Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Květiny pro Bellu - 14. kapitola

kellan2


Květiny pro Bellu - 14. kapitolaV dnešní kapitolce se dozvíte, kdože to přišel za Bellou na konci té minulé. Většina z vás si přála, aby to byl Edward, ale bohužel... Ten má ještě chvíli čas. Ale nebojte se, rozhodla jsem se, že nebudu ani vás, ani Bellu trápit moc dlouho. A vlastně ani Edwarda. ;-) Dále se dočtete, jak si Bella užila diskotéku s Cullenovými. ;-) Přeji příjemné počtení.

  

Květiny pro Bellu – 14. kapitola

 

„Bello, pojď dolů,“ zavolala na mě mamka asi po půl hodině.

„Děje se něco?“ křikla jsem na ni, když jsem pootevřela dveře.

„Neděje se nic, ale někdo tu na tebe čeká,“ oznámila mi. Z jejího hlasu jsem nevyčetla nic. Někdo… Edward? Rozbušilo se mi srdce. V rychlosti jsem se podívala v koupelně do zrcadla a rozběhla se po schodech dolů…

 

Málem jsem se na nich přerazila. Jakým pro mě bylo zklamáním, když jsem uviděla u dveří postávat místo Edwarda úplně neznámého mladíka. Držel v rukou kytici slunečnic a vypadal trošku unaveně.

„Dobrý den, vy jste Bella Swanová?“ zeptal se mě, když jsem došla až k němu. Že by mi nesl kytici od Edwarda?

„Ano, to jsem já,“ řekla jsem mu a čekala, co z něj vypadne.

„Měl jsem vám doručit tuto kytici,“ pronesl a podával mi ji. Vzala jsem si ji od něj, ale něco mi na tom nesedělo. Pokud by ta kytice byla od Edwarda, z jejich květinářství, nepřinesl by mi ji někdo z jeho rodiny? Proč by si najímal neznámého mladíka?

„Vy pracujete pro Cullenovy?“ sondovala jsem.

Zakroutil hlavou. „Ne, z Cullenových znám trošku jen mladého pana Edwarda. Promiňte, slečno, ale už budu muset jet,“ omlouval se. „Čeká mě ještě dlouhá cesta domů,“ dodal a otočil se ke dveřím. „Kruci, to jsem neměl říkat,“ zamumlal si, pak mi popřál pěkný víkend a vyšel z domu. Vykoukla jsem ze dveří a sledovala ho, jak odcházel naší ulicí směrem do centra. Kde měl auto? Vždyť říkal, že ho čekala ještě dlouhá cesta domů.

Jestli jsem to správně pochopila, Edward byl někde daleko. Pravděpodobně tam navštívil květinářství, vybral pro mě kytici slunečnic a domluvil se s tím mladíkem, aby mi ji dovezl. Nebylo by jednodušší, kdyby zavolal někomu ze své rodiny, aby mi donesl květiny z jejich květinářství? Jak dlouho musel ten kluk jet, aby mi kytici doručil? Jak daleko byl Edward? Kde byl?

„Krásná kytice,“ poznamenala mamka, když se mihla kolem mě. „Je od Edwarda?“ zeptala se z kuchyně.

„Podle slov toho mladíka to tak vypadá,“ zamumlala jsem a rukou opatrně rozhrnula květy, zda v nich nenajdu vzkaz. Bohužel tam žádný nebyl.

Vzala jsem si z obýváku džbán a šla nahoru. V koupelně jsem do džbánu napustila vodu a dala do něj kytici. Patnáct krásných slunečnic. Postavila jsem džbán na stůl ve svém pokoji a lehla si na postel tak, abych viděla na květy. Byla jsem na jednu stranu šťastná, že na mě Edward myslel a poslal mi květiny, ale na druhou stranu jsem byla smutná, že nepřijel sám. Vrátí se brzy? Vrátí se vůbec někdy?

 

Ze spánku mě vytrhl nějaký zvuk. V rychlosti jsem se posadila, promnula si oči a snažila se odhalit původ toho zvuku. Mobil. Sáhla jsem na noční stolek a podívala se, kolik je hodin a kdo mi to volal. Byla skoro půlnoc a číslo… neznámé.

„Prosím?“ řekla jsem ospale a zívla u toho. Nic.

„Prosím?“ zopakovala jsem. „Je tam někdo?“ Že by to byl omyl?

„Ahoj, Bello,“ ozval se po chvíli hlas mého anděla. Ještě spím a zdá se mi sen? Krásný sen?

„Edwarde?“ ptala jsem se udiveně. Prosím, ať ten sen ještě nekončí.

„Promiň, jestli jsem tě vzbudil, ale musel jsem tě slyšet.“ Vzbudil?

„Kdy přijedeš?“ vypálila jsem první věc, která mě v tu chvíli napadla. „Stýská se mi,“ zašeptala jsem.

„I mně se po tobě stýská. Ani nevíš, jak moc,“ řekl něžným hlasem. Tak strašně mi jeho hlas chyběl. Stejně jako jeho úsměv, dotek, polibek… prostě On.

„Vrať se, prosím,“ šeptala jsem. Cítila jsem, jak mi po tváři stéká slza.

„Bello, miláčku, vrátím se, ale ještě to nejde. Možná to ale bude dřív, než si teď myslíš,“ oznámil mi. „Teď už běž spát. Mil- “ zasekl se. „Dobrou noc.“

„Dobrou noc,“ popřála jsem mu. Ještě chvíli jsem držela telefon u ucha, než mi došlo, že už tam není. Odložila jsem ho a zachumlala se do peřiny. Chtěl mi říct, že mě miluje, než se zarazil a pak si to rozmyslel? Otřela jsem si slzu a s lehkým úsměvem na tváři jsem znovu usnula.

 

„Bello, drahoušku, vstávej,“ budil mě mamčin hlas. Otevřela jsem jedno oko a podívala se ke dveřím. Právě je zavírala. Super, to si můžu ještě na chvíli zdřímnout a nechat si zdát o Edwardovi.

Edward! Skoro jsem to vykřikla nahlas a okamžitě vystřelila do sedu. Zdálo se mi, že mi v noci volal. Ten jeho hlas… Moment. Vzala jsem do ruky mobil a v přijatých voláních jsem našla neznámé číslo, ze kterého mi někdo volal před půlnocí, přesně jako ve snu. Páni, tak on to nebyl sen. Skutečně mi volal. Kde na mě vzal číslo? Vždyť jsem mu ho nedávala. Přemýšlela jsem nad tím a pak mi to došlo. Alice. Brala si na mě číslo kvůli Edwardovi? Budu se jí muset zeptat.

Zasnila jsem se a vybavila si celý náš krátký rozhovor s Edwardem. Vrátí se. Sice ne hned, ale vrátí se. Doufala jsem, že to bude brzy.

 

Potřebovala jsem se přes den nějak zaměstnat. Večer jsem měla jít s Cullenovými na diskotéku, ale ten byl ještě daleko. Po snídani jsem se přesunula do obýváku, kde jsem se chvíli koukala na televizi. Pak jsem se koukala na mamku, jak dokončovala obraz. Před polednem jsem jí pomohla připravit oběd. Táta dnes nebyl v práci, ale od rána byl s jedním kolegou na rybách. Na oběd měl ale dorazit domů.

Přijel před jednou a hned ve dveřích nám oznámil, že nic nechytil, protože dnes ryby nebraly.

Po obědě jsem šla do svého pokoje. Chvíli jsem si četla, až se mi z toho podařilo usnout, a když jsem se probudila, zjistila jsem, že je šest hodin a mohla bych se začít pomalu chystat na diskotéku. Nakonec jsem byla i ráda, že půjdu s Cullenovými ven. Víkendy ve Forks byly hrozně nudné. Nedalo se tu pořádně nic dělat. Kdyby tu byl Edward, určitě bychom si vymysleli nějaký program, ale takhle? Ach jo, povzdechla jsem si.

Svlékla jsem se a zapadla do koupelny. Po sprše jsem si vysušila vlasy a došla zpět do svého pokoje. Světlé nebo tmavé rifle? Široké nebo úzké? Rozhodla jsem se pro úzké světlé a k tomu jsem si vzala bílé tričko s krátkým rukávem. Obula jsem si tenisky a připravila si novou bundu, kterou mi v obchodě vybrala Alice. Šla jsem zase do koupelny, učesala si culík, který jsem pak smotala do uzlu a lehce se namalovala. Když jsem byla připravená, zbývalo mi do osmé hodiny ještě dost času. Prohlédla jsem se v zrcadle a napadlo mě, proč se tak fintím, když tam ten, koho bych si přála, aby tam byl, nebude. No, alespoň jsem se na chvíli zaměstnala. Do kapsy u bundy jsem si dala mobil, klíče od domu a peníze. Nic víc jsem nepotřebovala.

Sešla jsem do obýváku a posadila se k našim na sedačku.

„Maminko, ty znáš tuhle mladou dámu?“ ptal se jí táta a smál se u toho.

„Vypadá trochu jako naše dcera, ale víc jí to sluší,“ odpověděla mu mamka taktéž se smíchem. Protočila jsem oči a pak jsem se začala smát s nimi. Sledovala jsem zprávy, ale pořádně jsem se na ně nedokázala soustředit. Myšlenky se mi toulaly u Edwarda. Stále jsem přemýšlela nad tím, jak daleko asi byl a kdy se vrátí do Forks.

 

Přesně v osm hodin se domem ozval zvonek. Vyskočila jsem ze sedačky, rozloučila se s našima, slíbila, že na sebe dám pozor a budu se chovat mravně – jak mi vždy kladli na srdce, když jsem někam šla – a už jsem spěchala ke dveřím.

„Sluší ti to,“ poznamenala Alice uznale místo pozdravu. Potěšilo mě to.

Přijeli Emmettovým jeepem. Alice se posadila dozadu vedle Jaspera a já si sedla vedle ní. Pozdravila jsem se s Rose a Emmettem a vyrazili jsme na diskotéku.

Cesta trvala jen pár minut. Emmett zaparkoval kousek od vchodu. Sešli jsme po schodech dolů a prošli kolem parketu k tomu samému stolu, kde jsme je posledně našli s Lucasem. Na to, že bylo něco po osmé, tu bylo docela dost lidí. V Seattlu se to na diskotékách rozjíždělo až tak kolem jedenácté.

„Co si dá kdo k pití?“ zeptal se nás Emmett, jen jsme se usadili.

Rose a Alice si objednaly Tequilu Sunrise. Kluci prohlásili, že to je babské pití, a že si dají raději pivo a já si objednala Sex On The Beach. Emmett na mě přitom, co jsem vyslovila název drinku, mrknul. Musela jsem se tomu zasmát. Hudba hrála nahlas, ale zatím ne na plné pecky, takže se dalo mluvit, aniž bychom museli řvát a v pohodě jsme se slyšeli.

„Jak se ti líbí v práci?“ zeptala se mě Rose. Sice se za mnou v týdnu s Emmettem stavovala, ale nebylo moc času na pokec.

„Je to tam bezva. Pan Weber je na mě moc hodný, dělám s knihami, které miluji a také se alespoň nenudím doma,“ odpověděla jsem jí po pravdě. Jasper se mě ptal, jaké knihy jsou mé oblíbené, a mezitím nám Emmett donesl pití.

„Pojďte tancovat,“ vyzvala nás Alice. Hudba zesílila a na parketu bylo během chvíle téměř plno. Jen tak tak jsem si stihla usrknout drinku ze skleničky, a to už mě Alice táhla za ruku na parket. Snažila jsem se bavit, nedávat na sobě znát smutek a snad se mi to i dařilo. Smála jsem se s ostatními. Napodobovala jsem s holkama Emmetta, který se u toho křenil a vymýšlel stále nové a nové kroky, jen aby nám ztížil napodobování. Po několika písničkách jsem si šla sednout. Ostatní zůstali na parketu a tancovali dál. Dopila jsem drink, pak jsem se zvedla a šla k baru.

„Sex On The Beach,“ křikla jsem na barmana. Sledovala jsem ho, jak míchá pití a občas se na něj usmála. Postavil přede mě sklenici a já začala lovit v kapse peníze.

„To je na mě,“ řekl nějaký chlapecký hlas vedle mě barmanovi. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj.

„Proč bys mi měl platit drink?“ zeptala jsem se ho. Jen se usmál a natáhl ke mně ruku se svým pitím.

„Já jsem Thomas a ty?“ Zvedla jsem svou sklenici a lehce si s ním přiťukla.

„Tak díky. Já jsem Bella.“

„Jsi místní?“ ptal se. Lépe jsem si ho prohlédla. Jeho vlasy byly světle hnědé barvy, a každý vlas měl svoje místo. Oči měl modré jako studánky a docela hezky se usmíval. Na sobě měl tmavě modré rifle a světle modré tričko. Musela jsem uznat, že vypadal dobře.

„Ano, a ty?“ Ani nevím, proč jsem se ho zeptala. Byl pohledný a vypadal mile, ale moje srdce už patřilo jinému. I když tu teď nebyl. A tenhle kluk mě v podstatě nijak zvlášť nezajímal.

„Já ne, jsem tu u kamaráda," sdělil mi. Sjížděl mě očima od hlavy až k patě. Nebylo mi to moc příjemné.

„Mám pocit, že tě odněkud znám,“ pronesl po chvíli zamyšleně. Že by najel na obvyklé balící fráze? Za chvíli mi řekne, jak krásné jsou moje oči a vlasy?

„To je možné. Promiň, ale já už budu muset jít. Jsem tu s přáteli,“ řekla jsem zvýšeným hlasem a vzala si sklenici s pitím. „A děkuji za drink,“ ještě jsem zakřičela a otočila se k našemu stolu. Ostatní už tam seděli.

„Kdo to byl?“ ptala se mě Rose se zaujetím v hlase.

Nahnula jsem se k ní, aby mě slyšela. „Thomas. Alespoň to říkal,“ odpověděla jsem jí bez většího zájmu. Dopila jsem drink a postavila prázdnou sklenici na stůl.

„Chceš donést další?“ zeptal se mě Emmett a já s úsměvem přikývla.

Všimla jsem si pohledu Rose. Zakroutila jsem na ni hlavou, aby mlčela. Bylo mi jasné, co měla na jazyku. Nechtěla jsem se opít, jen jsem na chvíli potřebovala zapomenout na vše, co mě trápilo. Chyběl mi Edward.

Během okamžiku byl Emmett zpátky a postavil přede mě další pití. 

Diskotékou se začala rozléhat pomalá hudba. Podívala jsem se po ostatních a viděla jsem, jak se Jasper láskyplně tiskl k Alice a Emmett objímal Rose.

„Běžte si zatancovat. Kvůli mně tu rozhodně sedět nemusíte,“ nabádala jsem je.

„Bello, my jsme tě sem vytáhli, tak tě tu teď nenecháme sedět samotnou,“ hučel na mě Emmett.

„Neblázněte. Já si stejně potřebuju odskočit.“ Zvedla jsem se, a i když jsem viděla jejich nesouhlasné obličeje, rozešla jsem se k záchodům.

 

„Nejsi ty ta, co tu byla minulý týden s Lucasem?“ promluvila na mě nějaká holka vysokým hlasem, když jsem si umývala ruce. Podívala jsem se na ni, chvíli si ji prohlížela a pak mi došlo, co je zač. Určitě to byla ta, co se s ní Lucas muchloval před diskotékou.

„Proč se ptáš?“

„Lucas říkal, že se tu možná ještě někdy objeví, tak jsem si říkala, jestli tu není s tebou.“ Musela jsem se tomu zasmát. Dívala se na mě nechápavě.

„Není a už nebude. Nikdy,“ odpověděla jsem jí klidným hlasem. Stáhla jsem si gumičku z vlasů a strčila si ji do kapsy. Vlhkými prsty jsem si je trochu pročísla, pak jsem se otočila ke dveřím a vyšla z toalet. Byla jsem ráda, že už jsem měla kapitolu s názvem Lucas za sebou.

Šla jsem k našemu stolu a všimla si na parketu Cullenových. Jen mě zahlédli, chtěli jít za mnou, ale já jsem jim ukázala, ať tancují dál. Sedla jsem si ke stolu a srkala pití. Vzpomněla jsem si na minulý týden, kdy jsem s Edwardem také tančila ploužák. Škoda, že tu teď nebyl. Jak ráda bych se ukryla v jeho náruči. Ach jo.

Po další pomalé písničce začali hrát rychlé. Zvedla jsem se a přidala se k ostatním.

Vydržela jsem asi pět písniček a pak jsem jim oznámila, že se musím jít napít. Kopla jsem do sebe zbytek drinku a zašla si na bar pro vodu. Na další alkohol už jsem neměla chuť. S džusem jsem se vrátila ke stolu v momentě, kdy si k němu sedali i ostatní. Před každým z nich stála sklenička s pitím, které si objednali, když jsme sem přišli. Pivo už vypadalo zvětrale.

„Vy nemáte žízeň? Ještě jsem vás neviděla, že byste se napili,“ zeptala jsem se jich trochu udiveně a napila se džusu. Podívali se jeden na druhého a jen pokrčili rameny. Nepochopila jsem, co tím mysleli, ale víc jsem se neptala. Třeba jsem si nevšimla toho, že si byli pro pití.

Z repráků se zase začala linout pomalá hudba.

„Sním prosit?“ vyzval mě najednou z ničeho nic Emmett.

„Pokud to nebude vadit Rose,“ řekla jsem a podívala se na ni. Jen se smála. Zvedla jsem se a šla s Emmettem na parket.

„Chybí ti Edward?“ zeptal se mě asi v půlce písničky. Povzdechla jsem si.

„Nedokážeš si ani představit, jak moc,“ odpověděla jsem mu.

„On se vrátí,“ uklidňoval mě. „Znám svého bratra, ne?“ dodal a mrkl na mě.

„Já vím. Volal mi.“ Jen jsem to řekla, vzpomněla jsem si, že jsem se chtěla zeptat Alice, zda mu na mě dala číslo. Musela to být ona. Nikomu jinému jsem ho nedávala.

Emmett už nic dalšího neříkal, tak jsme tančili mlčky ještě na dvě písničky a pak si šli sednout ke stolu.

„Alice? Můžu se tě na něco zeptat?“ křikla jsem na ni. Emmett odešel s Rose na parket a Jasper se někam vypařil.

„Hmm,“ zamručela.

„Když sis na mě brala číslo, chtěla jsi ho pro Edwarda?“

„No, na rovinu. Chtěla jsem ho kvůli sobě, ale říkala jsem si, že až budu mluvit s Edwardem, dám mu ho a nechám na něm, zda ti bude chtít zavolat. Volal že?“

„Volal mi v noci.“

„Zlobíš se na mě, že jsem mu ho dala?“ ptala se mě s úsměvem. Moje odpověď jí musela být jasná.

„Ne. Jen jsem chtěla vědět, jak se k němu dostal. A jiná možnost, než že jsi mu ho dala ty, mě nenapadla.“ 

„Bello, nebude ti vadit, když si na chvíli ukradnu Alice pro sebe?“ promluvil na mě Jasper. Ani jsem si nevšimla, že už se vrátil.

„To víš, že ne. Jen si běžte zatancovat,“ vybídla jsem je. Oba se na mě usmáli a zmizeli.

Ani jsem se raději neotáčela k parketu. Nevadilo mi, že šli ostatní tancovat, proč by tu také měli sedět se mnou, jen jsem věděla, že kdybych se otočila, přemohla by mě lítost a smutek, protože tu nebyl Edward.

„Půjdeš si se mnou zatancovat?“ ozvalo se najednou vedle mě. Podívala jsem se tím směrem a tam stál ten kluk, který mi zaplatil pití. Jak jen se jmenoval? Thomas?

„Promiň, ale teď se mi nechce,“ odmítla jsem ho. Chvíli mě přemlouval, až jsem měla pocit, že se ho snad nezbavím. Hodila jsem pohled na parket ke svým přátelům, a když si toho Thomas všiml, při pohledu na Emmetta pokrčil rameny a raději vyklidil pole. Mrkla jsem na Emmetta a natáhla se pro džus.

Připadala jsem si tu tak nějak navíc. Byla jsem ráda, že se Cullenovi bavili, ale sama jsem se chvílemi nudila. Měla bych se zvednout a jít domů.

 

Začala hrát další písnička, opět pomalá, a když jsem se do ní zaposlouchala, uvědomila jsem si, že je to jedna z těch, na kterou jsem minulý týden tancovala s Edwardem. Povzdechla jsem si.

„Zatancuješ si se mnou, prosím?“ zašeptal mi někdo do ucha. Někdo? Znělo to jako Edward, ale co by tady dělal? Vždyť mi říkal, že se ještě nevrátí. Zavřela jsem oči. Už blbnu. Nejen že ho vidím, když zavřu oči, dokonce už ho i slyším. Na ruce jsem ucítila studený dotek. Tohle už bylo moc. Otevřela jsem oči a podívala se vedle sebe. Stál tam. V celé své kráse. Na sobě měl světlé rifle a tu košili, kterou jsme mu vybraly s Alice. Otevřela jsem pusu a zírala na něj v němém úžasu. Srdce mi vynechalo jeden úder. Nebo dva?

„Edwarde? Jsi skutečný nebo se mi jen zdáš?“ zeptala jsem se ho omámeně. Vstala jsem a topila se v jeho pohledu. Pohladil mě po tváři, sklonil hlavu a svými rty se zlehka otřel o moje. On byl vážně tady. Objala jsem ho kolem pasu a hlavou se přitiskla na jeho hruď. Vdechovala jsem jeho vůni. Tak moc mi chyběla.

„Bello, miláčku, tolik se mi stýskalo. Musel jsem se vrátit už teď. Nechtěl jsem být další dny, hodiny ani minuty bez tebe,“ šeptal mi do vlasů a přitom mě hladil po zádech.

„Zatancuješ si se mnou?“ zopakoval znovu. Nechtěla jsem ho pustit. Bála jsem se, že když to udělám, zase mi zmizí. Srdce se mi tetelilo blahem, že jsem ho mohla držet.  

„Prosím.“ Neochotně jsem se od něj odtáhla a pustila ho. Chytil mě za ruku a vedl na parket. Tam jsem spojila svoje ruce za jeho krkem a on mě chytil kolem pasu. Tančili jsme na pomalou píseň přitisknutí těsně k sobě a hleděli si do očí. Beze slov. Nebylo třeba mluvit. V našich očích se odráželo vše, co jsme si chtěli říct. Vše, co nebylo možné si říct celý týden, co jsme se neviděli.

Cítila jsem, jak mi Edward položil ruku na záda a mírným tlakem si mě snažil přitáhnout ještě blíž k sobě. Už ale nebylo kam. Zavřela jsem oči a nechala se jím vést. Uběhlo sotva pár vteřin a na svých rtech jsem ucítila ty jeho. Něžně mě líbal a přitom mě hladil po celé délce vlasů. Těsně vedle nás jsem zaslechla uchechtnutí. Otevřela jsem oči a Edward se maličko odtáhl. Právě v momentě, kdy jsem se potřebovala nadechnout, pokud jsem tu neměla zkolabovat. Koukla jsem vedle sebe, abych identifikovala původce uchechtnutí se a vůbec mě nepřekvapilo, že to byla Alice s Jasperem. Hned vedle nich tančili Rose s Emmettem. Všichni se usmívali a vypadali… šťastně? Bylo to kvůli tomu, že se Edward vrátil? Nebo to bylo kvůli tomu, že nás viděli spolu? Vlastně to bylo jedno. Měla jsem je ráda, protože se chovali jako opravdoví přátelé, přestože mě znali jen chvíli.

Tančili jsme v těsném objetí. Celé moje tělo se utápělo v pocitu štěstí a lásky. Cítila jsem Edwardovy rty ve svých vlasech, na tváři, políbil mi jedno a pak druhé víčko, bradu, vtiskl mi polibek na čelo… Jakoby chtěl zanechat stopu svých rtů na každém milimetru mého obličeje. A já si to užívala.

Začali hrát rychlé písničky, ale my jsme stále tančili tělo na tělo. Ani jednomu z nás se nechtělo přerušit tu blízkost.

Až asi po třetí rychlé se Edward nahnul k mému uchu a zeptal se: „Nepůjdeme se projít ven?“

„Ráda,“ odpověděla jsem mu a spustila ruce podél těla. Vzal mě pevně za ruku, jakoby se bál, že mu zmizím. Stiskla jsem tu jeho, abych se ujistila, že nezmizí on mně. Došli jsme ke stolku, kde seděli ostatní a Edward jim oznámil, že se jdeme projít ven...

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Doufám, že jsem vám tím koncem vynahradila to, že se u Belly na začátku kapitolky neobjevil Edward. ;-) Snad se vám kapitolka alespoň trošku líbila a zanecháte mi komentář. Děkuji předem.

Vaše EdBeJa

 

13. kapitola • 15. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Květiny pro Bellu - 14. kapitola:

 1
09.06.2012 [0:22]

kikuskaTeším sa, že je Edward späť. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!