Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » L'immortale 10. kapitola

23.01.2011 (12:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4855×

Usmívala se jak naprostá bláznivka celou dobu, co na sebe navlékala kalhotky a následně i podprsenku. Všechno padlo naprosto dokonale, což ji přímo neuvěřitelně potěšilo, jenže někdo otevřel dveře kabinky.

Edward obcházel po obchodě a pozorně si prohlížel další kousky, které by mohly jeho vyvolené slušet, když zaslechl výkřik. A tenhle hlas by si nedokázal nikdy splést s žádným jiným. Byla to Bella. Jeho Bella. Neváhal ani vteřinu…

Před očima se mu v jednom okamžiku odehrála přímo nezapomenutelná scénka. Bella, která se pokoušela zakrýt jisté intimní části, ačkoliv na sobě měla zkoušené spodní prádlo, které toho ale stejně moc nezakrývalo. Alice, která drží dvířka neustále otevřená, nehledíc na zběsilé prosby dívky uvnitř a nezajímá ji ani to, že si tak Bellu můžou všichni v klidu prohlédnout.

Edwardovi se před očima objevila tlustá rudá mlha. Měl chuť toho malého, rozcuchaného skřítka chytit a rozkouskovat na milion stejně droboučkých kousků, které by už nikdo nikdy neposkládal… Jenže to taky byla jeho sestra, která mu ale tohle divadélko draze zaplatí.

Naštěstí si však rychle ochladil hlavu, ačkoli ještě popřemýšlel nad možností, že by nebylo špatné zakroutit krkem každému návštěvníkovi obchodu, který byl mužského pohlaví. Třebaže tu byl jen jeden a navíc i s přítelkyní, a ten si rozhodně nezasloužil platit za chyby někoho cizího a už vůbec by nebylo správné sprovodit ho ze světa kvůli žárlivosti. Edward urychleně zatřepal hlavou a v momentě už se blížil k místu činu.

Bella se cítila naprosto ponížená a ztrapněná. Nejenže se jejím směrem, když překvapením vykřikla, otočil každý návštěvník obchodu, ale navíc se jí teď i celý obličej obarvil do ruda. A ta potvora ani nezaklepala, jen prostě otevřela a začala hodnotit ten krajkový komplet, který jí vybral Edward. Jestli si někdo zasloužil pořádně nakopat do zadní části, byla to právě Alice.

Bella ji momentálně docela dost nesnášela, za tohle její vtíravé a hlavně dost invazivní chování. Naštěstí ale Edward v jedné chvilce Alici odstrčil a zavřel dveře. V duchu mu za to neskutečně děkovala, protože nikdo jiný poblíž nebyl.

I Kate chtěla okamžitě vyletět z kabinky, když zaslechla Bellin výkřik, aby zjistila, co se tam děje, když uslyšela, jak její kamarádka prosí Alici, aby zase zavřela ty dveře od kabinky. Kate jen nešťastně zakroutila hlavou, jinak nic víc. Věděla totiž, jak to malé otravné a rozčepýřené dokáže ztížit život, a to teda o hodně. Naštěstí jí teď ale nadával i Edward, což Kate malinko potěšilo. Nechápala, jak je možné, že se její bratránek takhle kavalírsky zastává její nejlepší kamarádky, když ona jej stejně neslyší a on tak nemá možnost si u ní šplhnout. Opravdu zvláštní!

Edward byl tak rozzuřený, jak už dlouho ne, ale jakmile se mu Alice začala omlouvat, i on se pomalu uklidňoval. Jenže v okamžiku, kdy se jeho mysl dostávala pod kontrolu, jeho kamarád tam dole se naopak nějak probouzel k životu, vzhledem k tomu, že Edwardovu mysl okupoval obrázek jeho milované v tom krajkovém čemsi. A tentokrát to nebyla žádná mizerně vymyšlená představa, ale reálný a navíc tak neodolatelný pohled na opravdovou skutečnost. A on bohužel musel uznat, že to Belle zatraceně sluší, možná dokonce víc, než si bláznivě představoval.

„Alice, tohle už nikdy nedělej! Rozumíš?“ zavrčel ještě jednou a naposledy a ukončil tak jejich dohadování.

„Fajn,“ bránila se ještě Alice.

Tohle ujištění mu naprosto postačilo a on mohl v rychlosti opustit jak obchod, tak celý nákupní komplex. A jeho rychlé kroky vedly do auta, jediného prostoru, kde se mohl alespoň na chvíli zrelaxovat a uklidnit neposlušnou mysl, která ho nepřestávala zasypávat pikantními obrázky Bell. Usedl na místo řidiče, pustil muziku a unaveně si opřel čelo o volant.

Může být upírovi takhle? Tušil, že zřejmě ano, protože on se tak právě cítil. Jako by mu někdo sebral veškerou energii, což bylo přinejmenším dost zvláštní. A pak ten zatracený chtíč, který mu přijde zase skoro až nekontrolovatelný. Sakra, vždyť tohle se mu opravdu ještě nikdy nedělo.

Bylo jasné, že bude muset přesvědčit Bellu, aby Kate řekla neprodleně veškerou pravdu, protože jestli to neudělá ona, bude muset on. Ale podobné odpoledne jako tohle, už teda nechce nikdy víc zažít. Moct Bellu jen pozorovat z dálky a nedovolit si nic, ačkoliv umíral touhou dotýkat se jí, držet ji blízko sebe a zároveň tak tu, která pro něj už byla vším, ochraňovat. Tak fajn, nejen to, ale taky by dal všem najevo, že ona je jen a jen jeho. Byly to sice majetnické a teritoriální samčí pudy, ale on bohužel muž byl, i když upíří. A tohle bylo u obou druhů naprosto stejné…

Zaposlouchal se do myšlenek svojí sestry, aby se dozvěděl, jak se věci mají.

*

Bella se neprodleně převlékla, zkoušené věci nechala v kabince a vyrazila pryč z obchodu. Nejraději by Alici nepotkala, protože na ni nechtěla být sprostá, ale to by nebyla ta drzá potvora, aby ji nezastavila. Měla chuť ji převálcovat a ani malinko nepřibrzdit, ale tušila, že by jí to tak snadno neprošlo.

„Kam máš namířeno?“ založila si ruce na hrudi Alice.

„Do knihkupectví,“ odvětila celkem chladně Bella.

„No, ale ještě musíme koupit boty,“ hájila se ta černovlasá diktátorka.

„To určitě! S tebou už do žádného obchodu nejdu.“ A tentokrát to byla Bella, kdo si zakládal naštvaně ruce v bok. Jestli si totiž Alice myslela, že ji přemluví na další nákupy, tak to se zatraceně sekla. Šaška teda nikomu dělat nebude, a další nechtěný skoro striptýz už vůbec ne! I když u bot by to snad nehrozilo. Ale kdo ví, to střapaté bylo totiž schopné všeho…

„Promiň, už to nikdy neudělám,“ omlouvala se spěšně Alice za to, jak pohotově a hlavně nečekaně odhalila Bell před celým obchodem.

„Dík, ale stejně jdu do knihkupectví,“ dodala rázně a rozhodně. Přeci si nenechá rozkazovat… A ještě k tomu od Alice? Sakra! Začínali ji všichni štvát. Měla by vzít svůj život jen do své režie a nenechat ostatní, aby jí cokoli diktovali.

„Jak chceš! Ale nějaký boty ti stejně koupím, a jestli ti nebudou, bude to jen tvoje vina,“ usmívala se mile Alice.

Bella nešťastně protočila oči, zakroutila hlavou a v klidu Alici obešla. Její kroky si to namířily do obchodu s knihami. Pořád ještě nedokázala uvěřit tomu, co všechno jí dokázal provést, a to jen v pár hodinách, ten proradný elf jménem Alice. Copak to bylo normální, aby vám někdo takhle šíleně zasahoval do života. Chudák Edward. Olitovala ho Bella v momentě, kdy si uvědomila, že on tohle musí mít doma pořád. Jenže si taky uvědomila, že už v obchodě s prádlem nebyl. Kam se mohl podít a proč tak najednou zmizel? No, nepřišla na to, jen doufala, že jí snad prozatím zůstane věrný a neběhá po obchodech za účelem uvolnit přepětí… A konečně se dostala až ke dveřím knihkupectví.

Vklouzla dovnitř a v okamžení se ponořila do úžasného klidu, který nic nenarušovalo, zvláště pak Alicino neustále skoro ječení a neustálé rozkazování. Stoupla si k jednomu stojanu, který oplýval její oblíbenou četbou, a prstem lehce přejížděla po titulech knih různých velikostí a barev. Hledala něco zajímavého, cokoli, co by ji upoutalo a odvedlo její mysl někam pryč, někam, kde by nemusela přemýšlet nad tím, co asi právě dělá Edward… A zrovna přejížděla po osmé vazbě jedné uzounké knížečky, když se jí okolo pasu omotaly čísi ruce. Teda čísi jen do doby, dokud jí do ucha nedoputoval teď už důvěrně známý hlas.

„Bell,“ zašeptal a políbil ji na spánek.

„Edwarde…“ otočila se mile překvapená Bella, ale jeho obličej byl pořád posmutnělý, „… děje se něco?“ Nelíbilo se jí vidět ho takhle. V prvé řadě ji to znervózňovalo, což jí lehce zvedlo tepovou rychlost. Navíc Edwardovi smutek absolutně neslušel, protože jeho tvář byla stvořena k úsměvům, zvláště těm přidrzle pokřiveným, které tak neskutečně milovala. Vlastně už bohužel milovala celého Edwarda, jak jeho povahu, jakou jí neustále ukazoval, tak tu neskutečnou krásu, kterou se mohl pyšnit jen a jen on.

„Ještě sis o nás dvou nepromluvila s Kate, že?“ zeptal se přímo na věc, která ho tížila, ačkoli odpověď na tuhle otázku už dávno znal. Jenže potřeboval Bell přesvědčit, aby to už konečně udělala, a to pěkně sama a co nejdřív…

„Ne a nemyslím si, že je to dobrý nápad. Alespoň prozatím,“ snažila se obhájit Bella svoje rozhodnutí, ale ten jeho nešťastný kukuč jí to moc neusnadňoval.

„Mám jí to říct já?“ pokusil se navrhnout odlišné řešení, i když nečekal, že by s tím jeho milovaná souhlasila. I když spolu nebyli moc dlouho, vlastně jen ubohé dva dny, jednu věc už zjistit stihl a to, že Bella má pořádně tvrdou hlavinku, když si ji rozhodne postavit… Ačkoli na Alici neměl nikdo. Snad jen mezek a možná že ani ten ne!

„Ne,“ zhrozila se Bella.

„Prosím,“ natlačil si její tělo na to své, „řekni jí to ještě dneska! Já už tahle dál nemůžu. Víš, jaké to pro mě je, když se tě nemůžu dotknout? Jen koukat z povzdálí, ale ani to ne pořádně. Neustále se hlídám, aby mě náhodou nenachytala Kate, když se dívám tvým směrem. Nejhorší ale je, že tě nemůžu držet blízko mě, aby tak všichni věděli, že jsi jen moje…“ stěžoval si nešťastně Edward a propaloval přitom Bellu pohledem. A té se tohle jeho sladké, i když malinko majetnické, vyznání opravdu líbilo. Navíc jí tím dokázal ještě o trochu víc zrychlit pulz. Co když to se mnou Edward myslí opravdu vážně? Ptala se sama sebe…

*

„Alice, nevíš kde je Bella?“ ptala se zmatená Kate. Čekala, že bude naštvaná, ale že se takhle vypaří…

„Jo, šla se podívat na knihy,“ usmívala se Alice.

„Fajn. Já koupila jen tyhle čtyři kousky a teď se skočím mrknout po mojí nezbedné kamarádce. Musíme si ji nějak udobřit za to, jaks jí vtrhla do kabinky,“ usmívala se poťouchle Kate. „Ne, vážně, Alice, tohle sis mohla opravdu odpustit,“ postěžovala si teď už doopravdy.

„Já vím, je mi to líto, ale znáš mě, jaká jsem,“ zhodnotila se vcelku objektivně její nespokojená sestřenka.

„Jasně,“ položila jí ruku na rameno, „proto si musíme Bell udobřit. Takže, já pro ni teď skočím a pak se uvidíme v obchodě s botami,“ dodala Kate a už mizela i s nákupem ve dveřích.

Alice si malinko povzdechla, protože věděla, jak tohle skončí, ale bylo jednodušší, když všechno praskne teď než později a navíc ve společnosti jejích sester. Pobrala ty komplety, které si zkoušela Bella, a odnesla je zaplatit. Pak se konečně vrhla na vybírání spodního prádla pro sebe. Chtěla dneska Jaspera překvapit…

Jakmile měla všechno v kabele i s účtenkou, vydala se taky do knihkupectví, teda možná spíš už k místu činu, ačkoli to nebyl obchod, který jakkoli musela. Naopak, ona milovala oblečení, boty a všechno to okolo. Knihy? Tak to ne, to byla spíš Edwardova parketa. Ačkoli už to bylo celkem dlouho, kdy naposledy četl nebo hrál na klavír, protože od jisté doby měl malinko jiné zájmy. Alice ale doufala, že teď když konečně našel Bellu, tak se její bratr konečně uklidní. A jak to tak vypadalo, tak i ona měla podobné zájmy jako Edward, což bylo jen dobře. Teda nebyla to žádná holka do větru jako kdysi její bratr, to samozřejmě ne, ale milovala četbu a kdo ví co dalšího… Bylo naprosto jasné, že ti dva se k sobě jednoduše hodili. A Alice se cítila tak šťastná, že jednou bude mít tak suprovou sestru.

*

„Tak dobře,“ rezignovala Bella v Edwardově chladnějším, přesto velice vřelém a dokonalém náručí. Jestli to je správné řešení, netušila, ale bylo naprosto jasné, že to bude muset udělat, protože jestli ne… No, měla takové neblahé tušení, že by to pak udělal on sám. A ona to Kate chtěla říct osobně.

„Konečně,“ oddechl si úlevně Edward a vytáhl ji v náručí nahoru po svém těle, až se jejich obličeje ocitly ve stejné úrovni.

Belle se ztratila půda pod nohama a její pohled byl nerozdělitelně zaklesnutý v tom Edwardově. Pomyslela, jak nádhernou barvu očí vlastně má. Překrásnou. I když to byl on sám o sobě absolutně celý dokonalý. A tyhle myšlenky jí vždycky odehnaly veškerou radost z jeho blízkosti.

Ale všechno vyvanulo v okamžiku, kdy Edward spojil jejich rty. Přesně tohle jí zabránilo v dalším depresivním přemýšlení, oplakáváním sama sebe a vyzdvihování Edwardovi dokonalosti… Pokaždé, když ji políbil, její mozek se z nějakých zvláštních důvodů jakoby zasekl a odmítl další fungování. Což bylo na jednu stranu dobře. Takže se vždycky ponořila jen do pocitů, které vůči němu pociťovala, a které jí ochotně zprostředkovávalo právě srdce. Rozumová část se v téhle intimní a romantické chvilce nedostala ke slovu ani na sekundu.

Edward si vychutnával Bellinu úžasnou chuť a vůni. Teď, v tento prchlivý okamžik, se opravdu cítil jako ten nešťastnější upír na planetě. Co na planetě… ve vesmíru. Už si byl naprosto jistý tím, že láska ho nadobro pobláznila a on byl připravený nechat čehokoliv nebo cokoliv, jen kvůli téhle, pro něj absolutně dokonalé, hnědovlasé dívce. Byl ztracen, a to nadobro v prohlubni citů, které doposud jaktěživ nepoznal. Které mu v celém jeho životě a existenci zůstaly dobře utajeny, alespoň doposud. Dokonce ho ani nikdy nenapadlo, že by to mohlo být takhle nádherné… milovat. Vlastně nad tím nikdy ani na zlomek vteřiny nepopřemýšlel. Jenže pokud se jednalo o dokonalé chvilky s jeho vyvolenou, vždycky se nablízku vyskytlo něco… teda někdo a většinou se ten dotyčný jmenoval Kate, co jim oběma narušilo, vlastně úplně zrušilo, tuhle dokonalou chvilku, kdy si mohli být alespoň na malý moment nablízku.

A když už se mluvilo o citech… Edward, který se soustředil jen na Bellu, nepostřehl ani náznak myšlenek, že se k nim blíží Kate. Až když bylo pozdě, protože je uviděla sama na vlastní oči, a to pak nebyl žádný problém zachytit tyhle její násilnické myšlenky.

„Co. To. Má. Znamenat?!“ zaburácela na celé knihkupectví jeho, teď už zatraceně vytočená, sestřenka. Edward v momentě položil Bellu a kousek od ní ustoupil a ona? Ta se teď červenala, jako by ji právě natřeli na rudo.

Přistiženi při činu, blikalo jí výstražně v hlavě, když si všimla vytočeného obličeje Kate. Netušila, kde začít, ale couvnout už jaksi nemohla. No, spíš to bylo absolutně nereálné. A vymýšlet si lži taky…

„Co tady děláš?“ zkusila to zahrát do autu Bella, i když tušila, že to stejně nezabere, ale prozatím nenacházela ta správná slova. A tímhle alespoň získala drahocenný čas, kdy mohla opět zapnout mozek a popřemýšlet, jak nejjednodušeji to Kate podat.

„No, šla jsem tě hledat a koukám,“ mrkla po svém vypečeném bratranci, a kdyby mohla spalovat jen myšlenkou, zbyl by z něj opravdu jen šedý kouřící prášek, „že tě tady Edward našel dřív,“ skočila pohledem zpátky na Bellu.

„Ehm… jo,“ přejela si dlaní bezradně po zátylku. Věděla, že vysvětlit to všechno bude daleko těžší, než si dokázala představit, ale už se nemohla dočkat, až to bude mít za sebou. Ať to stojí, co to stojí. Otočila se na svého, teď už opravdu oficiálního kluka. Doufala však v jediné a to, že ji její nejlepší kamarádka pochopí. „Edwarde, necháš nás na moment o samotě?“

„Jasně,“ zamilovaně se na Bellu usmál. Přistoupil až k ní, políbil na čelo a pohledem se jí snažil povzbudit a poslat jasný vzkaz: Drž se! Ale jeho úlevný obličej nešel přehlédnout a za ten si od Bell vysloužil jedno nešťastné zamračení, které říkalo: Tohle si ještě vypiješ! Ale bylo mu to naprosto volné, cokoli mu totiž bude chtít udělat, udělá to už jako jeho partnerka. Žena… láska jeho existence. A on už se postará o to, aby to všichni, kteří by se pokoušeli o víc, jak jen o přátelské úsměvy, pochopili. Nemohl se dočkat okamžiku, kdy si bude moc Bellu držet u sebe, objímat ji a zkrátka dát všem okolo najevo, že už je jen jeho. Jako jeho opravdová dívka. Bože, kdyby mohl, asi by se z nervozity celý orosil, takhle však pouze opustil knihkupectví a šel se posadit na lavičku opodál. Alespoň mu to umožnilo poslouchat, co se uvnitř děje. Aby, kdyby náhodou, měl možnost zasáhnout. Belle už nikdo nezkřiví jediný vlásek. Nikdo, ani její otec, i kdyby musel vtrhnout do jejího pokoje oknem, udělá to! Možná, že by se mohl postarat i o toho jejího malého otravného nevlastního bratříčka… Zaposlouchal se do rozhovoru Kate a Belly a ani brvou nehnul, když na něj zamrkala dlouhonohá blondýnka, která zrovna jako náhodou procházela kolem.

*

„Bello, co to má znamenat?“ ptala se bezradně Kate. Ta se jen nešťastně koukla na špičku boty, kterou se snažila udusat fiktivní nedopalek nebo vyrobit jeden slušivý důlek do podlahy. „Tak vysvětlíš mi to?“ uhodila znovu netrpělivě Kate.

Bella si jen bezradně povzdechla, protože netušila, kde začít a navíc měla z nervozity bolavě stáhnutý celý žaludek. Další povzdech. „Co ti na to mám říct? Sama si snad viděla…“

„Říct? Sakra, Bell, nepamatuješ si, že jsem ti říkala, jaký je Edward bídák? Nepamatuješ? To máš tak krátkou paměť?“ nadávala nešťastně a kroutila přitom bezradně hlavou Kate.

„Pamatuju a moc dobře…“ obhajovala se smutně její kamarádka.

„Tak proč?“

„Protože…“ na nic lepšího se Bella nezmohla, co jí na to asi tak měla odpovědět? Líbí se mi a asi jsem se zamilovala. A ano, pamatuju si, jak jsi mě varovala, že je to sukničkář, jenže co můžu dělat? Srdci zkrátka neporučím…

„Chceš, aby ti ublížil? Tak ti teda něco povím, on ti totiž ublíží. To mi můžeš věřit!“

„A teď mi něco řekni ty!“ uhodila na ni tentokrát Bella. „Proč by ti to, že chodím s Edwardem, mělo tolik ležet v žaludku?“ podívala se na Kate zpříma do očí.

„Cože? Jak chodíš?“ nechápala. „To není možné! Edward s žádnou nikdy nechodil a už vůbec ne oficiálně… Vždyť je střídá jako ponožky, aniž by do toho zamotal snad jen špetku citu.“ Kate se tvářila dost zmateně. A o to hůř bylo Belle, všechno co jí o něm povídala Kate, byla jistě pravda, jenomže ona tomu nechtěla tak snadno uvěřit. Navíc to bylo i dost obtížné, už jen z Edwardova chování… Prozatím se k ní choval, jako kdyby pro něj byla to nejdůležitější na světě, jako k pokladu. Jenomže její skeptická část na ni ani potom nepřestala vyřvávat, že je naivní a blbá, když mu tak snadno věří a hltá ty jeho slaďounké řečičky. Vlastně ona se i přes to všechno opravdu neustále pokoušela věřit mu a ignorovat tak svoji druhou část, která Edwardovi ani malinko nedůvěřovala, a která bohužel možná měla pravdu. Vždyť jsou to teprve dva dny, co ho zná… Jenže on ji prozatím nedal ani náznak možnosti, aby mohla pochybovat, že by snad nemluvil pravdu.

„Jo, chodíme spolu,“ promluvila naprosto chladně.

„Cože, takže opravdu? A spali jste už spolu?“ Kate se potřebovala dozvědět alespoň tohle. Protože pokud ne, bylo možné, že Edward se pokoušel její kamarádce zamotat hlavu jen proto, aby ji dostal do postele. Nemělo by to pro něj být nijak zvlášť složité, ale pokud mu Bella odolávala, pak jí možná nabídl chození, doufajíc, že mu pak sama hupne do náruče. Jenže s Tanyiou už od té doby taky nebyl a to věděla se stoprocentní určitostí, protože její sestra chodila po domě jak hromádka neštěstí, nebo alespoň předtím, dneska se totiž spíš tvářila jako by nic… Kate to v hlavě šrotovalo a ani nepostřehla Bellin naštvaný výraz.

„Cože?“ vyprskla.

„No, pokud tě ještě nedostal, pak je to celkem pochopitelné, že ti to nabídl. Že se rozhodl s tebou chodit. A jakmile mu padneš do postele, okamžitě se na tebe vykašle! Tím si buď jistá!“ vyhrožovala Belle Kate. Netušila, jak jinak svoji kamarádku přesvědčit o zkaženosti svého bratrance. Edward byl špatný a k Bellu se rozhodně nehodil, jen by ji zkazil a zničil. A tomu musela zabránit. Bylo jí naprosto jasné, že její kamarádku ještě nedostal, a proto se chová jak nějaký zatracený gentleman.

Belle šťastně poskočilo u jejího doposud rozbolavěného srdce. Zahřálo ji to, že Edward každou předešlou opustil v momentě, kdy ji dostal… A spolu už byli víckrát jak jednou, jenže kdo ví, co se mu honí hlavou. Přesto ale doufala v Edwardovu lepší část.

„Nemyslím si, že…“ začala Bella s hájením jejího přítele, ale její proslov utnul právě Edwardův vpád.

*

Edward by si asi rozdrtil zubní sklovinu, kdyby nějakou měl, ale takhle jen naštvaně vrzal zuby o sebe a zatínal dáseň. Kate po něm takto neskutečně plivala a Bella chuděra se určitě musela cítit hrozně. Poslouchat všechny ty urážky na jeho osobu. Normálně by mu to bylo celkem jedno, že se ho Kate snaží pomluvit, ale tentokrát ne, ne před Bellou. Ne před tou, která pro něj teď byla všechno! Protože všechno okolo už mu bylo volné, pokud s ním jeho milovaná zůstane.

Nasupeně se zvedl a namířil si to k těm dvěma uvnitř. Měl v plánu Kate osvětlit, jak se věci mají a bylo mu jedno, jestli se ho pokusí usmažit na popel. Potřeboval být blízko jeho Bell, po jejím boku a zastat se jí. Zastat se jejího rozhodnutí s ním zůstat, protože pokud něco neudělá teď, bylo mu nanejvýš jasné, že s ním Bella nebude chtít zůstat. Ne potom, co jí nakukala jeho proradná sestřenka. Opravdu ji začínal nesnášet, ačkoli věděl, že se Bellu snaží jen ochránit. A to bylo asi tak jediné, co chápal, jenže tentokrát neměla důvod. Už ne, takže musí do všeho co nejdříve vnést světlo a neprodleně zasáhnout. Rozhodně napochodoval do dveří a namířil si to přímo dozadu, kde se odehrával ten složitý rozhovor.

V momentě, kdy si ho Bella všimla, zmlkla a zapíchla pohled do země. Naštvaně na Kate zavrčel a ona mu to v mžiku oplatila. Ale nezastavoval se, dokud nedošel až k té, která už byla sluncem jeho existence, přitáhl si ji k sobě do náruče a políbil do vlasů. A dokud mu v plicích opět nezačala kolovat ta její přenádherná vůně, nedokázal se uklidnit. Nádech – výdech! Opakoval si Edward stále dokola a absolutně zasklíval výhružné vrčení Kate, které mohl slyšet jen on, a pak Bellino pádící srdce, které mu připomínalo, že je doma. Tam, kde byla ona, byl i on. Jedině ona mohla být jeho domovem, ať už to bylo kdekoliv.

„Kate,“ promluvil naprosto chladně a bez špetky emoce natočil hlavu směrem, kde stála jeho sestřenka, „abych ti to všechno jednou provždy osvětlil, tak já Bellu nikdy neopustím. Nikdy!“ zvýšil rozzlobeně hlas. Tohle si musí drahá Kate nacpat do hlavy. „A abych ti osvětlil vztah mezi Bellou a mnou, tak…“ ale zastavilo ho právě to jeho nejdražší trápení. Zmateně se kouknul na tu, kterou s takovou nezměrnou radostí svíral v náručí a její pohled ho neskonale potěšil. Nádherně se na něj totiž usmívala. Pak se najednou ale podívala na Kate a veškeré úsměvy se jí z obličeje vytratily.

*

„Edward ti asi chtěl říct, že už mě vlastně jaksi dostal…“ zvedla jeden koutek a smutně se na svou, teď už asi bývalou, kamarádku pousmála. „… vlastně hned tu první noc, kdy jsi musela odvézt Thoma do nemocnice,“ pokračovala ve vysvětlování Bella a dělala, že nevidí ten úplně zkamenělý obličej Kate. „A tehdy to rozhodně nebylo naposledy…“ cítila se trochu zvláštně, tahle najednou odhalit svůj milostný život, který ještě před pád dny neměla, před její nejlepší kamarádkou, navíc v blízkosti teď už asi jejího opravdového kluka. Cítila horkost ve tvářích, což značilo, že se červenala, jenže to nedokázala jen tak zadržet. Krev se jí prostě sama od sebe nahrnula do obličeje.

„Vlastně naposledy to bylo dneska ráno,“ mrkla na Edwarda, jestli se nezlobí, že to všechno takhle jednoduše prostřelila, jenže ten se na ni pořád koukal jako na nejdražší klenot a nepřestával se sladce usmívat. Bella měla takové tušení, že se mu zřejmě ulevilo, protože ani jí se nelíbilo, muset tohle všechno před Kate tajit. Stačila pochytit náznak přibližujících se Edwardových úst, když se najednou zamračil a ten překrásný pohled přesunul směrem k jeho sestřence.

Bellu to na momentík rozesmutnilo, což bylo vysoce absurdní, protože Edward se na Kate koukal úplně jinak než na ni samotnou. Tentokrát to vypadalo, že je opravdu vytočený a naštvaný.

9. kapitola X 11. kapitola

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek L'immortale 10. kapitola: