalče, poslal si povzneseně, přičemž si vychutnával její roztomile zdráhavé polibky. No, rozhodně byly odlišné od těch, které mu věnovala, když byla rozpálená… v těch dokonalých momentech, kdy si byli ještě blíž, než teď, ačkoli její teplá dlaň na jeho obličeji byla neskonale sladká. Stejně ale tyhle milé polibky z její strany, byly v tomhle případě to nejlepší, co mu mohla nabídnout, alespoň totiž nebude mít problémy tam dole, i když…

Bella byla lehce nervózní z faktu, že je možná někdo pozoroval, ale i přes to se od něj nedokázala tak jednoduše odtrhnout. Když cítila jeho ruce okolo svého pasu, byla zkrátka naprosto spokojená.

Tiskli se k sobě s takovým zápalem a jejich jazyky si spolu něžně pohrávaly, ale oběma to přestávalo stačit, a tak je Bella raději urychleně rozdělila. Sama měla dole už toužebné jezírko a soudě podle toho, čím se na ni dole tlačil on, bylo jasné, že nechybí moc, aby skočili do auta a někam se na pár hodin vypařili. Teda takhle si to představovala Bella. Tak moc by s ním v tenhle okamžik chtěla být na nějakém opuštěném místě, kde by měli jen jeden druhého a mohli se v klidu poddat jejich spalující touze a mučivé žádostivost… svých spletených těl.

„Asi už půjdu…“ vylezlo z ní poněkud trhaně.

„Momentík,“ prohodil vzrušeně Edward, ačkoli jeho tváři dominoval přidrzlý úsměv. Zavřel oči a pokoušel se uklidnit. A třebaže to byl neskutečně složitý úkol, zhostil se ho jako pravý muž… popřemýšlel nad fotbalem, a v okamžiku obdržel i kýžený efekt. Kalhoty se zase uvolnily a z Edwarda vylezl jeden úlevný výdech. „Tak, můžeme,“ chytil Bellu okolo pasu a zamířil si to ke dveřím, a třebaže se mu pokoušela vysmeknout, nenechal ji. Vyšlapali pár schůdků, než se Edward zastavil a donutil tak Bellu, aby se otočila.

„Vyřiť Alici a Kate, že na ně počkám v autě,“ pohladil svého anděla po tváři a opět se mu tělem prohnala toužebná vlna. Urychleně spustil ruku a chystal se k odchodu, když mu Bella položila ruce na tváře a vtiskla mu ještě jednu rychlou rozlučkovou pusu.

„Bello!“ ozvalo se z domu.

11. kapitola X 13. kapitola

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek L'immortale 12. kapitola: