Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Křídla - 3. kapitola

08.10.2010 (11:45) • KristenCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1100×

Kapitola třetí

„Taky jsi mi chyběla…“ řekl a znovu mě silně objal. Jak byl úžasný… Nechtělo se mi ho znovu opustit. Už nikdy. V hlavě se mi začal rodit plán. Z obětí jsem se o trochu odtáhla a dala mu pusu na krk. Sklonil se ke mně a já ho mohla políbit na rty. Polibek se stával čím dál tím víc náruživější. Líbal mě na krku, klíční kosti. Tohle už zacházelo do krajností.

„Edwarde…“ Bylo těžké se k tomu přimět. „Chceš mě tady na Zemi?“

„Jistě,“ řekl s plamínky v očích, i když trochu udiveně.

„Musíš mi s tím pomoct… a možná to bude trochu riskantní. Každopádně nesmíš přestat, když už se do toho jednou pustíme.“ Nyní už v jeho očích nebyly plamínky, ale otazníky. Absolutně netušil.

„Edwarde, musím zhřešit!“ pořád nechápal, jak mi může být nápomocný. „Edwarde, pomiluj mě… Prosím, chci, aby to byl někdo, koho miluju.“ Samotnou mě udivilo, jak statečně to znělo. Nechtěla jsem krást, ani zabít. To by uškodilo lidem. Takhle mi mohla pomoci jediná osoba, kterou miluju nadevše.

„Bello…“ vydechl. Byl překvapen. Ale znovu se dostal do nálady, ze které jsem ho svou nabídkou vyrušila. A nebyla to jenom vášeň, ale i radost. „Smím tě nejdřív představit mé rodině? No a… Bello, vezmeš si mě?“ Věděla jsem, jak je staromódní. Nepřekvapilo mě to. Musela jsem se usmát.

„Ano, velice ráda,“ políbila jsem ho a popošla na kraj loučky. Přesně směrem k jejich domu. „Tak pojďme!“ vyzvala jsem ho a chytla za ruku.

„Máme trochu naspěch, pokud to máme stihnout dnes…“ při těchto slovech si mě Edward hodil do náruče. Bylo to, jako spadnout do obláčku… věřte mi, znám to. (:)) Pak se se mnou rozeběhl takovou rychlostí, že jsem jen stěží rozpoznávala stromy míhající se okolo nás. Jejich dům byl asi pět kilometrů od loučky, ale on to zvládl za dvě minuty. Asi dvě stě metrů před domem zastavil a podržel si mě ještě v náruči, potom mě políbil. Zašeptal tiché děkuji. Věnovala jsem mu úsměv. Opravdu jsem ho milovala. Možná se vám to zdá tak nějak rychlé, ale když máte sto let na sledování každého jeho kroku, víte, co má rád… A to to nechci nijak ospravedlňovat.

„Víš, moc se těším na Alici a Emmetta. Jsou legrační, ale myslím, že všichni jsou fajn. Mám je strašně ráda už teď. Baví mě Alice a její burzovní odhady,“ usmála jsem se při vzpomínce, jak Emmett seděl u počítače a Alice mu napovídala, ať prodá akcie firmy BP. Už samozřejmě víme proč. Kdo stále tápe,  možná vám pomůžou slova: ropný vrt.

„Tys je sledovala? A mě ne?“ zajímal se.

„Ovšem že i tebe… nejvíc tebe. Vím o tobě prakticky všechno!“ řekla jsem s jistou nadsázkou. „Vím o všech bitvách, o všech porušení zákona, o všech pumách, které jsi jezdil lovit i mimo hranice…“ mohla bych pokračovat, ale nechala jsem to doznít.

„Ty o mně víš všechno, já o tobě nic… Vlastně, jediná jistota, kterou mám, stejně ještě nepotvrzenou, je, že se mnou zůstaneš i po tom, co… zhřešíme!“ usmál se a já s ním.

„Hlupáčku, víš přece, že dobrovolně bych tě nikdy neopustila. A to si zapamatuj i do budoucna.“

„Dost takhle vážných věcí,“ zarazil ho můj vážný tón. „Čeká nás představování,“ prohlásil a já si všimla, že jsme před domovními dveřmi. „Dost se divím, že Alice ještě nenahlásila, že se její malý bráška bude ženit. Nezmínila se vůbec o ničem… jen chystala.“ Prohlásil a tajemně se usmál. „Myslím, že máme i kněze…“ zašeptal, jen pro mé uši. Chopil se kliky a velice pomalu zatlačil dolů. Záklopka u dveří povolila a ve dveřích cvaklo. Pomalu otevřel a jednou nohou vstoupil. Já mu koukala přes rameno. V očekávání.

„O, Edwarde, nečekala jsem, že někoho přivedeš…“ chopila se slova Esmé. „Mimochodem, jsem Esmé,“ řekla a velice mile se usmála. Vím, že už dlouho si pro Edwarda někoho přála. Myslela si, že je nešťastný. Byli jsme dole v obýváku. Všechno k sobě ladilo a bylo tak vzdušné. Možná díky světlým barvám a prosklené zadní stěně. Jenže krom Esme tu nikdo jiný nebyl. Trochu jsem znejistěla.

„Rodino, mohli byste, prosím, přijít dolů?“ zeptal se Edward do ticha a do desíti vteřin se ozvalo několikeré zavření dveří. Nejspíš všichni byli ve svých pokojích.

„Konečně jsi doma, Edwarde. Doufám, že mi řekneš, proč má žena dneska tak blázní a vyzařuje samé šťastné emoce. Ostatně, stejně jako ty a… Edwarde, kdo to tam je s tebou?“ To byl asi Jasper. Ale ozývaly se i jiné hlasy.

„Co zas chce? Vyrušil nás v tom nejlep- au! Rose, to bolelo!“ obořil se na svou manželku Emmett. Koutky rtů se mně, Edwardovi i Esmé posunuly nahoru. To mi přineslo tak nějak pocit bezpečí.

„Aaa, konečně jste tady!“ zaradovala se Alice, sbíhajíc po schodech dolů. Ve zlomku vteřiny mě objímala. „Ty stejně všechno víš, že? Takže ti jenom řeknu, jak velkou radost mám z našeho budoucího přátelství,“ vedla svou Alice.

„Ani nevíš, jak ráda tě poznávám osobně… Vlastně, vás všechny! Jsem Isabella, anděl vyšší třídy. Říkejte mi, prosím, jen Bella. V lidském světě je to takové přirozenější. Jsem tak moc ráda,“ představila jsem se, když jsem si všimla všech nově příchozích. Rose, Emmett, Jasper i Carlisle byli dost překvapení.

„Rodino, chci vám představit Bellu. Dívku, kterou miluji a dnes si ji vezmu za manželku,“ hrdě oznámil Edward.

„Edwarde, proč jsi nám to neoznámil dřív… nebo s Bellou nepřišel dřív?“ kárala ho Esmé.

„Víš, Bella, jako anděl, se na zemi může zdržovat pouze jeden den za sto let. Musíme se vzít dnes, aby nemusela zpátky nahoru…“ Gentlemansky pomlčel o našem plánu.

„Takže pro ni jsi jako zelená karta?“ zeptala se kousavě Rose.

„Ne, my se máme vážně rádi!“ ozvala jsem se a Edward se zatvářil tak, jak jsem ještě neviděla. Byl hodně naštvaný.

„Rose, tohle přeháníš! Její úmysly nemohou být zlé… je přece anděl. Nevíš, jaké to tam nahoře je! Nemůžeš soudit… Jestli nám nepomůžeš s přípravou svatby, prosím. Jak chceš!“ rozhořčil se. Rozhodla jsem se Edwarda uklidnit.

„Omluvte nás na chvíli, prosím.“ Zatahala jsem Edwarda za ruku a on se uvolnil aspoň na chvíli. Otevřenými dveřmi jsem ho táhla dál od domu.

„Víš, Edwarde, možná to není tak dobrý nápad… Tvá sestra má pravdu.“ Chtěl něco namítnout, ale nedovolila jsem mu to. „Nemůžu to po tobě chtít. Nevím, co se bude dít potom. Miluju tě, ale skoro mě neznáš a…“ Utišil mě polibkem.

„Miluju tě… Rose se plete! A víš… když jsem tě poznal, měl jsem takový pocit. Nikdy jsem takový nezažil. A, no, mám pro tebe prsten… zásnubní, protože Alice má už koupené snubní.“ Vytáhl z kapsy sametovou krabičku a otevřel ji. Byl v ní krásný prsten s obrovským briliantem dokola osázený perlami. Tím mi vyrazil dech.

„Edwarde, děkuju…“ plakala jsem. Dojalo mě to. Máte mi to za zlé? (J) Nevěděla jsem, co víc na to říct.

„Bello, klid. Vrátíme se,“ řekl a políbil mě.

„Ale buď na Rose hodný!“ přikázala jsem mu a vzala ho za ruku.

„Víš, lásko, oni to všichni asi slyšeli. Jejich myšlenky… neslyšel jsem je,“ pověděl mi. Na chvíli jsem se zarazila, ale pak… prostě mi to bylo jedno. Vzala jsem ho a tahala, dokud s neusmál a nerozešel se. „Alice poslala Jaspera pro kněze, chce tě upravit. Ví, proč spěcháme!“

2.kapitola ... 4.kapitola

Autor: KristenCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Křídla - 3. kapitola: