Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Krvežíznivá láska 16


Krvežíznivá láska 16Tak mám pro vás s předstihem další kapitolu! :) tahle kapitolka je z většiny z mých zkušeností...prosím na nic se neptejte! Jenom jsem vám chtěla říct...napsat, že vím, jaké to je, takže jsem popsala všechny pocity, které znám. a ještě se omlouvám, že je tak krátká, ale víc bych nezvládla. Pěkné čtení! :) :-*

16. Kapitola – Nejhorší část mého života

Kostry. V jednom rohu místnosti byly kosti. I když tam byla tma, prosvítalo tam světlo z vrchu. Zahlédla jsem tři lebky a hromadu kostí. Lidských. Okamžitě jsem se zastavila a vážně se poblila.

„Promiň, zapomněli jsme uklidit.“ Usmívala se Victoria. Pustila mě a odešla. Teď už jsem byla v úplné tmě.  Počkala jsem, než si mé oči trochu přivyknou na tmu a šla si sednout do nejvzdálenějšího koutu. Brečela jsem. Bylo to otřesné. Ten pach a pocit, že tu umřelo několik lidí a jejich ostatky tu zůstali. Být tu sama a bez světla. Jak dlouho tu budu muset být?

Nevím, jak dlouho jsem byla schoulená v nejvzdálenějším koutě. Stále mi tekly slzy. Měla jsem nohy skrčené a hlavu skolněnou. Nevěděla jsem, co mám dělat. Prostě jsem přemýšlela. Nelitovala jsem toho, co se stalo ve Forks, protože mě to dostalo k Alici a hlavně k Edwardovi. Našla jsem novou rodinu, u které jsem si byla jistá, že vydržím až do smrti. A kdyby mě Victoria neunesla, třeba bych v Edwardovi našla lásku. Milovala jsem je všechny, a ani jsem se s nimi nestihla rozloučit. Bude mi chybět Esme. Její mateřská láska, kterou jsem pocítila hned, když mě poprvé viděla. Její jídlo, vždy tak výborné. Starala se o mě jako o vlastní. Carlisle. Ten vždy vyřídil vše potřebné. Jen díky němu jsem mohla být Cullenová. Emmet. Jeho vtípky a neustále dobrá nálada. Rosalie. Její krása a poslední dobou i sesterská láska. Jasper. Vždy mě dokázal uklidnit, a i s ním byla sranda. Alice. Její smysl pro módu. Moje nejlepší kamarádka a sestra, kterou jsem nikdy neměla. A Edward. Moje láska. První, jediná a poslední. Všechno to jsem získala strašně rychle. Byla jsem blbá, když jsem myslela, že mi to vydrží.

„Bello?“ ozvala se Victoria. Neodpovídala jsem.

„Napadlo mě, nemáš hlad?“ přišla ke mně. Nechala otevřené dveře, takže sem prosvítalo světlo.

„Ne.“ Odpověděla jsem rázně.

„Važně se ti omlouvám. Nevěděla jsem, že budeme mít hosta. Jinak bych ty zbytky vyhodila. Víš, tady máme takovou menší jídelnu.“ Stále se usmívala.

„Tak co kdybyste mě pustili?“

„To nejde.“ Dlouho nic neříkala.

„Neboj, mě už teď nebaví se o tebe starat, takže ti pomůžu. Víš jak funguje Alicina schopnost?“

„Podle rozhodnutí.“

„Správně. Pro něco se rozhodni.“ Vstala a odešla. Ale ve dveřích se ještě sekla. „Jo a mimochodem, pamatuj na cestu.“

Tak to jsem nepochopila.

Dlouho jsem tam seděla, teď už s hlavou opřenou o zeď. Stále jsem přemýšlela nad tím samým. Dokola jsem si přehrávala, jak jsem se seznámila s Alicí. Jak mě poprvé vzala za rodinou. Mé setkání s Edwardem, i když nebylo moc příjemné. Všechny ty zážiky po tom, co jsme se dozvěděla, že jsou upíři.

Nakonec jsem usnula, i když velmi neklidným spánkem. Byla mi zima, spala jsem v sedě a stále jsem měla noční můry.

S trhnutím jsem se probudila. Nevěděla jsem, jestli je noc nebo den. Nevěděla jsem, kolik je hodin a nevěděla jsem, jak dlouho jsem tu. Kolem mě byla jen tma a ten šílený zápach.

Vstala jsem a šla ke schodům. Vyšla jsem je a zarazila se u dveří. Sáhla jsem na kliku a chvíli poslouchala. Když jsem se ujistila, že je vedle naprostý klid, zkusila jsem otevřít dveře.

Samozřejmě bylo zamčeno. Opět mi začaly téct slzy. Šla jsem si sednout zpět do rohu. Opět jsem si zkrčila nohy a čekala.

Nemyslela jsem na nic. Nebyla jsem toho schopná. Jen jsem tam tak seděla a pohledem probodávala zeď.

Z vedlejší místnosti se začali ozívat zvuky. Pak se otevřeli dveře do sklepa.

„Ahoj, Bello. Jak ti je?“ byl to Laurent. Neodpovídala jsem mu.

„Fajn, chápu tě. Na! Tady máš chleba. Nevíme, co lidi jedí, tak aspoň něco.“ Nebyl tak milý jako Victoria. On na mě skoro kříčel. Přikrčila jsem se ke zdi ještě víc. Kus chleba co měl v ruce po mě doslova hodil.

Laurent se otočila a nasupeně za sebou zabouchl dveře. Já tam ještě asi pět minut čekala a hipnotizovala chleba. Vážně jsem měla hlad. Bůhví jak dlouho jsem nejedla a můj žaludek to dává velmi hlasitě najevo. Opatrně jsem natáhla ruku a vzala ze země chleba. Pomaličku jsem uždibovala, ale i tak byl za deset minut snědený. Alespoň už mi nekručelo v břiše.

Teď už jsem byla trochu při smyslech. Mohla jsem myslet. Snažila jsem se přijít na to, jak odsud ven, ale nic mě nenapadalo. Co já bych zmohla proti třem upírům? Nezbývalo mi nic jiného než doufat. Doufat, že mě Cullenovi zachrání. Doufat, že vymyslí způsob. Doufat… .

Přestavte si, že byste byl obyčejný člověk. Váš život by byl o ničem. Všichni příbuzní jsou mrtví a vám nic nezbylo. Jenže jednoho dne narazíte na záhadnou rodinu, která vás příjme za vlastní. Nakonec se z nich vyklubou upíři. Všechno je naprosto skvělé, dokud se neoběví tři upíři, kteří vás unesou. Zavřou vás do temné místnosti plné lidských ostatků. A proč? Jenom proto, že si přejí umřít a myslí si, že když vás budou týrat dost dlouho, vaše rodina vás pomstí.

Co byste dělali na mém místě?

Minuty, hodiny nebo možná dny plynuli. Já byla stále zavřená ve sklepě. Stále jsem seděla v rohu a přemýšlela, dokud mi můj mozek nevypnul úplně. Mírně jsem vnímala, když za mnou jeden z těch tří přišel a podal mi kousek chleba, ale kdo to byl, to nevím. Vše jsem viděla mlhavě, šedě. Mluvili na mě, ale já si nebyla schopná poskládat slova. Byla jsem špinavá a hladová.

Až jednoho dne jsem pod sebou ucítila chladné ruce. Zvedli mě a odnášeli pryč. Já se jenom nesla. Nic jsem nedělala a ani nemluvila. Celý svět se mi ponořil do tmy.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Krvežíznivá láska 16:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!